Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Penzijní reforma: Godot na obzoru?

| 7. 6. 2010

Základní fakta jsou všeobecně známá, průběžný penzijní systém bude pod stále větším tlakem demografických změn. Spoléhat jen na to, že „zdroje jsou“ a že s růstem produktivity menší pracovní síla uživí více penzistů, by byl hazard.

Penzijní reforma: Godot na obzoru?

Všechny tři strany rodící se koalice se shodují na zavedení dobrovolného druhého pilíře systému. Tedy individuálního spoření ve fondech, do kterých bude přesměrována část současných odvodů. Drobné rozdíly panují v otázce, kolik z celkových 28 procent z vyměřovacího základu sociálního pojištění by to mělo být. Věci veřejné navrhují čtyři procentní body, podle ODS a TOP 09 by si lidé měli ještě připlatit dvě procenta ze svého a celkem tak do fondů dávat šest procent.

Státní, nebo soukromé?

O něco větší rozpory můžeme čekat v diskuzi o konkrétní podobě druhého pilíře. VV a TOP 09 chtějí, aby individuální účty spravovala nová státní instituce, podle ODS by měl státní být jen jeden z více nových fondů.

Věci veřejné si představují, že fond by investoval hlavně do státních dluhopisů. V podstatě by tedy šlo o obdobu současných ultrakonzervativních penzijních fondů. Návrh zákona umožňující fondům nabídnout více různých investičních strategií už poslanci loni na podzim smetli ze stolu, otázka je, jak se k němu VV postaví.

Mimochodem, přimět lidi investovat co největší část penzijních úspor do státních dluhopisů je pro vládu velmi výhodné. Tyto úspory nemohou utéci tak snadno jako třeba mezinárodní investoři, takže státu bude zadlužování procházet o něco déle. Jak prozíravé od „koalice rozpočtové odpovědnosti“. Nebýt státní podpory a příspěvků od zaměstnavatelů, současné penzijní připojištění by jen stěží mělo tolik klientů, kolik jich má. Není tedy řešení zavést to samé v bledě modrém a prohlásit to za penzijní reformu.

Nabízí se otázka, jestli by nebylo efektivnější namísto tvorby nového systému nějakým způsobem využít nynější podílové fondy. Nebo rovnou ponechat lidem něco z toho, co dnes platí na odvodech, aby spořili zcela podle svého uvážení. Taková myšlenka je ale zřejmě na českou debatu příliš radikální. V každém případě se snad dočkáme úpravy, která jasně oddělí majetek akcionářů penzijních fondů od majetku investorů, jak je zvykem právě u fondů podílových. Jedině tak bude systém transparentní.

Částečný „opt-out“ z průběžného systému je krok správným směrem, ale není třeba žádná velká matematika, aby člověk pochopil, že ze ani ze šesti procent odvodů si na penzi ve vile v Toskánsku nenaspoří. I tato malá změna ale posílí povědomí o tom, že za vlastní finanční situaci je zodpovědný v první řadě každý sám.

To není ideologie, to je prostá realita. Češi dnes spoléhají téměř výhradně na státní penze, soukromých úspor mají velmi málo. Na průměrného obyvatele u nás připadá podle evropských statistik jen zhruba pětinový finanční majetek (bankovní vklady, fondy, životní pojistky atd.) ve srovnání s průměrným Němcem.

Jeden zajímavý nápad, který by poplatníky probudil z blaženého spánku, měla ve volebním programu TOP 09. Každý by podle ní měl dostat roční vyúčtování, kolik do průběžného systému odvedl a jaký důchod by za to v budoucnu pobíral. Nebudou to zrovna pěkná čísla, takováto otevřenost tedy bude o vlády vyžadovat odvahu. Možná návrh skončí na smetišti předvolebních slibů. Oficiálně třeba se zdůvodněním, že by to bylo příliš administrativně náročné.

Tudy ne, přátelé

Zpoždění české reformy má jednu drobnou výhodu. Můžeme se poučit od ostatních postkomunistických zemí, které už reformu provedly. Například od Slovenska, které v roce 2005 umožnilo odvádět do soukromých fondů dokonce devět procentních bodů z necelých 29 procent odvodů. Při spuštění druhého pilíře tuto možnost využilo asi 1,5 milionu z celkem 2,6 milionu plátců pojištění.

Vláda premiéra Roberta Fica ovšem vyhlásila důchodovým správcovským společnostem otevřenou válku. Jedním z důvodů útoku na soukromé fondy je zřejmě to, že se po spuštění reformy prohloubil schodek průběžného systému, i v důsledku toho, že poplatníci s vyššími příjmy se ve větší míře zapojili do druhého pilíře. Kromě různých verbálních útoků došlo i na změny v zákoně.

Původně měly fondy tři různé rizikové profily – nejbezpečnější konzervativní, vyvážený a růstový. Stát jim ale přikázal, že musí vždy za pololetí být v zisku nebo dorovnat pokles z kapitálu správcovské společnosti. Výsledek je ten, že všechny fondy začaly investovat zcela konzervativně, a neplní tak jeden z původních záměrů systému. Po pěti letech od spuštění je slovenská reforma, dříve dávaná za vzor, v podstatě v troskách. Pravda, kroky svých nástupců nová česká vláda těžko ovlivní, ale měla by se reformu snažit nastavit a hlavně vysvětlit ji voličům tak, aby omezila motivaci k populistickým útokům.

Další potenciální problém reformy jsou různí zlatokopové, kteří v honbě za provizemi klamou potenciální klienty. Ve státem podporovaném stavebním spoření je třeba časté účelové navyšování cílových částek, za které „poradce“ dostane provizi, různé triky zkoušejí i někteří prodejci penzijního připojištění. Bylo by ale velkou chybou reformu shodit pod stůl s tím, že to bude jeden velký tunel.

Nesmíme zůstat jen u důchodů

Asi nejpodstatnější problém ale v debatách o demografickém vývoji a nastavení odvodů poněkud zaniká. Penzijní reforma nesmí být prováděna izolovaně. Co bude budoucím penzistům platná renta ze soukromého fondu, když jí většinu utratí za to, aby si koupili alespoň trochu důstojnou zdravotní péči. A nejde jen o zdravotnictví.

Čím více lidí si uvědomí, že se na státní penze nemohou spoléhat jako na hlavní zdroj svého zabezpečení na stáří, tím lépe. Ale aby mohli tvořit dostatek soukromých úspor, je bezpodmínečně nutné neházet jim klacky pod nohy. To znamená mít konkurenceschopnou ekonomiku nepodvazovanou zbytečnými regulacemi a korupcí. Ekonomiku, která tvoří skutečnou prosperitu, nejen – obrazně řečeno – hladové zdi, které poskytují jen dočasnou iluzi prosperity. Neotvírejme šampaňské, že volby vyhrála spořivá pravice, dokud se směrem k takové ekonomice výrazně neposuneme. Trocha skepticismu je na místě i proto, že kvalitní reformy vyžadují kvalitní přípravy. Nějakou dobu potrvá, než vůbec nová koalice najde kompromis, řadu měsíců zabere podrobné rozpracování a schvalování potřebných zákonů. A pak už se začne nebezpečně blížit konec volebního období a politická vůle k reformám začne kvapem ochabovat.

Nová vláda by se měla hodně snažit, aby české čekání na reformu mělo jasnou pointu a nepokračovalo dosavadní mnohaleté absurdní drama. Pokud nepředvede přesvědčivý výkon, může na další šanci k reformám čekat zase mnoho let. Platící diváci ovšem mezitím z toho divadla utečou.

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Pavel | 8. 6. 2010 12:01

Nejpodstatnější problém je, že naspořené prostředky jsou neustále konfiskovány buď jednorázově (měna, zvýšení daní) nebo průběžně formou růstu měnové zásoby celosvětově od roku 1970.I v ČR roste M2 po příchodu zahraničních bank, snížení PMR na 2% a emise dluhopisů šíleným tempem. Za této situace je střadatel systematicky okrádán a obětí systému založeného na přerozdělování bohatství - což ale není nic nového jen to není nyní prováděno tak viditelnou formou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ruprt | 8. 6. 2010 10:47

Přirozeným lidským právem je mimo jiné 100% opt-out.Jinými slovy: neexistuje legitimní důvod někoho nutit k účasti v průběžném systému.Pokud tedy "reforma" bude spočívat v možnosti "grandiózního&q uot;4% opt-outu a to ještě do přeregulovaných fondů nucených investovat do dluhopisů, budou lidi pokračovat v "šedém" a "černém" opt-outu: tedy ve vykazování žádných či minimálních příjmů a z toho plynoucích minimálních odvodů do průběžného systému.Nic jiného totoiž nelze čekat, každý si totiž umí spočítat, jakou hodnotu by dnes měly jeho úspory, kdyby od počátku své produktivní činnosti za odváděné peníze například ze třetiny nakupoval zlato, ze třetiny akcie v indexu PX a ze třetiny třeba akcie v DowJones.A hlavně: tyto prostředky by měl stále k dispozici, mohl by je kdykoli vybrat či přesměrovat do výnosnějšího (aktuálně podhodnoceného) směru, mohla by je zdědit manželka a děti, bylo by s nimi možné odject jinam třeba v případě vítězství militantní levice či státního bankrotu, atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr - Vysočina | 8. 6. 2010 09:40

Před časem tu uveřejnil Jan Traxler článek o tom jak se zabezpečit na stáří. Navrhoval tyto věci: dividendové akcie, pronájem nemovitostí, rodinnou firmu a rodinnou farmu (to kdyby bylo opravdu nejhůř). Úplně s ním souhlasím, stejně tak s názorem, že se člověk o sebe musí postarat sám. Já se pokouším dostat postupem času ke všem zmíněným věcem. Penzijní připojištění, proč ne, ale nečekat od toho zázrak, myslím, že to ve finále bude v reálných penězích jako kdybyste dneska k důchodu dostali tisícovku. Neurazí, ale ani Vám trn z paty nevytrhne. Tři pilíře penzijní reformy jsou hliněné, postavme si kromě nich, ještě co nejpevnější pilíře betonové.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kulik | 7. 6. 2010 23:52

No já bych řekl, že v tomhle jediná možnost je návrat právě ke zlatu, protože dnešní centrální bankovnictví nám nabízí "stabilní cenovou hladinu", která je stabilní v tom,že neustále roste.A z toho důvodu úspory jsou nesmyslné. Volně nechat peníze je nesmysl, dluhopisy v dnešní době taky nevypadají rozumně... co je dále akcie?komodity? už jednou vlády zakázaly držbu zlata. jediná možnost je mít děti doufat, že jejich výchova jim dá takové morální hodnoty, že se postarají v dospělosti o své rodiče
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 8. 6. 2010 15:02
reakce na kulik | 7. 6. 2010 23:52

A nebojite se, ze kdyz vsichni budou setrit ve zlate, bude se jeho cena hybat podle psychologie davu, jako dnes treba akcie?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

kulik | 8. 6. 2010 20:48
reakce na Libor Kosour | 8. 6. 2010 15:02

já jsem nemyslel úspory ve zlatě,ale komoditní měnu
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 9. 6. 2010 19:10
reakce na kulik | 8. 6. 2010 20:48

Tak to se omlouvam, spatne jsem Vas pochopil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Tůma | 8. 6. 2010 17:40
reakce na Libor Kosour | 8. 6. 2010 15:02

Pokud by zlato (nebo jiná komodita) zároveň fungovalo v roli všeobecně přijímaných peněz, tak by takové výkyvy nastat neměly. "Cenu zlata" by vyjadřovala jeho kupní síla (která by při relativně fixní zásobě zlata nejspíš setrvale mírně rostla).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Standa | 7. 6. 2010 18:49

Mám o důchodové reformě jisté pochyby. Zdá se mi, že politici se snaží vyrobit perpetuum mobile na peníze. Jak lze bez bilionové rozpočtové rezervy takovou reformu rozjet? I na současné důchody si musí půjčovat, a přitom chtějí ještě začít spořit na důchody budoucí…Předpokládejme, že reforma nějakým zázrakem vyjde, a že fondy ještě nějakým větším zázrakem realizují zisk ze zhodnocení státních dluhopisů, a že nebude nutná restrukturalizace státních dluhů, takže zisk vznikne ještě za života klienta.Jenže každý procentní bod vyvedený mimo průběžný systém znamená jeho deficit zhruba 10 miliard ročně. (Případné kompletní zrušení průběžného systému by pak znamenalo výdaj kolem čtyř bilionů!)Kde vezmou politici na sanování vzniklého schodku průběžného systému? Z těch samých státních dluhopisů, které prodali důchodovým fondům?A nakonec, kde mám jistotu, že za našetřený milion dostanu za 30 let více než dva bochníky chleba?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 8. 6. 2010 11:31
reakce na Standa | 7. 6. 2010 18:49

1) Důchodová reforma, aby měla smysl, musí být do jiných fondů než těch současných. A ty musí mít možnost investovat i do rizikovějších aktiv než jsou státní dluhopisy.2) Pokud neprovedeme reformu, tak budeme mít každý rok deficit, který se bude postupně zvětšovat. Provedení reformy sice bude mít nějaké náklady, ale je tu solidní šance, že se zbavíme deficitu..Takže já to vidím jako neomezený rostoucí deficit versus jednorázové náklady na reformu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 7. 6. 2010 20:59
reakce na Standa | 7. 6. 2010 18:49

Obavam se, ze to vidim stejne. Jak zazracna by duchodova reforma musela byt, aby resila inflaci, demograficky vyvoj a pad meny kvuli katastrofalnimu stavu statnich financi? Ani ve fyzickem zlate nebo jinych komoditach bych nehledal spasu, co se asi stane, kdyz par miliomu duchodcu bude mit doma zlatou cihlicku?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Aleš TůmaAleš Tůma
Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!