Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zeman, nebo Horáček? Rozhodne jediný člověk

Lukáš Kovanda
Lukáš Kovanda
2. 3. 2017
 5 244

Zemřel Kenneth Arrow, nositel takzvané Nobelovy ceny za ekonomii. Jeden z ekonomů, kteří stáli za pokusem o „zexaktnění“ ekonomie v druhé polovině dvacátého století a za její „matematizací“.

Zeman, nebo Horáček? Rozhodne jediný člověk

Takzvané Nobelovy ceny za ekonomii se udělují od roku 1969. Zhruba od té doby je druhou největší tržní ekonomikou světa Japonsko. V 70. a 80. letech byl mezi ním a USA co do velikosti Sovětský svaz, ten se ale bezesporu neřadil k ekonomikám tržním, stejně jako se mezi ně oficiálně nepočítá Čína, i když u té už to tak nesporné není. Čína Japonsko z druhého místa celkového žebříčku – tržních i „netržních“ ekonomik – vystrnadila v roce 2010.

O rok dřív jsem se v Japonské akademii v Tokiu setkal s Hirofumim Uzawou, snad nejvlivnějším japonským ekonomem druhé poloviny 20. století. Mezi jeho žáky patřil například Joseph Stiglitz, který získal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2001. Uzawa mi během více než dvouhodinového vyprávění nad šálkem zeleného čaje ozřejmil jeden z důvodů, proč druhé největší tržní hospodářství světa během takřka půlstoletí nevygenerovalo jediného ekonomického nobelistu, zatímco první hospodářství světa – USA – jich má hnedle 54.

Podíl na tom má svým způsobem i Kenneth Arrow, další nobelista. Zemřel letos 21. února ve věku 95 let.

„To on, Arrow, mě v roce 1956 do Ameriky pozval,“ vzpomínal při našem setkání Uzawa, s vzezřením bělovlasého mudrce. „Pracoval jsem s ním pak na Stanfordu.“

Hned na počátku zaoceánského působení se ale Uzawova akademická kariéra málem zvrtla. Zamotal se do plagiátorské aféry. „Arrow si mě jednou pozval k sobě do kanceláře a vytáhl ze šuplíku dva rukopisy.“ Bylo jasné, že jeden text je originál a druhý jeho plagiát. Arrow Uzawovi nakonec uvěřil, že je autorem původního díla, nikoli opisu. Nezlomil nad ním hůl.

Laskavé gesto.

Hirofumi Uzawa, Arrowův blízký spolupracovník ze Stanfordu, a Lukáš Kovanda. Tokyo, 2009.

Plagiátorem byl ve skutečnosti jiný japonský ekonom, který v té době v Americe působil. „Jeho jméno vám neřeknu, snažím se na to celé zapomenout,“ říkal mi po letech Uzawa.

Před Arrowem se sice Uzawa očistil, ale nálepku plagiátorů už měli japonští ekonomové působící v USA všichni. Uzawa měl za to, že třeba i Arrowův synovec Larry Summers, pozdější ministr financí v administrativě Billa Clintona, trpěl předsudkem vůči Japoncům a obecně Asiatům. Předsudky prý pronásledovaly i Uzawu v době, kdy působil jako hlavní ekonom Světové banky. Snad tedy i takto nešťastně pošramocená pověst japonských ekonomů stojí za tím, že ani jeden z nich Nobelovu cenu nezískal.

Za ekonomii exaktní

Uzawa sám se ale vypracoval mezi naprostou špičku ekonomů Stanfordské univerzity. Ve své době ho tam vlastním přínosem k ekonomickému poznání předčil snad právě jedině Arrow. Zůstat ve stínu takového velikána pochopitelně není žádná ostuda. Celá řada ekonomů by se shodla se zmíněným Summersem, který v nekrologu pro Wall Street Journal označuje Arrowa za nejvýznamnějšího ekonomického teoretika druhé poloviny dvacátého století. A shodli by se s ním navzdory tomu, že nebyl jejich strýčkem.

Dvacáté století je ale v nenávratnu. A s ním i entuziasmus Arrowovy generace ekonomů ohledně možností matematizované ekonomie. Behaviorální ekonomové od 80. let – s dalším impulzem v podobě finanční krize – vracejí do ekonomie hlavního proudu psychologické aspekty. Ty se i přes úpornou snahu Arrowovi, Uzawovi a spol. nikdy z ekonomie zcela vytěsnit nepodařilo. Nejde to. Zrovna jako nelze úplně měřit – matematizovat – psychologično.

To však Arrowův význam nijak kriticky neumenšuje. Jak si v nekrologu Summers dál všímá, jeho strýc je jediný z ekonomů, po kterém je pojmenován teorém. Takové pocty se zpravidla dostává hlavně matematikům. „Arrowův teorém nemožnosti“ zůstane v učebnicích nepochybně i poté, co se z nich vytratí poslední pasáže poznamenané přepjatým průnikem matematiky do ekonomie ve druhé půli dvacátého století. Teorém vychází z přísné matematické logiky, ale osvětluje celou škálu společenských témat.

Jeden příklad za všechny. V Česku může v prezidentských volbách odevzdat svůj hlas zhruba 8,6 milionu občanů starších 18 let. Předpokládejme, že 3,6 milionu voličů preferuje kandidáta jménem Zeman před kandidátem Drahošem, kterého zase upřednostňují před kandidátem Horáčkem. Tři miliony lidí dávají přednost Drahošovi před Horáčkem a zároveň Horáčkovi před Zemanem. No, a zbylé dva miliony voličů preferují Horáčka před Zemanem a toho zase před Drahošem.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjorna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Je to jasné! Nejvíc hlasů má Zeman, vyhrává volby. To ale platí, jen pokud se volebního klání účastní Drahoš. Když ten se rozhodne vůbec nekandidovat, situace se mění. Vítězem bude Horáček. Horáčka totiž před Zemanem preferuje pět milionů lidí, zatímco Zemana před Horáčkem jen 3,6 miliony.

Teorém zkrátka prokazuje, že není možné vytvořit žádný ideální volební řád. Takový, který by vždycky plně uspokojivě odrážel preference skupiny jednotlivců s odlišnými postoji. Protože určitě není ideální volební řád takového rázu, že o tom, jestli zvítězí Zeman, nebo Horáček, rozhoduje volba jednoho jediného člověka, totiž Drahoše – pokud Drahoš zvolí, že se volebního zápolení zúčastní, zvítězí Zeman. Pokud si Drahoš usmyslí, že se nezúčastní, zvítězí Horáček.

V Arrowovi však odešel intelektuální velikán, jehož přínos ekonomii rozhodně nelze redukovat jen na teorém nemožnosti a na zápolení prezidentských kandidátů v nepříliš významné zemičce. Odešel v něm laskavý génius, jak napsal synovec Summers. Uzawa by souhlasil. Na rozdíl třeba právě od Summerse si Arrowa lidsky vážil, právě i pro jeho laskavost. Vždyť nebýt jí, jeho americká kariéra by se skončila dříve, než pořádně začala. A Američané by možná měli o jednoho nobelistu – totiž Uzawova žáka Stiglitze – méně. Je hezké, že k Nobelově ceně za ekonomii vede nejen pronikavý intelekt, ale svým způsobem, zprostředkovaně, i obyčejná člověčí laskavost.


Foto Kennetha Arrowa: Profimedia
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
2
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo