Česko nemá „druhé nejlepší finance v EU“

Zprávu tohoto obsahu rozeslalo do světa Ministerstvo financí, jeho šéf si ji nechal rozvěsit po sociálních sítích a mnohokrát se také pochlubil médiím. Své úspěchy ministr mimo jiné používá jako obranu a jednu z univerzálních odpovědí-neodpovědí na otázky k již utěšeně dlouhé řadě svých afér. Jako ministr financí jsem úspěšný, nemáte mi co vytknout!

Ano, loni dosáhl český státní rozpočet přebytku, jenže to bylo především kvůli mimořádnému přísunu peněz z Evropské unie, jinak by prakticky jistě rozpočet končil v tradičním deficitu. Ano, státní dluh nominálně o několik desítek miliard klesl, jenže zmizela rezerva, kterou teď Ministerstvo financí zase vytváří. A státní dluh prudce roste.

Kdo to řekl?

Jak je to s českým stříbrem v kategorii veřejných financí? Nejprve je důležité si říct, kdo nám ho připisuje. První možnost je, že Eurostat sám přímo v některé ze svých publikací konstatuje, že Česko má druhé nejlepší finance v Evropské unii. Je v tom ovšem jistý zádrhel. Eurostat nic takového nikde neříká a nepíše.

Eurostat jen zveřejnil údaje, nabídl je široké veřejnosti, odborné i laické, a přidal pár metodických komentářů. Mandátem Eurostatu ani není se vyjadřovat k údajům jinak než metodicky anebo je jakkoli vykládat nebo hodnotit.

Druhá možnost: Eurostat nic takového přímo netvrdí, ale z údajů, které zveřejňuje, lze usoudit, že Česká republika má druhé nejlepší veřejné finance v Evropské unii. Můžeme připustit, že takto to autor mohl myslet, jistě to nevíme. Než se ale ptát, jak to autor myslel, a spekulovat, jestli jeho zavádějící formulace byla dílem neobratnosti, nebo úmyslu, bude mnohem zajímavější si věc prověřit a rozebrat. Lze z údajů Eurostatu, respektive z jejich kombinací, dovodit, že Česko patří mezi hospodáře-premianty?

Vezměme tedy na pomoc ona čísla, publikovaná Eurostatem v dubnu a seskupená v následující tabulce. Jednak jde o saldo hospodaření. Česká republika se s přebytkem 0,6 % HDP usadila mezi zeměmi Evropské unie na šesté příčce. Pro názornost je zobrazena i meziroční změna v saldu hospodaření, v ní to Česko dotáhlo jen na 11. místo. Zlepšení tedy nebylo nijak výjimečné.

A pak je tu dluh. Výše českého dluhu je čtvrtá nejnižší v Unii, meziroční zlepšení (-3,1 procentního bodu) je pak třetí nepříznivější. Tyto ukazatele se ovšem lepšily ve většině evropských zemí, česká čísla ve srovnání nevypadají zas až tak impozantně.

Ani v jedné kategorii tedy Česko není na druhém místě. Samozřejmě, musíme pracovat s kombinací ukazatelů salda hospodaření a dluhu, tak jako postupovali autoři zkoumaného tvrzení. A takové kombinování, to už je prostor pro kreativitu a mučení čísel, až se raději přiznají a povědí, co chcete slyšet. Česká republika tedy měla skončit druhá za Lucemburskem. Vysoký přebytek (1,6 %), druhý nejnižší dluh (20 %) – Lucembursko je v obou klíčových kategoriích (deficit a dluh) nad Českem. S lucemburskými financemi už nic udělat nešlo, byly prostě lepší.

Dál už je to zajímavější. Suverénně nejméně zadluženou zemí je Estonsko (9,5 %). Úroveň estonského zadlužení je tedy zhruba čtvrtinová oproti zadlužení české vlády (37,2 %). Rozdíl je to propastný. Estonské saldo na tom bylo taky dobře. Estonci dosáhli přebytku 0,3 %, tedy polovičního oproti Česku. Jak je tedy možné, že země, jejíž úroveň zadlužení je velmi výrazně lepší, než o kolik má „horší“ saldo hospodaření (celkově ale též příznivé), je v žebříčku až za Českem? V nějakém pomyslném sumárním, kombinovaném ukazateli bychom tedy museli dát mnohem (!) větší váhu saldu hospodaření před dluhem, aby Česko Estonsko v pořadí předstihlo.

V Pobaltí ale problémy s pravdivostí tvrzení nekončí. Podobný je příběh Bulharska. Bulharsko hospodařilo s vyrovnaným rozpočtem a jeho zadlužení je o téměř osm procentních bodů nižší než české. Diskutabilní je dále Švédsko, které loni dosáhlo o polovinu vyššího přebytku než Česko (0,9 %). Švédské zadlužení je o 4,4 procentního bodu vyšší než dluh České republiky, při srovnatelné dynamice snižování úrovně dluhu k HDP. A jak si ukážeme dál, zpochybnit by se dalo asi i naše umístění před Maltou.

Trochu respektu k číslům

Jak tedy lze poctivě dojít k závěru, že Česko „má druhé nejlepší finance v Evropské unii“? Odpověď je prostá: vlastně nelze. Pokud vezmeme výše uvedené Estonsko jako referenční zemi, kterou „je třeba předstihnout“, museli bychom v jakémsi složeném indikátoru „stav veřejných financí“, sestaveném z údajů o deficitu a dluhu, ponížit význam dluhu až na hranici naprosté nevýznamnosti (váha blížící se nule). Ano, pak jsou na tom veřejné finance v České republice lépe než v Estonsku.

Jenomže – potom zase před Česko skočí Malta a Švédsko a odsunou ho na čtvrté místo.

Může se to zdát malicherné, jestli má Česko stříbrnou, nebo bramborovou medaili, stejně jsou jen pomyslné. Přirozeně, není to klíčové. Ve srovnání s ostatními zeměmi na tom je Česko relativně dobře, byť aktuálně nejvíc kvůli škrcení investic a mimořádně příznivému hospodářskému cyklu. Jenže nejde jenom o hospodářství, ale také o úroveň informací, se kterými se pracuje ve veřejném prostoru a v politickém boji. O úctu k faktům.

Závěr je celkem protivně jasný. Tvrzení „Česká republika má podle Eurostatu druhé nejlepší finance v EU“ je nepravdivé. Eurostat takové hodnocení nezveřejnil, a především – z jeho čísel také nic takového vyvodit nelze.

Autor si nepřál zveřejnit své jméno. Redakce má za to, že z rozumných důvodů, vyšla mu proto vstříc