O slepičí krok?

Penzijní fondy by chtěly hrát klíčovou roli ve třetí etapě důchodové reformy. Ta přepokládá vznik druhého pilíře důchodového systému. Lidé by do něj mohli ukládat část peněz, které dosud odvádějí na státní důchodový účet. (Jde o tzv. sytém opt-out). Měli by pak naději vylepšit si penzi o kapitálové výnosy, kterých jejich penzijní fond dosáhne.

Oddělení a garance

Ještě dříve, než vláda rozhodne, kolik bude možné do druhého pilíře důchodového systému odvádět (opt-outovat), je třeba provést transformaci současných penzijních fondů, což znamená oddělit jejich majetek od vkladů klientů a zrušit povinnost připisovat každoročně kladný výnos.

První změnu požaduje už dlouho ministerstvo financí a trvá na ní také Světová banka, která se penzijními systémy a jejich bezpečností zabývá. Druhou změnu si žádají samy penzijní fondy, protože si chtějí uvolit ruce pro dlouhodobější a odvážnější investování. Doposud totiž investovaly konzervativně a jejich výnosy se dlouhodobě pohybovaly mírně nad inflací.

Obě tyto změny jsou už několik let předmětem diskusí a zatím se nikdy nepodařilo dosáhnout kompromisní dohody. V případě oddělení majetku jde zejména o to, na čí stranu budou zaúčtovány náklady budoucích období. Především jde o provize za získávání nových klientů, o jejichž přesné výši se jen spekuluje, a které fondy rozpouštějí v delším časovém horizontu d nákladů. Při oddělení majetku by si je musely zaúčtovat hned buď na svou stranu, nebo na vrub klientů.

Fondy by nejraději zvolily druhé řešení, ale na to dosud nebylo ochotno přistoupit ministerstvo financí a nelíbilo se to ani ČNB. V případě zrušení povinnosti kladného výnosu se dlouho diskutovalo o tom, zda by měly být peníze klientů ve fondech nějak garantovány, případně jakou formou.

Teze, které právě dokončilo ministerstvo financí, navrhují jakési kompromisní řešení: již existující penzijní fondy by majetek neoddělovaly a pokračovaly by v umořování budoucích nákladů dosavadním způsobem. Vedle nich by však vznikly nové subjekty, podobné spíše správcovským společnostem jak je známe z kolektivního investování. Každá společnost by mohla nabídnout klientům několik penzijních plánů s různou mírou investičního rizika. Minimálně jeden plán by byl konzervativní.

Nově vzniklé subjekty by měly majetek již striktně oddělený. Na druhou stranu by se na ně nevztahovala garance každoročního kladného výnosu. Každý klient by sám nesl investiční riziko, stejně jako je tomu například u podílového fondu nebo investičního životního pojištění. Klienti stávajících fondů by v nich mohli zůstat nebo přecházet na nové penzijní plány, pravděpodobně aniž by museli platit ony akviziční náklady. 

Zákon do konce roku

Teze transformace penzijních fondů nyní postoupilo ministerstvo financí ministerstvu práce a sociálním věcí (MPSV), a to by se k nim mělo co nejdříve vyjádřit. Tiskový mluvčí MPSV Jiří Sezemský odhaduje, že to bude do konce října.  Pak materiál poputuje do vlády a do konce roku má být připraveno paragrafované znění nového zákona.

Penzijní fondy by byly s takovým řešením celkem spokojeny, říká prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok, nelíbí se jim však přílišný spěch, se kterým jsou legislativní změny připravovány. Napsat paragrafované znění zákona do konce roku připadá Rusnokovi překotné.

Říká, že i kdyby byl zákon o transformaci penzijních fondů přijat v příštím roce, penzijní fondy budou potřebovat určité přechodné období, minimálně jeden a půl až dva roky, aby se na tak zásadní změny připravily ekonomicky i technicky a byly schopny je dobře zvládnout.

Proto podle něj není pravděpodobné, že by se podařilo třetí a klíčovou etapu důchodové reformy – tedy zavedení druhého pilíře důchodového systému a umožnění opt-outu – uskutečnit podle časového harmonogramu MPSV v roce 2009. Zůstává tedy otázkou, jak se k důchodové reformě postaví příští vláda a zda bude v navrhovaných změnách pokračovat.