Vím o klientech pro finanční poradenství

V období do roku 1989 se občané nemuseli věnovat problémům kolem správy svých peněz. Stát v podstatě všechno všem sebral, za odměnu dal každému tolik, aby se dobře najedl, dožil a o nějaké investice, akcie či podílové fondy se nemusel starat, každý měl jen svou spořitelní knížku s celostátně platným úrokem.

Stát převzal veškerou odpovědnost za finanční budoucnost svých občanů na sebe (a komunistický stát dobře věděl, proč to dělá). Pokud to nebylo třeba, nikdo se o zabezpečení své finanční budoucnosti nestaral, a ani to tedy neuměl.

Po roce 1989 se situace změnila a je jistě pravda, že někomu se dařilo relativně lépe, někomu relativně hůře. Ovšem relativně. Nominálně si polepšili prakticky všichni, byť to jisté skupiny občanů popírají.

Od roku 1989 můžeme hovořit o kontinuálním celospolečenském růstu životní úrovně. Celou tu dobu občané tedy řešili hlavně problémy kategorie „jak se mít ještě lépe“, případně „lépe než soused“, a jisté kvalifikace jsme v tomto ohledu přece jen dosáhli.

Nová životní situace

Zdá se, že nyní se občané ČR, ve všeobecnosti, dostanou poprvé do nové životní situace. Pojem hospodářská krize je pro nás pojmem z učebnic dějepisu, asociovaným maximálně tak s černým pátkem na Wall Street. S reálnou celospolečenskou hospodářskou krizí jsme zatím neměli tu čest.

Zdá se, že nyní se nás život bude ptát: Co jsi udělal se svou odpovědností za finanční budoucnost svou a své rodiny? Jak ses připravil na to, že bude – ne relativně, ale absolutně – hůře? Jaké rezervy máš pro takovou situaci vytvořeny?

Ty otázky dostanou nejen důchodci (o ty bych se bál nejméně, protože jistý trénink v tomto ohledu mají), ale také všichni zaměstnanci a všichni podnikatelé. Před takové otázky bude postaven každý. Jistě se najdou tací, kteří odpovědi mají připraveny a tyto otázky čekali. Obávám se však, že existuje spousta lidí, kteří o těchto otázkách a jejich naléhavosti ještě vůbec ani nevědí.

Domnívám se, že kapitolu odpovědí na tyto otázky agentury finančního poradenství „nevyučovaly“, i když chápu, že jejich klienti o těchto otázkách nechtěli slyšet. O to více klientů tohoto typu budou moci agentury na trhu nalézt, bohužel.

Obávám se, že řada lidí nebude odpovědi hledat ve své minulé, nezkrotně hladové a divoké spotřebě. Obávám se, že řada lidí bude hledat viníky za svou těžkou situaci jinde než u sebe.

Obávám se, že opět přichází politická garnitura (a nejen v ČR), která je připravena z nás tuto odpovědnost sejmout a slíbit nám, že zařídí, abychom se před takové otázky vůbec nedostávali. Obávám se, že tato politická garnitura bude vyslyšena, protože voličů, kteří mají připraveny odpovědi, je méně než těch, kteří o těchto otázkách nevědí a odpovídat (a zodpovídat se) nechtějí.

Foto: Profimedia.cz