Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Euro zhoršilo i migrační krizi

Kvalita státní správy se v zemích jižní Evropy od druhé poloviny 90. let povážlivě zhoršila. Důvodem je jednotná měna – euro. Země jako Řecko nebo Itálie na ni nebyly připravené. Příliv levných peněz rozleptal tamní právní řád, kvalitu veřejných služeb, potírání korupce. Neefektivita řecké či italské státní správy zhoršuje i průběh migrační krize.

Nejdražší humanitární akce v dějinách lidstva. Tak uvozuje Guardian rozsáhlý článek z letošního března. Píše v něm, jak Řecko „zmatlalo“ uprchlickou krizi. Kam se poděly všechny ty peníze? ptá se britský deník a vypočítává, že od roku 2015 utratila Evropská unie v Řecku za humanitární pomoc 803 milionů dolarů, bezmála 18 miliard korun. Tři sta tisíc korun na uprchlíka! Peníze sice z velké části spravovaly mezinárodní humanitární organizace, ale koordinační roli a poslední slovo u řady projektů měla řecká vláda. Britská charitativní organizace Oxfam uvádí, že to byla právě nedostatečná koordinace, co pomoc komplikovalo. A prodražilo.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjorna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Chátrající státy

Pravda, řeckou vládu – v čele s rudým hnutím Syriza – zaměstnávala hlavně v první polovině kritického roku 2015 dluhová krize. Do jisté míry jetedy možné její nepřipravenost na kulminaci migrační krize omluvit zaneprázdněním dluhy. To by ale nemělo zastřít, že řecká státní správa koroduje dlouhodobě, a že tedy „zmatlání“ uprchlické krize nemůže kompletně svádět na někoho nebo něco jiného.

Od druhé poloviny 90. let, říkají výsledky statistik Světové banky, se v Řecku povážlivě zhoršily prakticky všechny ukazatele kvality státní správy. Řecká státní správa je méně výkonná při potírání korupce a obecně kriminality, ve vymáhání práva, v zajištění práva vlastnického, ve skládání účtů veřejnosti. Horší je to i se svobodou projevu a s nezávislostí médií. Také kvalita veřejných služeb od druhé poloviny 90. let klesla (viz Galerie). Lze důvodně předpokládat, že pokud by k tomuto zhoršení nedošlo, i s uprchlickou krizí by se Athény popasovaly lépe. To by jistě prospělo celé Evropské unii, právě Řeckem míří dál do Evropy mohutná masa migrantů.

Galerie úpadku

Prakticky všechny klíčové ukazatele kvality institucionálního řádu se v zemích jižní eurozóny od druhé poloviny 90. zhoršily, mnohdy povážlivě (data: Světová banka, zdroj: Edouard Challe et al.: Southern Europe’s institutional decline. 2016).

Druhý klíčový migrantský proud jde Itálií. I tam se od druhé poloviny 90. let výrazně zhoršila kvalita státní správy; podobně v dalších jižních zemích eurozóny, Španělsku a Portugalsku (viz opět Obrázek). Edouard Challe, ekonom pařížské École Polytechnique, dokonce aktuální studii (Challe a kol., 2016), kterou dal dohromady s dalšími dvěma kolegy, nazval Institucionální úpadek jižní Evropy. Úpadek institucí, méně efektivní boj s korupcí a slabší výkonnost vládních institucí, se neblaze odrážejí v nižším růstu, nebo dokonce ve snižování produktivity jižního křídla eurozóny, v závratné nezaměstnanosti zejména mladých lidí a obecně ve stagnaci nebo poklesu životní úrovně. Mladým lidem poprvé za dlouhé generace hrozí, že budou mít horší životní úroveň, než měli jejich rodiče.

A teď tu bude jako v Německu

Podstatou závažného úpadku jihu eurozóny je podle zmíněné studie – jednotná měna, euro. Ta rozleptává institucionální řád zemí jako Řecko nebo Itálie a způsobuje nejen obrovské ekonomické a sociální ztráty, ale také – jak vidno – zprostředkovaně zhoršuje průběh migrační krize, s neblahými důsledky pro celou Evropskou unii.

Po zavedení eura se Itálie nebo Řecko ocitly v jedné měnové unii se státy jako Německo či Nizozemsko. Investoři se na to dívali optimisticky: řekli si, že Řecko teď bude jako Německo. Jih eurozóny tak s přijetím eura nezaslouženě získal na důvěryhodnosti. Díky tomu začal na jih masivně proudit finanční kapitál, což výrazně snížilo tamní úrokové sazby. Třeba ve Španělsku činily reálné úrokové sazby v roce 2005 minus jedno procento – byly nižší než v Německu. 

Levné peníze zaplavily jih eurozóny. Tam se jim z nich zamotala hlava. Pár příkladů za všechny. Dvě stě kilometrů od Madridu díky nim soukromí investoři postavili mezinárodní letiště Ciudad Real s jednou z nejdelších ranvejí v Evropě. Vyšlo na víc než miliardu eur a otevřeli ho v roce 2008, na vrcholu tamní nemovitostní bubliny. Nikdy se nevyužívala víc než dvacetina jeho kapacity. Poslední let tam odbavili v roce 2011. Rok nato zbankrotovalo. Zdá se, že investoři ho ani nezamýšleli jako ziskové. Počítali, že ho bude sanovat místní vláda. Stavební firmy a další dodavatelé se ale notně napakovali. Stejně jako firmy, které stavěly stadiony a sportoviště pro athénskou olympiádu v roce 2004. Mohly stavět z lehčích materiálů, ale místo toho zvolili ty těžší, nákladnější. Vláda to zaplatí. A když se bude cukat, úplatek těm správným úředníkům to spraví. Náklady na olympiádu se pro státní kasu nakonec vyšplhaly na dvojnásobek původního plánu. Ale proč ne, vždyť Řecko je teď důvěryhodné jako Německo a peníze tak levné! Opuštěnost těch míst dnes působí až apokalypticky.

Zabij euro, posílíš mír?

Zkrátka a dobře, jih eurozóny nikdy euro přijímat neměl. Byla to osudová chyba, za niž dnes platí třeba jedna cela ztracená generace tamních mladých lidí. Možná, že situace se mění pomalu, ale jistě k lepšímu, například v Řecku pod tlakem škrtů, ordinovaných mezinárodními věřiteli, zapracovali na zlepšení daňového výběru. Ale to je jen sotva postřehnutelné blýskání na časy v temnotě institucionálního, ale také morálního rozkladu.

Sdílet jednu měnu s takovými zeměmi, když nás nic nepálí, by byl nerozum. Počkejme třeba patnáct let, jestli tam skutečně dojde k institucionálnímu obratu a euro zatím nepřijímejme. Jinak budeme dost možná tak či onak za nefunkčnost států jihu eurozóny, zhoršující mimo jiné i průběh migrační krize, platit i my v České republice. Prozatímní odmítnutí eura není nic antievropského, naopak. Mějme na paměti slova Josepha Stiglitze, laureáta Nobelovy ceny za ekonomii, z jeho loňské knihy o euru: skoncovat s jednotnou měnou nakonec může být jediný způsob, jak ještě vůbec zachránit evropskou integraci.

Nemusíme být zkrátka daleko od chvíle, kdy se jasně ukáže, že smrt eura je jediný způsob, jak udržet při životě relativně bezkonfliktní, mírový evropský étos poválečných dekád. Nemusíme být daleko od chvíle, kdy se nebezpečným antievropanstvím reálně stane snaha nadále euro v jeho stávající podobě udržovat.

Kratší verze článku vyšla v MF Dnes

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 30 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 8. 8. 2017 12:53

A dotace přišly myslím dříve, než euro - to by mohlo vysvětlovat ten dřívější start rozkladu státní správy.
Ke korupci přispívají možná i více, než nerealisticky nízké úroky.

Ale samozřejmě k migrační krizi přispěly i další (euro)faktory. Zejména tragedie obecní pastviny a morální hazard. Itálie i Řecko tuší, že náklady na imigranty ponese celá EU - dokonce mají důvod se domnívat, že EU zaplatí dost na to, aby jim něco zbylo v kapse. Běžný Řek či Ital tak sice může imigrací trpět (nepořádek, kriminalita, pokles ceny nemovitosti, pokles příjmů z turistického ruchu, ...), ale politik a úředník (tedy ten, kdo o tom rozhoduje) na tom profituje, protože mu značná část rozpočtu na migranty zůstane za nehty.
A další zdroj morálního hazardu jihu: oni dobře vědí, že tam ti imigranti nechtějí zůstat, že chtějí pokračovat dál na sever. Tak co by se snažili toku bránit? Plynulo by jim z toho jen riziko, že je někdo označí za nehumánní fašisty a xenofoby.

+12
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

František Cecvárek | 8. 8. 2017 09:06

On pan Kovanda ma s pochopenim kauzality dlouhodobe problem. Jemu staci, abyse dva jevy vyskytovaly spolu a uz si vytvori pribeh, jak to teda je. Viz muj zrejme nepochopeny komentar v minulem Kovandove clanku. Je to popekonom.

-12
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK