Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Apríl aneb jak vyplnit smlouvu

Následující aprílový pozdrav posílá všem finančním poradcům jeden z jejich velmi zkušených a vážených kolegů. Článek napsal před lety jeho kamarád/klient, na něhož setkání s kamarádem/začínajícím poradcem natolik zapůsobilo, že o tom napsal na svůj blog. Právě u kamarádů se většina poradců ve svých začátcích „otrkává“. Práce s nimi je často velmi odlišná od běžné praxe. Tedy doufejme...

Míjím schránky v chodbě brněnského paneláku a mířím ke schodišti. Ladně vybíhám dvě podlaží. Tisknu zvonek na zdi u bytových dveří. Po chvilce se za dveřmi ozve zvuk podobný odsouvání těžkého nábytku. Klapne zámek. Druhý, třetí. Zvuk odsouvané ocelové závory. Rychle mrknu na štítek dveří, jestli jsem si nespletl byt. Nespletl. Konečně se dveře otevírají a za nimi na mě hledí můj nový finanční poradce.

„Zdar,“ povídám.
„Nazdar,“ odpovídá překvapeně Paša a kouká na mě trochu vyjeveně.
„Tě někdo pustil, nebo bylo otevřeno?“ ptá se a pouští mě do předsíně.
„Jo, šli nějací lidi, tak mě pustili,“ odpovídám a vyzouvám si boty.
„Hm, to je škoda. Hodil bych ti z okna místo klíčů na hlavu cihlu,“ povídá s vážnou tváří, drbe se na bradě a zavírá za mnou dveře.
„Aha. Tak to nevyšlo,“ odpovídám stejně vážně, sundávám si bundu a dávám ji na věšák.

Paša jde do pokoje a já ho následuji. V chodbičce potkávám jeho maminku. Stojí u žehlícího prkna a ohání se žehličkou nad nějakým prádlem. Usmívá se a zdraví mě. Odpovídám na pozdrav a rychle proklouzávám kolem, maje se na pozoru před svištící žehličkou. Míjíme odbočku ke kuchyni.

„Chceš něco k pití?“ ptá se Paša a téměř se zastavuje.
„Jo, načni vodku,“ odpovídám.
Paša to bere tak, že na pití nic nechci, a pokračuje směr pokoj. Cestou někde bere židli a přistavuje ji vedle druhé ke stolu s počítačem.
Sedáme si a Paša dokončuje nějakou práci na počítači.
„Tak co bude?“ ptám se.

Paša pokývá hlavou a vytahuje bílou složku.
„Tak hele,“ povídá a roztahuje lejstra po stole. „V prvé řadě se musíš rozhodnout, jakou částku. Záleží jenom na tobě.“
Hm, jak jinak, myslím si a nahlas se ptám, co je pro mě nejvýhodnější.
Paša letmo mrkne na tabulku.
„Určitě dvě stě na devadesát.“
„Jo, může být,“ souhlasím.
„Dobře. Teď ještě u koho...“ říká a otevírá na počítači srovnávací tabulku. „Doporučuju cé es life při asi šesti procentech.“ Tázavě se na mě podívá.

Chvilku koukám na tabulku a když se k ničemu nemám, začne Paša vysvětlovat, srovnávat a doporučovat s obvyklým závěrem: „Ale záleží na tobě.“
„Jo, to zní fér,“ povídám a raději si odpouštím další poznámky.
„Fajn. Tak jdem na to,“ říká Paša a začíná vyplňovat chlívečky.

Dívám se mu pod ruku. „Sem patří dvojka, ne trojka,“ zabodávám prst do kolonky datum podpisu smlouvy. „Sakra,“ zasyčí Paša a začne přemalovávat trojku na dvojku. Moc mu to nejde. Dvojka nakonec vypadá spíš jako nepovedená a tak trochu opilá osmička.

Ptám se: „Hele, v téhle smlouvě by se nemělo přepisovat, ne?“
„Jo, ale to je dobrý. Oni to skousnou.“ Zní to trochu naštvaně.
Paša se statečně pustil do vypisování druhé stránky. Po chvilce psaní zastavuje.
„Tvoje rodný číslo.“ Začínám diktovat.

Paša dopisuje poslední číslici. Zběžně mrknu na řádek čísel a povídám:
„Sem patří čtverka, ne sedmička.“
„Ty vole!“ plácne se do čela. „Co teď?“
Začínám se smát. Můj finanční poradce se zhluboka nadechl a začíná přepisovat sedmičku na čtverku.

„Sakra!“ To zní už docela vyděšeně. Koukám na jeho výtvor. Spíš než čtverka to vypadá jako oběšenec namalovaný předškolním dítětem. Teď už jsem to nevydržel a nahlas jsem se rozhřehtal. „Jdi pryč!“ sípá Paša už celkem hystericky a bouchá bezradně pěstí do stolu. To už jsem se kácel ze židle a můj záchvat smíchu propukl naplno.

„To bude dobrý“ povídá Paša a už se směje taky. Já se mezitím sbírám ze země, usedám zpět na židli a utírám si vlhké oči. Nedá mi to a znovu kouknu na oběšence. „To vypadá jako klínový písmo,“ opět vybuchuji další salvou smíchu. „To aby k tomu měli šifrovací tabulku,“ prskám smíchy.

„To bude dobrý,“ přesvědčuje sám sebe Paša.
„Jo, super, jak z tiskárny, bude se jim to líbit,“ ujišťuji ho.

Paša ještě očima přelítne celou smlouvu a začne z ní odtrhávat dvě propsané kopie.
„Originál pojišťovně,“ odkládá papír na roh stolu, „jedna kopie tobě,“ podává mi druhý list, „a jedna pro mě.“

Beru si kopii smlouvy a pročítám si jednotlivé kolonky. Paša mi kouká přes ruku a čte taky. Na konci poslední strany se trochu zarazím. Paša už to vidí taky: „Jo, tvůj podpis by to ještě chtělo,“ poklepává prstem na prázdnou kolonku.

Bere mi papír z ruky a skládá ho s ostatníma dvěma na sebe. Podepisuji smlouvu. A je to. Paša to zvládl. A pak že sepsání smlouvy je nějaká věda.

Komentáře

Celkem 7 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK