Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kvóty: Lepší než střelit se do hlavy. Ale o kolik?

Pamatujete ještě na kvóty pro ženy v představenstvech firem? Před dvěma lety jsme se kvůli nim málem rvali, ale nakonec bruselský diktát ustoupil ve veřejné debatě důležitějším tématům, jako jsou básničky v učebnicích. V debatě o ženách, která svou úrovní věrně odráží fakt, že si snad polovina českých mužů myslí, že když žena čurá, musí si vyndat tampon.

O rozdílech v zaměstnávání a odměňování mužů a žen jsou k mání data, o která by bylo možné se v debatě opřít. Nikoho ale nezajímají, takže dokola čteme o tom, že ženy za stejnou práci berou 77 procent mužské mzdy, a na druhé straně zas, že tento rozdíl je pouze výsledkem volby a nic jako diskriminace dnes neexistuje. Oboje je pitomost.

Koupí si vás?

Kupte si vy dřív Babiše!

Velký rozhovor s Andrejem Babišem v papírovém Finmagu, který právě vyšel

„Vy mě bavíte s tím, že bych někoho ohrozil. Jste nasáklý nesmysly, že jsem ohrožení demokracie. Tak proč mě lidi zvolili?“

Michal Kašpárek podnikl cestu do hlubin Babišovy duše. Co šéf ANO čte, čemu věří a co všechno mu brání v plánu udělat z České republiky rodinnou firmu?

Koupit časopis Finmag

Za rozdíly ve mzdách je diskriminace. Mimo jiné

V roce 2012 představila Francine D. Blauová, profesorka ekonomie z Cornell University, v rozhovoru pro The Atlantic širší veřejnosti studii, na které se podílela jako spoluautorka. Ta studie se zabývá rozdíly ve mzdách mužů a žen v USA devadesátých let. Pracující žena tehdy za rok vydělávala asi 72 procent toho co muž, po přepočítání na hodinovou mzdu to odpovídalo rozdílu dvacet procent. Výzkumníci ale postupovali hlouběji a zohledněním strukturálních faktorů, jako jsou vzdělání, praxe nebo lukrativnost vybraného odvětví se propracovali k rozdílu devíti procent, který už se nepodařilo vysvětlit jinak než diskriminací.

Její vliv by ale mohl být větší. Jihokorejští vědci poukazují na nedostatky při zpracování dat týmem profesorky Blauové a sami diskriminaci připisují rozdíl mezi mužskými a ženskými mzdami na jedenáct procent.

Kontrola strukturálních faktorů se totiž snadno přežene a „řízne se“ moc. K pochopení problému pomůže absurdní příklad: řekněme, že by se vědci při porovnání rozdílů ve mzdách zaměřili také na rozdíly v délce vlasů. Ta sama o sobě výši výdělku zásadně neovlivňuje, naše hypotetická studie by ale poměrně pravděpodobně a zcela nesmyslně mluvila o tom, že rozdíl mezi mužskou a ženskou mzdou odráží především délku vlasů, kdežto třeba vzdělání, praxe nebo vliv diskriminace se na něm projevují minimálně, případně jsou to faktory zase související s délku vlasů.

Oba výš odkazované výzkumy sice proběhly ve Spojených státech, jejich výsledky by se ale s jistou rezervou daly použít i ve veřejné debatě v Česku. Za stejnou práci dostávají ženy míň peněz i u nás. Inspekce práce loni kontrolovala 34 zaměstnavatelů a u čtyř z nich narazila na diskriminaci žen při odměňování.

Právě platovou nerovnost by v ideálním případě rozumně nastavené kvóty mohly pomoct zmírnit. Aby k nim ale podnik dobrovolně přistoupil nebo aby se společnost rozhodla pro nějaké legislativní kroky, měly by kvóty kromě (pocitu) spravedlnosti přinést nějaký další užitek, nejlépe i pro zaměstnavatele. Dost pravděpodobně by ho také přinesly.

Ženy ve vedení

Pojďme se nejdřív bavit o kvótách, o kterých se tolik mluvilo před dvěma roky. Šlo tenkrát o zastoupení žen ve vedení akciových společností. Na datech získaných testováním studentů v období finanční krize se ukazuje, že ženy (a další podreprezentované skupiny) jsou ve správních radách firem méně náchylné k chybám v předpovědích vývoje situace než muži s manažerským vzděláním, kteří naopak často nepřiměřeně riskují.

Konkrétně byly ženy při předpovídání vývoje cen akcií švýcarské banky UBS dvakrát přesnější než muži. Zároveň studenti ekonomie, kteří se zabývali obchodováním na burze, dopadli hůř než studenti nesouvisejících oborů. Silná převaha mužů ve vedení firmy tedy akcionáře stojí peníze.

Renée Adamsová a Daniel Ferreira ve své studii o vlivu žen ve vedoucích pozicích na řízení a výkonnost firmy konstatují, že ředitelky firem chodí do práce častěji než ředitelé a ti mají lepší docházku, když jsou v představenstvu zastoupeny i ženy. Genderově vyváženější představenstva zároveň ženou ředitele firem k větší zodpovědnosti za pohyb cen akcií a ten se úměrněji promítá do jejich platů.

Výkon firmy ale podle Adamsové a Ferreiry genderově vyrovnané (nebo vyrovnanější) vedení ovlivňuje negativně. Ženy v představenstvu prý zpravidla znamenají větší kontrolu, která sice špatně fungujícímu podniku pomůže, ale prosperujícímu může škodit, bránit v rozletu.

Radikální je školka

Výsledky týmu z Iowa State University ovšem naopak ukazují, že ženy ve správních radách finančním výsledkům firem pomáhají, i navzdory tomu, že homogenní mužské rady jsou akceschopnější. Když zkoumali rozložení pohlaví i napříč strukturou došli vědci z Iowy k tomu, že pracovní kolektiv s rovnoměrným zastoupením žen je vesměs produktivnější, v závislosti na odvětví.

Nicméně – zastoupení žen v představenstvech firem zařazených do těchto studií zřídka překročilo čtvrtinu (u nás se pohybuje kolem 20 procent). Těžko stanovit do jaké míry by se výsledky měnily, kdyby v jejich vedení bylo žen 40 procent.

Návrh Evropské komise počítal s tím, že v představenstvech firem, s jejichž akciemi se obchoduje na evropských burzách, se budou uplatňovat dočasné kvóty na podreprezentovaný gender právě na úrovni 40 procent. Neznamenalo by to ovšem radikální změny ve vedení akciovek ze dne na den a nejspíš ani z roku na rok. Kvóty by se braly v úvahu jen u přijímání nových členů a přednost ženě by se dala až v situaci, kdy by byli kandidáti vyrovnaní.

Ve skutečnosti tedy žádná zásadní změna. Na to, jak jsou kvóty kontroverzní, nejsou ani v nejmenším radikální. S tím, jak rychle Evropská unie pracuje a jak dlouho trvá členským státům její návrhy přijmout, natož zapracovat, to ani při nejlepší vůli všech zúčastněných nelze stihnout dřív, než si většina firem, kterých se to týká, kvóty přijme dobrovolně. Ať už kvůli image nebo kvůli zefektivnění představenstev.

Radikální by bylo něco úplně jiného, radikální by byla změna myšlení. Aby v okamžiku, kdy se řekne klíčová strategická infrastruktura, nenapadla člověka jako první věc hyperloop, ale školky. Radikální by bylo z recese vykroužkovat na kandidátkách ženy nahoru, čemuž by se dnes lidé smáli, i když před osmi lety nadšeně kroužkovali mladé jen na základě věku a žádné další kvality. To, co předvedla Evropská unie, je vlastně nuda a skoro ani nevadí, že místo toho řešíme kraviny.

Komentáře

Celkem 80 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Petr Zdeněk | 23. 5. 2017 10:47

Co se týče kvót, je absolutně nepodstatné, zda firmu řídí lépe muži nebo ženy. Takový průzkum nás jenom odvádí od té jediné důležité otázky. Má mít stát právo nařizovat, kdo bude řídit firmu? NE. Pokud je firma státní, ať si stát nařizuje co chce, ale nesmí to nařizovat firmě soukromé.
Studie, zda firmu lépe řídí muž nebo žena, mi připomíná studii, která bude zkoumat, jestli mužští zloději investují na burze ukradené peníze lépe než zlodějky. Z podtextu takové studie by vyplynulo, že bychom se tedy měli nechat okrádat určitým pohlavím.
Stejně jako je nemorální krást, tak je nemorální nařizovat soukromé firmě, kdo ji má řídit.

+49
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 23. 5. 2017 12:37

Má podle vás stát právo zakazovat soukromé firmě, aby mohla mučit své zaměstnance?

-19
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK