Marta Nováková: Už dávno žijeme jako v románu 1984

V první části rozhovoru s Martou Novákovou byla řeč především o jejím podnikání, obchodní branži a dopadu robotizace na pracovní trh.

• Robotizace. Je pokrytecké říkat, že zaměstnanost zůstane stejná

Pokračování našeho povídání se zaměřuje na české podnikatelské prostředí, regulace trhu, problémy Evropské unie, ale také na případný konec hotovosti.

Co vám teď nejvíc vadí na českém podnikatelském prostředí?

Štve mě snaha všechno regulovat. Snaha dostat všechno pod kontrolu. Jsem liberál a myslím si, že stát by měl především nastavit jednoduché a přehledné podmínky pro podnikání, které by navíc byly stabilní a po každých volbách se neměnily. Realita je ale taková, že s každou novou vládou přichází zásahy do klíčové legislativy, jako jsou třeba daně. To je největší neštěstí. Dnes i strany v jedné vládní koalici zcela protichůdně prosazují víc daňových sazeb, snižování DPH a zvyšování jiných daní. Podnikatelé navíc musí počítat s investicemi do změny procesů a informačních technologií, které jsou krátkodobé a zbytečné, protože za pár let už nebudou aktuální.

Marta Nováková

Narodila se v roce 1954 na Slovensku v Turzovce na Kysuci. Nejprve vychodila vesnickou pětitřídku v Turkově. Poté, aby se naučila dobře česky, ještě základní školu ve Frenštátu. V Opavě studovala na Střední ekonomické škole spojů a v Ostravě na obor systémové inženýrství na Vysoké škole báňské. V roce 1979 začala pracovat v ostravském obchodním domě Prior, kde se postupně vypracovala na obchodní náměstkyni. Po revoluci založila IT firmu U&SLUNO, která se specializuje na dodávání software pro české retailové obchodníky. V oboru její firma patří mezi nejvýraznější společnosti středoevropského trhu.

Může to někdy být jiné? Politici toho před volbami naslibují, ale po volbách vstřícných kroků ubývá…

Nejvíc mi vadí, jak se politici snaží omezovat naši svobodu. Na všech frontách. Ukázkovým příkladem z poslední doby je zákaz kouření v restauracích – navíc ve chvíli, kdy si stát zároveň pokrytecky vybírá peníze na spotřební dani z prodeje cigaret. Nebo pamlsková vyhláška. Podobné nesmysly navíc často přicházejí z Evropské unie, která se čím dál víc míjí se svojí původní myšlenkou a stává se jen byrokratickým molochem a strojem na nejrůznější regulace.

Vadí vám naše členství v Unii?

Měli bychom se zamyslet, jestli má Evropská unie v současné podobě budoucnost. Členy jsme se stali dobrovolně, to nezpochybňuji, i když jsem hlasovala proti. Ale taková je demokracie, takže nemám problém s tím, že je dnes naší legislativě nadřazena ta evropská. Mám ale strach z toho, jak v Bruselu nekontrolovaně bují byrokracie, která přináší kvanta nesmyslných nařízení. My, co jsme zažili socialismus, si moc dobře pamatujeme, jak se tehdy centrálně plánovalo. Vede to jen ke snížení konkurenceschopnosti firem i celého kontinentu.

Byla byste pro vystoupení z Evropské unie?

Teď by to už nemělo smysl. Myslím, že není cesty zpět. Přece jen nejsme Švýcarsko ani Norsko. Nemáme národní poklad, kterým bychom si dokázali držet nezávislost. A pokud jsme ho někdy měli, tak jsme o něj privatizací veškerého průmyslu a ekonomiky přišli. Je jen málo českých firem, které dělají konečný produkt s vysokou přidanou hodnotou a které celosvětově drží krok v inovacích a technologiích se špičkou ve svém oboru. Naše hospodářství by už nemohlo kvalitně fungovat samostatně. Navíc jsme součástí Evropy, ať se nám to líbí, nebo ne, takže bychom se měli snažit o to, aby šel kontinent správným směrem.

Takže je potřeba vnitřní reforma?

Přesně tak. Jako sůl. Unie by se měla chytnout za nos a zamyslet, proč to tak vázne. Doufala jsem, že by to mohlo přijít po hlasování o brexitu, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Páni Junckeři by si měli uvědomit, co se děje. Místo toho brexit bagatelizují a stále vykládají, jak bude pro Británii nevýhodný. Odchodem Británie je přitom narušena integrita, která se tu dlouho a pracně budovala.

Jak by podle vás měla reforma Evropské unie vypadat?

Líbilo by se mi, kdyby Unie fungovala na principu „Spojených států evropských“. Liberální principy USA, přestože už Amerika o hodně z nich přišla, jsou mi blízké.

Opravdu věříte, že je to reálné?

Nevěřím, ale líbilo by se mi to. Problém je, že ve Spojených státech jsou lidi hrdí, že jsou občany své země, ve spojené Evropě nic takového není. Pořád se tu podporují nacionalistické tendence a jakékoli pokusy nazvat nás Evropany jsou kritizovány a zavrhovány. Každopádně pokud se má Evropská unie reformovat k lepšímu, bude potřeba změna na úrovni Evropského parlamentu a Evropské komise.

Měli bychom přijmout euro?

Nerada bych se pouštěla do makroekonomických analýz, ty rozhodně nejsou moje parketa. Z pohledu mikroekonomiky by bylo přijetí eura takřka bezbolestné. A z pohledu podnikatelů je to dokonce žádoucí. Je nelogické, abychom stáli delší dobu mimo. Je samozřejmě otázka, za jakých podmínek bychom euro přijímali. Pravidla by měla být pro všechny stejná, aby nedošlo k něčemu podobnému jako v Řecku.

Právě Řecku by se teď vlastní měna hodila. Když mají euro, nemůžou devalvací nastartovat ekonomiku.

Já na umělé startování ekonomiky nevěřím. Podívejte se na intervence České národní banky. Nikoho už nezajímají miliardy, které kvůli nim vyletěly komínem. Řecko má strukturální problémy, které musí vyřešit. Nevěřím, že by je spasilo, kdyby měli drachmu.

Kritizujete unijní byrokraty a regulátory, nejsou ale ti lokální úplně stejní?

Ale ano. Nedělám si iluze. V celé řadě oblastí jsou naše regulace dokonce ještě přísnější než ty evropské. Stačí se podívat, jak to někdy chodí v našem parlamentu, a člověku je z toho do breku.

Buďte prosím konkrétnější…

Třeba to, jak u nás fungují poslanecké iniciativy. Hovoříme tady o průmyslu 4.0 a digitální ekonomice, ale schvalujeme zákony, které zakazují elektronickou výměnu dat. Novela zákona o významné tržní síle stanovuje, že objednávka mezi obchodníkem a jeho dodavatelem musí být v písemné podobě podepsaná statutárním zástupcem. Dokážete si představit, jak se podepisují miliony objednávek a smluv, které chodí na denní a někdy i několikahodinové bázi? A náš parlament to bez mrknutí oka schválí, protože to nějaký chytrák prosadil do zákona formou pozměňovacího návrhu.

Když už někdo s podobným návrhem přijde, je za tím jeho vlastní zájem, neschopnost, nebo tlak lobbistů?

Často všechno dohromady. Hlavní problém poslanecké iniciativy je v tom, že k ní není potřeba analýza dopadu regulace (RIA), takže chybí právní i ekonomická studie. Mnohdy se tak schválí naprosté nesmysly.

Chápu, že poslanci nemůžou rozumět všemu. Ale přece by bylo pro všechny prospěšné, kdyby bylo legislativy méně, zato kvalitnější. Když se podíváte, kolik teď mají poslanci rozjednaných zákonů, dostanete se někam k číslu dvě stě sedmdesát. To přece nemůžou stihnout. S koncem volebního období pak všechno skončí pod stolem a po volbách zase přijdou jiné návrhy, které často ruší ty předchozí – třeba poplatky ve zdravotnictví. Hlavně, že to daňový poplatník zacvaká. Přitom by se mohlo začít třeba tím, aby se ke každému návrhu zákona musela povinně udělat analýza ekonomického dopadu.

Jste prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu a viceprezidentka Hospodářské komory, můžete se to přece snažit prosadit.

Já se samozřejmě snažím, ale k tomu je potřeba sáhnout do kompetenčního zákona a možná i do ústavy. A prosadit změnu v ústavě není vážně snadné. Svaz obchodu i Hospodářské komora mají vypracované požadavky na příští politickou reprezentaci. Jasně formulujeme, co bychom chtěli vidět ve vládním prohlášení. Neměly by se tady řešit nesmyslné slogany typu Konec levné práce, ale radši bychom se měli věnovat tomu, aby naše země byla efektivnější a produktivnější. Pak by tu měli vyšší plat nejen špičkoví odborníci, ale i méně kvalifikované profese. A zaměřit se nezbytně musíme i na oblast vzdělávání. V mezinárodních srovnáních končí naši studenti stále hůř, klade se tu důraz na kvantitu, ne na kvalitu. Nepotřebujeme tolik vysokoškoláků, kteří studují jen kvůli diplomu. Naopak nám chybí manuálně zruční lidé, co dokážou dělat dobře řemeslo. Je na pováženou, jak vášnivé debaty se tady vedou kvůli takové samozřejmosti, jako je EET, a skutečné problémy se přehlížejí.

Spousta podnikatelů je ale z EET znechucená. Vadí jim, že na ně stát automaticky pohlíží jako na podezřelé.

Já elektronickou evidenci tržeb podporuji a byla jsem zastánce daleko přísnější dikce zákona tak, aby platila skutečně pro všechny a hned. Pak by se neřešilo, že někdo dostane výjimku a někdo ne. Dokud tu bude kolovat cash, vždycky budou tendence nechávat si něco stranou.

Například ve stravování a pohostinství se po zavedení EET zvýšily mzdy o třicet procent. Fakticky k tomu nedošlo, jen ti, co byli placeni na černo, začali dostávat plat normálně. Bude mi někdo říkat, že to není důsledek EET? A ještě dramatičtější by to zřejmě bylo, kdyby EET začala platit pro všechny profese ve stavebnictví, tedy včetně řemeslníků. Proč si myslíte, že je v téhle branži každý OSVČ? To samé by se mělo týkat i kadeřnic, notářů, soukromých lékařů, zubařů. Berou hotovost, tak ať ji přiznávají.

Jak vás tak poslouchám, tak byste hotovost nejradši zrušila… 

Byla bych jednoznačně pro, protože by nám to hodně zjednodušilo a zlevnilo život.

Nevedou všechna tahle opatření v zájmu bezpečnosti, zjednodušování a kontroly k tomu, že jednou skončíme jako v románu George Orwella 1984? 

My už ale v podobném světě žijeme…

A to je podle vás dobře?

Je to stejné, jako kdybyste se mě ptal, jestli bylo dobře začít prát na valše. Společnost se prostě vyvíjí.

Když chtěl někdo dál prát v ruce, tak mu v tom nikdo nebránil. Jestliže zrušíte hotovost a na každý roh dáte kamery, které budou sledovat veškerý náš pohyb, nebudeme mít žádnou legální alternativu…

Lidi už dnes nevěnují velkou pozornost tomu, co je o nich dostupné na internetu nebo co o sobě říkají na sociálních sítích. Ostatně každý, kdo má v telefonu baterii, může být snadno zaznamenán, přitom proti tomu nikdo nebojuje. Technologie bychom měli maximálně využít ve prospěch lidstva a nedělat z nich strašáka.

Já se v tomhle případě nebojím technologií, ale lidského faktoru. Všechna tahle data budou snadno zneužitelná těmi, kteří k nim budou mít přístup.

Samozřejmě nesmí docházet k extrému, že to někdo bude zneužívat. Proto bychom se měli snažit, aby se k moci dostávali lidé, kteří o to nebudou usilovat. To je skutečně obtížné, ale je to naše jediná demokratická možnost, kterou bychom měli maximálně využít.

Úvodní fotka: Adolf Horsinka / Mafra / Profimedia