Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Finanční loupežníci

| 17. 4. 2008

Srozumitelné produkty, průhledné poplatky a konec vykořisťování prostých spotřebitelů nenasytnými finančními predátory – to slibuje nový zákon o pojišťovnictví, MiFID, nová evropská směrnice o spotřebitelských úvěrech a plánovaný jednotný evropský trh úvěrů na bydlení. Kéž by to bylo tak jednoduché!

Finanční loupežníci
Dovolím si vnést trochu skepse do očekávání blížícího se spotřebitelského království. Chtěl bych poukázat na některé zakořeněné mýty o všeléku regulace, případně zhoubnosti neregulace finančních trhů.

Mýtus první: Konkurence vše vyřeší
Když v roce 1787 psal v Rusku Jeremy Bentham svoji Obranu lichvy, platily všude v Evropě limity upravující výši úrokových sazeb. „Žádnému člověku ... nemá být – s ohledem na jeho prospěch – bráněno, aby uzavřel takovou smlouvu o získání peněz, o které se domnívá, že se mu hodí. ...stejně tak nemá být nikomu bráněno, aby mu [druhý] peníze poskytnul podle podmínek, o nichž si myslí, že jsou přiměřené k tomu, aby na ně přistoupil,“ obhajoval Bentham v úvodu své Obrany úrokovou svobodu. Benthamovy nepřehlédnutelné myšlenky našly odezvu v jeho rodné Anglii, kde byly o pár roků později úrokové stropy (skoro úplně) zrušeny.

Dnes v Česku nemáme žádné stropy úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů a s výjimkou několika málo paragrafů roztroušených v občanském zákoníku a trestním zákoně nemáme ani jiná administrativně stanovená omezení, která by měla upravovat rovnováhu ve smluvních vztazích mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru. Jednoduše věříme v konkurenci. Avšak denně jsme svědky jednání finančních institucí, které vytváří bezpochyby – vzdor existující a leckdy tvrdé konkurenci – hrubý nepoměr vzájemně poskytnutých plnění a protiplnění.

Namátkou uveďme pár do očí bijících faktů, s nimiž se každý z nás běžně setkává a které patří do soudku nemravností finanční industrie vůči spotřebitelům: efektivní úrokové sazby spotřebitelských úvěrů ve výši stovek procent, poplatky za předčasné splacení hypotéky ve výši desítek procent ze splacené jistiny dluhu, zcela neúměrné ceny některých pojistných produktů prodávaných při vázaném prodeji spolu s úvěry či leasingovými smlouvami, dvojí roční pojistné stržené životními pojišťovnami u produktů kapitálového i investičního životního pojištění na pokrytí získatelských nákladů, dvojí zpoplatňování jedněch peněz v rámci investování prostředků investičního životního pojištění atd.

I když se o některých finančních či pojistných produktech s oblibou říká, že přinášejí „přidanou hodnotu“, ve skutečnosti se děje spíš pravý opak. Žádnou hodnotu nepřidávají, nýbrž spíše ubírají a jejich míra loupeživosti se dotýká hranice dobrých mravů, pokud už ji rovnou nepřekročila. Jak je možné, že v praxi existují takové produkty a jsou klientům úspěšně prodávány? Jak je možné, že „všemocné“ konkurenční prostředí nedonutí finanční instituce, aby se vůči spotřebitelům chovali férověji?

Troufám si tvrdit, že míra loupeživosti je až nehumánní u produktů, kterých se není možné bez dalších sankcí a ztrát jednoduše zbavit. Čím menší je možnost spotřebitele vyvázat se z daného finančního produktu ( ať už v důsledku vlastností produktu, anebo možností spotřebitele), tím větší je poplatkový apetit finančních institucí.

Argument Jeremy Benthama zní i po více než 200 letech stále krásně: „Je to vždy dlužník, kdo ... u krátkodobé půjčky ... je na bezpečnější straně. Jakákoliv nerozvážnost, ke které by se zavázal, může být kdykoliv opravena. Jestliže zjistím, že jsem poskytl příliš vysoký úrok jednomu (věřiteli), to jediné, co mám udělat, je půjčit si od jiného za nižší sazbu a splatit první půjčku.“ Zlaté 18. století, řeknete si možná se mnou nad těmito slovy. V našem jedenadvacátém se bohužel setkáváme spíše s opakem, a to nejenom ve vztahu věřitele a dlužníka.

Mýtus druhý: Přísnější regulace, lepší ochrana
První porevoluční zákon o pojišťovnictví (č. 185/1991 Sb.) měl 31 paragrafů. Zákon dnes platný (č. 363/1999 Sb.) má 51 paragrafů a ten nově připravovaný, který má nabýt platnosti a účinnosti od 1. 1. 2009, je navržen se 137 paragrafy. Za dobu přibližně 16 let fungování českého pojišťovnictví v tržním prostředí se toho ovšem pro spotřebitele změnilo k lepšímu jen málo, a to i navzdory přísnější regulaci vyjádřené kromě jiného i zmíněným nárůstem počtu paragrafů. Snad jen to, že na trhu zůstali především silní hráči, může představovat přínos s ohledem na předpokládanou stabilitu poskytovatelů pojištění. Tím však výčet plusů dosavadní regulace začíná i končí.

Parametry pojistných produktů – obzvláště to platí v životním pojištění – jsou nastaveny ještě o poznání loupeživěji, než jak tomu bylo dříve. Projevuje se to například ve způsobu a rychlosti úhrady získatelských nákladů, v poplatcích za správu prostředků investičního životního pojištění, v manipulacích s připisováním podílů na zisku atd. Pokud bychom sestavovali žebříček loupeživosti finančních produktů, vedle takzvaných rychlých půjček by na místa vítězů aspirovaly jistě leckteré moderní produkty životního pojištění.

Od pojišťovnictví můžeme zabrousit do oblasti kapitálových trhů, ve které se pomyslné kyvadlo fantaskní regulace z raných počátků kapitálového trhu v Česku překmitlo na druhou stranu. Pomineme-li éru okrádání diků (kdy se naopak regulovat mělo, a tvrdě), zůstává podstata tohoto businessu stále stejná. I nadále se na kapitálových trzích peníze vydělávají a prodělávají bez ohledu na to, jak sáhodlouhý je výčet povinností investiční společnosti či obchodníka s cennými papíry.

Ať už je řeč o pojišťovácích, burziánech či bankéřích, přísnější regulace sama o sobě nemá moc přimět je k tomu, aby se vůči spotřebitelům chovali slušněji.

Mýtus třetí: Více výkazů, lepší kontrola
Měl jsem to štěstí, že jsem vyplňoval výkazy na MF o finančním umístění pojišťoven v době platnosti první prováděcí vyhlášky z roku 1994, a přicházím s nimi do styku i dnes. Tyto výkazy jsou v principu stále stejně absurdní. Naše prostředí – malé, hezké, lokálně české – je nicméně nadále polem neoraným ve srovnání s tím, jaké povinnosti musí plnit společnosti, jejichž akcie jsou obchodovány na světových burzách.

Po malérech Aholdu, Enronu, banky Barrings, a podobných se vždy objevily nové povinnosti, které směřovaly k vyšší transparentnosti trhu, k lepší informovanosti regulátorů, k větší ochraně spotřebitele. Jenže jak známo, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, a pokud jde o reportovací povinnosti finančních institucí – jdeme po ní hodně rychle. Mám-li tipovat věci příští, soudím, že jediná oddělení finančních institucí, která v nejbližší době nabobtnají v souvislosti s kauzou subprime hypoték, budou ta, jež jsou pověřena reportovacími povinnostmi.

Ve věci samé by to koneckonců nebylo nic zas tak špatného. Problém je, že ve finále za to zaplatí spotřebitel. Finanční instituce nakonec téměř vždy novým regulatorním požadavkům vyhoví, přelicencování úspěšně přežijí, systémy se náležitě upraví. A náklady se přenesou na klienty.

 Nutným předpokladem pro kvalitní práci dozoru subjektů finančního trhu není obrovské množství reportovaných údajů, ale kvalita vyžadovaných a poskytovaných informací. Není nutné mít na stole stohy papírů, stačí znát to podstatné, ale jak se zdá, je to zcela proti trendu doby.

Mýtus čtvrtý: Dostatek informací ochrání spotřebitele
Stále se hovoří o tom, že spotřebitel se bude chovat rozumně, pokud bude mít dostatek jasných a srozumitelných informací. Nevěřte tomu, nebude. Co se změnilo po uzákonění povinnosti zveřejňovat roční procentní sazbu nákladů (RPSN) u spotřebitelských úvěrů? Nic, lidé si půjčují jako o život dál a neodradí je ani RPSN v řádu desítek či stovek procent.

Jistěže informační asymetrie mezi spotřebitelem a profesionálním poskytovatelem finančních služeb je základní problém dnešního finančního průmyslu. Spotřebitel jednoduše není s to porozumět současným sofistikovaným metodám jeho okrádání. Ostatně i v samotných finančních institucích si jen hrstka zasvěcených připustí míru loupeživosti jimi poskytovaných produktů.
 
Škodolibě dodám, že to zpravidla bývají především ti, kdo tyto produkty připravují…
Pojišťovny poskytující produkty investičního životního pojištění své sazebníky poplatků neskrývají a už několik let je veřejně vystavují na svých webových stránkách. Změnilo se něco? Nezměnilo, a pokud ano, rozhodně nikoli ve prospěch spotřebitelů.
Trh funguje jinak, než jak bychom si přáli, aby fungoval. Každý z účastníků se snaží maximalizovat svůj prospěch plynoucí z jeho síly – jak finanční instituce, tak prodejce, respektive finanční poradci. Spotřebitel by rovněž rád maximalizoval svůj benefit, avšak jako ten nejslabší v řadě musí počkat, co na něj ze vzájemného soupeření obou silnějších protihráčů zbude.

Na trhu jsou nepochybně produkty, u nichž je – v míře významně větší, než je tomu dnes – zapotřebí poskytnout spotřebiteli daleko více informací nutných ke kvalifikovanému rozhodování. Avšak ani sebevětší informační podpora, a ani ta, kterou budou vyžadovat nové regulatorní předpisy, nepovede sama o sobě k tomu, aby spotřebitelé nekupovali předražené a nevýhodné produkty.

Co s tím?

Jednoduchá řešení neexistují. Je nesmyslné očekávat, že se finanční instituce zbaví svých produktových „perel“ ve jménu spotřebitelského dobra. K tomu je bude muset někdo donutit. Dovolím si tvrdit, že i v Česku se začnou odehrávat mediálně sledované spory mezi spotřebiteli a poskytovateli finančních produktů o to, zda se jedná či nejedná o smluvní podmínky, které jsou již v rozporu s dobrými mravy, případně nesou znaky lichevních smluv. Není otázkou „zda“ to nastane, ale „kdy“ se to stane.

Konkurence i přes připomínky uváděné hned v úvodu nepochybně působí „pro-spotřebitelsky“. Třeba v pojišťovnictví by českému spotřebiteli jistě prospělo vytvoření sekundárního trhu se životními pojistkami. Například v Německu téměř deset let fungují společnosti, jimž je možné „odprodat“ pojistku bez jejího zrušení. Jsou nepochybně kvalifikovanější než běžní spotřebitelé, mají daleko větší možnosti vést zasvěcenou „disputaci“ o hodnotě pojistného plnění, což by se zpětně mělo odrazit v chování pojišťoven.

Důležitou roli může sehrát finanční arbitr (či arbitři, pokud by se přistoupilo k rozdělení specializací), pracující sice za státní peníze, ale ve prospěch rovnováhy smluvních vztahů. Role finančního arbitra v Česku je nicméně dosud zúžena na oblast bankovnictví a nedává mu v zásadě možnost pohnout s věcmi i v jiných segmentech finančního trhu. A posledním lékem je čas. Chce to zkrátka víc času, a aby spotřebitelé zaplatili daň za svoji nezkušenost a finanční (ne)gramotnost. Vždyť i ty boží mlýny melou pomalu…

Autor je finanční ředitel AEGON Česká republika. Článek vyšel v dubnovém vydání měsíčníku FINMAG - finanční magazín.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (21 komentářů)

Peter Cmorej | 19. 4. 2008 18:01

otazka na pana Zemana: mozete prosim uviest aspon jeden priklad spolocnosti, ktora odkupuje od klientov poistne zmluvy ? aj nejaku Nemecku kludne. Este som sa s tym nestretol a rad by som o tom vedel viac. Dakujem
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Fejtek | 17. 4. 2008 20:41

Pane Zemane, díky moc za článek, už jsem ho dal "za jedna" v tištěném a pomohl mi zase trochu na zem z mých větrných mlýnů :-) Díky
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Konrád | 18. 4. 2008 17:59
reakce na Petr Fejtek | 17. 4. 2008 20:41

Tak to je nádhera. Finanční ředitel společnosti která má v nabídce VLASTNÍ investiční životní pojištění SE ZMÍNĚNÝMI POPLATKY a člen nejvyššího vedení společnosti PARTNERs, která jako jediný makléř má od téže společnosti (Aegonu) exkluzivně A TÍM TEDY BEZKONKURENČNĚ A TUDÍŽ NE VŠEM DOSTUPNĚ oprávnění prodávat jeden z její skutečně dobrých produktů ČISTĚ RIZIKOVÉHO POJIŠTĚNÍ, protože myslí i na úrazy diabetiků, se trefují do nabídek KONKURENČNÍCH pojišťoven. .... Nemravná je podle mne JEDINÁ věc, a to je, že prodej pro klienta dražšího a tedy NEVÝHODNĚJŠÍHO PROGRAMU je oběma těmito subjekty (pojišťovna a makléř) významně podporován, protože má nejvyšší PROVIZNÍ SAZBU ODMĚNY pro odbytovou síť. To už snad ani nestojí za řeč zkoušet s nimi polemizovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

obchodnik | 17. 4. 2008 12:42

poprosim o vysvetleni. co je spatneho na x stovek % uroku? vas mystus c.1 je nesmysl. samozrejme ze konkurence to vyresi. to ste prece nemohl myslet ani z legrace. dokud je poptavka po takovychto produktech tak proste budou. tecka. az se velka banka rozhodne zrusit poplatky, tak se ostatni pridaji. ale proc by to ted delali? spotrebitelske uvery jsou celkem konkurenci. pokud nejste bonitni, tak holt mate smulu a budete platit. to je zakon trhu. budte vy pojistovna c.1, ktera je naklonena spotrebutelum a nejde ji jeji blaho.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Roman Zeman | 17. 4. 2008 17:55
reakce na obchodnik | 17. 4. 2008 12:42

Dobrý den. Přeji Vám ať Vám víra v konkurenci vydrží co možná nejdéle. Odpověď na otázku, zda je úrok v řádu stovek procent špatný, záleží na úhlu pohledu. Z pohledu obchodníka jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce sjednat si jakékoliv - byť i nemravné podmínky úvěrové smlouvy. (Upřímně řečeno smlouvy nejen úvěrové). Z pohledu klienta jde minimálně o dva momenty. První právně-etický. Je správné, že spotřebitel vstupuje do smluvního vztahu, jehož podmínky jsou nemravné? Je správné, že spotřebitel má platit přemrštěnou (nemravnou) cenu jenom proto, že někdo jiný využil jeho neznalosti? Druhý společensko-ekonomický. Jestliže spotřebitel vstoupí do takového smluvního vztahu a dostane se do dluhové pasti, kolik bude stát celou společnost - to znamená vás i mě - sanace finanční situace daného spotřebitele? Bavíme se tady o problému, který je mnohorozměrný a u kterého bych se hodně bránil uplatňování triviálních schémat á la "liberální" ;versus "protekcionistickýquot;...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Konrád | 18. 4. 2008 18:16
reakce na Roman Zeman | 17. 4. 2008 17:55

sanace finanční situace takového spotřebitele, jak jste vzletně nazval splacení dluhu z vlastní hlouposti chtivého jedince, Vás ani nikoho jiného z široké veřejnosti nebude stát NIC. Exekutor si vezme, co mu patří a svoje Vaším slovníkem "nemravně vysoké poplatky za exekuci" si započítá také. Můj předchozí komentář se zde neobjevil, snad tento bude moderátorovi (cenzorovi?) více vhod.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 17. 4. 2008 21:20
reakce na Roman Zeman | 17. 4. 2008 17:55

Dobry den i vam. chapu jak to myslite. pro me to nemravne neni. co je nemravneho na tom pujcit nekomu 100 a chtit vratit 1000. uz davno jsem v byznisu sundal ruzove bryle. svet neni zadna pohadka a nechtejme abychom se meli vsichni strasne moc radi, vsichni se meli dobre. tohle nefunguje a nikdy nebude. to jen k te nemravnosti. to pak muzem dovest do absurdna a nemravne bude vse. nejlepe, at kazdy dela co umi a ma co potrebuje. tedy utopie. vychodisko vidim v ve vzdelani, ktere chybi. mladi o ekonomice nemaj ani paru, ale hlavne ze vedi v kterym roce se narodil Borovsky :-) a druhe pak ve velmi prisnych a velkych pokutach, pokud nekdo bude porusovat pravo. pokud budou smlouvy nejasne ci budou nekde na str.34 dole dalsi nalezitosti. tak takhle ne a poradnej flastr. jenze vzhledem k sile vsech moznych financnich skupin a naseho kocourkovskeho statu je to beh vice nez maratonsky. ono leze spoustu veci resit efektivne i rychle, ale nechce se. proc? jsou v tom vzdy 2 veci. moc a penize. no uz bych filozofoval, tak skoncim.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Roman Zeman | 17. 4. 2008 21:56
reakce na obchodnik | 17. 4. 2008 21:20

S těmi dobrými mravy je to trochu složitější. Jde kromě jiného o to, že pojem "dobrých mravů" je obecná kategorie, kterou nelze vymezit výhradně pozitivně. Soudy tuto kategorii vymezují negativně - ve smyslu - toto konkrétní jednání už je za hranicemi dobrých mravů. Pokud jde o úrokové sazby - o nějaké číslo Finmagu dál se tomuto tématu budu věnovat. Začneme u Vladislava II. Jagellonského v roce 1493... Dobré mravy tady byly, jsou a budou, i když tady už nebudeme my. A sazby ve výši stovek procent nepochybně stojí za hranicemi dobrých mravů. Ostatně vraťme se k tomu za čas :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 18. 4. 2008 00:37
reakce na Roman Zeman | 17. 4. 2008 21:56

ja se s tim nejak nemuzu zzit. proste nabizim sluzbu a necham si zaplatit.to je uplne stejny, jako bych prodaval parek v rohliku za 100kc, ale dam ho s vybranou fr. horcici abych oduvodnil cenu. nebo i s ceskou. kdyz to nekdo bude kupovat, je to nemravne? je nemravne dat za kabelku 50.000 kdyz vyrobni naklad je v radu jednotek tisic? je mravne ze kosmeticke firmy maji stovky procet marzi? je to uplne to same a nikomu to nevadi. takze tady si porad stojim za svym. CO JE NEMRAVNE, je vyuzit TISEN jednotlivce a obohati se na ni.tisen ale neni pujcka na flat TV, zajezd do Egypta atd.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Kohout | 18. 4. 2008 11:54
reakce na obchodnik | 18. 4. 2008 00:37

Není to stejné. Když si člověk kupuje párek v rohlíku, televizor, kus nábytku nebo letenku, má obvykle dost přesnou představu, co dostane a kolik ho to bude stát. Když ale bude dávat peníze do čehokoli složitějšího než je termínový vklad, takovou představu mít nemusí. Od toho je finanční poradce, aby klientovi poradil.Když ale poradce poradí špatně a vnutí předražený produkt, sice tím krátkodobě vydělá, ale (a) klienta naštve, protože ten stejně jednou přijde na to, že se nechal napálit; (b) dlouhodobě tím poškozuje svoji pověst a pověst celého trhu.A ačkoli se tento typ "loupeže" dá interpretovat jako dobrovolně uzavřená smlouva mezi dvěma subjekty, ve skutečnosti se jedná o zneužití informační asymetrie v neprospěch klienta. V tom je ta nemravnost, nikoli ve vysokých sazbách či poplatcích samotných.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 18. 4. 2008 12:04
reakce na Pavel Kohout | 18. 4. 2008 11:54

poprosim admina, aby u predchoziho prispevku napsal muj nick. nejak mi do odpovedi skocil pan Kohout, jeho mail i heslo. diky
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 18. 4. 2008 12:02
reakce na Pavel Kohout | 18. 4. 2008 11:54

tak s timhle souhlasim. nemam ani namitku. proto rikam, ano postihujte ty, kteri ty informace zneuziji ci neuvedou vsechny. ale pokud mam smlouvu, kde vim kolik zaplatim, za jak dlouho, jake jsou splatky, o kolik preplatim na jedene A4 prehledne, tak je to vse v poradku. proti tomu sem se ozval.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

jozef puchon | 21. 4. 2008 23:00
reakce na obchodnik | 18. 4. 2008 12:02

moderne produkty su tak stavane, ze aj ked vidite vsetky poplatky aj ked si ich precitate,tak len velmi zanieteni clovek s citom pre analytiku dokaze rozpoznat,coa kolko zaco plati. Ludia,ktori si to vedia prepocitat nikdy taky produkt nekupia,ale drviva vacsina ludi nato nema cas ani kapacitu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Štěpán Vurm | 18. 4. 2008 18:46
reakce na obchodnik | 18. 4. 2008 12:02

No až budou mít takovouto informační povinost banky a pojišťovny, tak to bude jiná. Ale ukažte mi dnes smlouvu např. o spotřebitelském úvěru, kde je toto všechno uvedeno? A co se týče třeba IŽP, tak tam je kolikrát přiložena pěkná tabulka s hodnotou investice a s odkupným. Už jsem viděl i s modelací ročního (čistého, již bez poplatků) zhodnocení 15% u IŽP a klient si liboval jak bude mít za pár korun v důchodu 7 milionů, a že investování je super. Proto považuji za docela stěžejní zavést do školského systému i finanční vzdělání. To, že někdo umí odpapouškovat komplet 4 stránky z učebnice o Spartakově povstání pak člověku nepomůže, aby v životě pak někomu takto nenaletěl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Fejtek | 18. 4. 2008 10:06
reakce na obchodnik | 18. 4. 2008 00:37

Víte, jsme asi dost liberální všichni zde... Ale regulace = pravidla hry a ta bývají dána nejen v hokeji, ale i v obchodování (různých branží různě). Tak jen pozor: skutková podstata trestného činu podvodu je dána i "zamlčením podstatných skutečností" - o to jde víc než o tu cenu párku či kabelky.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 15:38
reakce na obchodnik | 17. 4. 2008 12:42

Dobrý den, působím na Valašsku, což je chudý a celkem prostý region. Lidé nemají téměř žádné finanční vzdělání, jsou celkem důvěřiví a řekl bych, že není složité je "dokopat" k podepsání půjček s vysokými úroky. Při vší úctě k Vám, pokud by prodejci různých půjček mluvili pravdu a klientovi ukázali skutečnou výši RPSN, pokud by jim spočítali kolik je reálně bude taková půjčka stát, věřím, že by se objemy poskytovaných půjček pohybovaly úplně v jiných číslech. Spíš je to otázka svědomí jednotlivých prodejců. Co se týká poslední věty, domluvte si schůzku s poradcem Partners než začněte někoho bezdůvodně napadat. Zrovna Aegon udělal kus práce. Hezký den
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 17. 4. 2008 17:03
reakce na Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 15:38

ja vam nevim. mel jsem za to, ze podle novych zakonu musi byt jasne videt kolik budu splacet a jak dlouho. zadne zahadne dovetky atd. to ze si lidi pujcuji na nesmysli je jejich problem. ad posledni veta. nemyslim si ze nekoho napadam. udelali kus prace? fajn. zbavila se aegon "perel" jak pise pan CFO? myslim ze ne. vyvedte me z omylu. a schuzku nepotrebuju. nejsem cilovka. sve prostredky zhodnocuji vice nez luxusne sam nejaky ten patek.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 17:17
reakce na obchodnik | 17. 4. 2008 17:03

Zákony jsou jedna věc. Realita bohužel druhá. A nějaká represe? Kdo si dovolí na Kellnera? A samozřejmě blbost lidí přesahuje všechny meze:-) Nicméně si je potřeba uvědomit, že na dobrých mravech už dnes základy společnosti nestojí. Exemplární tresty a vysoké pokuty by tomu mohly trochu pomoci. Ad. poslední věta: Kdo je tedy cílovka?:-)Hezký den
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

obchodnik | 17. 4. 2008 21:10
reakce na Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 17:17

no ja cilovka nejsem. :-) rozhodne nepotrebuju zadne pojisteni natoz podilove fondy ci takovou hloupost jako je garantovany fond. ale rad si tady cas od casu neco prectu ve volne chvili a sem tam neco napisu. clovek se nekdy u tech grafu i nudi :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Štěpán Vurm | 17. 4. 2008 16:37
reakce na Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 15:38

Nejhoší je, že tito prodejci půjček si často myslí, že lidem pomáhají. Jednou jsem se bavil s takovýmto prodejcem půjček a on byl přesvědčený, že pomáhá lidem uskutečnit si jejich sny, na které by normálně neměli. To, že se často pak dostávají do dluhové pasti už jaksi neřeší. Podobný problém jsou kreditní karty, které dávají majiteli pocit, že má více peněz, které může utratit. A pak běžně vídám, že lidé platí 30.000 ročně jen za úroky z kreditních karet. Což je částka, za kterou už se dá lecos pořídit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Hrachový | 17. 4. 2008 17:09
reakce na Štěpán Vurm | 17. 4. 2008 16:37

Stejně jako věří kluci z Kapitolu, že každá koruna měsíčně do Perspektivy je lepší než cokoliv jiného. Stejně jako věří poradci nejmenované společnosti, že kombík hypotéka+Ižp je nejlepší možný způsob financování bydlení. Stejně jako prodejci ZFP věří ve fungování jejich kombinace. Nevinil bych opravdu tolik koncové spotřebitele produktů, ale spíš nezodpovědnost, zabedněnost a hlad po penězích "poradců" některých společností. Neváží si svého jména a hazardují se svou pověstí. Přeji jim všem brzké vystřízlivění a boží mlýny...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!