Kauza IŽP

Investiční životní pojištění (IŽP) je balíček složený ze dvou částí: pojistného krytí (rizikového pojištění) a investice do fondů. Prosadilo se díky vyšší flexibilitě a díky tomu, že klientovi dává možnost ovlivnit očekávaný výnos výběrem investičních fondů. O tradiční produkty pojišťoven s garancí přestal být díky postupnému snížení garantovaného zhodnocení zájem.

Proslavily ho provize 
Za úspěchem investičního životního pojištění ovšem nestojí jen možnost dosáhnout vyššího výnosu, ale i finanční motivace zprostředkovatelů. S investičním pojištěním jsou v kategorii životního pojištění spojeny nejvyšší provize. V tom mají kritici pravdu. Přičteme-li k provizním nákladům požadavky pojišťoven na zajímavý zisk, zjistíme, že nákladovost investičního životního pojištění je u většiny produktů opravdu přehnaně vysoká. Dokazují to různé ukazatele, podle nichž jen poplatky z pojistného činí v průměru 10 až 15 % z peněz zaplacených klientem.

Proto řada profesionálních poradců tento produkt odmítá; raději volí kombinaci samostatného rizikového pojištění a investici v jiných nástrojích. Není to nic nového. Již v 80. letech se v USA prosazoval slogan (vztahující se v té době ke kapitálovému pojištění) „buy term, invest the difference“. Ano, pro toto řešení hovoří u většiny případů nižší náklady, vyšší likvidita a variabilita, nepřeberné investiční možnosti, větší transparentnost včetně možnosti jednoduššího porovnání a podobně.

Jsou ovšem situace, kdy by paušální odmítání investičního životního pojištění nebylo spravedlivé. Finanční poradce bez znalosti pestré nabídky investičního pojištění v jednotlivých pojišťovnách nemůže klientovi navrhnout adekvátní zajištění pro různé životní situace.

Není tak úplně k zahození
Výhoda investičního pojištění spočívá v omezené tržní nabídce pojištění rizik, neboť neexistuje plnohodnotná alternativa k výše zmíněnému „term“. Tedy obdoba trvale obnovitelného ročního životního pojištění, u kterého pojistné není zprůměrováno, ale roste postupně s věkem. Vychází se z toho, že potřeba pojistné ochrany bude v čase s růstem zajištění klesat, a proto je pro klienta výhodnější platit „nepředplacené“ rizikové pojistné, které odpovídá jeho aktuálnímu věku. Investiční pojištění právě tento způsob placení pojistného umožňuje.

Kromě toho samostatné sjednání kvalitního rizikového pojištění invalidity, případně závažných onemocnění, u nás není možné. Pojišťovny podmiňují pojištění určitých rizik sjednáním spořicího typu pojištění. Některé produkty investičního pojištění navíc využívají skutečnosti, že samostatné rizikové pojištění nepodléhá daňovým úlevám, zatímco stejné rizikové pojištění s příměsí spořicí části, bez ohledu na její výši, daňovým výhodám podléhá.

Sečteno a podtrženo: sjednávat si investiční pojištění pro investování je opravdu nevýhodné. Naopak mít zainvestováno v podílových fondech či investičních certifikátech a nemít kvalitně zajištěna základní rizika kvůli neznalosti a neschopnosti orientovat se v pestré nabídce investičního pojištění, je závažnou chybou ve finančním plánování.

Pozor na psychologii klienta
V některých situacích zřejmě nelze opomenout ani psychologii investora. Také jsem se domníval, že jde o fikci, nicméně praktická zkušenost finančních poradců je jiná. Pojištění se obvykle neruší tak často jako investiční programy, prosazuje se u nich větší disciplína a klient je méně náchylný k různým chybným investičním omylům. Ve větším měřítku se více prosazuje doporučovaná strategie „kup a drž“.

To ostatně ukazují i zkušenosti z amerického trhu. Nedlouho po sloganu „buy term, invest the difference“ vznikl nový slogan „buy term, spend the difference“. Zkrátka, většina klientů získanou úsporu z oddělení pojištění a investice bez ohledu na doporučení brzy utratila a v řadě případů stanovený investiční horizont nedodržela.

Autor je produktový manažer Partners.