Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Do vlastních řad

Když jsem zde minulý týden zmínil potřebu většího tlaku České národní banky na pochybné zprostředkovatele, dostalo se mi zajímavé reakce. Ano, my bychom rádi, ale jak je máme najít?

Základem by měly být stížnosti a upozornění klientů, to ale zdá se nefunguje. Často totiž upozornění končí tím, že je člověku z malého města, který se snaží komunikovat anonymně, protože jde o jeho souseda, sděleno, že zaslané informace není možno považovat za stížnost, ale že byly zařazeny do kategorie „podněty“. Trochu to připomíná jedno velmi staré heslo „vaše dopisy v koši nekončí“. Má odesilateli dát jistotu, ale zároveň neprozradí, co se s dopisem skutečně stane.

V souladu se zákonem?

Podobně smutnou odpovědí je to, že vše bylo v souladu se zákonem. Ano, čistě formálně je v souladu se zákonem, pokud nějaký zprostředkovatel dá klientovi vedle smlouvy a spousty jiných formulářů podepsat také směnku ve výši dvouletého pojistného (aby nemusel pojišťovně vracet svou provizi, pokud by klient přestal smlouvu platit). Můžeme nad tím pokrčit rameny, protože nikdo žádný zákon neporušil, ale tušil klient vůbec, co podepisuje? Svůj přínos určitě má komunikace ČNB s profesními asociacemi. Ta funguje dobře, možná by jen neškodilo, kdyby ČNB tlačila na větší odpovědnost asociací za své členy, případně aby některá samoregulační pravidla zahrnula do svých doporučení a kontrol.

Členové AFIZ se například dohodli, že každý klient dostane ke svému pojištění modelaci vývoje odkupného, aby viděl, jak se mu vyvíjí hodnota jeho pojištění zejména v prvních dvou letech. Je to účinná zbraň proti těm, kteří svým klientům co dva až tři roky nabízejí „lepší“ pojistky, a určitě by neškodilo, kdyby podobnou věc podpořili i další.

A pak už prostě jen stačí sledovat trh, číst a analyzovat informace a lidově řečeno být v obraze. Bylo by pak jistě zajímavé, jak by ČNB vnímala firmu, která o sobě na jednu stranu vydává oslavné zprávy, ale na stranu druhou dělá věci, které by si nedovolila ani výrazně menší firma i v mnohem méně sledovaném sektoru, než jsou finanční služby.

Není všechno zlato, co se třpytí

Ale co si skutečně myslet o firmě, která tvrdí, jak rychle roste, ale už více než rok nezveřejňuje statistiky své produkce a své výsledky dokonce nezveřejnila ani ve výroční zprávě profesní asociace, jejímž je významným členem?

Jak vnímat firmu, která si chce budovat image tím, že si najme na hloubkový audit fungování dobře známou osobnost z trhu, veřejně se zaváže jeho zprávu publikovat, a když uplyne oznámený termín, tváří se, že nikdy nic neslíbila?

Co si myslet o firmě, která pod trefným marketingovým označením zkouší protlačit nevýhodné pojištění velké skupiny sportovců a jejich kluby láká na sliby, které neprokouknou tak maximálně v pralesní lize? Bez ohledu na to, že onen předražený produkt podporuje i příslušný sportovní svaz?

Každý dohled nad trhem se věnuje především systémově významným firmám, tedy obvykle těm velkým. Ale měl by se stejně pečlivě věnovat i těm, které představují pro stabilitu trhu velké riziko.

Autor je ředitel pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners

Psáno pro Lidové noviny

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK