Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kapitalismus, který nevyrábí

Art Carden
Art Carden
24. 8. 2017
 5 546

Auta, chleba, kalhoty, lednice, traktory, knihy, asfalt, prací prášky, podprsenky, rakve, čipy, knedlíky, boty, mobily, panenky i lokomotivy. Zvykli jsme si poměřovat výkon ekonomiky tím, kolik vyprodukuje věcí. Sdílená ekonomika je revoluce, která nám umožní mít věcí míň, ale dokázat s nimi víc. A to přece neznamená, že bude míň výkonná, naopak.

Kapitalismus, který nevyrábí

Vždycky mě rozčilovala neobsazená místa – ať jsem šel na sportovní zápas, nebo letěl letadlem. Mezní náklady na dalšího diváka nebo pasažéra jsou přece v podstatě nulové; cokoli by někdo pořadateli nebo letecké společnosti zaplatil za to, že se může posadit, by byl čistý zisk. To neexistuje způsob, jak na ta prázdná sedadla dostat někoho, kdo by tomu přisoudil vyšší než nulovou hodnotu?

Jako většina akademiků na takové věci jen nadávám a jinak si žiju svůj život. Jsou ale firmy a lidé, kteří s tím naštěstí něco dělají.

Nová revoluce: využijeme to líp

Michael Munger, profesor ekonomie na Dukeově univerzitě, upozorňuje ve své přednášce nazvané Tomorrow 3.0 (Zítřek 3.0) na to, jak si někteří lidé slušně vydělávají omezováním transakčních nákladů. Uber nic nevyrábí. Airbnb nic nevyrábí. Lyft nic nevyrábí. Tyhle firmy vytvářejí hodnotu tím, že zajišťují transakce, které by bez nich byly příliš nákladné.

Omezování transakčních nákladů znamená, že nemusíme vyrábět tolik nových věcí. Už velice dlouho si spojujeme prosperitu, výrobu a rostoucí hrubý domácí produkt s tím, kolik se vyrobí věcí. Jak ale ví každý, kdo doma má aspoň jeden šuplík s haraburdím, tohle požehnání může být i prokletí. HDP ve skutečnosti měří množství přidané hodnoty v hospodářství. Podle Mungera jsme na počátku revoluce.

Během neolitické revoluce se člověk usadil, začal se věnovat zemědělství a lidská společnost začala vyžadovat rozsáhlejší dělbu práce.

Ještěže jíme umělé jídlo

Naši dávní předkové měli z potravin, které jim poskytovala příroda, jen málo užitku. Listí mělo málo kalorií, aby se na něm dalo přežít, tuhé maso bylo k dostání jen v neprakticky velikých a těžko otevíratelných baleních známých jako živá zvířata, ořechy byly buď hořké, nebo příliš olejnaté, kořeny měly sklony být tak trochu jedovaté a zrní bylo tak malé a tvrdé, že procházelo traktem nestráveno. Obstarávání potravy i její zažívání bylo neutuchající utrpení.

Vzdejte hold umělému jídlu!

Průmyslová revoluce náš život změnila ze života samotářského, chudého, ošklivého, tvrdého a krátkého na život bohatý, čistý, zdravý, dlouhý a žitý mezi druhými. Člověk by mohl samozřejmě při pohledu na to, co v Americe běžně jíme, o „zdravosti“ našeho života polemizovat, ale naše strava je opravdu mnohem bezpečnější, čistší a také dostupná v hojnějším množství než kdy dřív. Navíc máme přístup k významným technologiím, které zachraňují a zlepšují naše životy – jako jsou třeba angioplastiky, beta-blokátory nebo očkování.

Revoluce, o které Munger mluví, zahrnuje to, že hodnota se dá vytvářet taky snižováním transakčních nákladů. Rozvoj sdílené ekonomiky nám umožní mít míň, ale dokázat s tím víc.

Proč jsou tu všude ta auta?

Ulice v alabamském Birminghamu, kde s rodinou bydlím, je zacpaná auty zaparkovanými u chodníků. V ulicích kolem to vypadá stejně. My sice máme to štěstí, že se nám obě auta vejdou před dům, ale i tak – auta a cihly zabírají pořádný kus toho, co by jinak mohla zabrat zeleň. Přesto vlastním auto. Veřejná doprava v Birminghamu totiž není příliš dobrá a transakční náklady na zorganizování jednotlivých cest jsou jednoduše příliš vysoké.

Jak by život vypadal, kdybychom nepotřebovali hektary parkovišť, garáží a příjezdových cest ke skladování aut, která nepotřebujeme? Jak by vypadal bez milionů čtverečních metrů, na kterých skladujeme nepoužívané věci? Naše ekologické stopy by byly mnohem menší a dokázali bychom mnohem šetrněji a lépe užívat přírodní zdroje, jako je dřevo, měď, uhlí, cín a tak podobně

Vnímáme-li sdílenou ekonomiku jenom jako „levnější taxíky a levnější hotely“, úplně nám utíká její princip. Představte si, o kolik míň potravinářského odpadu by vzniklo a o kolik efektivněji by se využívaly suroviny, kdyby dobře fungovalo levnější doručování potravin a vyšší specializace při jejich přípravě? K čemu by vám byly všechny ty skříně plné nádobí a nepoužívaného koření? Místo v ledničce obsazené sklenicí prošlé majonézy? Vyhazovali byste tolik jídla?

Sdílená ekonomika nás přivede k dalšímu přirozenému kroku ve spotřebě potravin – vždyť přesně takové problémy právě řeší restaurační rozvozové služby jako UberEATS. Dřív jsme si pěstovali vlastní obilí a pekli vlastní chleba, teď si ho pořizujeme v obchodě – a pak se až příliš často díváme, jak nám okorává na lince. Brzo si necháme doručovat čerstvá vysoce kvalitní jídla, připravovaná lidmi, pro které je příprava jídla výhodnější než pro nás. Budou si pak lidé ještě vařit? Jistě, budou. Tak jako dnes pletou nebo šijou – bude to pro ně hobby.

Pro holubičky i pro jestřáby

Ekonomiku sdílení by neměl zbožňovat jenom ekolog, kvůli tomu, že může potenciálně výrazně snížit produkci odpadu. Milovat by ji měl i ziskuchtivý kapitalista, protože mobilizuje jinak spící kapitál. Nižší transakční náklady by znamenaly, že auta, která právě teď stojí u mě před domem, by ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, zajišťovala tok příjmů.

Řešení tohoto problému už se ve skutečnosti klube z hlíny na povrch. Na Alabamské univerzitě funguje sdílení aut Enterprise CarShare. Díky němu si studenti můžou půjčovat auta, jak potřebují, a nemusejí na vlastní kůži zakoušet, jaké obtíže přináší ježdění autem do školy. Obyvatelé a návštěvníci mnoha měst si můžou pronajmout ZipCar, na jak dlouho chtějí – od jedné hodiny po sedm dní.

Sdílená ekonomika nám nepřinese moc hmatatelných novinek, spíš jde o to, že budeme mnohem efektivněji využívat věci, které už máme. Věci na nesprávném místě se přesunou na správné místo a uvolní se nové kapacity využitím dřív nevyužívaných zdrojů, jako jsou například prázdné sedačky v autě, prázdné místo vedle řidiče kamionu putujícího od města k městu nebo prázdné trouby a nepoužívané sporáky po celém světě.

Z anglického originálu, který vyšel na webu LearnLiberty.com, pro Finmag s laskavým svolením autora přeložil Filip Drlík. Perex a mezititulky redakční

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Art Carden

Art Carden

Art Carden je docentem ekonomie na Samfordově univerzitě v Alabamě. Pravidelnými komentáři přispívá do Forbesu a Washington Examiner.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo