Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Mugabe. Manuál afrického bankrotáře

Pavel Jégl
Pavel Jégl
20. 11. 2017

Robert Mugabe dal Africe – a nejen jí – důkladný manuál, jak zničit stát a jeho měnu.

Mugabe. Manuál afrického bankrotáře

V čele Zimbabwe končí Robert Mugabe. Od moci ho po 37 letech odstavila armáda a pravděpodobně to lze brát navzdory jeho překvapivému televiznímu vystoupení, ve kterém včera rozhodně neoznámil rezignaci, za definitivní. Všechno nasvědčuje tomu, že cílem armádní generality bylo zabránit třiadevadesátiletému Mugabemu, aby předal moc o čtyřicet let mladší manželce Grace

Zatím není jasné, co se v Zimbabwe vlastně změní. Může z toho být jen palácový převrat, stranická revolta, kdy se mění figury a politika pokračuje. Jisté je jen to, že Grace nedostane příležitost pokračovat v  Mugabeho díle.

Její manžel řídil bývalou britskou kolonii na jihovýchodě Afriky od roku 1980 (nejprve jako premiér, později, po přeměně politického systému na prezidentský jako prezident). Když po prvních všeobecných volbách stanul v čele vlády, bylo Zimbabwe jednou z nejlépe fungujících afrických ekonomik. Dnes patří mezi nejhorší.

Zimbabwe se stalo synonymem pro hyperinflaci a rozvrácenou ekonomiku.

Rhodesie, Zimbabwe, Mugabe

Republika Zimbabwe (14 milionů obyvatel, 390 tisíc km²) vznikla na území kolonizovaném na konci 19. století Britskou jihoafrickou společností a od roku 1923 přímo spravovaném britskou korunou. V roce 1953 bylo toto území, nazývané Jižní Rhodesie, spojeno do federace se Severní Rhodesií (dnes Zambie) a Ňaskem (dnes Malawi), federace vydržela deset roků. V roce 1965 vyhlašuje (Jižní) Rhodesie jednostranně nezávislost na Velké Británii a fakticky funguje jako nezávislý stát, ovládaný bílou menšinou. Rhodesie za svůj program vyhlásila postupný přechod ke společnosti řízené podle vůle většiny, přesto byla považována za zemi rasistickou a prakticky nikdo její nezávislost neuznával.

Už na začátku šedesátých let začal ozbrojený boj černochů proti nadvládě bílých. Občanská válka – válka v buši, případně zimbabwská osvobozenecká válka – trvala od roku 1964 do roku 1975. Nešlo ale jen o zájmy národní případně rasové, Zimbabwská africká národní unie, k jejímž vůdcům patřil Robert Mugabe (1924), zároveň bojovala za marxistické, případně maoistické ideje.

Mugabe sám byl od roku 1964 na deset let uvězněn, později svou stranu řídil z mozambického exilu. Po vyhlášení Zimbabwe se do země v roce 1980 vrací jako hrdina a v prvních volbách je zvolen premiérem. Po změně systému na prezidentský se stává v pořadí druhým a na třicet let také zatím posledním prezidentem.

Z Mugabeho postupu by bylo možné sepsat manuál na to, jak přivést prosperující stát k bankrotu. Dal by se shrnout do sedmi bodů:

1. Zaveďte rasistickou ekonomiku

Ještě v roce 2000 patřily dvě třetiny půdy v Zimbabwe bělošským farmářům. Země (s výjimkou dvou suchých let) měla dostatek potravin a poměřováno subsaharskými státy se řadila k nejbohatším.

Cestu do ekonomického chaosu otevřela v posledním roce starého tisíciletí Mugabeho „zrychlená“ pozemková reforma (Fast-track Land Reform). Lidé kolem prezidenta ji nazývali „chimurenga“ („osvobozenecká válka“). Cílem bylo změnit stav, kdy 0,6 procenta občanů (běloši) vlastní 70 procent úrodné půdy.

Mugabe rozpoutal štvavou kampaň proti farmářům, podobně jako českoslovenští komunisté po únoru 1948 proti sedlákům („vesnickým boháčům“ a „kulakům“). „Pokud nám bílí osadníci sebrali půdu, aniž za ni zaplatili, máme právo vzít si ji bez placení zpět,“ pravil k černošské většině. Nato vládní jednotky začaly zabírat pozemky bílých farmářů. Farmáři, kteří se postavili na odpor, byli vyhnáni nebo zabiti.

Mugabe předával půdu svým lidem, získali ji většinou členové jeho Afrického národního svazu Zimbabwe, které si tak vládce zavazoval. Tito lidé ale nebyli schopni farmařit a zásobovat obyvatele potravinami. Zemědělská produkce klesla v některých oblastech na pouhou pětinu. Země se stala závislou na potravinové pomoci. Před pozemkovou reformou přitom Zimbabwe patřilo k vývozcům potravin.

Rasistická politika nebyla zacílena pouze na farmáře. Všechny podíly ve společnostech byly podle indigenizačního zákona (Indigenization Act) z roku 2007 převedeny na domorodé Zimbabwany. Už několik let před tím Mugabeho váleční veteráni dohlíželi na chod společností, v nichž měli běloši většinový podíl.

2. Tiskněte peníze, co hrdlo ráčí

Zimbabwská ekonomika se po zrychlené pozemkové reformě propadla. Výrazně poklesl export i zahraniční investice. Mugabeho vládě chyběly peníze, a tak přikázala centrální bance, aby je tiskla.

Důsledkem byla hyperinflace. V roce 1980 dosahovala inflace 5,4 procenta, v roce 2008 vyletěla na stěží představitelných 231 milionů procent. Papír, na kterém byly bankovky vytištěny, měl několikanásobně vyšší hodnotu než vlastní platidlo. Do oběhu se dostala bankovka s jedenácti nulami, sto miliard zimbabwských dolarů.

V zemi se rozšířil černý trh. Lidé nepracovali za místní měnu – zimbabwské dolary, ale za měnu, která neztrácela hodnotu z hodiny na hodinu – za americké dolary, eura, britské libry, případně jihoafrické randy. Počátkem roku 2009 vláda a centrální banka nechaly národní měnu padnout. Obyvatelům vzkázaly, ať si platí, čím chtějí. Veškerá aktiva a dluhy vedené v zimbabwských dolarech přestaly existovat.

Od té doby se situace v zemi zlepšila. Avšak byl to jen mírný pokrok. Teď mají Zimbabwané opačný problém než v časech hyperinflace: Amerických dolarů a dalších měn se v zemi zoufale nedostává:

3. Regulujte

Zdražování potravin se Mugabe zpočátku snažil zarazit regulací cen. Tím dostal farmáře do problémů.

Ceny osiva nebo prostředků k hubení škůdců prudce rostly. Farmáři tak nebyli schopni prodávat své výrobky jinak než se ztrátou. Proto zanechali pěstování základních plodin, jako je kukuřice nebo pšenice, a věnovali se plodinám, na které nebyly stanoveny regulované ceny, třeba tabáku.

4. Ukažte viníka problémů

Když se ekonomice a lidu nedaří, vůdce nemůže nechat vinu na sobě. Musí najít viníka. Mugabe ukázal na imperialisty – bývalé kolonisty, tedy Brity a jejích západní spojence.

Poté, co prezident bývalé britské kolonie zavelel ke zteči na farmy bělochů, vyhlásilo Spojené království vůči Zimbabwe sankce. Zmrazilo konta představitelů režimu a zakázalo do země vyvážet zbraně. Později se k sankcím připojily další evropské země a Spojené státy.

Mugabe označoval sankce za příčinu hospodářských potíží země, byť se ekonomiky téměř nedotýkaly. Prohlašoval, že bývalí kolonizátoři a jejich spojenci sabotují hospodářství země.

5. Pořiďte si vlastní armádu

Diktátoři si pořizují vlastní ozbrojené jednotky, které brání jejich výsadní postavení. Českoslovenští komunisté měli své Lidové milice, ozbrojenou pěst dělnické třídy, Mugabe zase své „Zelené bombarďáky“ („Green Bombers“) a válečné veterány (z bojů o nezávislost 1964–1980)).

Do Mugabeho armády vstupovali lidé, kteří dospěli k názoru, že je lepší být lovcem než štvanou zvěří. Nakonec se však přidali k armádě, která Mugabeho, anebo spíš jeho manželku Grace, odstavila od moci.

6. Manipulujte volby

Mugabe se opíral o negramotné obyvatele venkova. V den voleb přijížděla na venkov nákladní auta. Prezidentovi lidé nakládali na korby voliče a odváželi je do volebních místností. Cestou jim vysvětlili, co od nich čekají a co za to mohou dostat.

Většina gramotných a informovaných obyvatel měst volila opozici. Mugabe jejich hlasy omezil tím, že snížil počet volebních místností. Tvořily se před nimi kilometrové fronty. Značná část voličů nebyla schopna ve stanovém čase odvolit. Jiní neměli čas trávit hodiny čekáním na možnost volit.

7. Likvidujte opozici

Mugabe se obával opozičního politika Joshua Nkomy z kmene Ndebele. Obvinil ho, že připravuje vzpouru. Své elitní brigádě, která podstoupila výcvik v Severní Koreji, v roce 1983 nařídil, aby rebelii potlačila.

Vojáci tehdy povraždili na 25 000 příslušníků kmene, pětkrát víc než v devatenáctém století britský diamantový magnát Cecil Rhodes. Byl to nejkrvavější masakr v dějinách země.

Kam zmizel strýček Bob?

Když Mugabe v roce 1980 přebíral moc, ujišťoval bělochy, že jejich práva zůstanou zachována. Mnozí farmáři ho dokonce podporovali. Říkali mu strýček Bob. (Obdobně Klement Gottwald, zvaný Kléma, v roce 1946 sliboval, že komunisté zachovají soukromé vlastnictví zemědělců a že na kolchozy po sovětském vzoru nepomýšlejí.)

Mugabe dokonce dlouho na obranu bílých farmářů aktivně vystupoval. Odmítal rasové dělení společnosti. „Zlo zůstane zlem, ať je spácháno černochem nebo bělochem,“ prohlašoval. A ještě v roce 1994 byl pokládán v Británii za demokrata a dobrého vůdce, královna Alžběta mu udělila rytířský řád.

Pak se však politik, podle většiny analytiků vyznavač marxismu říznutého a panafrikanismem, proti bělochům obrátil. Stal se nepřítelem bílých farmářů a „bílého“ kapitálu. A také škůdcem státu Zimbabwe.

Na úvodní fotce prezident Robert Mugabe se svou ženou Grace letos na začátku listopadu po odstavení Emersona Krokodýla Mnangagwy, viceprezidenta považovaného do té doby za Mugabeho nástupce. Profimedia

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo