Drazí Číňané, jste fakt drazí

Čínští komunisté udělali Čínu velkou. A nepotřebovali k tomu žádného Donalda.

Čína vyrostla, během dekády se změnila se k nepoznání. Ne každý to zaznamenal, ale Made in China už není jen synonymem levného zboží. Ze studie společnosti Euromonitor International, o které píšou Financial Times, vyplývá, že říše středu přestává být zásobárnou laciné pracovní síly pro západní korporace.

Země prochází růstem spotřeby a mezd, které se rychle blíží mzdám evropským.

Čínské platy, německé ceny

Číňané vydělali na zapojení země do světového obchodu. Poté, co Čína před patnácti lety vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO), čínské výrobky snáz pronikaly na zahraniční trhy, a mzdy čínských pracovníků tak mohly růst.

Podle Euromonitoru Čína se svými mzdami v minulých letech předstihla všechny latinskoamerické země včetně Argentiny, Brazílie a Mexika – s výjimkou Chile. A v roce 2015 za sebou nechala také Rusko.

Ve výrobním sektoru se čínské mzdy dokonce blíží mzdám ve slabších zemích eurozóny. Jsou na 70 procentech platů v takových státech, jakými jsou Portugalsko nebo Řecko.

V Portugalsku od krize v roce 2008 poklesly mzdy o více než třetinu na 4,5 dolaru za hodinu a obdobný propad zaznamenalo Řecko. Před oba státy se s úrovní mezd dostaly některé z nových zemí Evropské unie. Zato platy v čínském výrobním sektoru stoupaly raketově – za posledních 11 let v průměru o 10,5 procenta ročně. Od roku 2005 tak vzrostly trojnásobně, na 3,6 dolaru za hodinu.

Euromonitor porovnával data z Eurostatu, Mezinárodní organizace práce a z čínského statistického úřadu. Je přitom jasné, že čínský úřad mohl výsledky trochu vylepšit, aby byly úkoly strany a vlády splněny, a ještě lépe – překročeny. Analytici také nebrali ohled na rozdílné životní náklady v hodnocených zemích.

Trend nicméně platí. Čínské platy ve srovnání se zbytkem světa v růstu excelují.

Česko do své statistiky Euromonitor  nezahrnul. Je však zřejmé, že ze srovnání mezd bychom vyšli podobně jako Portugalci. Také o Češích platí, že jim Číňané šlapou na paty. Brzy tedy bude možné (s jistou mírou nadsázky) říct, že máme čínské platy a německé ceny.

A pozor, Číňané mají prostor k růstu. „Produktivita v čínských továrnách roste pořád rychleji než příjmy,“ upozornila analytička Oru Mohiuddinová, jedna z autorek studie Euromonitoru.

Pastelky jsou zase doma

Jsou firmy, kterým se výroba v Číně přestává vyplácet. Stupňující se mzdové požadavky Číňanů (a k tomu propad prodeje v Rusku) například přiměly českou společnost Koh-i-noor před dvěma lety skončit s výrobou školních a kancelářských potřeb v čínském městě Nankingu.

Čínským zaměstnancům stoupá sebevědomí, dokonce stávkují za vyšší mzdy. Za odchodem některých firem je také vysychající příliv pracovníků z agrárního sektoru a vysoké přepravní náklady. Vzrostly poté, co se některé provozy přesunuly do vnitrozemí za levnější pracovní silou. Navíc se prodloužila doba přepravy, ať už do Evropy nebo Severní Ameriky.

Dlouhé dodací lhůty přiměly nejbohatšího Evropana, Španěla Amancia Ortegu, majitele značky Zara, aby svou „fast fashion“ pro Evropu vyráběl blíž zákaznicím – především v Turecku, Maroku, ale i doma ve Španělsku a v Portugalsku.

Některé firmy přesouvají výrobu z Číny do jiných států jihovýchodní Asie – do Bangladéše, Indonésie, Thajska nebo do Vietnamu. Jiné, jako zmíněný Koh-i-noor, odcházejí domů. Z Číny se loni vracely i některé americké firmy – ještě před volebním vítězstvím Donalda Trumpa.

Návraty jsou leckdy dílem robotů a průmyslu 4.0. Se vzrůstajícím podílem automatizovaných provozů ubývá díl lidské práce v ceně výrobku, důležitost mzdových nákladů klesá, a tak se výroba pomalu začíná stěhovat zpátky, k zákazníkům.

Příkladem je Adidas. Německý výrobce sportovního oblečení a obuvi začal stavět robotizované továrny. Obě mimo Čínu, v západních státech. První otevřel loni v bavorském Ansbachu, druhá zahájí výrobu zanedlouho v americké Georgii – u Atlanty.

Nejsou lidi. Také v Číně!

Někteří ekonomové mají za to, že Čína už překonala Lewisův bod zvratu definující okamžik, kdy se na trhu projeví nedostatek pracovníků a kdy rostoucí pracovní náklady donutí manažery v odvětvích náročných na pracovní sílu vytvářet větší množství inovací, které ji nahradí.

Právě to Číňané dělají. Poklesu příjmů z exportu se snaží čelit zaměřením na automatizované systémy a na produkci s vyšší přidanou hodnotou – digitální technologie a elektroniku. Televize CNBC informuje, že Čína je od roku 2013 největším trhem pro průmyslové roboty a automatizovaná pracoviště.

Donedávna Čína soutěžila v disciplíně „kdo je levnější“, brzy však může soutěžit v oboru „kdo je technicky zdatnější“.

Inovace vedou nejen k vyšší produktivitě, ale i k vyšším mzdám. A vyšší mzdy pomohly čínské vládě vybalancovat ekonomiku předtím jednostranně zaměřenou na vývoz. Dnes ji čím dál víc táhne domácí spotřeba a služby. Čínský HDP loni vzrostl o „pouhých“ 6,8 procenta, zato maloobchodní tržby o 10,9 procenta.

Z toho je patrné, že Číňané si růst začínají užívat. Zatímco dřív iPhony jen vyráběli, dnes si je také kupují. A v tom je podstatný rozdíl.