Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Poučení z malárie

Je to jeden z nejsilnějších příběhů pokroku. Přesto se nevypráví.

Je to příběh o tom, jaké úspěchy má boj proti malárii, nemoci, která měla druhdy ohniska po celé zemi a která dnes zůstává metlou už jen pro rozvojové země. V posledních patnácti letech bylo zachráněno víc než šest milionů životů. A co je ještě lepší, poučení z tohoto úspěchu je možné – a vhodné – aplikovat i na další velká rozvojová témata.

Malárii způsobuje parazit přenášený komáry. I při mírném průběhu může vyústit v horečku, zimnici, příznaky podobné chřipce a chudokrevnost – obzvláště nebezpečná je pro těhotné ženy a malé děti. Může vést k celoživotnímu intelektuálnímu postižení a její náklady v podobě ztracené produktivity lze odhadnout na miliardy dolarů ročně.

Lék, či jed?

Zatímco se v západních zemích z DDT stal symbol přehnaně toxické války člověka proti všemu, co kouše, létá, škrábe, v mnoha rozvojových zemích představuje i dnes DDT naději na úspěšný boj s malárií. Argumenty environmentalistů tu odmítají jako ekoimperialismus.

Budou se Afrikou zase prohánět cisterny s DDT?

Kdysi malárie prostupovala celou Evropou, od teplé Itálie až po chladný Archangelsk, a také velkou částí Spojených států. Vývoj insekticidu DDT a levných léků pomohl bohatým zemím k tomu, aby tuto nemoc po druhé světové válce prakticky vymýtily, takže se dnes její výskyt v podstatě omezuje na země chudé.

Co dostaneme za dolar

Na přelomu století se ale pokrok v boji proti malárii dramaticky zrychlil i tam. Úmrtnost se od roku 2000 propadla o 60 procent a v Africe, kde je výskyt malárie nejvyšší, se počet úmrtí snížil téměř na polovinu – z 764 000 v roce 2000 na 395 000 v roce 2015.

Spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových je klíčovým globálním hybatelem americká vláda. V roce 2005 zahájil prezident George W. Bush Prezidentskou iniciativu proti malárii (PMI). Stalo se tak krátce poté, co náš think tank Centrum Kodaňského konsenzu provedl vůbec první všeobecnou analýzu rozvojových politik s využitím analýzy nákladů a přínosů.

Naším cílem bylo určit, jak u každého dolaru pomoci či rozvoje dosáhnout nejvyšší návratnosti. Komise složená z osmi renomovaných ekonomů včetně nositelů Nobelovy ceny Thomase Schellinga, Vernona Smithe, Douglasse Northa a Roberta Fogela analyzovala nový výzkum a dospěla k závěru, že jednou z nejefektivnějších investic by byla právě kontrola malárie. V peněžním vyjádření a s využitím konzervativních odhadů výzkum ukázal, že každý vynaložený dolar by generoval společenský přínos v hodnotě nejméně 25 dolarů.

USA se tohoto poznatku chytily. Nová studie vypracovaná ekonomy ze Severokarolínské a Harvardovy univerzity ukazuje, že skutečný výsledek je snad ještě lepší, než se předpokládalo. Do roku 2014 USA vynaložily přibližně 3,7 miliardy dolarů a zachránily 1,7 milionu dětí, což znamená náklady ve výši pouhých 2200 dolarů na každé zachráněné dítě. Vycházíme-li ze standardního předpokladu, že jeden rok zachráněného života má hodnotu 3000 dolarů, pak tento program přinesl za každý vynaložený dolar společnosti prospěch v hodnotě 33 dolarů.

Studie zkoumala úmrtnost dětí do pěti let věku a porovnávala devatenáct zemí, které díky PMI obdržely sítě proti komárům, insekticidní spreje a léky, se třinácti státy, které tuto pomoc nezískaly. Země, které pomoc z PMI přijaly, vykazovaly v dané věkové skupině o 16 procent méně úmrtí, což se v součtu rovná přibližně 1,7 milionu zachráněných novorozenců a batolat.

Z toho plyne ponaučení, že věnujeme-li dostatečné prostředky chytrým rozvojovým řešením, můžeme opravdu změnit svět. I novější studie Kodaňského konsenzu přitom ukazují, že malárie zůstává skvělou „investicí“ – Trumpova administrativa by to měla vzít v úvahu, až bude uvažovat o seškrtání výdajů na PMI. (A i v době, kdy slavíme nedávné úspěchy, se objevují nové výzvy typu rezistence na léky.)

Obecnější ponaučení zní, že podobně chytrými investicemi musíme reagovat i na jiné globální problémy. Zeptáte-li se lidí odkudkoliv na světě, jaké jsou jejich hlavní priority, řeknou vám, že jsou to vzdělání, zdraví a výživa. Ne všechny investice do těchto oblastí ale mají stejný dopad – toto ponaučení by si měli vzít k srdci státní i privátní dárci všech velikostí.

Dobré čtení o dobru

Pro vás je čtyřicet korun jedna točená plzeň, bez které se patrně obejdete; pro africké dítě je to roční ochrana před komáry šířícími malárii. Což je patrně dokonce ještě větší terno, než by bylo sto plzní.

Princip stonásobku z knihy Williama MacAskilla —

Dělejte dobro lépe

Zdroje jsou. Omezené

V oblasti školství se jako pozoruhodně „zisková“ rozvojová investice jeví poskytnutí přístupu do předškolních zařízení malým dětem v Africe (které tento přístup v nepoměrně vysoké míře nemají). Naopak investice do učňovského výcviku často generují mnohem nižší návratnost. Pokud bychom mohli dělat všechno, pak bychom to dělat měli, ale v reálném světě, v němž máme jen omezené prostředky, bychom se ze všeho nejdříve měli zaměřovat na nejlepší investice – tak jako v případě malárie.

V oblasti zdravotnictví bychom měli víc investovat do kontroly a léčby tuberkulózy. TBC je nejsmrtelnější a nejpřehlíženější nakažlivá nemoc na světě, a přitom je její léčba opravdu levná. Každý dolar investovaný do této oblasti přináší společenské dobro v hodnotě 43 dolarů. Naproti tomu zaměřovat se na všeobecnou zdravotní péči ve všech nejchudších oblastech světa zní sice lákavě, ale bylo by to tak drahé, že by každý vynaložený dolar přinesl daleko méně užitku. I v tomto případě bychom měli vyčleňovat omezené zdroje přednostně na realizaci největších zlepšení a postupně se přesouvat k dalším nejefektivnějším investicím.

Fenomenální návratnost mají peníze vynaložené na výživu pro malé děti. Náš výzkum ukazuje, že obohacování základních potravin životně důležitými mikronutrienty by mělo obrovskou návratnost prakticky všude, kde se v současné době neprovádí. Naopak programy poskytující domácnostem dobytek – například v Bangladéši – se ukazují jako mnohem méně účinná investice.

Existují různé cesty, jak se dopracovat k danému rozvojovému cíli, a některé jsou efektivnější než jiné. Ve světě, kde o chvályhodné cíle není nouze, se ve snaze dosáhnout maximálního užitku musíme nejprve soustředit na nejlepší příležitosti. Malárie je úspěchem. Stanovíme-li si správné priority u řady dalších výzev, se kterými se potýkáme, může být takových úspěchů výrazně víc.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka. Na úvodním obrázku ústní ústrojí komára druhu Anophelles
Copyright: Project Syndicate 2017, www.project-syndicate.org

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a hostujícím profesorem Kodaňské školy obchodu. Proslavil se knihou Skeptický ekolog, ve které poukazoval na to, že většina drahých opatření, která mají vést ke zpomalení... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 24. 7. 2017 05:36

Vážím s Lomborga za jeho Skeptického ekologa, kterým odkryl grýnpísácké triky a pokrytectví. Když ale napíše: "Stanovíme-li si správné priority u řady dalších výzev, se kterými se potýkáme, může být takových úspěchů výrazně víc." tak se sám staví na úroveň grýnpísáckých sociálních inženýrů.

Pokaždé, když někdo začne mluvit o "správných prioritách" (jeho vlastních) a "vyčleňování zdrojů" (které mají poskytnout ti druzí), tak je dobré si držet peněženku a hlídat si osobní svobodu.

+18
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Lukáš Lánský | 24. 7. 2017 11:10

No ten text zrovna dokládá, že lokální pomoc v bohaté zemi moc účelná není. Dobrý povšechný článek na dané téma je taky http://slatestarcodex.com/2014/12/19/nobody-is-perfect-everything-is-commensurable/ .

-5
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK