Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Peníze a média

Různé přílohy o penězích v českých denících a časopisech mají různé cíle. Některé přinášejí skutečné rady, jiné jen nahrávají inzerujícím finančním ústavům. Poznáte to?

V článku Spořím si s pojistkou na důchod, který vyšel před dvěma týdny v MF Dnes, srovnávala autorka možnosti, jak si připravit peníze na penzi. Došla k závěru, že mnohem výnosnější než „spořicí“ životní pojištění je pravidelné investování do podílových fondů. Podle autorky je ale investování do fondů „pracnější“, proto doporučuje: „Pokud se klient nechce o nic starat, bude pro něj lepší uzavřít kapitálové nebo investiční životní pojištění.“ To zní jako jasné doporučení běžnému střadateli, ale je to hloupost.

PROČ JEDNODUŠE, KDYŽ TO JDE SLOŽITĚ?
Kdo vsadí na pojistku, vydělá pravděpodobně méně, a navíc budou jeho peníze v pojistce vázány po mnoho let, připouští autorka. Přitom ale hodnotí životní pojištění jako pohodlnější variantu. Jenže ona pohodlnější není, naopak. Při uzavírání životní pojistky se vyplňuje formulář a zdravotní dotazník, v některých případech musíte i na zdravotní prohlídku. Pak ve své bance zadáte trvalý příkaz a o víc se nestaráte. V případě pravidelných investic do podílových fondů vyplníte mnohem jednodušší formulář… a zadáte trvalý příkaz. To je celé.

Dosáhnete velmi pravděpodobně vyššího zhodnocení, budete platit mnohem nižší poplatky a budete mít ke svým penězům kdykoli přístup. Některé společnosti za vás navíc budou portfolio fondů v průběhu času aktivně upravovat tak, abyste s blížící se penzí investovali stále více „na jistotu“ a nepřišli jste kvůli výkyvům trhu o již získané výnosy. Problematika je složitější, protože existují i dobře utajené pojistky, které šetří kapsu klienta, ale to je na jiný článek.

Sám jsem pár příloh o osobních financích už dával dohromady, jednu právě chystám pro časopis Reflex. A uvědomuju si pár základních problémů. To téma není pro čtenáře atraktivní, spíš pro ty inzerenty. Články by měly být obecné, bez konkrétních tipů či jmenovitých varování. Laik si ale z takového obecného článku mnoho nevezme.

Ale možná bych to neměl tak řešit. Když se mi před časem dostala do ruky příloha seriózního ekonomického časopisu o pivě a pivovarnictví, marně jsem hledal článek o tom, jak pivovary snižují náklady a zvyšují zisky z prodeje piva na úkor jeho „pitelnosti“ (to je terminus technicus). Kdepak. Příloha byla plná oslavných článků o pivech jako křen. Člověku se jen sbíhaly sliny.

OSVĚTA VE SLUŽBÁCH REKLAMY
Jen v minulém týdnu jsem četl čtyři články poukazující na zoufalou úroveň finanční gramotnosti v této zemi. Jeden takový článek jsem před dvěma týdny sám napsal. Ale jak mě upozornil jeden čtenář, je to pořád jen takové plácání do vody. To má tedy pravdu. Jako téma na článek je to vděčné: Proč se neučí už na základní škole, jak rozumně nakládat s penězi? Proč se tomuto společensky zásadnímu tématu více nevěnuje veřejnoprávní televize?

Nabízejí se jednoduché odpovědi: Kdo by to asi tak měl učit? Kdo by na to koukal? Tištěná média naproti tomu dávají financím prostoru dost a dost. Přílohy o penězích jsou přece skvělým věšákem na reklamy finančních institucí. Redakční obsah je přitom většinou v rozumné míře od reklamních sdělení oddělen.

Přesto se z většiny článků čtenář dozví jen málo. Texty se drží v pohodlné rovině obecných doporučení nebo varování. Když už si dá redaktor práci a nabídne tabulku srovnávající nabídky různých institucí, bývá plná chyb. Analýza finančních produktů je náročná disciplína a povrchní srovnání čísel, která poskytují samotné finanční ústavy, jsou zavádějící.

REDAKCE VS. INZERTNÍ ODDĚLENÍ

Jak tedy psát o financích pro běžného čtenáře, který se pochopitelně neorientuje na kapitálových trzích ani v pojistné matematice a od obecného doporučení k volbě vhodného finančního řešení sám cestu nenajde?

Pečlivě střežené pravidlo říká, že instituce, která v daném čísle inzeruje, by neměla být prezentována nebo doporučována v redakčním článku. Dvojnásob to platí pro instituce, které neinzerují. A když, tak musí být srovnané pěkně vedle sebe nabídky pokud možno všech finančních ústavů z dané oblasti. Tedy buď obecné plácání do vody bez konkrétního doporučení, nebo nutně povrchní srovnání všeho se vším. Nebo placený reklamní článek, jehož obsah i laik nutně bere s rezervou.

Tenhle článek, říkám otevřeně, je další plácnutí do vody. Představa, že nějaká důvěryhodná osoba na závěr osvětového článku o podílových fondech jednoduše napíše, že v tuto chvíli je nejlepší vložit peníze do toho a toho fondu této společnosti, je nerealizovatelná. A tak nezbývá než zakončit zamyšlení nad užitečností finančních příloh dalším oblíbeným klišé: Pokud chcete konkrétní doporučení, jak naložit se svými úsporami, jak financovat bydlení nebo jak zajistit rizika ohrožující vaši rodinu a majetek, najděte si spolehlivého finančního poradce. Rada nad zlato, viďte. Kdo hledá, ten najde.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK