Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jestli se Italové rozzlobí, bude to zlé

| 22. 11. 2016

V referendu, které Itálie chystá na začátek prosince, se pravděpodobně hlasuje také o budoucnosti eurozóny.

Jestli se Italové rozzlobí, bude to zlé

Čtvrtého prosince proběhne v Itálii referendum o změnách ústavy, jejichž cílem je posílit politickou stabilitu. V zemi, kde se za posledních 70 let vystřídalo 65 vlád, vcelku logická snaha o změnu.

Byl by to banální plebiscit, nad kterým by se dalo mávnout rukou. Jenže v něm hlasují obyvatelé třetí největší ekonomiky eurozóny a zároveň země, ve které se politická nejistota potkává s enormním zadlužením a špatnou kondicí bank.

Obavy z referenda a jeho důsledků posilují průzkumy, ze kterých vychází jako favorit tábor No. Pokud by hlasování (na rozdíl od britského referenda a amerických voleb) dopadlo podle prognóz, lze z většiny analýz odvodit sled těchto událostí:

  • Výnosy italských dluhopisů v nejistém prostředí porostou.
  • Evropská centrální banka zahájí další kolo kvantitativního uvolňování – nakoupí vládní dluhopisy za nově vytisknuté peníze.
  • Česká národní banka odloží konec oslabování české měny (další kvantitativní uvolňování Evropské centrální banky by zvýšilo tlak na zhodnocení koruny).
  • Italové půjdou k předčasným volbám. Proevropské strany z nich vyjdou oslabeny. Posílí antisystémové Hnutí pěti hvězd (Movimento 5 Stelle, M5S), jehož vůdce Beppe Grillo s revoluční jiskrou v oku hlásá: „Itálie se může stát zdrojem evropské nákazy, která vrátí lidem národní suverenitu, o niž je připravil finanční systém.“
  • Nová vláda, kterou toto hnutí vede, vyhlásí referendum o setrvání země v eurozóně… (Federico Fellini často točil filmy s otevřeným koncem, takže v tomto bodu si vystačíme se třemi tečkami na konci.)

Beppe Grillo

V italských parlamentních volbách zazářilo nové hnutí vedené Beppem Grillem, bývalým komikem. Pro novináře, zejména cizozemské, má Grillo automaticky nálepku populisty. Jenže – „Označovat Grilla za populistu není fér – i přesto, že některé prvky programu mají líbivý ráz,“ říká ekonom Pavel Kohout.

Konec starých časů? Pět hvězd pana účetního

Země ztracených reforem

V chystaném referendu budou Italové odpovídat na otázku, jestli souhlasí s balíkem změn, z nichž nejdůležitější posilují vládu na úkor regionů (ruší sdílené pravomoci) a především – oslabují senát.

Senátoři by měli být napříště v Itálii vykázáni na okraj politiky (podobně jako v Česku) – a možná až za její okraj na úroveň poradního sboru. Zatím je italský senát rovnocenný s poslaneckou sněmovnou, takže vláda musí získat (a udržet si) důvěru v obou komorách.

Změny navrhované vládou premiéra Mattea Renziho by většině Italů nemusely být proti mysli. Ne všichni ale mají k hlasování tak odpovědný přístup jako filmový účetní Fantozzi. Pro mnohé z nich je referendum příležitost, aby vládě vyslovili nedůvěru a vytrestali ji za sliby, které neplní. Jiným zase Itálie připadá jako dostatečně dynamická a reformní země. Vždyť její vlády, alespoň papírově, reformují kdeco.

Agentura Reuters spočítala, že během posledních dvaceti let předložily pět reforem penzijního systému, čtyři reformy pracovního trhu a tři reformy školství, justice a státní správy. Od roku 2008 parlament schválil sedm (!) legislativních balíčků odbourávajících byrokracii.

Problém je v tom, že reformy až na výjimky zmizely v útrobách ministerstev. Mnohdy si Italové ani nepovšimli, že je semlel byrokratický aparát, který v nestabilním politickém prostředí bují jako plevel v oranici.

Na papíře i do čtečky

Jsem úředník, kdo je víc?

Jak reformy v Itálii „fungují“, poznala na vlastní kůži ministryně pro veřejnou správu Marianna Madiová (její funkce nápadně připomíná ministra pro administrativní záležitosti Jima Hackera ze seriálového sitcomu Jistě, pane ministře). Ministryně rekonstruovala dům a chtěla využít online systém pro vyřízení stavebních povolení, který vláda zavedla. Nestačila se divit. Kdepak vyřídit s úředníky něco od kompu, paní ministryně si vše musela vyběhat. Získat povolení jí zabralo osm měsíců, během kterých několikrát navštívila úřady (srovnatelné s českými poměry).

Případ, který popsal deník La Stampa, není výjimečným. Úředníci zhusta nové předpisy a postupy ignorují a vlády s nimi nedokážou pohnout. Až na výjimky se střídají tak rychle, že nemají čas na to, aby legislativu, kterou protlačily parlamentem, dotáhly do konce a dohlédly na prováděcí předpisy. A další vláda, která vůči svým předchůdcům byla v opozici, už nemá zájem na tom, aby jejich program prosazovala.

Analytici Reuters zjistili, že za posledních pět let se při průchodu byrokratickým systémem „vypařilo“ 383 zákonů, tedy třetina přijaté legislativy.

Válka s bankéřskou verbeží

V referendu nejde jen o legislativu a byrokracii, ale také o stagnující ekonomiku. Itálie už třicet let roste nejpomaleji z vyspělých ekonomik. A může být hůř. Vyhlídka na vládu Hnutí pěti hvězd je pro investory noční můrou, jejím důsledkem by byl odliv kapitálu. Hnutí má ale k vládě každopádně našlápnuto, v průzkumech předstihlo Renziho Demokratickou stranu.

Beppe Grillo, jehož blog je celosvětově šestým nejnavštěvovanějším (6,5 milionu jedinečných návštěvníků za měsíc), vyhlásil válku stranám, bankám, korporacím, médiím, prostě establishmentu. Obratný davový řečník říká nepříjemné pravdy i nesmysly, baví, provokuje, vyhrožuje. „My jsme francouzská revoluce (…) opustíme eurozónu, vypořádáme se s bankéřskou verbeží, která nás okradla o svobodu a suverenitu. Zrušíme euro! Zrušíme úroky!“ hlásá.

A co na to bankéřská „verbež“? Ta italská má chmury, kalkuluje s  rostoucími rizikovými maržemi na italských dluhopisech a s propadem ratingu státních dluhopisů po porážce reforem. Zoufale podfinancované italské banky by v takovém případě ještě víc lapaly po dechu, musely by dávat za čerpanou likviditu větší množství cenných papírů (kolaterálu) do zástavy.

Když vyhraje

Pokud by vyhrál tábor preferující změny ústavy (takovému výsledku dává Deutsche Bank ve své predikci z 11. listopadu čtyřicetiprocentní šanci), dočkala by se Itálie stabilnějších vlád. Jenže sotva by se ulevilo předluženým bankám (nesplácené úvěry v celém bankovním sektoru se blíží ke dvaceti procentům) a stěží by se něco změnilo na rostoucím zadlužení Itálie (nyní téměř 140 procent HDP). Samotná reforma senátu by se také nijak nedotkla nákladné, přebujelé a neefektivní státní správy zajištěné štědrými důchody, před kterou už roky varuje Mezinárodní měnový fond.

Pro Itálii by kladný výsledek referenda byl menším rizikem. Nedal by jí nicméně víc, než jistotu stagnace s eurem, příliš tvrdou měnou pro zemi stvořenou pro dovolené a gurmány.


Úvodní fotka Beppa Grilla: Benny Marty / Shutterstock.com

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!