Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Skalpel, prosím?

Stát by měl co nejrychleji zrušit meziroční garanci nezáporného zhodnocení vkladů. To umožní penzijním fondům investovat dlouhodoběji a dosahovat tak pro klienta vyššího výnosu. Za úvahu stojí také, v kombinaci s předchozím bodem, uvolnění investičních limitů, které fondy ze zákona musí splňovat. Tuto změnu lze provést velmi rychle. Odborná i politická kapacita v důchodové oblasti se nevyblokuje na „řešení“ penzijních fondů a bude možné ji použít pro reformu státního důchodového systému.

Penzijní fondy se postupem doby staly nedílnou součástí českého finančního trhu. Nic na světě není dokonalé a stejně tak i český systém penzijního připojištění má jak své světlé stránky, tak i slabiny. Přesto se zejména v posledních letech zdálo, že systém penzijních fondů se stále více „zklidňuje“ a zabíhá do vyjetých kolejí.

Mezi úspěchy penzijních fondů nesporně patří masové rozšíření produktu – k polovině roku 2007 bylo v systému 3,77 milionu klientů. Růst o cca 300 tisíc klientů ročně pozorujeme již několik let a nic nenasvědčuje tomu, že by v nejbližší době měl tento trend polevit.

Popularita produktu souvisí velmi pravděpodobně jak s možností spořit i velmi malé částky (již od 100 Kč měsíčně), tak i se státní podporou (přímý příspěvek a daňové úlevy na straně zaměstnance i zaměstnavatele).

JAKÉ JSOU ZÁRUKY?
K přednostem se řadí i proběhlá konsolidace penzijních fondů. Těch je dnes deset a všichni hlavní akcionáři mají investiční rating o stupeň či dva vyšší než je rating vlády České republiky.

Ze zákona ručí za prostředky klientů v penzijním fondu jejich akcionář. Akcionář ručí v konečném smyslu zákona nejen za prostředky účastníků, ale také za to, že meziročně nedojde k poklesu výše účtu účastníka. Je tedy vyloučeno záporné meziroční zhodnocení, bez ohledu na konkrétní vývoj finančních trhů.

Absolutní jistota v globálním a volatilním světě samozřejmě neexistuje, zejména ne v oboru investic, nicméně jen těžko si lze v praxi představit vyšší bezpečnost systému z pohledu klienta.

ZDRAVÁ KONKURENCE
Důležitým aspektem stávajícího systému je i existence konkurenčního prostředí. Má-li klient pocit, že jeho penzijní fond je horší než konkurence anebo nevykonává správu jeho prostředků vhodným způsobem, může každé čtvrtletí – bez jakýchkoliv finančních sankcí či administrativních omezení (s výjimkou notářsky ověřeného podpisu) – změnit penzijní fond.

Již několik let dosahuje míra „migrace“ klientů pouhá 2% z celkového počtu klientů ročně. Nejde tedy v žádném případě o úroveň, která by destabilizovala systém. Naopak, tato míra migrace, resp. samotná možnost „hlasovat nohama“, nezatížená transakčními náklady, je velmi prospěšná pro existenci zdravého konkurenčního prostředí.

SROVNÁNÍ S PODÍLOVÝMI FONDY
Každý líc má i svůj rub a stejně tak i systém penzijního připojištění má svá slabá místa. Jedním z nejpalčivějších problémů jsou relativně nízké dosahované výnosy. Ty se v průměru za poslední dekádu pohybují těsně nad 1% p.a. reálně, tedy po očištění o inflaci. V diskuzích se většinou zapomíná zmínit, že z pohledu klienta jde o netto výnos, tedy již po úhradě nákladů.

Při srovnání se sektorem podílových fondů a asset management fee ve výši např. 2% p.a. by tedy výnos podílových fondů musel reálně činit 3% p.a. (5,5 % nominálně při 2,5% míře inflace), aby klientovi poskytnul stejné čisté reálné zhodnocení (necháváme stranou srovnání z hlediska volatility výnosu). Přesto je však neoddiskutovatelné, že míra výnosnosti penzijních fondů je nižší, než bychom obecně od sektoru penzijních fondů očekávali.

OMEZUJÍCÍ ZÁKON
Hlavním viníkem této situace je zákon o penzijním připojištění – zejména výše zmíněná garance nezáporného meziročního zhodnocení prostředků. Akciové trhy běžně kolísají v řádu desítek procent v průběhu roku.

Žádný správce portfolia nechce riskovat, že v případě nepříznivého vývoje bude akcionář penzijního fondu muset posílit kapitál fondu o stovky milionů korun (je-li objem spravovaných prostředků např. 10 mld. Kč; pak vyrovnání záporného výnosu -1% alespoň na nulu stojí akcionáře 100 mil. korun).

Proto nepřekvapí, že penzijní fondy v průměru do akcií investují pouze 12% svěřených prostředků. Jsme tak svědky klasického stádního chování – všechny fondy investují víceméně stejným způsobem v podstatě vynuceným nevhodnou regulací a dosahují podobného zhodnocení. Krásný důkaz toho, že každá jistota něco stojí.

ODDĚLIT MAJETEK?
Dalším často diskutovaným deficitem penzijního připojištění je neoddělený majetek klientů fondu a jeho akcionářů. Na rozdíl od podílových fondů a investičních společností jsou prostředky akcionáře penzijního fondu a jeho účastníků sesypané na společnou hromadu.

Na jednu stranu tak systém není zcela transparentní, neboť umožňuje například hradit získatelské náklady ze společných prostředků celého penzijního fondu (a v účetnictví tak vznikají známé náklady příštích období – k 30.6.2007 ve výši 3,3 mld. Kč). Na druhé straně jedině za těchto podmínek (společné peníze) může být klientovi poskytnuta zákonem vyžadovaná garance ze strany akcionáře ohledně jeho prostředků v penzijním fondu.

Občas lze zaznamenat obavy, že v situaci „společných“ peněz mohou být klienti poškozeni chováním managementu penzijního fondu z hlediska nekontrolovatelného růstu nákladů. Tuto obavu považuji za lichou. Nad penzijním fondem bdí nejen dohled (ČNB), ale také auditor či média.

Dokonce i akcionář má, díky neoddělenému majetku a způsobu participace na vytvořeném zisku, stejný zájem jako všichni klienti – tedy minimalizovat náklady, maximalizovat zisk a tudíž jak připsané zhodnocení klientům (alespoň 85% vytvořeného zisku – vyplývá ze zákona), tak i dividendu pro akcionáře (nejvýše 10% ze zisku). A v neposlední řadě má záchrannou brzdu v ruce i sám klient – viz výše pojednání o disciplinujícím významu hlasování nohama bez transakčních nákladů.

JAK REFORMOVAT PENZIJNÍ FONDY
Tento přehled předností a slabin penzijních připojištění není zcela jistě úplný. Stejně tak nebylo cílem vyzdvihnout pouze výhody a „diskontovat“ slabá místa. Právě naopak – o symbióze výhod a slabin je třeba co nejvíce diskutovat. Mimo jiné i proto, že stojíme na prahu možnosti významných změn v penzijním připojištění. Změny v penzijních fondech jsou součástí druhé etapy důchodové reformy a od jara letošního roku probíhají pracovní jednání MFČR-MPSV-ČNB-APFČR v tomto směru.

Obecně existují dvě rozdílné možnosti, jak systém zreformovat. První možnost spočívá ve vytvoření zcela nového zákona o penzijním připojištění, jehož ambicí bude vyřešit všechny slabiny. Systém se maximálně přiblíží modelu investiční společnost-podílový fond. S tím rozdílem, že tento produkt bude i nadále podporován státem.

Penzijní fondy budou pouze spořicí produkt bez anuitní fáze. Budou se velmi bolestně hledat kompromisy, jak rozdělit náklady transformace systému mezi klienty, akcionáře a stát s rizikem, že se snažíme o kvadraturu kruhu. Hledání řešení, jednání a schvalování změn si vyžádá mnoho času a energie. Reforma penzijních fondů poslouží velmi pravděpodobně politické scéně jako vítaná – a na první pohled dokonce logická – záminka, jak se i v tomto volebním období vyhnout zásadnímu celospolečenskému úkolu, který před námi v důchodové oblasti stojí – tedy reformě státního důchodového systému.

SKALPEL, NEBO JEMNĚJŠÍ ZÁSAH?
První možnost lze přirovnat v lékařské terminologii k operaci, kde chirurg potřebuje skalpel. Skalpelem si zajistí přístup do celé břišní dutiny, během dlouhé operace spraví všechny neduhy, ránu zašije, pošle pacienta na dlouhou rekonvalescenci a spolu s ním doufá, že nenastanou postoperační potíže.

Alternativou je, opět lékařským jazykem, laparoskopický zákrok. Pacient se dostaví den před zákrokem. Ambicí není vyřešit všechno najednou, ale jen to, co pálí nejvíce a touto metodou vyřešit jde. Postup je mnohem méně náročný jak pro chirurga, tak zejména pro pacienta, který se již po několika dnech vrací domů.

Přeneseme-li tuto alegorii zpět do penzijního připojištění, tak jasným kandidátem na rychlý laparoskopický zákrok je oblast výnosnosti penzijních fondů. Nízký výnos je to, co klienta trápí nejvíce a proč mnoho finančních poradců doporučuje spořit pouze tak, aby klient maximalizoval podporu od státu (příp. zaměstnavatele) a vstoupit do systému spíše až ve středním věku - tedy s kratším investičním horizontem.

Proto je vhodné co nejrychleji zrušit meziroční garanci nezáporného zhodnocení. To umožní penzijním fondům investovat dlouhodoběji a dosahovat tak pro klienta vyššího výnosu.

Za úvahu stojí také, v kombinaci s předchozím bodem, uvolnění investičních limitů, které fondy ze zákona musí splňovat. Tuto změnu lze provést velmi rychle. Odborná i politická kapacita v důchodové oblasti se nevyblokuje na „řešení“ penzijních fondů a bude možné ji použít pro reformu státního důchodového systému.

Je důležité dělat věci nejen správně, ale i ve správném pořadí. Osobně mám v tomto případě poměrně jasno. Nejdříve proveďme reformu státního důchodového systému – a zde se nebojme použít občas i skalpel. Teprve potom se zaměřme, laparoskopicky, na penzijní připojištění.

Autor je předseda představenstva AEGON Penzijní fond, a.s.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK