Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč mladí tolik střídají práci? Nedokážou navázat trvalý vztah

| 27. 9. 2016 | Vstoupit do diskuze

Nejpozději ve třiceti letech by lidé měli být schopni navázat dlouhodobý vztah – nejen v osobním životě, ale i v zaměstnání. Pokud se to nenaučí, nenaučí se to už nikdy, varuje psycholog Radek Ptáček. „Řada třicátníků tvrdí, že vlastně ještě nezjistili, čemu se chtějí věnovat – a to je možná právě proto, že se nenašli. Vlak, který jim ujel, už se pro ně ale zpátky nevrátí,“ říká.

Proč mladí tolik střídají práci? Nedokážou navázat trvalý vztah

Podle OECD vydrží mladí lidé do 35 let v jednom zaměstnání stále kratší dobu – zhruba 14 procent z nich méně než rok. Setkal jste se už s tímto trendem také?

Neslyším o tom poprvé. Myslím, že pro mládí je typické, že zkoušíte nové věci a snažíte se získat co nejvíc zkušeností. Na druhou stranu se domnívám, že určitá nestálost může být opravdu rysem dnešních mladých lidí. Projevuje se to nejen v práci, ale i ve vztazích, kdy preferujeme spíš volné svazky. I za tím je ta myšlenka, že to není navždy.

Když se ptám analytiků, proč mladí tak často mění práci, zmiňují hlavně příznivou ekonomickou situaci. Volných míst přibývá, strach z nezaměstnanosti klesá, takže výpověď není takové riziko.

To nedovedu úplně posoudit, ale z psychologického hlediska to může určitě znamenat větší jistotu a ochotu experimentovat.

Propojeno!

Absolventů, kteří vydrží v práci méně než rok, přibývá. Pětina jich je ochotná odejít i na místo, zcela srovnatelné se současným. Jen pro změnu samotnou:

Průtokový ohřívač. Mladí Češi mění práci stále rychleji

V Česku a Maďarsku je nezaměstnanost u pěti procent a je logické, že se tu firmám těžko hledají noví zaměstnanci. Jenže stejnou potíž mají zaměstnavatelé v Polsku a na Slovensku, kde je bez práce desetina práceschopného obyvatelstva:

Lidská síla z Ukrajiny: Lék i jed

Odbory a podnikatelské organizace se přou o to, kdo poškozuje českou ekonomiku a jak nastavit podmínky na pracovním trhu, aby Česko nebylo „montovna“:

Duel: Středula vs. Dlouhý. Mají zaměstnanci důstojné podmínky?

Prodloužené dětství

Zvýšila se podle vás asertivita mladých? Že i když jim často chybí některé zkušenosti, tak se nebojí říct si o víc peněz a smlouvat o benefitech.

K nárůstu sebejistoty došlo, což ale obecně není špatně, zvláště v Česku, které bylo v minulosti zatížené totalitou. Mladí se umějí přihlásit o svoje práva a zájmy, nicméně když je ta zvýšená sebejistota provázená sníženou sebekritičností, pak působí jako hulváti.

Máte s tím nějakou konkrétní zkušenost ze své praxe?

Především z výuky ve vysokém školství, kde vidím, že v posledních letech sebejistota až drzost studentů roste raketově. My když přišli za panem profesorem, tak v konzultačních hodinách, které se konaly jednou týdně, a pokud tam nebyl, nedovolili jsme si cokoliv říct. Dnes je naprosto běžné – a stává se to mně i mým kolegům – že student napíše e-mail v neděli v devět hodin večer a v pondělí v osm ráno už píše urgenci, že dotyčný profesor ještě neodpověděl.

Co k tomu podle vás přispělo?

Jednak to může být změna společenského klimatu – že se klade větší důraz na naše práva než na povinnosti a pravidla, rostoucí důraz na rychlost a okamžitost, ale také důsledek výchovy, která podporuje, v některých případech až nezdravě, sebevědomí dětí a dělá z nich střed světa.

Nemohla se zároveň i zvýšit touha lidí po seberealizaci? Tedy, že kladou víc důrazu na vlastní život, zatímco předchozí generace vyrůstala ještě v režimu, kdy nehrál roli jednotlivec, ale kolektiv?

Pořád je to v podstatě jedno téma: Mladí lidé jsou vlastně uměle udržovaní v prodlužovaném dětství a mládí. Dřív platilo, že než mohl jít mladý člověk na vysokou školu, musel často začít pracovat. Dnes mladí lidé po střední škole běžně pokračují ve vzdělávání, dál o ně pečují rodiče a oni si udržují iluzi nikdy nekončícího mládí, kdy je smyslem života užívat si. Pak vidíme třicátníky až čtyřicátníky, jak na této vlně jedou a neuvědomují si, že se vývojově neposouvají.

Hledej práci!

Nečekejte , že práce přijde za vámi!

Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!

Nabídky práce na Peníze.cz

Fluktuanti čekají na Godota

A není to pro mladé lidi spíše příležitost, že mohou vyzkoušet více zaměstnání? Řada z nich nemá závazky, tak proč „si neosahat“ co nejvíc možností, když je mají?

Myslím si, že budou zranitelnější v budoucnu. Mladí toho hodně vydrží, takže budou získávat nové dovednosti, což má nepochybně svoji hodnotu. Nicméně vývojovým úkolem mladé dospělosti je také naučit se určité stálosti, udržet dlouhodobý vztah. A vývojové teorie říkají, že když si mladý člověk neosvojí jisté dovednosti v daných obdobích, už si je neosvojí nikdy. Pokud se nenaučíme stálosti v mladé dospělosti, už se jí později nedočkáme.

Dokdy to tedy zhruba máme zvládnout?

Teorie říká, že do třiceti let. A vlastně to vidíme, a já to pořád převádím na partnerské vztahy, tady a teď. V generaci singles je spousta nezadaných lidí kolem čtyřiceti let, kteří mají úžasně nastartovanou kariéru a kteří říkají jedno a to samé. Že nemůžou najít toho pravého. Jenže ono je to možná spíš tak, neumějí žít v trvalém vztahu. A trvalý vztah si v podstatě tvoříme i v práci. Jestliže si v přiměřeném věku, zhruba do čtyřiceti let, nevytvoříme určitou profesní identitu, už ji potom budeme těžko získávat – jednak z hlediska našeho vnitřního nastavení, ale také už nebudeme pro trh práce atraktivní. Třicetiletý fluktuant je něco zajímavého a energického, čtyřicetiletý je člověk, který nikdy ničeho nedosáhl.

Pořád vidím toho dvacetiletého studenta, který poprvé v životě opustil domov, žije na koleji, zjišťuje, co může, baví se, poznává. V té samé době by si tedy měl zároveň najít obor a zaměření, kterému se bude věnovat dlouhodobě?

Ve dvaceti člověk získává zkušenosti, rozšiřuje si obzory, ale už by měl vědět, kam bude směřovat. Dřív jsme si říkali, že je pro mladé složité se rozhodnout, co budou dělat, v patnácti letech, teď se říká, že ve dvaceti letech je pořád brzy. Zároveň dnes řada třicátníků tvrdí, že vlastně ještě nezjistili, čemu se chtějí věnovat – a to je možná právě proto, že se nenašli. Vlak, který jim ujel, už se pro ně ale zpátky nevrátí.

Co pak hrozí zaměstnanci s „ujetým vlakem“? Že už se bude navždycky hledat a nikdy nebude v práci spokojený?

Někteří autoři to nazývají existenciální neuróza. Jde o to, že člověk stále něco hledá, a nikdy to nenajde. Takové čekání na Godota.

Radek Ptáček

Radek Ptáček

Vystudoval psychologii na Filozofické a pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, doktorát z psychologie získal na Masarykově univerzitě v Brně. Působí na Psychiatrické klinice 1. Lékařské fakulty UK, kromě toho přednáší na University of New York, kde zároveň vede magisterský program v oboru psychologie. Je odborným ředitelem občanského sdružení Národní institut pro děti a rodinu, vedoucím oddělení vzdělávání České lékařské komory, šéfredaktorem časopisu Psychology Observer a překládá odbornou literaturu z angličtiny. V roce 2014 vydalo nakladatelství Grada jeho publikaci Etické problémy medicíny na prahu 21. století.

Dostat přidáno nestačí

Ve kterých profesích může být střídání práce podle vás častější?

Jde hlavně o obory, které nevyžadují nějaké systematizované, specializované vzdělávání. Takže určitě to budou třeba manažerské nebo obchodní profese. Naopak medicína, psychologie, architektura, tam je toho určitě méně, protože to není vůbec levné. Když je mladý lékař poté, co získal atestaci, vyhořelý a uvažuje, že odejde z medicíny, tak ho tam drží minimálně těch jedenáct dvanáct let, která se vzdělával. A může mít spíš tendenci to v práci nějak zlepšit. Když ale vyhoří manažer, tak si říká: Nic mě tady nedrží, jdu dál.

Uplatňuje se podle vás i ve firmách efekt sněhové koule – to znamená, že když odejdou někteří lidé, časem ji opustí i další? Například jim začnou vadit neustálé výměny kolegů.

Určitě, můžeme mluvit o psychologii davu. Nálada jednoho zaměstnance může významně ovlivnit chování celé firmy. Takže pokud si chce manažer vybudovat dobrý pracovní tým, musí věnovat pozornost i jednotlivcům, nejen kolektivu.

Co dalšího může zaměstnavatel udělat pro to, aby mladí lidé nechtěli jít hned jinam?

Dát jim hodně peněz, neomezené možnosti a co nejvíc požitků… tak to rozhodně fungovat nebude. Výzkumy ukazují, že pro mladé lidi je mnohem důležitější, aby se dokázali s firmou identifikovat. Dál je třeba udržovat příjemné pracovní prostředí, fungovat na bázi nějakých teambuildingů, dát zaměstnanci možnost vzdělávat se a kariérně růst.

Tereza Mynářová

Tereza Mynářová

Vystudovala hospodářskou politiku a učitelství ekonomických předmětů na Vysoké škole ekonomické v Praze a žurnalistiku na Karlově univerzitě, v rámci Erasmu strávila rok na Mykolo Romerio University v litevském Vilnu.Od července...

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Bojkotovat Ameriku?

Bojkotovat Ameriku?

Teď už je jasné, že výsledek prezidentských voleb v USA je katastrofa. Lhostejnost prezidenta Trumpa vůči riziku klimatických...

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK