Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Velká čínská robotická revoluce

Číňané už makat nebudou. Roboti jsou levnější.

V Americe se zase budou prodávat trička se štítkem Made in the USA. Donald Trump, usilující o návrat výroby z Číny, z toho může mít radost. A mohla by být ještě větší, kdyby to Americe zajistilo kupu dobře placených míst a kdyby trička v Americe nevyráběla čínská korporace.

Proč zrovna čínská? Patrně proto, že Číňané vidí v robotech šanci, jak zbohatnout dřív, než zestárnou.

Trička za pár centů

Společnost Tianyuan Garments, sídlící ve městě Su-čou na východě Číny, investovala 20 milionů dolarů do textilky v arkansaském Little Rocku. Bude osazena 330 roboty od Softwear Automation z Atlanty. Každý nahradí dvě desítky lidských pracovníků. Od konce příštího roku fabrika začne na americký trh chrlit 23 milionů triček ročně.

Výrobní náklady na tričko mají být 33 centů. Nižší jsou podle dat Institutu pro globální práci a lidská práva jen v Bangladéši, kde dosahují pouhých 0,22 centu. Jenže k tomu si musíte připočíst výdaje na lodní přepravu a na cla.

Proto také Tchang Sin-chung, ředitel společnosti Tianyuan Garments, která šije mimo jiné pro takové giganty jako Adidas, Reebok nebo Armani, v listu China Daily ujišťuje: „Ani ten nejlevnější pracovní trh nám nebude moci konkurovat.“

Textilní průmysl tak pomocí robotů za několik let může naplnit heslo českých odborářů „Konec levné práce“. V Číně už beztak skončila. Mzdy tam už několik let vykazují dvouciferné přírůstky. Od roku 2005 vzrostly na trojnásobek. K tomu teď musí zaměstnavatelé v Číně stejně jako na Západě odvádět sociální a zdravotní pojištění.

Za levný peníz dnes šijí především bangladéšští, indonéští, kambodžští a vietnamští dělníci, anebo také Severokorejci v textilkách u čínské hranice. Pro některé z nich může být robotizace v textilkách konec jakékoli práce.

Jak zkrotit látku

Robotizace se textilnímu odvětví dosud vyhýbala. Důvod je nasnadě: Šít oděvy je něco jiného než vyrábět elektroniku. Je to stereotypní práce, ale látka vyžaduje cit lidských rukou, je nevyzpytatelná, natahuje se, povoluje, vypíná a kroutí. Na to všechno je nutné při výrobě reagovat.

SoftWear Automation se s tímto problémem vypořádala. Její robotizované pracoviště zatím zvládne nejvýš jednoduchá trička. Je ale jen otázkou času, kdy se dopracuje k náročnějším oděvům. Firmě zabralo sedm let, než vyvinula roboty (sewboty) schopné ušít ručníky a předložky do koupelen, další dva roky trval vývoj robotů šijících trička.

Americká společnost svou techniku zatím nabízí pouze zájemcům, kteří chtějí vyrábět ve Spojených státech. Počítá s tím, že „neodladěná“ technologie bude vyžadovat důkladnější servis.

Číňané, kteří se přihlásili jako první zájemci, by bez robotů přirozeně o výrobě v Americe neuvažovali. Zmíněný Institut pro globální práci uvádí, že výroba jednoho trička tam vyjde na 7,47 dolaru. To znamená, že robot bude pracovat 23krát levněji!

V automatizované megatovárně v Little Rocku má být zaměstnáno pouhých 400 zaměstnanců. Výroba za použití tradičních strojů a postupů by přitom vyžadovala nasazení více než 6000 pracovníků.

Roboti jdou do Číny

Zájem o novátorskou technologii dokládá orientaci čínských společností na automatizovanou výrobu. Samotná Čína teď zavádí do výroby víc robotizovaných pracovišť než kterýkoli jiný stát. Ze statistiky Mezinárodní robotické federace vyplývá, že každý třetí robot je instalován v „Říši středu“, která je od roku 2013 největším trhem pro jejich výrobce.

Loni jich v zemi přibylo 87 000, to je o 27 procent víc, než v roce 2015. V roce 2019 má přírůstek dosáhnout 160 000.

Z Číny, kdysi země levné práce, se stává zdroj levné robotické síly. Značku Made in China bychom proto měli správně číst jako Made by robots, píše agentura Bloomberg.

Nicméně pokud roboty podělíme počtem pracovníků (udělal to internetový magazín Robotics Business Review), zjistíme, že Čína mezi nejrobotizovanější země ještě zdaleka nepronikla. Globálním lídrem je Jižní Korea, kde na 10 000 pracovníků připadá 478 robotů, v Japonsku 314, v Německu 292, zatímco v Číně 36.

Jenže tvář čínského průmyslu se rychle mění. Do roku 2020 by Čína měla mít 150 robotů na 10 000 pracovníků a v polovině příští dekády má být mezi robotizovanou elitou. Většinu tamních robotů přitom mají vyrobit domácí továrny. Aspoň podle představ čínské stranovlády.

Nejsou lidi

Vláda v Pekingu v roce 2015 vyhlásila desetiletý program Made in China 2025, nazývaný také robotickou revolucí. Cílem je upgrade čínského průmyslu a konkurenceschopné domácí technologie, do nichž chce vláda během dekády napumpovat 300 miliard dolarů.

Proč desetiletka? Protože Čína začíná v důsledku politiky jednoho dítěte stárnout. V polovině příštího desetiletí populace zestárne a citelně ubude pracovních sil.

Další čtení

Za co doopravdy může politika jednoho dítěte? Není to tak jisté, některé demografické trendy by se možní objevily stejně. Sbírka reportáží o následcích čínské politiky jednoho dítěte vzbuzuje pochyby. Za co opravdu může sociální inženýrství a za co neřízený společenský vývoj?

Jménem lidu, vykuchat

Snížit podíl lidské práce ve výrobě a zvýšit produktivitu je možnost, jak odvrátit výrazný pokles růstu ekonomiky.

Součástí vládní strategie jsou joint ventures se západními technologickými firmami zřizované v Číně i akvizice technologií nákupem vyspělých firem v cizině. (Exemplárním příkladem může být nákup německého výrobce robotů Kuka čínskou skupinou Midea).

Číňané se zkrátka dovtípili, že je výhodnější kupovat techniku rovnou s firmami než ji pracně kopírovat, jak to dělali donedávna. A když si na nákup firem vydělali…

Pokud se to nepovede – firma není na prodej, dá se to pořád ještě udělat po staru. Není právě takový přístup za čínskou textilkou s americkými roboty v Arkansasu?

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK