Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sobotkovy „spravedlivé daně“ jsou jen zfušovaný facelift

Socialisté chtějí lidem s nejnižšími příjmy přidat 444 korun, těm se čtyřiceti tisíci třikrát víc. Ve kterém vesmíru to je sociální?

Švýcaři si v roce 2000 v referendu odsouhlasili, že začnou dodávkám a náklaďákům na svých silnicích účtovat mýtné podle ujeté trasy, hmotnosti a emisí. Z výnosů si postavili nejdelší železniční tunel na světě.

Češi budou ve volbách v roce 2017 hlasovat o tom, jestli má stát každý měsíc vytáhnout tisícovku z kapsy lidem se mzdou 54 tisíc a strčit ji do kapsy těm, kteří vydělávají mezi 25 a 40 tisíci. Podle propočtů ČSSD, která s plánem přišla, má být daňová reforma rozpočtově neutrální: stát má v součtu vybrat to, co teď. Aby to vyšlo, progresivně by se danil i zisk firem a aktiva bank.

Následná diskuse odhalila dvě věci. Už víme, který komentátor a analytik už se na zlomových padesát tisíc dostal, a který ještě ne. Generátor textů s osnovou „návrh bezprostředně prospěje/uškodí lidem, jako jsem já, a proto je dobrý/špatný,“ jel celý týden naplno, čest výjimkám. Taky jsme zjistili, že místní fandové Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové nevědí, že i na konci jejich vlád platily v USA a Británii dvě sazby daně podle výše příjmů: 15 a 28 procent v prvním případě a 25 a 40 procent ve druhém. Zato v komunistické Albánii měli pěknou rovnou daň se sazbou 0 procent – tolik k titulkům strašícím novým komunismem, které za mě sesbíral Dušan Radovanovič.

Když je i Mach větší socan než Sobotka

Největší problém socialistického návrhu není, že by byl moc radikální. Právě naopak. ČSSD se bála promyslet daňový systém úplně odznovu, porovnat s vyspělými zeměmi i jiné věci než progresi – a říznout.

Za prvé si na grafu dodaném Lidovým domem —

Zdroj: Spravedlivé daně.cz

Anketa

Jakou proměnu daní byste si nejvíc přáli?

— všimněte toho, že nejmíň by na reformě (kromě lidí s nejvyššími příjmy, samozřejmě) vydělali ti, kteří taky nejmíň berou. Pochopitelně: daň z příjmu totiž odvádějí zanedbatelnou. Pro socialisty je paradoxně spravedlivější přidat víc řediteli menší instituce než uklízečce, která mu smýčí kancelář. K nápravě by stačilo málo: doplnit systém o negativní daň, řekněme tisícovku od státu pro ty nejchudší zaměstnance. Malá odměna za to, že nečerpají několikanásobek na podpoře v nezaměstnanosti.

Za druhé je k uvážení, jestli jsou to jen a pouze příjmy za poslední rok, co dělá občana bohatým, a tedy způsobilým odvést do společné kasy víc. Člověk, který nevlastní nemovitost a platí patnáctitisícový nájem za tři plus jedničku, je i s o deset tisíc vyšší mzdou chudší než ten, kdo zdědil po babičce byt a po rodičích venkovské stavení. (Takže ho dovolená do smrti nemusí stát ni halíř, jak vypočítali experti z Třešňová Analytica.) Zdanění majetku má v Česku punc nepřijatelného zabavování jednou zdaněných peněz, jako kdyby snad zaměstnavatelé dělali zaměstnancům na vyplacené tisícovky křížek a ti z nich už dál nemuseli platit DPH nebo spotřební daně.

Za třetí: proč pořád tolik danit zrovna příjmy ze zaměstnání? Proč radši víc nedanit vypouštění jedů do vzduchu nebo třeba zalévání půdy betonem? Švýcarské mýtné dostalo část dopravy z kamionů na čistější železnice a nadto zaplatilo 57kilometrový triumf ducha nad hmotou. Ve dvakrát větším Česku, které podobně sídlí mezi několika bohatými státy čile si vyměňujícími materiál a zboží, se zatím na mýtném nevybralo víc než deset miliard ročně – a po několik let to bylo dokonce méně, než kolik stál provoz mýtných bran. Ve Stockholmu zavedli mýtné i pro osobáky a rázem ubylo astmatických záchvatů. V Česku se internalizace externalit považuje za neomarxistický experiment, ačkoliv těmi pravými komunisty jsou tu lidé, kteří za svoje pohodlí nechávají platit jiné. Na motoristy doplácejí zdravotní pojišťovny, na developery likvidující betonem schopnost půdy absorbovat vodu zase pojišťovny poskytující živelní pojištění.

Negativní daň mají ve svém programu Svobodní, o danění externalit mluví Zelení. Všude jinde ticho. Půl roku před volbami to tedy vypadá, že v nové sněmovně usednou jen strany, které se vzmůžou maximálně na zfušovaný facelift v mnoha ohledech nespravedlivého systému. Nic jiného totiž daňová reforma Bohuslava Sobotky není.

Porovnejte si nabídky finančních produktů

Končí vám povinné ručení, potřebujete půjčit nebo chcete výhodně investovat? Nalezneme pro vás optimální řešení.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 19 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 3. 3. 2017 13:43

Zajímavě napsané. Děkuji.

Střední třída logicky preferuje oslabování státu. Její příslušníci totiž od státu nejméně získávají. Střední třída musí svojí prací vydělat na svoji prosperitu, na potřeby budoucího pokolení (rodí, živí a vychovává za své peníze své děti), financuje penze minulé generaci, svými odvody přispívá na superbohaté, (dotace, nenárokové transfery, daňové úlevy a pobídky státu) a ještě udržuje sociální smír příspěvky na ty mimo trh práce (například na ty desetitisíce cikánů, kteří nikdy nepracovali a nic si na svoji podporu formou odvodů nenašetřili).

Právě ti pod a nad střední třídou bývají čistými příjemci prostředků a služeb státu. Střední třída toto vše platí a je tedy čistým plátcem. Stát by ve světě, kde by existovala jen sebevědomá střední třída zdaleka nemohl dorůst tak obludných rozměrů. Stále vyšší dávky anabolik pro jeho růst mu předepisují superbohatí, podávají mu je chudí a platí je střední třída.

+27
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK