Reformy všude kolem

Týká se totiž „jen“ úpravy parametrů stávajícího důchodového systému (věk pro odchod do důchodu, minimální doba pojištění a podobně). Jakkoliv je pro stabilitu systému užitečná – jde o reformu s malým r na počátku.

V Maďarsku byla penzijní reforma provedena v roce 1998. V Polsku o rok později. A na Slovensku v roce 2005. V loňském roce došla řada i na Rumunsko. Slovo „Balkán“ občas rádi používáme jako příměr zaostalosti, nerozvinutosti či pomalosti. V oblasti důchodů nás však Balkán, jak se zdá, začíná rychle předbíhat.

Každá země jde samozřejmě na důchodovou reformu svým vlastním způsobem, přesto je však možné vysledovat některé shodné rysy. Podívejme se na čerstvou rumunskou zkušenost očima středoevropských reforem.

1. Reforma ve všech čtyřech zemích diverzifikovala riziko povinného důchodového systému tím, že vedle státního průběžně financovaného pilíře vytvořila pilíř soukromý, plně spořicí.
2. Ve všech zemích musela část občanů do druhého – fondového – pilíře vstoupit povinně a část se mohla rozhodnout, zda chce plně zůstat pouze ve státním pilíři, nebo rovněž vstoupí do II. pilíře. Např. v Maďarsku se povinnost týkala osob nově vstupujících na trh práce; v Polsku lidí mladších 30 let; v Rumunsku vstupovali povinně lidé do 35 let. Osoby v pásmu 36–45 let měly právo volby a lidé starší 45 let do spořicího pilíře vstoupit nemohli.
3. Příspěvková sazba ve fondovém pilíři je poměrně velká – rozhodně mnohem větší, než o čem se velmi opatrně hovoří občas v Česku, pokud by jednou na skutečnou důchodovou reformu opravdu došlo. Posuďte sami: Polsko 7,2 %; Maďarsko 8 %; Slovensko 9 %; Rumunsko 8 %.
4. Bývá obtížné odhadnout počet osob, které skutečně do druhého pilíře vstoupí. Nejistota plyne samozřejmě z té skupiny občanů, kteří do druhého pilíře vstoupit mohou, avšak nemusejí. V Polsku, Maďarsku i na Slovensku tak byla skutečná poptávka občanů po fondovém pilíři vyšší, než s čím počítaly vládní prognózy. Rumunská vláda se z toho zřejmě poučila. Po ukončení tzv. „upisovacího“ období v lednu tohoto roku čítá druhý pilíř v Rumunsku 4,15 milionu osob, přičemž vláda předpokládala účast až 4,5 milionu občanů.
5. Penzijní reforma, resp. fondový pilíř, bývá často vystavena politickým tlakům na (zpětnou) korekci důležitých parametrů. Tyto spory jsme mohli na přelomu minulé a této dekády pozorovat v Maďarsku. Poslední rok či dva je podobný vývoj na Slovensku. Zajímavé však je, že když se ekonomicky nechají „hlasovat“ občané, je jejich názor velmi jasný. Kupříkladu slovenská vláda se rozhodla od ledna do června 2008 znovuotevřít II. pilíř. To znamená, že lidé, kteří tam v minulosti vstoupili, z něho mohou zpátky vystoupit, a naopak do něj mohou vstoupit občané, kteří se k tomu v minulosti neodhodlali. Výsledky ke konci dubna jsou následující: vystoupilo 31 tisíc osob; nově vstoupilo 12 tisíc osob (viz www.sulik.sk). Celkem tedy II. pilíř přišel o 19 tisíc lidí, což při celkovém počtu účastníků 1,54 mil. představuje 1,2 % všech účastníků. Tedy zanedbatelné množství, navzdory ostré politické rétorice. Podobnou zkušenost učinili v roce 2001 i Maďaři.
6. Na fondovém trhu II. pilíře se rychle projevují konsolidační tendence. Třeba v Maďarsku z původního počtu 60 fondů s licencí přežilo první tři roky fungování systému pouze 21 subjektů. Na Slovensku z původních 8 DSS (Důchodových správcovských společnostní) existuje již jen šest. Podobný trend byl a je i v Polsku – koneckonců silným akvizičním hráčem na polském trhu je i AEGON. Něco podobného se zřejmě odehraje i v Rumunsku, kde nyní působí celkem 18 subjektů.

Autor je generální ředitel Aegon ČR.