Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Afrika: Má být kontrolování růstu obyvatelstva dál tabu?

Francouzský prezident Macron si naběhl, když za jeden z problémů Afriky označil prudké přibývání obyvatelstva. Porušil tím jedno tabu: že se bílí muži nevyjadřují k tomu, kolik dětí rodí černé ženy. Jenže... neměl náhodou v jádru pravdu?

Na tiskové konferenci během červencového summitu skupiny G20 v Hamburku se jeden novinář z Pobřeží slonoviny zeptal francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, proč nejbohatší státy světa nezformulovaly plán, jak pomoci Africe překonat její problémy, podobně jako americký Marshallův plán pomohl po druhé světové válce Evropě.

Macronova odpověď byla dlouhá a z valné části dávala smysl. Prezident poukázal na to, že na rozdíl od Evropy po válce Afrika nepotřebuje rekonstruovat; její problémy vyžadují důmyslnější přístup. Zmínil se o zkrachovalých afrických státech a obtížném přechodu na demokracii, ale poukázal i na fakt, že některé africké státy dělají velké pokroky a dosáhly vysokého hospodářského růstu.

Kromě toho ale Macron řekl i dvě věci, které vyvolaly poprask na sociálních sítích a vedly k obviněním z rasismu.

Když prezident popisoval africké problémy, označil je za „civilizační“. Tento výraz je přinejmenším nešťastný, ozývá se v něm představa z devatenáctého století, že Francie a další imperiální mocnosti „přinášejí civilizaci“ – a to nejen do Afriky, ale i na další místa obývaná lidmi, které v té době měli za příslušníky podřadné rasy.

A jak poznamenali jiní komentátoři, Macronovo „civilizační“ vysvětlení bylo zároveň zevšeobecněním, které nebere v potaz existenci více než padesáti zemí s různorodými problémy, jež nelze vystihnout jediným adjektivem. Chceme-li být k Macronovi fér, měli bychom dodat, že onen novinář z Pobřeží slonoviny formuloval svou otázku způsobem, který k tomuto širokému a nerozlišujícímu přístupu vyzývá.

Druhá poznámka, která vzbudila nevraživost, byla zmínka o rychlém populačním růstu v Africe. I když vynaložíte miliardy eur, prohlásil Macron, nepodaří se vám nic stabilizovat, „když se v některých zemích pořád ženám rodí sedm až osm dětí“.

Do módy přišla práva

Těmito slovy vyvolal Macron zveličenou představu o africké plodnosti. Podle Světových populačních výhledů, které letos vydala Organizace spojených národů, neexistuje nikde na světě země, ve které by měly ženy v průměru osm dětí. A jedinou zemí, kde se ženám v průměru narodí víc než sedm potomků, je Niger, jeden z nejchudších států světa, ležící na okraji saharské pouště. Následuje Somálsko s průměrem 6,6. Afrika jako celek vykazuje v současnosti úhrnnou plodnost 4,7.

Zdá se ale, že poprask vyvolaný Macronovou poznámkou jen pramálo souvisí s nepřesností. Především Macron porušil tabu, které existuje už od roku 1994, kdy se v Káhiře konala Mezinárodní konference o populaci a rozvoji pod záštitou OSN. Na této konferenci byl přijat akční program, který zavrhl demograficky orientovaný přístup k populační politice a místo toho se zaměřil na naplňování reprodukčních potřeb jednotlivců, zejména žen. Populační cíle byly passé; do módy přišla práva.

Tento přístup převažoval i na několika pozdějších schůzkách. Ovlivnil také výsledek Miléniového summitu, který stanovil globální rozvojové cíle pro období let 2000–2015, a jeho odraz je patrný rovněž na cílích trvale udržitelného rozvoje, jež určují agendu do roku 2030. Mezi 17 obecnými a 169 konkrétními cíli najdeme i odkazy na plánování rodičovství a reprodukční práva v kontextu zdraví žen a rovnosti pohlaví. Člověk však marně pátrá po jakémkoliv náznaku, že by bylo vhodné či moudré snažit se ovlivnit také počet dětí, který se ženy rozhodnou mít, natož zaobírat se otázkou, jestli je setrvalý rychlý populační růst v některých regionech slučitelný s cílem trvale udržitelného rozvoje. Od káhirské konference jsou podobné návrhy vykreslovány jako kolonialistické a patriarchální, ne-li přímo rasistické. Bílí muži nemají černým  ženám co vykládat, aby neměly děti.

Noví a noví chudí

Jistě, našlo by se dost a dost historických precedentů – masové sterilizační programy v Indii nebo čínská politika jednoho dítěte, abychom jmenovali alespoň dva – vyvolávajících obavy z donucovací populační politiky. I přesto si klademe otázku, jestli je moudré dál diskuze o populačních otázkách tabuizovat. Podle Světových populačních výhledů se má počet obyvatel Angoly, Burundi, Nigeru, Somálska, Tanzanie a Zambie zvýšit do roku 2100 pětinásobně. A očekává se, že Niger, který má dnes 21 milionů obyvatel, jich bude mít do konce století 192 milionů.

Při tak rychlém populačním růstu bude pro tyto země pravděpodobně ještě obtížnější vymýtit chudobu a podvýživu a zajistit všem občanům kvalitní vzdělání a základní zdravotní péči. Chudoba, podvýživa a nedostatečné vzdělání se přitom dnešních dívek a žen s vysokou pravděpodobností dotkne mnohem více než donucovací populační politika. Současná snaha poskytnout ženám účinnou antikoncepci ostatně uspokojuje jejich výslovnou touhu mít méně dětí.

Připusťme, že dnes nevíme, jaké nové technologie či sociální instituce mohou do roku 2100 umožnit, aby i ty nejméně rozvinuté státy nabídly všem svým obyvatelům odpovídající životní úroveň. Macron ale mluvil rozumně, když naznačil, že vyhlídka tak rychlého populačního růstu úzce souvisí s pochybnostmi o efektivitě společného úsilí překonat chudobu v Africe.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka
Copyright: Project Syndicate, 2017. www.project-syndicate.org

Frances Kisslingová

Frances Kisslingová

Vědkyně, aktivistka. Předsedkyně Centra pro zdraví, etiku a sociální politiku, někdejší dlouholetá předsedkyně Catholics for Choice. Více o autorovi.

Peter Singer

Peter Singer

Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a čestným profesorem Melbournské univerzity. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Animal Liberation, The Life You Can Save, The Most Good You Can Do a nejnověji... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 10. 8. 2017 11:19

Bílí muži vskutku nemají co vykládat černým ženám, aby neměly děti. Ale černí muži nemají žádné právo stěhovat se do bělošských zemí.

+29
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK