„Mít pojištění“ a „být pojištěn“ není to samé!

Jenže ono je něco jiného „mít sjednané pojištění“ a „být pojištěn“. Jak to? Při sjednávání pojištění čestně prohlašujete, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé, nic jste nezamlčeli a každou změnu budete hlásit. Pojištění je totiž svým způsobem sázka.Sázka s pojišťovnou o své zdraví, život či majetek. Uzavření sázky je pro pojišťovnu výhodné a určitě se jí nebude bránit. Občas ale "vyhrajete" i vy – ztratíte zdraví, život či majetek – a pojišťovna musí platit. Jenže proč by měla, když jste celou dobu podváděl, nehrál fair play?

Pojišťovna totiž fair play hraje – dává vám k dispozici množství listů všeobecných i doplňkových pojistných podmínek. V těch vám vysvětluje, co je předmětem sázky, co je ve výlukách a také co hrozí, pokud se vámi uvedené údaje ukážou být nepravdivé či zkreslené. Nemusejí být úplně přehledné, mohou být velmi dlouhé a vůbec vás nemusejí bavit. Ale jsou tam.

Třetí strana mince

Možná se mnou chcete nyní nesouhlasit. Možná jste měli pojištění, u kterého pojišťovna odmítla vyplatit „výhru“, i když jste hráli poctivě. I to se může stát. Ve hře je totiž kromě vás a pojišťovny ještě jeden plejer. Hráč, který dokáže pořádně zamíchat kartami – zprostředkovatel pojištění, obchodní zástupce.

Zprostředkovatel pojištění má na hře také vlastní (a velmi silný) zájem. Jde mu o provizi. I on chce generovat zisk. A tak se může stát a stává se, že právě on je tím slabým článkem vztahu, který uvádí klienta i pojišťovnu v omyl pro svůj vlastní prospěch.

Není proto od věci, říci si pár praktických příkladů, kde všude může narazit kosa na kámen. Pokud totiž zprostředkovatel pojištění nehraje fér, většinou to odnesete vy. Pod smlouvou se totiž skví váš podpis. Pěkně černé na bílém. Pojišťovna si pak nad vámi s klidným srdcem umyje ruce. Získala od vás peníze, tzv. pojistné, a navíc nemusela peníze vyplácet, tzv. plnit. A vlasy si můžete trhat jen a jen vy sám. Jde totiž o vaše peníze a váš podpis, kterým jste stvrdil, že smlouvě rozumíte, že jste seznámen s podmínkami a že jsou uvedené údaje pravdivé.

Na jaké řečičky zprostředkovatelů si dát pozor? A proč se opravdu nevyplatí lhát a mlžit? Tady je pár nejčastějších chyb, kterých se klienti dopouštějí:

„Nebojte, tohle pojištění váš specifický požadavek stoprocentně kryje!“ „Ne, daná situace určitě není ve výlukách.“ „Tohle tam psát raději nebudeme, mohly by z toho být problémy, víte? Necháme si to pro sebe.“ Spoléhat se na řeči prodejce je sice hezké, případů, kdy klienti uvěřili a naletěli, jsme už ale na Finmagu popsali tucty.

Zástupce pojišťovny má minimálně dva dobré důvody uvést za vás ve smlouvě nepravdivé údaje:

• Hladké schválení a akceptace smlouvy pojišťovnou rovná se brzká provize. To se týká především smluv o životním pojištění. Aby zástupce nemusel dlouho čekat na peníze a ještě zdlouhavě urgovat u klienta a jeho lékaře dodávání výpisů, modlí se, aby všechno pěkně odsýpalo. Všechny úpravy navíc musí schválit sama pojišťovna, což také nějakou dobu trvá. Proto se někteří zprostředkovatelé vydávají štěstíčku naproti. Radí vám, že na některé zdravotní komplikace je lépe neupozorňovat. Jenže když má pojišťovna plnit, velmi důkladně zjišťuje zdravotní historii klienta. Pokud existuje nebo by mohla existovat příčinná souvislost mezi zdravotní komplikací v minulosti a nyní, je jejich neuvedení při sjednání smlouvy závažným prohřeškem. Žádné: „Ale on mi ten pán říkal, že je to v pohodě,“ vám v tu chvíli nepomůže.

• Zkreslení údajů či manipulace s nimi mohou vést ke slevě na pojištění, díky níž získává zprostředkovatel výhodu před konkurencí. To se opět rovná větší šanci na pěknou provizi. Zde je typickým příkladem sjednávání plných bonusů u povinného ručení, aniž na ně má klient nárok. Zástupce pojišťovny tak dokáže nabídnout klientovi smlouvu až o třetinu levněji než poctivá konkurence. Jenže pokud bude řidič potřebovat peníze (například 5 milionů za zmrzačeného školáka na přechodu pro chodce), pojišťovna má právo, cituji z pojistných podmínek, „krátit či zcela odmítnout pojistné plnění“. O zábavu tak máte vystaráno až do smrti. Mimochodem, dluhy se dědí. I zde jste museli údaje uvedené ve smlouvě podepsat, tak čemu se divíte. Za případné komplikace nesete odpovědnost sami.

Máslo na hlavě ale mají často i sami klienti, kteří udávají nepravdivé údaje. Ti pak dopadají stejně, jako když je k zatajení či zkreslení vyzve zástupce pojišťovny. A není možné se pojišťovnám divit. Sami byste nechtěli platit sousedovi zakousnutou slepici, která už dva dny ležela polochcíplá před kurníkem. Sami byste na Velké pardubické nesázeli na chromého koně.

Stojí to za to?

Pokud sjednáváte smlouvu zodpovědně, pojišťovna vám nabídne, za jakých podmínek můžete spát v klidu a pojištěni. Někdy navrhne úpravy, někdy si vyžádá více informací, ale to není na škodu a klient by se toho neměl bát. Většina normálních zdravotních komplikací nevede k výlukám a dobré pojištění tedy lze získat i poctivou cestou.

Sám jsem si před nedávnem sjednával pojištění denních dávek při pracovní neschopnosti pro OSVČ. Pojišťovna mou smlouvu akceptovala, ale s jednou výjimkou – jakékoli zdravotní problémy týkající se očí musí být v mém případě ve výluce z pojištění. Stálo mě to 30 Kč za prohlídku na očním a 10 Kč za poštovní známku a mé oči jsou opět pojištěny. Byl jsem přesvědčen, že netrpím tak závažnou vadou, aby byla důvodem k výluce. Výsledek pravidelné kontroly zaslaný na pojišťovnu vedl k přehodnocení jejich stanoviska.

Ještě jednou tedy na závěr zopakuji základní myšlenku článku:

Pojištění tedy není od toho, aby bylo sjednáno, ale aby bylo pojištěno riziko.

Autor je finanční poradce Partners.

Foto: profimedia.cz