Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kolik stojí nezávislost?

Chcete být nezávislí? Připravte se, že to nebude zadarmo, a zeptejte se investorů, jaký vám vystaví účet. To je poučení z Katalánska i Británie.

Senát v Madridu rozpustil katalánský parlament, který vyhlásil nezávislost regionu. Předseda španělské vlády Mariano Rajoy odvolal katalánského premiéra Carlese Puigdemonta i jeho kabinet, zavedl centrální správu a na konec prosince vyhlásil v odbojném regionu předčasné volby.

Katalánská nezávislost trvala pouze hodiny. Vlastně to žádná nezávislost ani nebyla. Katalánci pro ni nenašli pochopení. Ani v Madridu, ani ve světě.

České ministerstvo zahraničí v den vyhlášení katalánské nezávislosti a paradoxně den před výročím vzniku společného státu Čechů a Slováků vydalo prohlášení, ve kterém píše: „Vyhlášení katalánské nezávislosti, jakož i předchozího referenda, je v jasném rozporu s platnou španělskou ústavou. Česká republika z tohoto důvodu nemůže vyhlášení nezávislosti takzvané Katalánské republiky přikládat žádné mezinárodněprávní účinky a Katalánsko proto i nadále považuje za integrální součást Španělského království.“

Představte si, že by se mocnosti v roce 1918 oháněly stejnými argumenty a z Versailles vzkázaly: „Vyhlášení Československa je v rozporu s rakousko-uherskou ústavou. Proto ho neuznáváme.“

V takovém případě by Česko patrně neexistovalo. Češi by dodnes „úpěli pod Rakouskem“, jak podotkl jeden ze členů expedice podolských otužilců na severní pól.

Separatista T. G. Masaryk měl ovšem věci promyšlené a vyjednané líp než separatista Puigdemont. Především ale žil v jiné době.

Když Katalánci sní

Katalánští separatisté museli tušit, jak to s jejich nezávislostí dopadne. Muselo jim být jasné, že v Evropě nenajdou pochopení.

Převládající názor starého kontinentu formuloval Jean-Claude Juncker. „Pokud dovolíme, aby se z Katalánska stal nezávislý stát, budou chtít další totéž a to by se mi nelíbilo. Nelíbilo by se mi, kdyby se Evropská unie za patnáct let skládala z devadesáti států,“ citoval šéfa evropských komisařů web stanice BBC.

S čím ale mnozí katalánští separatisté zjevně nekalkulovali, bylo hlasování investorů, kteří vyslali do Barcelony jednoznačný vzkaz: Pokud chcete nezávislost, připravte se, že nebude zadarmo.

Byznys a nejistota – to nejde dohromady. Od počátku října oznámily stovky obchodních společností plán přesunout své sídlo z Katalánska do jiných částí Španělska. Mezi nimi byly bankovní domy Banco Sabadell a CaixaBank nebo dvě divize španělské pobočky pojišťovny AXA.

Katalánci se utěšovali tím, že už nebudou muset odvádět daně do Madridu. Jenže ztráty, které by jejich země utrpěla propadem příjmů z vývozu, by tento výnos převýšily. Pokud by Brusel splnil hrozbu, že samostatné Katalánsko nebude moci zůstat v Unii, znamenalo by to obrovské transakční náklady, protože dvě třetiny katalánského exportu putují do unijních zemí.

Ministr hospodářství katalánské vlády Santi Vila si to spočítal a před ekonomickými dopady divokého odchodu ze Španělska varoval. Poté, co Puigdemon odmítl přímé rozhovory se španělskou vládou, odstoupil.

Kdoví, jestli za mohutnou nedělní demonstrací v Barceloně za setrvání Katalánska ve Španělsku, která mnohým separatistům vyrazila dech, nebyla také chladnokrevná ekonomická úvaha, jinak řečeno kalkulace ztrát.

Co zbude z brexitu?

Z katalánského tažení za nezávislost si lze mimo jiné odnést poučení, že ti, kdo se chystají nezávislost vyhlásit, by měli být ochotni nést ekonomické důsledky svého rozhodnutí.

Platí to také pro Spojené království. Pravda, je to jiný případ než Katalánsko. Britové chtějí být nezávislí na bruselské Evropě, zatímco Katalánci chtějí pryč od španělské monarchie, ale v Evropské unii si přejí zůstat.

Také do brexitu ale vstupují banky. A ještě ve větší míře. Čtyři desítky z nich daly najevo, že při tvrdém (hard) brexitu, při kterém Británie odejde z jednotného trhu, přesunou svůj byznys na kontinent, do Frankfurtu nebo do Paříže. Při tvrdém brexitu by banky v londýnské City ztratily evropský pas, který jim umožňuje poskytovat služby v ostatních zemích Unie bez toho, aby v nich měly zastoupení.

Důsledkem „brexodu“ bank by podle studie poradenské společnosti Oliver Wyman mohla být ztráta tržeb ve výši 38 miliard liber a přesun 40 000 pracovních míst v investičním bankovnictví na kontinent.

Mayová na tvrdém brexitu (zatím) trvá. Ohlásila ale už první ústupek: Navrhla dvouleté přechodné období, které její vláda původně neplánovala. Po 29. březnu 2019, kdy má ostrovní monarchie z Unie vystoupit, by tak následovaly dva roky, během nichž by Británie a zbytek Unie měly vzájemně volný přístup na své trhy a  pro Británii by platily unijní regulace.

Analytik Georgi Kotev na webu Euractiv v této souvislosti klade provokativní otázku: „Opravdu opustí banky po brexitu Británii? Anebo líp, dovolí banky (tvrdý) brexit?“

Něco na tom bude. Na jedné straně není jisté, jestli se aktéři na přechodném období vůbec domluví, na straně druhé nelze vyloučit, že bude delší než dvouleté. A kdoví, jestli bude přechodné a ne trvalé, jestli se ze všeho nakonec nevyvrbí nějaký půlbrexit nebo dokonce čtvrtbrexit.

Úvodní fotka: Shutterstock

 

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 17 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 30. 10. 2017 14:04

Váš bolševický postoj mne nepřekvapuje.
Nijak se to neliší od sovětského "pokud se Estonsko odtrhne, odřízneme ho od dodávek ropy a plynu".

Proboha co vám vadí na tom, že se někdo chce emancipovat? Celý problém je způsoben pouze bolševickou rozpínavostí a pomstychtivostí (v případě Katalánska ze strany Madridu, v případě Brinánie z EU). Pokud by v těch centrech neseděli sociopati a uražení byrokrati, tak vše může proběhnout hladce a oboustranně výhodně. Nechápu, proč Británii trestat za odchod. Vzájemný volný obchod je výhodný pro obě strany - tedy ať se klidně trhnou, pokud zůstane volný obchod, bude to dobré pro všechny. Jediný, komu to odtržení větších celků vadí, jsou papalášové v centru, kteří megalomansky chtějí ovládat co největší území. A ty vy tu hájíte. Ale žádné překvapení.

Navíc si dovoluji odhadnout, že odtržení bohatších regionů v důsledku pomůže více těm chudým. Protože konečně budou moci využít svých komparativních výhod a nebudou paralyzování korupčním penězovodem z centra. Podívejte se na chudší Slovensko, jak nás dohání - a to si také mnozí Češi slibovali blahobyt v důsledku utnutí penězovodu do Blavy. Ale to samozřejmě lidi vašeho ražení neradi vidí. Protože ti chudší by museli své dohánění nastartovat deregulací a liberalizací, daňovou konkurencí. A to je bolševikova noční můra.

+29
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 30. 10. 2017 11:57

Souhlasím, že v případě severní Itálie nejde nejspíš o přímý a zásadní vliv "řecké krize". Nicméně onen "dávný" princip doplácení bohatého severu Itálie na chudý jih, byl antiřeckou hysterií minimálně povzbuzen a do určité míry i "legitimizován".

Situace v Itálii se také liší tím, že na severu Itálie si přece jen nejspíše uvědomují problematičnost a riskantnost úplného odtržení od Itálie a tak jsou jejich ambice poněkud realističtější. To jim však z mého pohledu na sympatiích příliš nepřidává. Motivy, na kterých stojí snahy ekonomicky výkonnějších částí o osamostatnění se od méně ekonomicky výkonných části daných celků, mi přijdou ve všech třech případech značně odpudivé.

Zabalení takového ekonomického motivu do nějakého na první pohled líbivého národoveckého hávu pod praporem demokratického práva na sebeurčení Katalánců, je pak pro všechny zúčastněné i dost nebezpečné.

-15
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK