Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Daně (a dluhy) podle Trumpa

Donald Trump chce škrtat daně. Dá se jeho daňová politika zaplatit z hypotetického růstu?

Americký prezident – kdo jiný než Donald Trump – představil „největší daňové škrty“ a „největší reformu daní v historii“. 

Reforma se dá shrnout do čtyř hlavních bodů:

  • Namísto dnešních sedmi sazeb budou Američané daněni sazbami třemi (10, 25 a 35 procent). Daňová pásma návrh nevymezuje, takže je patrné jen to, že klesne daňové zatížení nejvyšších příjmů (z nynějších 39,6 procenta).
  • Domácnostem se zdvojnásobí částka, která se nezdaňuje. Na prvních 24 tisíc dolarů ročně stát rodinám nesáhne.
  • Skončí většina daňových výjimek a úlev. Nedaněny zůstanou jen úroky z hypoték a příspěvky na dobročinné účely.
  • A co je klíčové: Daň ze zisků korporací sletí z 35 na 15 procent a pro repatriaci zisků amerických firem ze zahraničí bude stanovena dočasná „extra“ sazba (patrně deset procent).

Daňová tortura

Právě razantní snížení korporátní daně vyvolává největší pozornost. Spojené státy ji mezi zeměmi OECD mají nejvyšší (průměr v zemích Evropské unie je 21 procent). Korporace kromě federální pětatřicetiprocentní daně platí v USA také daně státní a lokální. V součtu tak může kombinovaná daň překročit 39 procent.

Američtí republikáni se shodují, že taková daňová tortura není udržitelná. Dosud se ale na úpravě korporátní daně nebyli schopni dohodnout. Že by se to povedlo s prezidentem Trumpem a s republikánskou většinou v Kongresu?

Goldman Sachs každopádně na nic nečekal a akcionářům předložil seznam korporací zatížených vysokou daňovou sazbou, které by ze snížení daní profitovaly nejvíc, a jejichž akcie by tedy měly vynášet. Jsou mezi nimi výrobce pneumatik Goodyear, zpracovatel ropy ConocoPhillips, řetězec obchodů s oblečením a módními doplňky GAP nebo aerolinky Southwest.

Goldmani také vybrali investorům firmy, které by mohly využít „daňové amnestie“ a stáhnout do Ameriky své zisky z ciziny. Patří k nim Alphabet, mateřská společnost Googlu, který drží 8,8 procenta tržní hodnoty v zahraničí, provozovatel internetové aukční síně Ebay (7,9 %), či vývojář a vydavatel her Activision (8,2 %).

Společnost Capital Economics odhaduje, že americké firmy mají v zahraničí nasysleno nejméně 2,6 bilionu dolarů. Doma hotovost nedrží, půjčují si, aby se vyhnuly drakonické dani. Pokud by teď chtěly své zisky stáhnout z ciziny, musely by odevzdat 35 procent minus daňovou sazbu zaplacenou v zahraničí.

Není sporu, že výrazné snížení daní by na jedné straně přilákalo do země kapitál. Na straně druhé by však mohlo vyvrtat díru do federálního rozpočtu.

Až se kola roztočí…

Návrh by prohloubil už beztak astronomický americký dluh, který se blíží dvaceti bilionům dolarů. (Jak takové číslo vypadá a jak se zvyšuje, uvidíte zde.)

Jistě, nižší daně můžou přidat ekonomice na výkonu. Dokážou ale za určitý čas (až se „kola roztočí“ a Američané začnou víc utrácet) vyrovnat výpadek příjmů?

Právě to při prezentaci návrhu tvrdili ministr financí Steven Mnuchin a ekonomický proradce Gary Cohn. Zdůrazňovali, že návrh je nutné hodnotit dynamicky s přihlédnutím k budoucímu přílivu příjmů do rozpočtu v důsledku rostoucího výkonu ekonomiky.

Rozpočtový úřad Kongresu ale konzervativně kalkuluje s tím, že korporátní daň snížená o jeden procentní bod by příjmovou stránku rozpočtu připravila za deset let o 0,1 bilionu dolarů. Dvacetiprocentní snížení by tedy ve stejné době odebralo z rozpočtových příjmů dva biliony dolarů.

Nevládní Tax Policy Center odhadlo propad v korporátních daních na 2,3 miliardy dolarů za deset let. Celkově by daňová reforma podle ní mohla rozpočet za deset let připravit až o dvojnásobek. To je však jen hausnumero, protože není jasné zejména to, jak budou nastavena daňová pásma pro jednotlivce a rodiny.

A pro úplnost: Konzervativní Tax Foundation spočítala, že Trumpova daňová reforma by se zaplatila za předpokladu, že by přidala 1,6 procentního bodu k předpokládanému růstu 1,8 procenta. Takový optimismus však většina amerických ekonomů nesdílí.

Umění dohody

Teď ale politika: Jak s Trumpovými návrhy naloží Kongres?

V obou komorách mají většinu republikáni, kteří jsou tradičně snižování daní naklonění. Taková situace v této dekádě nenastala. Proto Trumpův ekonomický poradce Cohn upozornil: „Máme šanci udělat něco opravdu velkého, a to se nabízí jen jednou za generaci.“

Prezidentovi, nominovanému za Republikánskou stranu, by složení Kongresu mělo ulehčit vyjednávání – ačkoli Trump by ho vlastně měl zvládnout téměř za všech okolností. Realitní magnát se v kampani představoval jako „dealmaker“, který dokáže vyjednat dobré dohody. Pokud bychom použili paralelu s Ronaldem Reaganem, který byl označován jako „great communicator“, měl by tedy Donald být „great negotiator“.

Zatím tomu nic nenasvědčuje. Trump, podepsaný pod knihou The Art of the Deal, v Kongresu pohořel s návrhem zákona, kterým chtěl pohřbít zdravotnickou reformu Baracka Obamy.

Jeho rozpočtové návrhy demokraté sotva podpoří a mnozí republikánští kongresmani nechtějí ani slyšet, že by kývli na to, aby se horentní dluh zvýšil, byť o jediný dolar. Požadují rozpočtově neutrální variantu.

Situaci navíc komplikuje pravidlo, podle něhož musí Senát schválit úpravy daní třípětinovou většinou, aby měly trvalou platnost. Je to pojistka proti daňovému kutilství. (Nebyla by dobrá i pro Česko? Od vzniku samostatného českého státu se zákon o daních z příjmů měnil stokrát.)

Američtí republikáni teď mají ve stočlenném Senátu většinu 52 hlasů. K trvalé změně by tedy potřebovali získat osm demokratických senátorů. To není málo.

Patnáct procent? Zapomeňte

Trump svým návrhem nemohl překvapit. Patnáctiprocentní daň pro korporace a zjednodušení daňových pásem pro jednotlivce hlásal už během kampaně. Leckdo proto očekával podrobnější návrh než několik tezí na jedné straně papíru.

Paul Ashworth, seniorní analytik Capital Economics, ve své analýze upozorňuje: „Od voleb uplynulo téměř šest měsíců a (Trumpova) administrativa předkládá daňový návrh v několika heslech… Je to jen počáteční nabídka Kongresu, nic víc. Budou následovat dlouhá a tvrdá jednání.“

Dá se tušit, že na jejich konci bude návrh, který k firmám nebude tak nakloněn jako ten původní. Důvod je nasnadě: Republikánům se zajídají nejen vysoké daně, ale (na rozdíl od Trumpa) také vysoké dluhy.

Prezidenta vymaloval: Carlos Amarillo / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 2. 5. 2017 12:14

Zase na druhou stranu by nebylo dobré přehlížet jejich problémy:

- Čína je v extrémní dluhem nafouklé bublině (zdaleka ne jen nemovitostní). Režim tam je represivní a lidé jej tolerují jen proto, že zatím zajišťoval růst blahobytu. Politbyro to ví a snaží se ten růst držet za jakoukoli cenu, aby lidé neměli důvod tuto "společenskou dohodu" odvolat. Ale jednou to dost pravděpodobně přijde. A pak se najednou ukáže, co je Čína za slepenec (jako CCCP) a jak to drželo pohromadě jen díky totální moci.

- Rusko - to není schopné (kromě zbraní) vyprodukovat nic konkurenceschopného. Exportují prakticky jen suroviny a jsou na nich závislí. Je to nemanageovatelná zaostalá země.

Navíc se lehce může stát, že ten stav "Čína má průmysl a Rusko suroviny" nepovede ke spojenectví, ale ke snaze Číny si ty suroviny vzít. A také území - protože na dálném východě má Rusko osídlení velmi řídké, ale hned za čínskou hranicí je lidí hromada. Navíc díky impotenci ruského politicko-ekonomického modelu se na tom dálném východě těží a produkuje z velké části díky tomu, že tam přicházejí pracovníci právě z Číny. A tak Čína může časem zkusit to, co zkusil Putin na Ukrajině - přijít tam "chránit své občany", nebo tam z těch usazených pracovníků udělat zelené mužíky, bojovníky za samostatnost dané provincie.

Vývoj tedy není jednoznačný a snaha odstranit dolar z trůnu nebude jednoduchá a přímočará. Vůbec je otázka, zda jeden státní systém (dolarový) bude odstraněn jiným systémem (rusko-čínským), nebo zda nedojde je spontánnímu vývoji. Ani zlato ani bitcoin nepotřebují nějakou státní moc a státní centrální banku k tomu, aby se staly transakční a rezervní měnou mezinárodního obchodu. Bohatě stačí, že právě v nich lidé budou držet úspory (protože ztratí důvěru v papírky) a právě v nich budou chtít například producenti ropy (resp. producenti čehokoli užitečného) platby za svou cennou surovinu a nic jiného nebudou ochotni přijmout.

+6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK