Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

To pravé umění: udělat deal s Kimem

| 20. 4. 2017 | Vstoupit do diskuze

Obchodní embargo je mocná zbraň. Jenže na stalinisty ze Severní Koreje fungovat nemusí.

To pravé umění: udělat deal s Kimem

Paranoidní klan ze severu Korejského poloostrova vzdoruje zastrašování i ekonomickým sankcím a pro své hlavní nepřátele – Jižní Koreu, Japonsko a Spojené státy – je rok od roku nebezpečnější.

Severní Korea pokračuje ve vývoji raket, zdokonaluje jejich hlavice tak, aby vydržely vysoké teploty a tlaky při letu atmosférou a zmenšuje jaderné nálože, aby se do nich vešly. Dá se předpokládat, že do čtyř let (tedy ještě za Trumpova prezidentství) budou mít Severokorejci rakety schopné doletět na západní pobřeží Spojených států. Co víc, stalinistický režim v této době bude schopen osadit hlavice raket jadernou náloží.

„To nedopustím,“ tvítoval nedávno Donald Trump. Jenže jak chce americký prezident zastavit paranoidní vedení izolované země?

Dvakrát měř, jednou střílej

Ke Korejskému poloostrovu pluje letadlová loď Carl Vinson provázená dalšími bojovými plavidly. Jenže kolik podobných manévrů poblíž korejských břehů už Američané pořádali? Vedení Severní Koreje od jaderných testů a zkoušek raket přitom neodradily.

Na to, že severokorejský režim zastrašíte řinčením zbraní, se prostě spolehnout nedá. Takže preventivní úder?

Šéf americké diplomacie Rex Tillerson v březnu prohlásil, že Amerika takovou akci zvažuje pro případ, kdyby Severní Korea „povýšila svůj zbrojní program na takovou úroveň, která to bude vyžadovat“.

Jenže preventivní útok může zafungovat v takové Sýrii. Severní Korea – to je jiná militární kategorie.

John Delury, profesor z Yonsei univerzity v Soulu v časopisu Foreign Affairs upozorňuje: „Čas na preventivní útok na Severní Koreu už vypršel. Komunistický režim pokročil v militarizaci země natolik, že úder by se neobešel bez velkých ztrát a škod na straně spojenců, zejména Jižní Koreje.“

Každopádně je stěží představitelné, že Trump & spol. vyšlou na sever poloostrova několik tomahavků a teprve poté začnou přemýšlet, co dál.

Blokovat?

„Západ přitvrdil sankce proti Rusku, jen Švýcaři nedrží basu. A nejspíš na tom solidně vydělají. Je možné jim to vyčítat? Co když si prostě jenom připustili to, co ostatní nechtějí vidět: že ekonomické sankce v historii přinesly jen pranepatrné výsledky?“

U příležitosti nasazení ekonomických sankcí vůči Rusku rekapituloval historii nátlakových obchodních blokád Lukáš Kovanda:

Kdo zbohatne na sankcích

Korejská zkáza

Není jasné, zda by Severokorejci byli schopni ve střetu nasadit jaderné zbraně. Američané ale nemůžou zabezpečit stovku skladů nukleárních látek umístěných v hustě zalidněných oblastech (popsáno ve válečné hře North Brownlad).

Zastaralé severokorejské letectvo můžou americké střely a stíhačky brzy zlikvidovat. Sotva ale zničí všechny nepřátelské rakety. A ty můžou doletět nejen do Jižní Koreje, ale i do Japonska, případně na americký Guam.

Kromě toho má severokorejská armáda deset tisíc děl, z nichž je podstatná část umístěna v kopcích nad demilitarizovanou zónou a zaměřena na jihokorejský Soul. A v nábojích můžou být bojové plyny, anebo radioaktivní látky, stejně jako v hlavicích raket.

Lze proto předpokládat, že proti Severní Koreji by Američané nezaútočili bez souhlasu jižních Korejců a Japonců. Úder by vedli patrně jen tehdy, pokud by Severokorejci zaútočili jako první, anebo v případě, kdyby bylo jasné, že útok chystají a že je neodvratný.

Uhlí nebrat!

Americká vláda může v Radě bezpečnosti vůči severokorejskému režimu požadovat nové sankce. Ve hře jsou podle členů Trumpova týmu ropné embargo, zákaz letů severokorejských aerolinek nebo zákaz plaveb severokorejských lodí do mezinárodních vod. Některé sankce by mohly vyhlásit Spojené státy samy.

„Existuje celá škála opatření, můžeme dospět až k obchodní karanténě Severní Koreje,“ cituje agentura Reuters nejmenovaného představitele Trumpovy administrativy.

Trump se snaží zapojit do krocení severokorejského vůdce Kim Čong-una čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga. Nedávno na něj na Floridě naléhal, aby zarazil čínský obchod se Severní Koreou.

Čína bývá nazývána patronem Severokorejců a je prakticky jejich jediným obchodním partnerem – obchod s Čínou představuje téměř 85 procent zahraničního obchodu Severní Koreje. A čínští komunisté nejsou ze zkoušek raket a jaderných výbuchů nadšeni. Proto už v únoru zakázali obchodním společnostem odebírat severokorejské uhlí – hlavní vývozní položkou Kimova režimu.

Cukr a bič

Americký prezident chce, aby Číňané svůj tlak vystupňovali. Jeho vláda na jedné straně vyslala varovný signál, upozornila, že by mohla vyhlásit sankce vůči čínským bankám a společnostem, které se Severokorejci obchodují. Na straně druhé dal Trump najevo, že čínská spolupráce na zadržování Severní Koreje by ho mohla přimět, aby zapomněl na hrozbu, že prohlásí Čínu za měnového manipulátora a uvalí cla na čínské zboží.

Je to obrat o 180 stupňů. Trump v kampani hlásal, že se chystá změnit americkou zahraniční politiku, založenou na bezpečnostních zájmech. Chtěl, aby ji určovaly zájmy obchodní, tedy „trade first“.

Má ale čínský Si dostatečné páky k tomu, aby Kima zkrotil? A pokud ano, použije je?

Číňané (ale i Rusové), nemůžou mít zájem na tom, aby Severní Koreu srazili na kolena. Pokud by režim v Pchjongjangu padl a obě Koreje se sjednotily obdobně jako Německo – tak, že by Jih spolkl Sever – měli by Číňané (a Rusové) Američany na své hranici.

Pokud ovšem jih o sjednocení stojí. Studie RAND Corporation z roku 2013 odhaduje jeho účet na dva biliony dolarů.

Může ale obchodní karanténa vůči izolovanému režimu fungovat? Jeffrey Lewis, ředitel Východoasijského programu proti šíření jaderných zbraní, v televizi CNN upozornil: „Severní Koreu je těžké trestat, je toho příliš málo, co může ztratit.“

Ostatně, Američané a jejich spojenci se snaží tento stát destabilizovat hospodářskými sankcemi od padesátých let minulého století. Bezvýsledně. Severní Koreu izolovali od globální ekonomiky, ale kurz režimu nezměnili.

Zvládl by to Kissinger?

Amerika také může trpělivě čekat, až se režim zhroutí. Jednou se to stane. Jenže může to být až na svatého Dyndy.

Takže atentát na Kima? Dost divoké řešení. A co se s ním dohodnout?

Trump loni připouštěl, že by s Kim Čong-unem usedl k jednomu stolu k rozhovoru o jaderném programu a vývoji raket. „Neměl bych problém s ním mluvit, fakt ne,“ ujistil v červnu v rozhovoru pro agenturu Reuters. 

Také Kim vyslal vstřícný signál. Severokorejský deník DPRK Today před volbami amerického prezidenta vylíčil Trumpa jako „moudrého a prozíravého“ muže, který „může přispět ke sjednocení Korejského poloostrova“. Citoval jeho výrok, že by se jako prezident „nenechal zatáhnout do války mezi Severní a Jižní Koreou“.

Pokud by však americký prezident s nepřítelem Kimem usedl ke stolu, musel by mít jistotu, že od korejského diktátora získá nějaké ústupky a dohoda bude stát za to. Jinak by setkání nemohl doma obhájit. 

Dokázal by takovou výhodnou dohodu, zahrnující také Čínu, připravit Rex Tillerson? V Trumpově knize Umění udělat dohodu (The Art of the Deal) manuál nenajde. Byznys v realitách je přece jen něco jiného než diplomacie. Třeba mu dokáže poradit starý lišák Henry Kissinger. Kdo ví.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK