Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dejte nám důvěru - a peníze

Pokud je nějaká část finančního průmyslu založena na důvěře, tak to je spoření na penzi. Vybírat si toho, komu svěříme svou budoucnost, není jednoduché. A penzijní fondy nám volbu neusnadňují.

Někam ukládáte peníze na dvacet, třicet i více let – a musíte věřit, že se o ně budou dobře starat, nezpronevěří je a nepoužijí je jinak, než jak mají. Vybírat si toho, komu svěříme svou budoucnost, není jednoduché a každý drobný náznak podivného chování bychom měli vnímat jako důrazné varování. Ale co dělat v situaci, kdy se zvláštně zachová celý sektor? Právě to nedávno předvedly české penzijní fondy.

Již několik let se diskutuje o takzvaném oddělení majetku penzijních fondů. Dnes jsou totiž peníze klientů na jedné velké hromadě, ze které se vyplácí penze na konci spoření i náklady penzijních fondů. Mělo by ale existovat jasné rozdělení, které peníze patří klientům a z jaké hromádky může žít penzijní fond.

Oddělení majetku by také umožnilo penzijním fondům lépe investovat a připravit různým skupinám klientů produkty na míru. Kde je tedy problém? V účetní položce zvané „náklady příštích období“. Sem se účtují náklady, které má penzijní fond v jednom roce, ale umazává je postupně během několika let.

Typickými náklady příštích období jsou provize distributorům za přilákání klienta a náklady na koupi konkurence. Zároveň platí jednoduchá matematika – penzijní fond, který nenakupoval konkurenční fondy a nesmyslně nepřeplácel distribuční společnosti, má tyto náklady nízké.

Fond, který se snažil růst za každou cenu, je má naopak v řádu miliard. Celkem náklady příštích období penzijních fondů na konci minulého roku dosáhly téměř tří miliard. A proč by to mělo klienty zajímat? Protože tyto čtyři miliardy – alespoň podle představy Asociace penzijních fondů – zaplatí ze svých úspor.

Asociace totiž požaduje, aby byly v rámci oddělení majetku a rozdělení peněz na „klientovy“ a „fondu“ náklady příštích období uhrazeny z peněz klientů. Jenže tyto náklady vyplývají přímo z obchodních rozhodnutí penzijních fondů, takže by si je měl uhradit sám penzijní fond. Měl přece volbu nekupovat své konkurenty a nevyplácet přehnané provize. Některé fondy to udělaly. A ty, které rozdávaly peníze na všechny strany, by si měly účet zaplatit samy.

Není fér chtít, aby jejich účet platili klienti, kterým slíbily poctivou péči o úspory na penzi.
Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK