Blýská se na lepší časy?

Ne, nebude to bez námahy. Při „pumpování“ se hlavně mladší a střední generace trochu zapotí. Ale začneme-li včas a nepolevíme-li, tak naše důchodová loď popluje i nadále. A když v další fázi najdeme odvahu k revizi pohonných systémů a navigace, můžeme mít loď, se kterou snáze, lépe a bezpečněji všichni doplujeme k přístavu „bezpečný důchod“.

Co vláda minulé pondělí schválila? V podstatě se jedná o soubor tzv. parametrických opatření – pumpujeme tedy vodu z lodi ven.

Krokem, který si každý umí nejlépe promítnout na svůj konkrétní případ, je pokračování postupného zvyšování věku odchodu do důchodu až na 65 let pro dnešní třicátníky. Statistika je neúprosná. Žijeme déle, starších lidí přibývá a pracujících začne brzy ubývat.

Bez zvyšování věku odchodu do důchodu to nejde. A je lepší každý rok přidat 2 měsíce, než jej během chvilky skokově zvednout o dva tři roky. I to se může stát a pro příklad netřeba chodit dál než o pár let zpět na Slovensko.

Další opatření se týká prodloužení povinné minimální doby pojištění z 25 na 35 let. Opět platí, že bude provedeno postupně. Navíc již dnes drtivá většina občanů má skutečnou dobu pojištění kolem 40 i více let. Jde tedy o opatření spíše na ochranu „poctivých“ plátců do systému před těmi, kteří chtějí „levně“ k důchodu přijít.

Navržené změny se týkají i systému invalidních penzí. Z mého pohledu je jejich zjednodušení důležité, ale nepředpokládám, že by vedlo k faktickému omezení výše invalidních důchodů – a rozhodně ne těch, co byly již přiznány v minulosti.

Možnost pobírání částečného důchodu a přitom práce, kterou si zvýším svůj důchod do budoucna, nevyžaduje žádný komentář. Nebo snad jen jeden: „A proč ne?“. Stejný názor mám také na větší penalizace za předčasný odchod do důchodu. Ano, stát by měl umožnit lidem odejít do důchodu (který je placený i z peněz ostatních) předčasně, ale je logické, že je bude toto rozhodnutí něco stát.

Co se týče vyřazení doby studia z náhradních dob pojištění, myslím si, sám jako vysokoškolák, že i tento krok je logický. Lidé, kteří vystudovali vysokou školu (mimochodem opět hrazenou z daní všech), mají šanci si v důsledku lepšího vzdělání vydělat více a nepotřebují proto navyšování důchodů díky delší době pojištění.

Parametrické změny jsou tedy již na stole a vypadají smysluplně. Máme tedy vyhráno? Zcela jistě ne. Bude jistě zábavné i tragické zároveň sledovat politickou demagogii, která se kolem všeho odehraje. Dnešní opozice si asi nenechá utéci příležitost metat minulé opozici její vlastní výroky staré jen několik let zpět do tváře. Projdou-li nakonec úpravy Parlamentem, bude v lodi sucho tak dvacet třicet let. Pokud usneme na vavřínech či padneme vyčerpáním, voda si nás najde znovu.

Co tedy dělat dál? Využít období sucha k rekonstrukci lodi. Jak? Umožnit lidem částečně spořit na vlastní důchod. Z peněz, které dnes platí státu. Nevěřme argumentům, že to nejde, že je to nebezpečné tunelování státních peněz, že prospěch z toho mohou mít jen penzijní fondy.

Jde to, když se chce. Vidíme to v Polsku, Maďarsku, Slovensku a dalších téměř třiceti zemích na celém světě. Peníze nejsou státu, ale lidí, co je platí. Tunelování znamená, že lidé peníze ztratí. Zde však mluvíme o tom, že je nově získají. Ano, ten, kdo se o peníze bude starat – třeba nově zřízené penzijní fondy – z toho bude mít prospěch. Stejně jako má prospěch pekař, u kterého si každý den kupujeme pečivo. Hlavní přece je, že z toho má prospěch zákazník. Jedině pak může mít prospěch i pekař či fond.

Možná se to nezdá, ale šance skutečné důchodové reformy již řadu let v Česku nebyly vyšší než nyní. Zkusme si ji tentokrát nenechat proklouznout mezi prsty. A hlavně, nenechme se opít politickým rohlíkem. Z toho by neměl prospěch ani hladový konzument, ani normální pekař.

Autor je generální ředitel AEGON ČR. Ve zkrácené verzi vyšel článek v týdeníku Reflex.