Jak na reformu penzí

Přesto se dlouho zdálo, že velká důchodová reforma není v Česku politicky aktuálním tématem. Po schválení reformního „batohu“ ustoupila ekonomická témata do pozadí a pokud se debata vůbec na důchodovou problematiku stočí, skončí u transformace penzijních fondů.

O to překvapivější byly výroky ministra Nečase z počátku září – podle jeho slov chce vláda nejpozději do konce roku 2009 předložit do Parlamentu reformu á la opt-out. Z dnešních 28%, které my a zaměstnavatelé platíme do povinného státního důchodového systému, bychom si mohli 4% spořit sami na sebe, výměnou za pozdější nižší důchod od státu.

Je tento výrok realistický, nebo jde pouze o další díl v nekonečném seriálu „Diskuze o důchodové reformě v ČR“? Pojďme se na to podívat podrobněji.

JAKO PODÍLOVÉ FONDY
Nejprve si připomeňme plány vlády v důchodové oblasti tak, jak si je vytkla do vládního programového prohlášení. Důchodová reforma se má uskutečnit ve třech krocích. Na počátku se provedou tzv. parametrické změny státního důchodového systému (např. postupné zvýšení věku pro odchod do důchodu, úpravy v oblasti invalidních penzí atd.).

Druhá etapa spočívá v oddělení státního důchodového systému od státního rozpočtu a vytvoření rezervního fondu, kde by se kapitalizovaly mírné přebytky, kterých dnes státní systém dosahuje. Těžištěm druhé etapy reformy má však být komplexní změna dnešních penzijních fondů směrem k systému, jaký známe z kolektivního investování (obdoba investiční společnosti a podílových fondů). Závěrečná etapa důchodové reformy, realizovaná po prvních dvou krocích, má dle programového prohlášení spočívat v případném zavedení opt-out systému.

ZNEUŽÍVANÝ POJEM: PŘEBYTEK
Ambicí tohoto textu není nosit dříví do lesa a po sté opakovat, proč je důchodová reforma opravdu nevyhnutelná. Namísto toho bych rád soustředil pozornost na některé nebezpečné argumenty, které slýcháme tak často, až si možná už ani neuvědomujeme jejich demagogičnost.

Základním kamenem odpůrců důchodové reformy je konstatování, že reforma vůbec není potřeba, neboť důchodový systém je v přebytku. Zjednodušená logika typu „přebytek = systém je OK; deficit = systém je špatný“ je nesmyslná. Lze najít řadu důvodů, proč se fundamentálně zdravý systém může dostat do deficitů (trvajících třeba i řadu let), a přesto je systém dobrý a není důvod jej měnit. A naopak, přebytek systému sám o sobě zdaleka nezaručuje jeho pevnost a zdraví.

Příznivci mikroekonomie jistě znají rozdíl mezi likviditou a solventností. Firma, která je nesolventní (a stojí tedy před krachem nebo alespoň vážnými problémy), může být perfektně v daný okamžik likvidní (schopná splácet momentální závazky). A stejně tak přebytek důchodového systému (likvidita) nemůže garantovat jeho dlouhodobé zdraví (solventnost).

KDY, KDYŽ NE TEĎ?
Nicméně i kdybychom na chvíli kauzalitu „přebytek => fundamentální zdravost“ v oblasti průběžného důchodového systému připustili, neobhájili bychom tuto pozici pod tlakem dalších argumentů.

Za prvé, právě prožíváme éru, která je demograficky velmi příznivá. Počet osob v tzv. ekonomicky aktivním věku (často se uvádí pásmo 15-64 let) stále roste a tento trend ještě v nejbližších 2-3 letech přetrvá – než začne odcházet do důchodu generace narozená po druhé světové válce.

Za druhé, jsme v nejlepší fázi ekonomického cyklu – česká ekonomika od roku 1999 nepřetržitě roste, v posledních třech letech rekordním tempem 6%. Růst ekonomiky vytváří pracovní příležitosti, a proto dosahuje zaměstnanost nejvyšší úrovně za posledních 8 let.

Přes tyto jedinečné aktuální podmínky dosahuje přebytek systému pouze cca 0,3% HDP ročně. Kdyby se v roce 2004 administrativně nezvýšila příspěvková sazba z 26 na 28% (převedením 2 % pojistného ze státní politiky zaměstnanosti), byl by i za této - historicky stěží opakovatelné - příznivé konstalace vnějších faktorů penzijní systém v deficitech.

A to už vůbec nemluvíme o setrvalém poklesu tzv. náhradového poměru – zatímco v roce 1993 činil průměrný státní starobní důchod 46,3% průměrné mzdy v ekonomice a v roce 1998 stále ještě 45,5%, v roce 2006 tento ukazatel dosahoval pouze 40,4%.

PROČ REFORMA NEBUDE
Důchodová reforma je nezbytností. Všichni to víme, politici, média i veřejnost. Stávající systém je nevyhovující. Přesto však pochybuji, že politická scéna chce opravdu v tomto volebním období velkou důchodovou reformu zrealizovat, a to z těchto důvodů:

1. Pokud chce ministr Nečas předložit opt-out do Parlamentu opravdu do konce roku 2009, je více než zřejmé, že půl či tři čtvrtě roku před volbami (červen 2010) už Poslanecká sněmovna takto zásadní návrh nebude ochotna projednávat. Zkušenost z let 2005-2006 je více než výmluvná.

2. Opt-out je z ekonomického hlediska zásadní částí celé důchodové reformy. Jde o diverzifikaci způsobu financování povinného důchodového systému i o diverzifikaci jeho charakteru. Známé investiční pravidlo doporučuje nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Proč bychom tedy v rámci povinného důchodového systému měli spoléhat pouze a výhradně na průběžný, státem organizovaný a dávkově definovaný systém!? Přesto však tato klíčová komponenta reformy má přijít na řadu až jako třetí krok, v roce 2009.

S ohledem na nízkou schopnost konstruktivní komunikace mezi politickými stranami je pravděpodobné, že se politická scéna rozdělí nebo „zasekne“ už na kroku č. 1 nebo 2 a ke třetí etapě vůbec nedojde. Zřejmě ne nadarmo známé pořekadlo praví: co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra.

JAK Z TOHO VEN
Jaká cesta tedy vede k opravdové realizaci velké důchodové reformy v Česku v dohledné době?

1. Opt-out zrealizovat paralelně (či hned po) provedení parametrických úprav státního důchodového systému. Rozhodně neztrácet drahocenný čas složitou reformou penzijních fondů. Transformace penzijních fondů, je-li vůbec potřebná, není podmínkou nutnou pro realizaci velké důchodové reformy.

2. Maximálně využít zkušenosti z okolních zemí. Roky zpoždění, které jsme v reformě v Česku nabrali, nám paradoxně dávají možnost využít zkušenosti z reforem v sousedních zemích (Polsko, Slovensko, Maďarsko). Díky tomu lze i po technicko-legislativní stránce reformu typu opt-out připravit relativně rychle a kvalitně.

3. Nejdůležitější ze všeho je však opravdu chtít velkou důchodovou reformu provést. Přestat jen mluvit a začít konat. Samotná slova o důchodové reformě nepodpořená jasnými činy těžko můžeme brát vážně.

Autor je předseda představenstva AEGON Penzijní fond, a.s