Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zachrání Čína světový růst?

Vojtěch Benda
Vojtěch Benda
8. 9. 2008

Čína i po olympiádě přitahuje pozornost. Zastánci hypotézy „decoupling“ v ní hledají ekonomického spasitele světa. Zdá se však, že zatím je takové očekávání předčasné.

Zachrání Čína světový růst?

Finanční svět se smiřuje s myšlenkou, že ekonomika USA míří k recesi, nebo přinejmenším k delšímu období slabého ekonomického růstu. Pesimismus zatím výrazně nezasáhl výhledy na ekonomický výkon rozvíjejících se zemí, jejichž doposud poměrně příznivé ekonomické výsledky v uplynulých čtvrtletích přiživují naději mnohých ekonomických institucí na zachování mírně pozitivního vývoje světové ekonomiky.

Do čela zástupu optimistů hlásajících hypotézu „decoupling“ (což je volně přeloženo „odpojení“ či „odtržení“) se koncem minulého roku postavil i Mezinárodní měnový fond (MMF) při zveřejnění své říjnové prognózy v pravidelné publikaci World Economic Outlook (WEO).

Co vlastně hypotéza decoupling znamená? Stručně řečeno přesvědčení, že zpomalení americké ekonomiky nebude mít příliš negativní dopad na světovou ekonomiku, protože jsou tu stále ještě „Indie, Čína a Rusko“, jejichž robustní růst dokáže spolehlivě nahradit dočasný výpadek americké ekonomiky.

Svou hypotézu o odpoutání rozvíjejících se ekonomik od ekonomických problémů, které postihly USA, postavil MMF na předpokladu, že udržení svižného tempa ekonomického růstu Indie, Číny a Ruska zajistí dostatečný impulz pro zachování solidního růstu i na globální úrovni.

Takže laicky řečeno, zbytku světa se díky tomu podaří odříznout se od potápějící se americké ekonomiky a nenechá se stáhnout do hlubin. Je poctivé dodat, že MMF ve své pravidelné dubnové zprávě WEO svou smělou vizi o „decoupling“ zmírnil na „divergenci“ a v červencové aktualizaci prognózy už nezmínil dokonce ani tu.

Jak měřit ekonomiky

I když nelze názory „decouplistů“ považovat za zcela chybné, několik podstatných trhlin se v předpokladech této hypotézy najít dá. O co se vlastně opíraly názory spoléhající na roli trojky Indie, Čína a Rusko?

Hlavním argumentem je relativní velikost ekonomik a s tím spojený předpoklad odpovídající schopnosti absorbovat světovou produkci namísto utlumené spotřeby v USA. Jak však nejlépe měřit relativní či absolutní velikost ekonomiky?

Při mezinárodních srovnáních relativní velikosti dané ekonomiky se těší největší popularitě ukazatele podílu na HDP v paritě kupních sil, tj. převedené na vzájemně srovnatelné cenové hladiny.

Podle dříve zveřejněných odhadů MMF představoval celkový podíl všech tří zmíněných zemí na světové ekonomice téměř 50 %, přičemž největšího nárůstu tohoto podílu dosáhla v minulém roce Čína. Jak ošemetné mohou být silné závěry opírající se o tato čísla, se ukázalo po letošním zpřesnění odhadů MMF, kdy se HDP Číny v paritě kupních sil „scvrkl“ o 40 % (snížen byl i odhad v případě Indie) a celkový podíl všech tří zmíněných zemí dohromady se snížil na necelých 19 %, což je přibližně o 2,5 % méně, než představuje váha USA.

Při hodnocení významu jednotlivých ekonomik v rámci  světové ekonomiky se tedy o HDP přepočtený do parity kupních sil nelze příliš spolehlivě opřít. Je nutné najít i jiné ukazatele relativní velikosti, jakkoli každý takový indikátor trpí větší či menší mírou zjednodušení. Stejně tak je důležité vzít v úvahu, co je motorem ekonomického růstu (tj. zda budou předpoklady pro jeho pokračování zajištěny i v nejbližších letech) a do jaké míry jsou Čína, Indie a Rusko schopny absorbovat produkci z ostatních zemí místo ekonomiky USA, a udržet tak stroj světové ekonomiky v chodu.

Největším trhem stále eurozóna

Kromě parity kupních sil je možné provést například srovnání relativního podílu na světové ekonomice také na základě dolarových toků dovozů a vývozů (jakkoli jsou tato čísla částečně zkreslena rozdílným vývojem devizových kurzů). Porovnání výsledků za rok 2007 ukazuje, že nejvýznamnějším světovým trhem nadále zůstává eurozóna s celkovými dovozy dosahujícími přibližné hodnoty 4 bilionů USD, následována USA s dovozy kolem 2 bilionů USD. Naproti tomu Čína „vstřebala“ dovozy dosahující hodnoty „pouze“ 1 bilionu USD, což odpovídá zhruba dvojnásobku dovozního potenciálu středoevropských zemí (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko).

Dovozy do Ruské federace a Indie dosáhly shodně kolem 220 mld. USD, tj. zhruba dvakrát tolik, kolik činily loňské dovozy do ČR. Ekonomický růst jakožto toková veličina však nestojí na „bázi“, ale především na její změně, v tomto případě tedy na meziročním růstu dovozů.

Z tohoto pohledu se jeví poměrně významný příspěvek Číny s meziročním růstem dovozů kolem 160 mld. USD (zhruba třetina nárůstu dovozů do eurozóny). Naproti tomu růst dovozů Ruské federace (60 mld. USD), respektive Indie (34 mld. USD) odpovídá zvýšení dovozního podílu Koreje, resp. Polska; z pohledu světové ekonomiky je to tedy poměrně málo.

Z výše uvedeného povrchního srovnání vyplývá, že hlavní motor světového ekonomického růstu představovala v loňském roce poptávka v eurozóně, mírně se zvýšil význam Číny (i když ve srovnání s eurozónou je její podíl stále ještě méně významný), Rusko ve smyslu příspěvku k světové poptávce nepřevyšuje většinu středně velkých vyspělých ekonomik a příspěvek Indie (i přes impozantní ekonomický růst kolem 9 %) je nadále víceméně marginální.

Čína platí vysokou inflací

Ze zmíněné „silné trojky“ favoritů MMF jakožto potenciálních tahounů světové ekonomiky v nejbližších letech tak v podstatě vypadly Indie a Rusko a zůstává jen Čína. Růst čínského hrubého domácího produktu již dva roky po sobě převyšuje 11 % a většina institucí včetně MMF očekává, že i přes částečné ekonomické ochlazení se dynamika v nejbližších letech nadále udrží mezi 9 % až 10 %.

Robustní růst ekonomiky, přelévající se postupně do vyšších mezd a posilující domácí poptávky, si však začal v posledních čtvrtletích vybírat svou daň v podobě vzedmutí spotřebitelské inflace, která se v únoru vyšplhala na dvanáctileté maximum 8,7 % a i přes částečné zpomalení ještě v červnu převyšovala 7 %.

K nárůstu spotřebitelských cen významně přispěla rostoucí čínská spotřeba potravin (společně s rostoucí světovou poptávkou po biopalivech a předešlou nepříznivou úrodou) nejen v domácím, ale i ve světovém měřítku. Dopad vyšších cen potravin je umocněn i tím, že podíl potravin na spotřebitelském koši je v případě Číny výrazně vyšší než v případě vyspělejších zemí.

Číňané byli sice částečně izolováni od největších šoků z rostoucí ceny ropy díky štědrým státním subvencím na ceny pohonných hmot. Na druhou stranu plynulé dorovnávání cen prostřednictvím postupného snižování subvencí povede k prodloužení proinflačního vlivu z rostoucích cen pohonných hmot a s tím spojených sekundárních efektů na ceny ostatních produktů a služeb do doby, kdy už se většině světa uleví díky předpokládanému poklesu cen ropy. Za růstem čínské inflace však nestojí jen nabídkové šoky z vyšších cen komodit, ale pravděpodobně i růst ekonomiky nad vlastním dlouhodobým potenciálem.

Nelze se tedy divit, že čínská centrální banka zahájila cyklus zpřísňování měnové politiky a referenční úrokové sazby byly od počátku minulého roku postupně zvyšovány z 6,5 % na 7,5 %, přičemž další zvýšení, či minimálně jejich zachování na současné úrovni, lze pravděpodobně očekávat i v nejbližších čtvrtletích. Pokračující silný růst peněžní zásoby se Čína navíc snaží ztlumit doporučením pro banky, aby  dočasně nezvyšovaly úvěrový rámec nad výši dosaženou v roce 2007.

I přes rostoucí význam domácí spotřeby však Čína nadále zůstává primárně závislá na zahraniční poptávce, přesněji na poptávce USA, EU a Japonska, které dohromady absorbovaly v loňském roce celkem 48 % a přibližně polovinu z 15 % exportů do Hongkongu, tedy dohromady kolem 55 % čínských exportů. Z loňského přebytku zahraničního obchodu ve výši 84 miliard dolarů celých 42 % pocházelo ze zvýšení obchodního přebytku z EU, zatímco např. růst přebytku s Ruskem a Indií činil „pouhých“ 13 miliard dolarů.

Bez EU a USA se Čína neobejde

Co z toho všeho vyplývá? Význam Číny jakožto světového ekonomického hráče nepochybně roste, o čemž se snaží přesvědčit zbytek světa i bombastickou organizací letošních olympijských her. Avšak hlavním tahounem nejen čínského, ale i světového ekonomického růstu zůstává – po dočasném výpadku dynamiky ekonomiky USA – přednostně eurozóna, resp. EU, díky své mohutné domácí poptávce.

Pokud se naplní předpoklady o zachování byť slabšího, ale stále ještě růstu EU, lze očekávat stabilní výkon nejen čínské ekonomiky, ale i dalších zemí podílejících se na vývozech do EU.

Čínská vláda a centrální banka však budou muset v nejbližších letech hledat takový mix hospodářské politiky, který povede k ekonomickému růstu nevytvářejícímu rizika inflační spirály.

Autor je hlavní ekonom ING Wholesale Banking

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Vojtěch Benda

Vojtěch Benda

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo