Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zaorálek tahal vítkovické kaštany z tureckého ohně

Tedy – kdyby vítkovické! Protože si Vítkovice Power Engineering na stavbu elektrárny v Turecku půjčily ze státní banky a protože akci jistí státní garanční agentura, jsou to vlastně naše kaštany. Zatím nám nad hlavami visí Damoklův minus zvíci až patnácti miliard korun, ale třeba se nakonec podaří uhrát menší. Minus to ale bude tak jako tak.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek při předvánoční návštěvě Ankary diplomaticky řečeno nešetřil vstřícnými gesty. Při jednání se svým protějškem i s tureckým premiérem označoval překažení vojenského převratu důsledně za vítězství demokracie, bez ohledu na následné čistky a další dopady, do pučisty poničené budovy parlamentu věnoval české lustry, přihlásil se k podpoře dalších rozhovorů o vstupu Turecka do Evropské unie – zkrátka cílevědomě si vyšlapával cestičku až k prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi. Ten také Zaorálka na poslední chvíli skutečně přijal, ovšem nechal ho ještě před tím hodinu vydusit v předpokoji.

Zaorálkova turecká mise měla několik cílů. Jedním z nich bylo zachránit dva české dobrodruhy, kteří si u syrských Kurdů tak trochu hráli na humanitární misi a v Turecku si za to vysloužili nálepku spolupracovníků s teroristy, vyšetřovací vazbu a hrozbu mnohaletých trestů. I když „náhodou“ právě den před Zaorálkovou cestou syrští Kurdové zavřeli svoji pražskou kancelář, nedomohl se český ministr ničeho víc, než že k uvězněným mladým Čechům Turci pustili na návštěvu rodiče.

Příliš špatné uhlí

Dalším úkolem bylo pokusit se nějak zastavit jeden z největších, ne-li vůbec největší český exportní průšvih v historii. V kolosální propadák se v minulých letech vyvinul kontrakt na výstavbu velké tepelné elektrárny, který v Turecku uzavřela ostravská firma Vítkovice Power Engineering. Kvůli úvěru u České exportní banky a pojištění u EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost), může ztráta pro českého daňového poplatníka dosáhnout až nějakých čtrnácti nebo dokonce patnácti miliard korun.

Jiná česká firma, Škoda Praha, přitom v minulosti elektrárny do Turecka úspěšně exportovala a české tepelné elektrárny tam měly velmi dobré jméno. Vítkovice, pro které měla být elektrárna referenční energetickou exportní stavbou, doplatily na neznalost prostředí a podcenění tureckých podmínek. „Vítkovice nejspíš dojely na to, s čím jsme se potýkali i my. Totiž s tím, že v Turecku se do elektráren dodává horší palivo, než jaké je dohodnuté v kontraktu,“ vzpomíná český inženýr, který na počátku devadesátých let uzavíral za Škodu Praha kontrakty na obří elektrárnu Soma. „Při uzavírání smluv jsme jednak museli kvalitu paliva jasně specifikovat, a navíc ještě nechat v projektu dostatečné rezervy, aby i při horším uhlí mohla elektrárna bez problémů běžet na plánovaný výkon. I tak to byl ale s Turky boj,“ doplňuje.

Hlavním problémem vítkovické elektrárny Yunus Emre je, že na nízkovýhřevný lignit, který si do něj energetický koncern Adularya dodává, jednoduše neběží, přitom má už dva roky zpoždění. Vzhledem k napojení na nedaleké doly se přitom s lepším palivem počítat nedá.

„Vítkovice mají pořád zájem projekt dokončit. Buď v původním rozsahu, což předpokládá dodávky uhlí v kvalitě podle kontraktu, nebo upravit technologii tak, aby bylo možné spalovat stávající uhlí. To je věc investičních nákladů a rozhodnutí investora,“ uvedla před několika týdny pro MF Dnes mluvčí Vítkovic Eva Kijonková.

Aby ale elektrárna fungovala, jak má, musí se minimálně vyměnit kotel. To je ale akce minimálně za miliardu korun – kterou by musel krachujícímu vítkovickému holdingu půjčit zase český stát.

Otázka ale je, jestli by vůbec měly kontrakt dotáhnout Vítkovice, nebo jestli by se ho neměla už ve státní režii ujmout mnohem zkušenější Škoda Praha. Že by se na elektrárně v současné fázi vydělalo, o tom už nikdo ani nesní. „Řešení může být i takové, že se pokusíme zajistit, aby elektrárna byla dostavěna, uvedena do provozu… Může to výrazně snížit případnou ztrátu,“ uvedl náměstek ministra financí Ondřej Landa.

Zaorálek pootevřel dveře

Jistou komplikaci představuje to, že koncern Adularya nedávno přišel o majitele. Byli obvinění z podpory červencového puče a podnik jim byl zabaven a zestátněn. Český ministr byl v Ankaře ale i samotným předsedou turecké vlády Binalim Yıldırımem ujištěn, že Turecko chce elektrárnu uvést do provozu, a to ve spolupráci s českými dodavateli.

Zaorálkovi se tedy podařilo pootevřít dveře k dokončení elektrárny. Expertní a technická jednání, která začnou v lednu, budou velmi obtížná. Záležet bude na detailech v podepsaných smlouvách a především na přístupu nového majitele firmy, tedy tureckého státu.

Dobrý konec turecké exportní dobrodružství Vítkovic každopádně mít nemůže, jen špatný nebo úplně špatný. Je tedy jen otázka, kolik miliard ztráty český daňový poplatník zaplatí. Mimochodem Vítkovice nejsou zdaleka jediné. Jen v podobném projektu firmy PSG se v sibiřské elektrárně Poljarnaja utopilo pět miliard státních garancí.


Autor je redaktor MF Dnes

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK