Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Penze ve světě

Přehlednou mapu penzijních systémů a jejich reforem jsme publikovali na dvoustraně v březnovém čísle časopisu FINMAG - finanční magazín. V následujících dnech můžete diskutovat s autorem hodnocení Vladimírem Bezděkem, ekonomem, jehož tým připravoval pro českou vládu podklady pro rozhodnutí o podobě penzijní reformy. Své dotazy můžete směřovat i na Pavla Kohouta, který se rovněž dlouhodobě věnuje otázce efektivity penzijních systémů.

Velká Británie
Penzijní systém je tvořen kombinací státem provozovaného pilíře (tzv. SERPS systém) a dobrovolného soukromého zabezpečení na stáří. To je tvořeno buď penzijními programy zaměstnavatelů (occupational pensions’) nebo jde o individuální spoření v penzijních fondech. Ze státního SERPS systému lze přejít (contracting-out) buď do zaměstnavatelského, nebo individuálního systému. Contractovat lze také ze zaměstnavatelského do individuálního pilíře. Úspory obyvatel v penzijních fondech dosahují téměř 100 % výše britského HDP. Přesto se nepovažuje výše důchodového zabezpečení v UK za dostatečnou a na toto téma probíhá permanentní diskuze vlády s veřejností.
Hodnocení: 2

Francie
Penzijní systém (jak veřejný, tak i dobrovolný soukromý – zaměstnavatelský) je zde rozdroben do stovek různých schémat, která se liší pro zaměstnance v jednotlivých odvětvích i v rámci těchto odvětví. Reformní pokusy se v tomto prostředí omezují pouze na snahy mírně zvýšit nízký věk odchodu do důchodu nebo odstranit největší nezasloužené výhody pro zaměstnance některých preferovaných odvětví. I tyto omezené změny, které v jiných zemích probíhají bez zvláštní pozornosti, však většinou znamenají milionové demonstrace v ulicích francouzských měst a vláda tak přijetí těchto změn oddaluje či změkčuje.
Hodnocení: 5
 
Spojené státy
Základní důchodové zabezpečení poskytuje federální OASI program (Old Age and Survivors Insurance). Pokrývá více než 3 obyvatelstva. Vedle toho existuje silný sektor soukromých penzijních plánů, často jde o tzv. zaměstnavatelská schémata. Jsou to dobrovolné a fondově financované systémy. Pokrývají 1 práceschopného obyvatelstva. Pro některé zaměstnavatele (zejm. automobilky, letecké společnosti) představují tyto programy velké břímě, neboť jejich závazky nejsou dostatečně kryty kapitalizovanými příspěvky.
Hodnocení: 3
 
Německo
Německo se propracovává k reformě těžkopádně. V letech 2001 a 2002 rozšířilo soukromé penzijní připojištění. Byly představeny dva nové produkty: tzv. Riesterovy a Rürupovy fondy, většinou spravované pojišťovnami. První jsou pro zaměstnance druhé spíše pro OSVČ. Spoření do nich podporuje stát daňovými úlevami
Z důvodu nastolení mezigenerační spravedlnosti vláda přestala valorizovat starobní důchody. Loni vládní strany navrhly zvýšení hranice odchodu do důchodu z 65 let na 67 let, které ještě musí schválit parlament. Mezi lety 2012 a 2035 by se měla důchodová hranice zvyšovat vždy o jeden měsíc za rok. Zároveň byla vypracována „Iniciativa 50 plus“, která má pomoci zlepšit možnosti pracovních příležitostí pro starší občany.
Hodnocení: 5
 
Švédsko
Penzijní reforma byla provedena v roce 2000. Povinný důchodový systém se skládá ze dvou složek: a) státní tzv. zdánlivě příspěvkově definovaný pilíř a b) povinný soukromý fondový pilíř. Příspěvková sazba do státního pilíře činí 16 % mzdy; do povinného soukromého pilíře 2,5 % mzdy. Kromě toho je ve Švédsku dlouholetá tradice dobrovolných penzijních plánů, vytvářených dohodou mezi odbory a zaměstnavateli. Pokrývají více než 90 % zaměstnanců a příspěvková sazba v nich dosahuje 3–20 % mzdy.
Hodnocení: 3
 
Slovensko
Slovensko uskutečnilo důchodovou reformu v letech 2004 a 2005. Nejprve provedlo parametrické změny průběžného systému státních důchodů spočívající v zavedení zásluhovější dávkově definované penze a v posunu důchodového věku na 62 let. V roce 2005 zavedlo druhý pilíř důchodového systému. Je povinný pro všechny, kterým bylo v reformním roce 16 a méně let. Odvádějí 9 % hrubé mzdy do soukromého penzijního fondu a dalších 9 % Sociální pojišťovně na státní penzi. Lidé starší 16 let mohli do druhého pilíře vstoupit dobrovolně. Těm, kteří mají jít do důchodu v roce 2015, a dříve nebyl přestup doporučen. Druhý pilíř spravují soukromé Důchodové správcovské společnosti a každá z nich nabízí tři penzijní fondy z různou mírou rizika. Majetek klientů je oddělen. Společnosti si mohou za správu účtovat poplatky. Stát nad nimi má dozor, za vklady klientů však neručí.
Hodnocení: 3

Maďarsko
Reforma důchodového systému byla spuštěna v roce 1998. Parametricky upravený státní PAYG systém byl doplněn povinným fondovým systémem. Příspěvková sazba do soukromých fondů dosahuje 8 % mzdy, do státního pilíře směřuje 24 % příspěvková sazba. Nadto existuje v Maďarsku systém soukromých dobrovolných penzijních fondů. V prvních letech po startu byla důchodová reforma v Maďarsku předmětem ostrých politických třenic, které však posléze utichly.
Hodnocení: 1

Japonsko
První součástí japonského povinného důchodového systému je tzv. základní penze. Její získání je podmíněno pouze tím, že jedinec v aktivním věku platil příspěvky do důchodového systému (podobně třeba i v UK). Druhou komponentou je státní systém, který vyplácí penzi v závislosti na výšce předchozích výdělků (zaplaceného pojistného). Jde o pět různých schémat pro různé sektory ekonomiky s příspěvkovou sazbou přes 17 %. Systém je průběžně financován (PAYG) a má dávkově definovaný charakter. Část vybraného pojistného se ukládá v podobě kapitalizovaných fondů (tzv. buffer fondy). Postupně se zvyšuje věk odchodu do důchodu v tomto pilíři. Třetí část důchodového systému je tvořena dobrovolnými zaměstnavatelskými penzijními fondy. Pokrývají více než 1/3 zaměstnanců v zemi, příspěvková sazba bývá v průměru mezi 3 a 4 % a některá z těchto schémat umožňují částečný contracting-out ze státního pilíře.
Hodnocení: 3
 
Austrálie
Povinný penzijní systém se skládá ze základní komponenty (tzv. flat-rate penze) a povinných zaměstnavatelských schémat. Flat-rate penze je financována nikoliv z pojistného, ale přímo z všeobecných daní. Nárok na flat-rate penzi podléhá testu potřebnosti (= je pro jedince s příjmy pod určitou hranicí) a tzv. testu rezidentury (minimální počet let pobytu v zemi). V Austrálii jako jedné z mála OECD zemí není žádné státem provozované povinné penzijní schéma, kde by výše důchodu byla spojena s výší výdělků jedince (tzv. earnings-related systém). Funkci náhrady příjmu plní naopak povinný soukromý fondový systém zavedený v roce 1992. je provozovaný zaměstnavateli a příspěvková sazba činí 9 %. Třetí částí systému jsou individuální i zaměstnavatelská dobrovolná schémata spoření na stáří.
Hodnocení: 1

Penzijní systémy charakterizoval a známkami jako veškole hodnotil Vladimír Bezděk, generální ředitel AEGON ČR
_________________________________

Pavel Kohout: Penzijní systém na Islandu
Zpráva Bezděkovy komise je jednoznačná: průběžný důchodový systém není dlouhodobě udržitelný. Dokonce ani zvýšení penzijního věku na 69 let by prý situaci nevyřešilo. Ale je to pravda?

V Evropě existuje země, kde muži chodí do důchodu průměrně v 69,5 letech, ženy v 66 letech. Tato země je přepočtu na osobu bezmála o pětinu bohatší než průměr EU. Nezaměstnanost v oné zemi se během posledních let pohybovala v pásmu 1,5-3,5 %. Touto zemí je Island. Jako jediná vyspělá evropská země má Island dlouhodobě udržitelný penzijní systém. Proč?

Existence štědrých průběžných systémů vytváří silnou ekonomickou motivaci pro snížení porodnosti. Občan ví, že stát se o něho ve stáří postará a není tedy nucen starat se o potomstvo. Občan je zároveň těžce zdaněn (průběžné systémy bývají drahé) a má málo peněz na pořízení bytu a založení rodiny.

Podpora státu zde rutinně selhává. Velkorysá státní podpora rodiny měla například ve Francii úspěch pouze v muslimských domácnostech. Etničtí Francouzi téměř nereagovali.

Které země mají nejnižší porodnost? Španělsko, Itálie, Německo, Česko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, pobaltské státy, Ukrajina, Rusko. Co mají společného? Populistické vlády zde v minulosti zavedly extrémně štědré průběžně placené penze.

Tyto státy buď trpí velkými problémy veřejných financí anebo nízkou životní úrovní důchodců (Rusko, Rumunsko, Ukrajina). Které evropské země naopak mají nejvyšší porodnost? Irsko, Velká Británie a Island. Penzijní systémy těchto zemí stojí na fondech.

Island je jako inspirace mnohem lepší než například Chile. Islandský třípilířový systém funguje od roku 1961. Státní pilíř se skládá ze základní plošné penze ve výši 15 % průměrné mzdy. Sociálně slabí mají nárok na doplňkovou penzi. Náklady na první pilíř v roce 2002 dosáhly pouze 3,25 % HDP. Průběžný systém je financovaný z daní. Nezvyšuje tedy náklady na pracovní sílu.

Islandští důchodci nemusejí nuzovat. Jejich penze typicky představují 70 % průměrné mzdy. Je to díky fondům, do nichž povinně přispívají 10 % hrubé mzdy. Úspory penzijních fondů přesahují 100 % HDP. Průměrné výnosy činily 5,6 % nad inflací (1991-2003). Islandské penzijní fondy jsou velmi levné, s ročními náklady pouze ve výši 0,1 % objemu majetku. Mají jeden pozoruhodný vedlejší efekt. Fungují jako stabilní zdroj kapitálu pro islandskou ekonomiku. Díky fondům nastal rozkvět burzy v Reykjavíku a „neevropsky“ rychlý hospodářský růst.

Závěr pro Českou republiku? Je nutné zvýšit penzijní věk na nejméně 65 let, a to co nejrychleji. Tento krok se neobejde bez změn na trhu práce, aby starší lidé mohli sehnat zaměstnání.

Na Islandu pracuje 93 % mužů ve věku 55-64 let. Proč? „Soukromí zaměstnavatelé na Islandu mají větší volnost ukončit pracovní poměr, než je zvykem ve většině evropských zemí. Není nutné propouštění zdůvodňovat,“ uvádí příručka agentury Invest in Iceland. Snadné propouštění znamená i snadné přijímání.

Význam průběžné složky by měl být minimalizován. První pilíř má znamenat základní penzi ve výši životního minima. Nic více. Vdovské a sirotčí důchody by měly být postupně zrušeny. Ve fondovém systému ostatně nemají význam: namísto nich zdědí vdovy, vdovci a sirotci úspory naspořené v penzijním účtu.

Musí fungovat dokonalý regulační systém, aby počet „vytunelovaných“ fondů byl stejný jako na Islandu: nulový. Reforma nemusí být nijak bolestivá. Naopak, většině lidí přinese příjemné vědomí, že peníze odváděné do systému jsou stále jejich majetkem. Fondový systém nemusí být povinný. Lidé brzy zjistí, že je lepší střádat si na vlastním účtu než měsíčně odvádět obrovské částky anonymní státní mašinérii.

Odměnou za úspěšnou reformu bude prosperující ekonomika a časem i zlepšení demografického vývoje. Demografie je pro dlouhodobou stabilitu země naprosto kritická. Islanďané mají více dětí než obyvatelé EU, protože mají vysoké mzdy a netrpí strachem o práci.

Velké úspory v penzijních fondech poskytují vysoký stupeň sebevědomí a pocitu bezpečí. Pořádný naspořený balík ve fondu je lepší sociální jistotou než jakékoli vládní sliby.

Islanďané pracují déle než ostatní Evropané – patrně právě proto se dožívají vysokého průměrného věku. Milovníci předčasných důchodů by ostatně měli vzít v úvahu, že nečinnost člověka ničí.

Pavel Kohout je ředitel pro strategii Partners. Článek o islanském penzijním systému publikoval v roce 2005.

Komentáře

Celkem 23 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK