Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bacha, přichází korporátní eurodaň!

Emmanuel Macron se chystá harmonizovat Evropu. Hádejte, kdo to odskáče.

Mottem Evropské unie je „jednotná v rozmanitosti“. Vybral ho před sedmnácti lety z návrhů předložených školáky konvent připravující Evropskou ústavu.

Ústava ztroskotala, motto zůstalo. Jak by ne, vyhovuje všem. Těm, kteří obhajují evropskou rozmanitost, i zastáncům jednotných evropských šablon.

K těm druhým patří francouzský prezident Emmanuel Macron a správce francouzské pokladny Bruno Le Mair, kteří chystají ofenzivu za harmonizovanou korporátní daň v eurozóně. V jejich pojetí by se unijní motto mohlo přepsat do tvaru „od rozmanitosti k jednotě“.

Jednotni v daních?

Macron oznámil, že chce ve spolupráci s Německem sjednotit daňové sazby v eurozóně. Chystá se prosadit nižší korporátní daň ve Francii, rád by ji srazil z 33 na 25 procent. A státy, které jsou pod touto hranicí, jeho ministr financí už vyzval, aby daň zvedly.

V tažení za daňovou harmonií v oblasti, v níž se platí eurem, počítají Francouzi se silným spojencem – Německem, které daní firmy 30 až 33 procenty. Jejich tandem by měl dát do latě zbytek eurozóny.

„Cílem je společná korporátní daň s Německem v roce 2018. Ta by se měla stát základnou pro harmonizaci daně na úrovni devatenácti států eurozóny,“ prohlásil ministr Le Mair v červenci po společném zasedání francouzské a německé vlády.

Jízdní řád je tedy hotov a Francouzi s Němci ho patrně nebudou muset přepisovat ani po volbách do Bundestagu (neděle 24. září). Dá se předpokládat, že v Německu bude i po nich vše při starém a v kancléřství zůstane Angela Merkelová.

Až Macron s Merkelovou zavelí

Je ale francouzsko-německý plán reálný? Vždyť o harmonizaci firemních daní usiluje Evropská unie už od první poloviny devadesátých let minulého století. (Před tím – v Evropském společenství – byla smluvně vyžadována jen daňová spolupráce.)

Změny daňových sazeb jsou podmíněny jednomyslností a k té má nejen Unie, ale i eurozóna, ve firemních daních daleko. Proti plánům francouzského prezidenta na pětadvacetiprocentní sazbu budou zejména Irové, kteří by ji odskákali nejvíc, protože svůj byznysmodel založili na přitažlivosti země pro technologické firmy. Poté, co Evropská komise zatrhla Irům daňové optimalizace známé jako dvojitá irská, z něj zbývá především nízká korporátní daň (12,5 %).

V „neeurovém“ zbytku Unie by na „francouzskou“ sazbu nechtěli přistoupit zejména Maďaři, kteří loni korporátní daň srazili na devět procent. Také v Česku, kde platí sazba devatenáctiprocentní, by Macron těžko hledal pochopení. Našel by ho nejspíš jen u sociálních demokratů a komunistů.

Jenže tandem Francie a Německa není radno podceňovat. Dokázal už prosadit třeba jednotná cla, dolní limity spotřebních daní u alkoholu, piva a pohonných hmot i částečnou harmonizaci daně z přidané hodnoty. Ani porážka unijního projektu v britském referendu ho nepřiměla, aby zvolnil a ohlédl se, jestli na své cestě ke stále užšímu společenství neztrácí souputníky. 

Ostatně, šéfové diplomacií obou států, Jean-Marc Ayrault a Frank-Walter Steinmeier, si hned po referendu pospíšili s prohlášením, ve kterém ujistili, že jedou dál: „Postoupíme [Francie a Německo] k politické unii v Evropě a pozveme další Evropany, aby se na tomto úsilí podíleli,“ napsali ve společném manifestu nazvaném Silná Evropa ve světě nejistot (A Strong Europe in a World of Uncertainties).

Tak se vzletně dá popsat idea sbližování evropských států pod francouzsko-německým velením.

Změní Francii?

Tlakem na harmonizaci korporátních daní vychází Macron vstříc požadavkům francouzských odborářů. V dubnu během volební kampaně k prezidentským volbám zavítal do továrny v Amiensu, kde firma Whirpool oznámila konec výroby a stěhování za nižšími mzdovými náklady a nižšími daněmi do Polska. Prezidentský kandidát a pozdější prezident tam slíbil, že se zasadí o konec „daňového dumpingu“ v Evropě.

Už jako ministr hospodářství brojil proti jinému „dumpingu“ – mzdovému. Prosadil zákon o podpoře růstu, ekonomických aktivit a rovných příležitostí, na jehož základě začali Francouzi po majitelích cizích speditérských firem požadovat, aby platili řidičům přijíždějícím do Francie tamní minimální mzdu.

S korporátní daní to bude těžší. Macron s ní musí začít doma ve Francii. Nelze předpokládat, že se eurozóna přizpůsobí tamní 33procentní sazbě. Průměrná sazba v eurozóně je 23,3 procenta a pouze Malta s 35 % a Belgie 33,9 % mají v eurové devatenáctce vyšší korporátní daň než Francie.

Jenže snižovat firemní daň ve Francii – zemi s vysokými sociálními náklady, téměř desetiprocentní nezaměstnaností, chronickým schodkem rozpočtu a s dluhem blížícím se celému HDP – musí být pro každou vládu svízelné. Není jisté, zda to Macron a spol. ustojí.

Au revoir, Evropo

Představme si však, že někdejší investiční bankéř od Rothschildů s mutti Merkelovou přesvědčí nejen zbytek eurozóny, ale i Evropské unie, aby Francii a Německo následoval od daňové konkurence k daňové harmonii. Co víc, že Evropané rukou nerozbornou ucpou díry, umožňující srážet efektivní (skutečnou) sazbu korporátní daně kamsi k nule.

Potom by sazba daně byla zabetonována, změny by byly možné jen za souhlasu všech. A kdyby snad některá vláda chtěla daň snížit, nepochybně by se našla jiná, která by to s odkazem na špatný stav svých financí zatrhla.

Jak by to potom dopadlo s dělníky v Amiensu? Kdoví, tamní fabrikanti by se v časech harmonizovaných korporátních daní v Evropě patrně vzdali stěhování do Polska. Migrovat po Evropě za nižšími náklady by se už tak nevyplácelo.

Lze ale předpokládat, že by beztak s firmou odešli. Nejen z Francie, ale z celé harmonizované Evropské unie.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 14. 8. 2017 14:11

Maj to holt socani s tím loupením těžké. Ve vesnicích, kde se často a hodně okrádá, nikdo nechce rozvíjet podnikání. Čím více kradou, tím víc motivují lidi buď utéct, nebo svůj majetek nějak ochránit.

A navíc zde máme ten společenský a technologický pokrok, který zkostnatělý byrokrat čím dál hůře stíhá sledovat. Když se lidé začali přesouvat ze zemědělství do průmyslu, ukázaly se ty různé desátky, robota a nevolnictví jako neúčinné. I přesun od průmyslu ke službám lupičům zkomplikoval život a museli se složitě přizpůsobovat.

Nyní nás čeká další skok. Od služeb k internetové ekonomice. Jen malinkatá část produktu vznikne v zemědělství, ale i v průmyslu a službách bude vznikat stále menší část celkového produktu. Naopak podíl té "čtvrté" ekonomiky nadále poroste. A ta čtvrtá ekonomika působí na "území", které nezná hranice. Nezná ani "legal tender" (oficiální/legální měnu). Současné snahy EU podojit Google či Facebook jsou jen začátkem. To, co umí Google, Facebook, eBay či PayPal totiž umí (a boudou umět stále lépe) i decentralizované anonymní platformy, decentralizované sociální sítě, anonymní tržiště (openbazaar.org), anonymní decentralizovaní zprostředkovatelé párování nabídky s poptávkou, anonymní sázkovky ( cloudbet.com a pod).
A do toho anonymní kryptoměny, jejichž popularita jen poroste s tím, jak stát bude aktivity na své legální měně stále více komplikovat a prodražovat (bankovní daň, daň z finančních transakcí, záporné úroky, rušení bankovního tajemství, neudržitelné deficity, bail-iny, boj s hotovostí, atd...).
Navíc za oficiální měnu se snaží nakupovat i ti, kteří nenabízejí žádnou reálnou/užitečnou protihodnotu. Kdežto kryptoměny se stanou médiem obchodu výhradně pro ty, kteří žádanou protihodnotu nabízejí.

+20
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK