Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fidel zaklepal na nebeskou bránu

| 28. 11. 2016

Do pekla, nebo do nebe? Jistěže víme, kam patří vůdce kubánské revoluce.

Fidel zaklepal na nebeskou bránu

Zemřel Fidel Castro. Na síti jsme pátrali, kde skončil. Tady je nejvěrohodnější výsledek:

Fidel přijde do nebe, zaklepe na bránu a chce dovnitř. Anděl ho zastaví a řekne mu: „Udělal jsi svému lidu peklo na zemi, tak teď tam jdi sám.“ Revolucionář se tedy obrátí a vydá se do pekla. Když tam dorazí, zjistí, že si v nebi zapomněl kufr. Chce se pro něj vrátit, ale Belzebub ho zarazí a říká: „Nikam, pošlu pro něj dva čerty.“ Jeho poslové ale k nebeské bráně přijdou pozdě – po otvíracích hodinách. Nechce se jim čekat, a tak bránu přelezou. Zahlédne je anděl a zaúpí: „Proboha! Fidel je v pekle pár hodin, a už tady máme uprchlíky!“

Socialismus – smrt. 0 : 1

Fidel Alejandro Castro Ruz

Právník, revolucionář, politik známý pod přezdívkami El Comandante (Velitel), El Jefe máximo (Nejvyšší velitel), El Caballo (Kůň), El Barbudo (Fousatej).

  • Narodil se: 13. srpna 1926
  • Zemřel: 25. listopadu 2016 (ve věku 90 let)
  • Alma mater: jezuitská kolej Belén, Havanská univerzita
  • Politická příslušnost: Komunistická strana Kuby
  • Funkce: prezident, premiér, generální tajemník ÚV Komunistické strany Kuby a Hnutí nezúčastněných zemí, předseda kubánské Rady ministrů
  • Rodina: Dvě manželky, tři partnerky, devět dětí

Co s embargem?

Teď ale k té podstatné věci: Co bude po smrti Fidela Castra s „peklem“ na Kubě?

Sama smrt vůdce kubánské revoluce režim nezmění. Churavý El Comandante už před deseti lety předal moc mladšímu bratru Raúlovi a lidem ze svého okolí. Převlékl se z olivově zelené uniformy revolucionáře do teplákové soupravy Adidas a stal se zaživa muzeálním kouskem, artefaktem kubánské revoluce.

Fidelův skon však navozuje představu konce jedné epochy – jak by ne, za jeho vlády (1959 až 2006) se ve Spojených státech vystřídalo deset prezidentů (od Dwighta Eisenhowera po George Bushe juniora). Proto se nabízí otázka: Co dál s americkým embargem Kuby?

Vyhlásil ho v roce 1960 po vítězství vousatých revolucionářů a znárodnění amerických podniků prezident Eisenhower. Kongres ho v dalších desetiletích několikrát přitvrdil. Až Barack Obama začal prezidentskými dekrety („executive orders“) nejstarší sankční režim na světě rozmělňovat. Měl pro to pádný argument. „Když něco děláte padesát let a ono to nefunguje, je nejvyšší čas zkusit to dělat jinak,“ řekl, navázal s Kubou diplomatické vztahy a povolil omezený obchod. Na Kubu tak Američané můžou vyvézt třeba počítače či mobily a z ostrova dovézt rum a doutníky.

S Fidelovou smrtí ale neodejdou ani kubánští komunisté, ani americké sankce. Většina z nich je zakotvena v zákonech, musí je tedy zrušit Kongres. V něm mají a nejméně po dva příští roky mít budou většinu republikáni, kteří jsou vůči kubánskému režimu tvrdší než demokraté. Uvolnění sankcí podmiňují změnou režimu.

Úvodní snímek slavící kubánské emigrace v Miami: Profimedia

Jistě, o další uvolnění vztahů s Kubou by se mohl zasadit Donald Trump, který nastoupí do Bílého domu počátkem ledna. Kdysi patřil ke kritikům embarga. To ale ještě nekandidoval na prezidenta a lákala ho představa, že bude mít v Havaně hotel. Dokonce zaplatil konzultační firmě 68 tisíc dolarů, aby zmapovala možnosti investic na ostrově.

Během prezidentské kampaně ale obrátil a začal nadbíhat kubánské emigraci na Floridě, jejíž vlivní lídři za sankce lobují. Vidí v nich jediný způsob jak režim přimět k politickým a ekonomickým reformám. Trump kritizoval Obamovu vstřícnost ke kubánskému režimu a pohrozil, že sankce, které jeho předchůdce odvolal, může kdykoli obnovit.

Na papíře i do čtečky

Strana všechno zařídí

Není sporu, že embargo je pro Kubu zátěží. Není ale hlavní příčinou její mizérie. Kubánské ministerstvo zahraničí tvrdí, že ekonomickému výkonu odebírá čtyři až pět procent. Zahraniční ekonomové kubánskou metodiku výpočtu zpochybňují a odhadují ztráty z embarga na dvě procenta a méně. Kromě toho upozorňují, že sankcemi nelze vysvětlil třeba nízkou produkci cukrové třtiny. Kuba, kdysi cukřenka světa, nedokáže pokrýt ani vlastní potřebu a cukr dováží.

Je patrné, že víc než americké embargo brzdí Kubu centrálně plánovaná ekonomika („systema socialista“). Samotné embargo je beztak děravé, o čemž svědčí mimo jiné to, že Spojené státy jsou největším dovozcem potravin na Kubu.

Embargo je vlastně pro kubánské komunisty požehnáním, slouží jim jako alibi. Využívají ho k tomu, aby problémy země svedli na jestřáby z Washingtonu a skryli za ně neúspěchy vlastní politiky.

Domněnka, že Kubáncům musí být hůř, aby režim svrhli a měli se líp, se během pěti desetiletí nepotvrdila. Embargo (na Kubě nazývané „el bloqueo“ – blokáda) u mnoha z nich naopak posílilo vzdor vůči Spojeným státům, jiné zase přimělo k útěku na Floridu. (V „ráji“, v aglomeraci Miami-Dade dnes žije na 890 tisíc kubánských uprchlíků a jejich potomků.)

Takže kdoví, třeba by konec embarga paradoxně mohl být začátkem konce jedné z posledních komunistických diktatur. Raúl a jeho parta by se už dsál nemohli vymlouvat na přísného strýčka Sama, který si na Kubánce zasedl, a hněv lidu by se obrátil proti ostrovní kleptokracii.

A nakonec parte

S Fidelovou smrtí zmizí Kubáncům z očí pomyslný revoluční maják. Jenže on dlouho vysílal jen slabé signály. Raúl Castro už na první pohled žádné revoluční charisma nevyzařuje. Snaží se napodobit čínské a vietnamské soudruhy a vede Kubu cestou mírného pokroku v mezích vedoucí úlohy komunistické strany krok za krokem ke kapitalismu řízenému ÚV, jinými slovy, ke kapitalismu bez demokracie a svobod.

O tempu kubánských reforem leccos vypovídá Index ekonomické svobody, který sestavuje Heritage Foundation. Kubě přiděluje index 29,8, který ji ve světovém měřítku řadí na 177. místo, v Latinské Americe na 29., poslední za Venezuelou. Za poslední rok index Kuby poporostl o chabých 0,2 stupně. „Kubánské reformy mají do značné míry pouze kosmetický charakter,“ píše ve zprávě o karibském ostrově Heritage Foundation.

Z bažin, kam Kubu zavlekl Fidel Castro, se Kubánci jen tak nevyhrabou. Vůdce revoluce svou zemi devastoval nejen ekonomicky. Vytvořil z ní policejní stát, pronásledoval politické odpůrce a revoluci vyvážel do třetího světa. Stal se mementem nejen pro Latinskou Ameriku.

Takže závěrečné parte by mohlo vypadat takhle: Odešel do nebe, skončil v pekle. To, co provedl s Kubou, by nemělo být zapomenuto. Vzpomínejme.


Úvodní fotka slavící kubánské emigrace v Miami: Profimedia

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!