Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mýtus o neefektivním státu

| 21. 9. 2016

O státu můžeme často slyšet, jak je neefektivní. Pravda je to jen zčásti. Stát dokáže být efektivní – ovšem v jiném smyslu, než by si většina lidí přála.

Mýtus o neefektivním státu

Ve dvacátém století lidstvo prošlo všemi body na stupnici důvěry ve schopnosti státních institucí efektivně plánovat a řídit výrobu a distribuci. V první polovině století s nastolením komunismu, Keynesovou ekonomickou teorií a s rozvojem moderních statistických metod panovalo mezi akademiky přesvědčení o tom, že stát je efektivní hospodář. Ve druhé polovině pak s krizemi, které už neměly přijít, a rozpadem východního bloku, který měl překonat Západ, nadšení pro efektivní stát opadlo.

Rád bych teoretikům efektivního státu vrátil naději: měli jste pravdu. Stát je efektivní!

Dva druhy efektivity

Chceme-li rehabilitovat koncept státu coby efektivního nástroje, je v první řadě zapotřebí vyjasnit si pojmy. Co je to vlastně efektivita? Zajisté je to schopnost zpracovat vstupní faktory a přetvořit je ve statky, které následně poslouží k uspokojení preferencí zákazníků. Vše samozřejmě v kontextu co nejnižších ztrát a co nejvyšších výnosů. Tento typ efektivity lze nalézt na trhu, kde všem jeho účastníkům slouží cenový mechanismus, který uvádí v soulad poměry mezi užitými vstupními faktory a navádí výrobce k poznání, jakým způsobem a jaké konkrétní statky vyrábět. To je v kostce celý problém efektivní výroby a distribuce: využívání cenového mechanismu.

Je ale nesmyslné předpokládat tento typ efektivity u státu a jeho institucí. Stát stojí a padá na využití moci a síly. Je to právě užití moci a síly, které má lidem přinášet statky, které by na trhu údajně nebyly k dostání – jako jsou služby obrany, veřejné osvětlení a podobně. Stát je tím pádem s cenovým mechanismem v přímém protikladu. Tržní ceny vznikají coby vedlejší produkt dobrovolné směny dvou a více vlastníků; státní aktivita je ale založena na donucení a vyvlastnění. Proto už ve dvacátých letech Ludwig von Mises a následně mnoho dalších ekonomů poukazoval na nemožnost ekonomické kalkulace v socialismu: je-li veškerá výroba a distribuce podřízena státu, nemůžou vznikat ceny, pomocí kterých lze vyhodnocovat efektivitu hospodářských aktivit.

Stát nemůže být ekonomicky efektivní, stejně jako firma v tržním prostředí nemůže být efektivní ve využívání moci a násilí – rychle by zašla na nedostatek zákazníků a přehršel soudních sporů. 

Dostáváme se tak ke slibovanému druhému typu efektivity: jedná se o efektivitu mocenskou. Funguje obdobně jako efektivita prvního typu – namísto dobrovolné směny a cenového mechanismu však využívá legálního monopolu na donucení. Mocenská efektivita je obdobně jako ta ekonomická měřitelná tím, jak naplňuje preference svých uživatelů.

Plody mocenské efektivity si přirozeně užívají ti, kdo ve státě mocí disponují – politici, úředníci, představitelé státních institucí a podniků, podnikatelé žijící ze státních zakázek a dotací, orgány státní moci.

Je to právě tento druhý typ efektivity, který vysvětluje konání, které je z hlediska ekonomické efektivity naprosto nesmyslné. Předražené a sotva funkční projekty jako jsou Opencard, Elektronická zdravotní knížka, Blanka a jiné tunely, bankrot monopolní loterijní společnosti – tyto a mnoho dalších „skandálů“ byly efektivním využitím moci k naplnění preferencí těch, kdo mocí disponují.

Není snad obdivuhodné, s jakou efektivitou dokážou mocní neustále hrát tu stejnou frašku o životně nutných projektech na účet daňových poplatníků? Její výsledek je vždycky naprosto stejný – vynucený přesun majetku od bezmocných k mocným.

Stát je z tohoto hlediska velmi efektivní. Dokáže každý měsíc sebrat každému zaměstnanci přes padesát procent produktu jeho práce. Dokáže desítky let udržovat při životě podivné molochy jako České dráhy, Česká pošta, nejrůznější dopravní podniky… Dokáže rok od roku rozšiřovat armádu úředníků a přitom osočovat živnostníky z parazitismu.

Stát pod vedením hardcore vyznavačů mocenské efektivity dokázal vyvraždit čtvrtinu populace, zorganizovat hladomor v „sýpce Evropy“ nebo svrhnout atomovou bombu na stovky tisíc civilistů. Bylo to ekonomicky efektivní? Samozřejmě že nebylo – a „vlastníky“ moci to nijak nevzrušovalo, jejich preference byly uspokojeny jiným typem efektivity.

I v zemi zaslíbené…

Bylo by povzbuzující shledat, že dnes či jinde uvedená pravidla neplatí. Stejně marně bychom však na planetě hledali čas a místo, kde neplatí gravitační zákon. Ve Spojených státech tak už pár let po zavedení selhává slavný program Obamacare (nesplnil ale cíl v podobě znovuzvolení demokratických potentátů?) a newyorská policie zabavuje podezřelým tolik peněz, že je již sama nedokáže spočítat. Filipínský prezident otevřeně vyzývá k vraždění podezřelých; patrně se inspiroval mexickou válkou proti drogám, která má na svědomí již přes sto tisíc mrtvých. Legalizace marihuany dosáhla mírovou cestou mnohem víc než státní běsnění – koho to ale zajímá? Na tom se přece politická kariéra neudělá.

Anekdotických důkazů bychom mohli uvést spousty. Hlavní je ale princip. Chtít po státu ekonomickou efektivitu je stejně nesmyslné, jako požadovat po lvu, aby dýchal pod vodou. Nebuďme však překvapeni, když namísto toho bude efektivní tak, jak umí – při lovu nic netušící kořisti.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 14:47

Ano, tak nějak to popisuje učebnice občanské nauky.

Má to ale mnoho háčků:

# Lidi podvědomě chápou, že jejich hlas je relativně hodně bezvýznamný (jedna pětimiliontina?, v rozashu EU ještě řádově méně). Proto se jim jednoduše nevyplatí použít svůj vzácný čas na studium volebních programů. Váha našeho hlasu je tak "velká", že lidem nestojí za víc obětovaného času, než maximálně na přečtení hesla z billboardu a posouzení, kdo na něm vypadá "upřímněji".

# Volební programy si jsou dost podobné a nová partaj to má s průnikem na scénu velmi těžké: čelí dilematu zahozeného hlasu u 5% hranice, nemá sponzory, nemá vliv na média, přístup do nich.

# Nemůžeme se vyjadřovat ke konkrétním jednotlivostem. Partaje nám předloží 6 různých "programů", které buď jsou zcela vágní, nebo naopak nabízejí "řešení" ve všech oblastech. Nemohu říct: chci bod A, nechci B a D si chci dělat sám po svém. To by muselo existovat limitně nekonečno partají, abych si našel tu svou.

# Člověk se zcela jinak rozhoduje v situaci, kdy se rozhoduje sám za sebe, sám nese náklady, sám nese důsledky svých rozhodnutí. A ZÁSADNĚ zcela jinak se chová v situaci, kdy náklady a důsledky rozhodnutí nesou všichni. A ještě zásadně jinak se chová, když náklady nesou ostatní a on ne.
Myslím, že není složité pochopit, s jakou mírou zodpovědnosti či naopak hazardu k tomu bude kdo v jakém případě přistupovat.

# Ve volbách zkrátka říkám: bylo by prima, kdyby nikdo nebyl nemocný a ten co je, byl ošetřen. Bylo by prima, kdyby stále svítilo sluníčko, MHD bylo zdarma a někdo se nějak postaral o úklid na ulici. A je to pravda, bylo by to skvělé! Ale ve volbách neřeším náklady! A pak je takové rozhodování zcela ekonomicky (a tedy i celospolečensky) iracionální.

# 99% procent lidí není odborníkem například na ekonomii. Ve vašem systému by jím ale měli být, jinak přeci nemohou posoudit ten nejzásadnější aspekt volebních programů! A tak nutně ta většina hlasuje z pohledu ekonomie zcela nesmyslně, klidně i pro 2 zcela neslučitelné programové body (zvedneme penze/zastropujeme věk odchodu do důchodu - a teď mi řekněte, za jak dlouho se provalí důsledky a voliči potrestají třeba již dávno neexistující partaj). Kdežto v tržním systému se i ten pologramot rozhoduje víceméně racionálně: co kolik stojí, jakou kvalitu za to dostanu, jak moc to potřebuju, co jiného (možná užitečnějšího) bych si za ty peníze mohl koupit. A pokud se rozhodne špatně, důsledek si nese sám (tzn. ostatním to může být jedno + on má motivaci se poučit). To je zásadní rozdíl od systému kolektivní nezodpovědnosti.
Stejně tak ve vašem systému musí být odborníkem na dopravu, na ochranu zdraví a majetku, na vzdělávání, atd... V tržním systému by mu například cena pojistek proti vykradení bytu sama dala jasně najevo, kde je nebezpečno, čili kde je bezpečnost potřeba posílit, nebo kde se nevyskytovat. Poptávky po dopravním spojení by se ujal podnikatel a vybudoval by ho. Lidi by nemuseli řešit, zda je za dané rozpočtové prostředky lepší postavit dálnici mezi Kladnem a Neratovicemi, nebo přehradu na Berounce. I kdyby lidé byli odborníky na všechny potřebné oblasti, pozorně četli a pečlivě porovnávali volební programy, tak tato dilemata hlasováním stejně nemohou ekonomicky správně nevyřešit.

# No a důležitý je test systému praxí: politici zjevně hledí především na své zájmy a na voliče se moc neohlížejí (snad čtete noviny, ne?). Maximálně nějaký svůj korupční přešlap vykompenzují pastelkovným (z cizích peněz), přestřižením pásky u nového kilometru (předražené) dálnice či třeba protiromským výrokem. Ve většině případů je za to voliči nevytrestají - jednak vědí, že ty konkurenční partaje jsou minimálně stejní zločinci a jednak 4 roky je dlouhá doba a mnoho skandálů je přebito novějšími a/nebo většími. A pokud přesto dojde k výměně politiků, zcela zjevně (sledujete politiku?) se nic nezmění, resp. leda k horšímu. A tak to jde stále, celou historii. Až do řeckých či argentinských konců. Což už skoro vnucuje myšlenku, zda to je špatnými voliči, nebo spíše systémem.

# A samozřejmě je tu ten zásadní morální bod, který já vždy akcentuji a vy jej z principu přehlížíte: když 55% zúčastněných voličů hlasuje například pro pořádání Olympiády v Praze, tak jak z toho plyne právo donutit to financovat i někoho, koho Olympiáda nezajímá, nebo ji dokonce považuje za megalomanské zlo?
Podle mne se zkrátka ten systém příčí jak ekonomické racionalitě, tak morálce.

+23
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 21. 9. 2016 06:49

"Co je to vlastně efektivita? Zajisté je to schopnost zpracovat vstupní faktory a přetvořit je ve statky, které následně poslouží k uspokojení preferencí zákazníků."

Autor si vycucal z palce jakousi imaginární definici efektivity a pak z toho prapodivného pomyslu dál vycucává svůj článek.

Effectiveness is the capability of producing a desired result. Efektivita je schopnost vytvořit požadovaný výsledek. V češtině se také používá slovo úspěšnost nebo účelnost.

Efektivita (effectiveness) se v odborném kontextu důsledně odlišuje od účinnosti (efficiency), což je schopnost optimalizovat využití zdrojů pro tvorbu výstupu. Neboli, autor v prvním případě (tzv. "ekonomické efektivity", což je pojmový nesmysl, jedná se o ekonomickou efektivnost) píše o účinnosti, a srovnává to s údajnou "mocenskou efektivitou", kterou definuje jako cosi, co vzdáleně připomíná vymezení efektivity (úspěšnosti, účelnosti).

-7
+
-

Další příspěvky v diskuzi (45 komentářů)

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:48

Na podobné téma trochu jinak a obšírněji:
http://www.svobodny-svet.cz/3198/evoluce-ekonomiky-aneb-proc-se-socialiste-myli.html
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:24

Myslím, že každý, kdo je ochoten přemýšlet, ten článek pochopí.
Kdo není, nepochopí ani článek, který by jen konstatoval, že 1+1=2.
Každý jednotlivec sleduje SVÉ cíle a snaží se je zrealizovat s co nejmenšími náklady (nejlevněji, nejrychleji, nejbezpracněji).
A takovým jedincem je i politik, byrokrat, politický podnikatel, atd...

Zcela jistě tedy neexistuje jakýsi kouzelný netržní mechanismus, kdy se přání "společnosti" nějak metafyzicky přetransformuje v činy politika. Tedy když pominu fakt, že nic jako "přání společnosti" neexistuje...
Politik (byrokrat a politický podnikatel již tolik ne) samozřejmě nějak reflektuje nálady "společnosti" - chce být znovuzvolen. Zároveň se ty nálady snaží formovat dle svých potřeb. Společnost sleduje (ale i manipuluje) povrchně, preference jednotlivých lidí ani nemá jak zjistit a už vůbec nemá jak zjistit, za kolik kterým lidem který cíl stojí, čeho jiného jsou ochotni se pro jeho naplnění vzdát. Takže i kdyby byl anděl, jakože je zpravidla opakem, stejně skončí u sledování vlastních cílů, případně u vlastních mesiášských představ o tom, jak by svět měl vypadat.

Kdo to není schopen pochopit teoreticky, má vždy možnost se podívat na praxi.
Toužil například lid po přimíchávání řepky do nafty?
Pochybuji.
Zvolil si (měl vůbec možnost?) takové politiky, kteří jsou proti (a zároveň neprosazují něco třeba ještě horšího)?

Netroufám si hádat, jaké jsou pohnutky lidí jako Babiš, Sobotka, Juncker, Schulz, Fico, Clintonová, Trump, atd... Ale jsem si skoro jist, že nepostupují tak, že se zamýšlí nad tím, co já a vy chceme a pak hledají cestu, jak se tam co nejefektivněji dostat.
Ale jsou zřejmě mezi námi tací, kteří tomu věří.
+19
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Mrozek | 21. 9. 2016 12:12

Díky za článek, je srozumitelný, čtivý, a především se trefuje do reality, dle mého názoru. Nějak mám problém definovat srozumitelně, proč je nesmyslné "stát řídit jako firmu". Vám se to podařilo vystihnout velmi trefně. Stát má jiné cíle než firma, jeho úředníci a byrokraté trpí megalomanským komplexem vícecennosti. Efektivita státu se hodnotí zcela jinak, než efektivita firmy.

Nadpis mě zaujal natolik, až jsem se lekl, že jste také přestoupil na druhou stranu a změnil kabát. :)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:25
reakce na Michal Mrozek | 21. 9. 2016 12:12

Řekl bych, že stát nemá ani tak jiné cíle, jako hlavně jiné prostředky (monopol na násilné donucení) :-)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 21. 9. 2016 12:44
reakce na Jan Altman | 21. 9. 2016 12:25

Citace - Jan Altman / 21.09.2016 12:25

Řekl bych, že stát nemá ani tak jiné cíle, jako hlavně jiné prostředky (monopol na násilné donucení) :-)


Když to zjednodušíme, cílem firmy je více peněz. Maximum peněz. Cílem státu je více moci. Maximální moc. Prostředky tomu holt odpovídají.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:58

Ale abych se kromě výtek k pojmovému zmatení vrátil k meritu věci, tedy k efektivitě jako schopnosti vytvořit požadovaný výsledek. Existují v zásadě dva modely, jak zjistit, co má být tím požadovaným výsledkem. Cenový mechanismus nebo politický proces. Pan Tětek dává zjevně přednost cenovému modelu. Dobře.

Například máme požadovaný výsledek zajištění zdravotní péče pro co nejvíce obyvatel dané země.
Výsledkem (většinově) cenového mechanismu v USA bylo 18 % nepojištěných obyvatel. (http://www.gallup.com/poll/19 0484/uninsured-rate-lowest-eig ht-year-trend.aspx)
Výsledkem politicky procesované (nedůsledné) Obamacare je v současnosti 11 % nepojištěných.

Který z těchto mechanismu je v daném případě efektivnější?

Anebo jinak, co je oním požadovaným výsledkem v případě zdravotní péče pokud to není zajištění zdravotní péče pro co nejvíce obyvatel?
-6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:26
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:58

"požadovaný výsledek"
Kým?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:36
reakce na Jan Altman | 21. 9. 2016 12:26

Ano, poněkud zlomyslně čekám, kdy se od pana Tětka dovím, kdo má vlastně určit požadovaný výsledek systému. Politický proces má na určování požadavků různé nástroje: volby, politické rozhodnutí, výzkumy veřejného mínění.
V případě cenového modelu je nejasné, jak chcete určit, zda je systém efektivní (ve smyslu, jak naplňuje požadované výsledky), když jediná informace, kterou dostáváte, jsou ceny.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 21. 9. 2016 14:03
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:36

"Ano, poněkud zlomyslně čekám, kdy se od pana Tětka dovím, kdo má vlastně určit požadovaný výsledek systému."
-To je jednoduché a zároveň složité: nikdo a zároveň každý. Kdo určuje vývoj (výsledek?) jazyka? Kdo určuje "výsledek systému" při výrobě a distribuci zmrzliny nebo hudebních klipů? Teď si určitě říkáte, že společenská organizace je přeci mnohem zásadnější, než nějaká zmrzlina a klipy. Naprosto souhlasím. Tím spíše by měla vycházet z decentralizované koordinace, která poskytuje zpětnou vazbu a nenechává rozrůst mylná rozhodnutí do obřích rozměrů, kdy na ně doplácí především ti, kdo s celým procesem nechtějí mít nic společného.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 14:18
reakce na Josef Tětek | 21. 9. 2016 14:03

"To je jednoduché a zároveň složité: nikdo a zároveň každý."

Pane Tětku, váš článek se týká efektivity, přičemž srovnává efektivitu cenově řízeného systému a politicky řízeného systému. Efektivita se měří mírou dosažení požadovaného výsledku. To by mne zajímalo, jak budete chtít efektivitu měřit (nebo jakkoliv hodnotit), pokud onu míru dosažení požadovaného výsledku určuje "nikdo a zároveň každý".
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:56
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:36

Podle mne ale mylně předpokládáte, že politik nemyslí na nic jiného, než jak uspokojit potřeby lidí (nějakým zázrakem lépe, než by to dokázali sami) a proto jen provádí výzkumy veřejného mínění, potřeby lidí vyhodnocuje (nějakým zázrakem i přijde na to, jak moc co chtějí, jaký je žebříček priorit lidí, jaké náklady jsou na ně ochotni obětovat) a pak nedělá nic jiného, než že myslí na to, jak uspokojit potřeby lidí a ne svoje.

Politik dojde třeba k tomu, že lidi chtějí raději Blanku, než si koupit novou lednici. Nebo že chtějí raději solární elektrárny, než vzít rodinu k moři. A když k tomuto "objektivnímu" poznání dojde, tak lidem tu Blanku pořídí nejefektivnějším/nejlevnějším způsobem.
Opravdu?
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:13
reakce na Jan Altman | 21. 9. 2016 12:56

No, to jste pochopil špatně. Jde o to, že pomocí voleb, politických rozhodnutí nebo výzkumů veřejného mínění je možné srovnávat, zda byly nebo nebyly naplněny nějaké požadavky. Ve volbách jednak dáváme nějakou preferenci programům, ale hlavně při příštích volbách vyhodnocujeme, nakolik byly naše preference splněny. Čili, není to tak, že by politik dnem nocí myslel na to, jak uspokojit voliče, on jim musí nabízet program (nebo aspoň hlesla a lidi) a když je zvolen, pak dostává nějakou průběžnou zpětnou vazbu v průzkumech, a definitivní hodnocení v následujících volbách.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 14:47
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:13

Ano, tak nějak to popisuje učebnice občanské nauky.

Má to ale mnoho háčků:

# Lidi podvědomě chápou, že jejich hlas je relativně hodně bezvýznamný (jedna pětimiliontina?, v rozashu EU ještě řádově méně). Proto se jim jednoduše nevyplatí použít svůj vzácný čas na studium volebních programů. Váha našeho hlasu je tak "velká", že lidem nestojí za víc obětovaného času, než maximálně na přečtení hesla z billboardu a posouzení, kdo na něm vypadá "upřímněji".

# Volební programy si jsou dost podobné a nová partaj to má s průnikem na scénu velmi těžké: čelí dilematu zahozeného hlasu u 5% hranice, nemá sponzory, nemá vliv na média, přístup do nich.

# Nemůžeme se vyjadřovat ke konkrétním jednotlivostem. Partaje nám předloží 6 různých "programů", které buď jsou zcela vágní, nebo naopak nabízejí "řešení" ve všech oblastech. Nemohu říct: chci bod A, nechci B a D si chci dělat sám po svém. To by muselo existovat limitně nekonečno partají, abych si našel tu svou.

# Člověk se zcela jinak rozhoduje v situaci, kdy se rozhoduje sám za sebe, sám nese náklady, sám nese důsledky svých rozhodnutí. A ZÁSADNĚ zcela jinak se chová v situaci, kdy náklady a důsledky rozhodnutí nesou všichni. A ještě zásadně jinak se chová, když náklady nesou ostatní a on ne.
Myslím, že není složité pochopit, s jakou mírou zodpovědnosti či naopak hazardu k tomu bude kdo v jakém případě přistupovat.

# Ve volbách zkrátka říkám: bylo by prima, kdyby nikdo nebyl nemocný a ten co je, byl ošetřen. Bylo by prima, kdyby stále svítilo sluníčko, MHD bylo zdarma a někdo se nějak postaral o úklid na ulici. A je to pravda, bylo by to skvělé! Ale ve volbách neřeším náklady! A pak je takové rozhodování zcela ekonomicky (a tedy i celospolečensky) iracionální.

# 99% procent lidí není odborníkem například na ekonomii. Ve vašem systému by jím ale měli být, jinak přeci nemohou posoudit ten nejzásadnější aspekt volebních programů! A tak nutně ta většina hlasuje z pohledu ekonomie zcela nesmyslně, klidně i pro 2 zcela neslučitelné programové body (zvedneme penze/zastropujeme věk odchodu do důchodu - a teď mi řekněte, za jak dlouho se provalí důsledky a voliči potrestají třeba již dávno neexistující partaj). Kdežto v tržním systému se i ten pologramot rozhoduje víceméně racionálně: co kolik stojí, jakou kvalitu za to dostanu, jak moc to potřebuju, co jiného (možná užitečnějšího) bych si za ty peníze mohl koupit. A pokud se rozhodne špatně, důsledek si nese sám (tzn. ostatním to může být jedno + on má motivaci se poučit). To je zásadní rozdíl od systému kolektivní nezodpovědnosti.
Stejně tak ve vašem systému musí být odborníkem na dopravu, na ochranu zdraví a majetku, na vzdělávání, atd... V tržním systému by mu například cena pojistek proti vykradení bytu sama dala jasně najevo, kde je nebezpečno, čili kde je bezpečnost potřeba posílit, nebo kde se nevyskytovat. Poptávky po dopravním spojení by se ujal podnikatel a vybudoval by ho. Lidi by nemuseli řešit, zda je za dané rozpočtové prostředky lepší postavit dálnici mezi Kladnem a Neratovicemi, nebo přehradu na Berounce. I kdyby lidé byli odborníky na všechny potřebné oblasti, pozorně četli a pečlivě porovnávali volební programy, tak tato dilemata hlasováním stejně nemohou ekonomicky správně nevyřešit.

# No a důležitý je test systému praxí: politici zjevně hledí především na své zájmy a na voliče se moc neohlížejí (snad čtete noviny, ne?). Maximálně nějaký svůj korupční přešlap vykompenzují pastelkovným (z cizích peněz), přestřižením pásky u nového kilometru (předražené) dálnice či třeba protiromským výrokem. Ve většině případů je za to voliči nevytrestají - jednak vědí, že ty konkurenční partaje jsou minimálně stejní zločinci a jednak 4 roky je dlouhá doba a mnoho skandálů je přebito novějšími a/nebo většími. A pokud přesto dojde k výměně politiků, zcela zjevně (sledujete politiku?) se nic nezmění, resp. leda k horšímu. A tak to jde stále, celou historii. Až do řeckých či argentinských konců. Což už skoro vnucuje myšlenku, zda to je špatnými voliči, nebo spíše systémem.

# A samozřejmě je tu ten zásadní morální bod, který já vždy akcentuji a vy jej z principu přehlížíte: když 55% zúčastněných voličů hlasuje například pro pořádání Olympiády v Praze, tak jak z toho plyne právo donutit to financovat i někoho, koho Olympiáda nezajímá, nebo ji dokonce považuje za megalomanské zlo?
Podle mne se zkrátka ten systém příčí jak ekonomické racionalitě, tak morálce.
+23
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:19
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:13

Tady je samozřejmě problém, že trh je dynamický systém, jehož výsledky se těžko vyhodnocují, jelikož trh žádné výsledky nemá (je to nepřetržitý proces). Nicméně pokud si chcete porovnat efektivitu systémů, no tak si určíte, co je podle vás cílem (nejspíš to, co byste požadoval jako centrální plánovač - a to nejspíše požadujete i od trhu) a zjistíte, co se mu blíží více. Na trhu vám nic nebrání, stejně jako v případě politického procesu, udělat si průzkum (nebo nechat lidi házet papírky do krabice), zjistit většinový požadavek (ačkoliv stát se většinovým názorem vždy neřídí) a systémy vzhledem k tomuto požadavku porovnat.

Zda byly na trhu naplněny nějaké požadavky přece zjistíte podle toho, že došlo/nedošlo k nějaké směně - dáváte preference určitým subjektům (programům). Výsledkem toho jsou zisky a ztráty. Ztrátové subjekty zkrachují (nejsou zvoleny) - tedy víme, že nenaplňovaly požadavky (ziskové ano). Tržní proces je v podstatě nepřetržitý výzkum veřejného mínění, takže průběžná zpětná vazba tu samozřejmě je.

Takže politický proces zjišťuje požadavky pomocí voleb nebo veřejného mínění, trh podle nabídky a poptávky či zisků a ztráty. To vám samozřejmě samo o sobě nepomůže zjistit, co je efektivnější. A to ani v případě politického procesu. Mimo jiné i proto, protože tam si samozřejmě může každý vymýšlet jakékoliv požadavky, jaké ho napadnou, ikdyby to bylo zcela mimo realitu. Na to potřebujete mít určitou teorii, která tuto otázku zodpoví.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 14:33
reakce na Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:19

"Trh je dynamický systém, jehož výsledky se těžko vyhodnocují, jelikož trh žádné výsledky nemá." S prvními dvěma tvrzeními souhlasím, trh je dynamický systém a jeho výsledky se vyhodnocují těžko. Nesouhlasím s tím, že trh žádné výsledky nemá. Když se podívám ven, vidím domy postavené díky trhu, když přijdu do obchodu, mám k dispozici zboží, vytvořené a dopravené díky trhu. Hodnocení výsledků trhu je jistě složité (taky proto, že řada výsledků má dlouhodobé důsledky, například ekologické nebo zdravotní), ale výsledky tu nepochybně jsou a nějak je hodnotíme.

"Zda byly na trhu naplněny nějaké požadavky přece zjistíte podle toho, že došlo/nedošlo k nějaké směně." - Nesouhlasím, tohle je hodnocení efektivity trhu trhem samotným. Musíte mít vnější hledisko. To je jako by firma hodnotila sama sebe.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:52
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 14:33

Ano, takovéto výsledky má. (Já, jsem tím myslel něco trochu jiného, ale to je v tomto případě stejně jedno.) Zhodnocení určitě udělat můžete.

S druhou částí souhlasím, proto jsem také na konci psal, že to vám nijak nepomůže zodpovědět otázku, co je efektivnější a že na to potřebujete mít určitou teorii. Na té teorii se samozřejmě nemusíme shodnout. Tu teorii ale musíte mít zcela "obecně" bez ohledu na to, jestli se bavíme o trhu nebo státu. (Řekněme, že to je to vnější hledisko.) Volby také neumí zhodnotit efektivnost státu. To hodnotíte stát státem samotným.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:54
reakce na Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:52

Jinak mojí teorii určitě celkem dobře znáte a pochybuji, že bych mohl přijít s nějakým argumentem, který jste tu ještě nečetl, takže asi nemá cenu se tím moc zabývat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 22. 9. 2016 12:45
reakce na Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 14:54

Já myslím, že docela dobře to je popsáno také zde:

http://www.svobodny-svet.cz/3204/nic-takoveho-jako-verejny-zajem-neexistuje.html

Nic takového, jako veřejný zájem, neexistuje !
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 21. 9. 2016 14:04
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:13

Citace - Martin Brezina / 21.09.2016 13:13

No, to jste pochopil špatně. Jde o to, že pomocí voleb, politických rozhodnutí nebo výzkumů veřejného mínění je možné srovnávat, zda byly nebo nebyly naplněny nějaké požadavky. Ve volbách jednak dáváme nějakou preferenci programům, ale hlavně při příštích volbách vyhodnocujeme, nakolik byly naše preference splněny. Čili, není to tak, že by politik dnem nocí myslel na to, jak uspokojit voliče, on jim musí nabízet program (nebo aspoň hlesla a lidi) a když je zvolen, pak dostává nějakou průběžnou zpětnou vazbu v průzkumech, a definitivní hodnocení v následujících volbách.


I vy idealisto! :) Vidím to spíše tak, že politici se snaží zamaskovat škody, které napáchali, a jen ukazovat na zářnou budoucnost, pokud je lidé zvolí. Podívejte se na většinu předvolebních plakátů. Kolik z nich ukazuje, co bylo uděláno?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 21. 9. 2016 11:25
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:58

To, že v nějakém odvětví figurují ceny, ještě neznamená, že tyto vznikly v tržním procesu. Zrovna zdravotnictví v USA není dobrým příkladem funkce cenového mechanismu, jelikož toto odvětví je masivně regulováno a ceny jsou tím pádem značně pokřivené:
https://mises.org/blog/how-government-regulations-made-healthcare-so-expensive
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 10:02
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:58

Pane Březina ne každý je mentálně v době plánování pětiletek a pojmů jako "zdraví národa". Cíle jsou subjektivní pro každé individuum. Vaše otázka na konci má smysl pouze v centrálně plánované ekonomice.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 10:28
reakce na Josef Fraj | 21. 9. 2016 10:02

Výborně, v tom případě ovšem ve vašem modelu myšlení padá možnost hovořit i o samotné efektivitě.

Pokud jsou cíle subjektivní pro každé individuum, je opravdu obtížné určit, jestli je požadovaným výsledkem zajištění zdravotní péče pro co nejvíce obyvatel.

Zbývá ovšem otázka, jak chcete zjistit, jestli bylo dosaženo cíle nebo nebylo, pokud jsou cíle subjektivní pro každé individuum. To byste musel zjistit, jaké jsou subjektivní preference každého jednotlivého člověka, včetně kojenců, a porovnat to s výstupy.

Vzhledem k tomu, že to není reálně možné udělat, nelze v modelu uvažování vás a pana Tětka rozumně vůbec o efektivitě hovořit.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 21. 9. 2016 12:09
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 10:28

O efektivitě stále hovořit můžete a můžete i porovnávat efektivitu různých systémů, jenom si musíte být vědom toho, že tu efektivitu porovnáváte vzhledem ke svému subjektivnímu cíli. (Jsou lidé, kteří si myslí, že lidé určité barvy by vůbec neměli žít, takže ti s vámi váš cíl nejspíš nesdílí. Zažil jsem i diskuzi s člověkem, který zastával názor, že lidi s nízkým IQ nebo lidi nějak postižené bychom měli nechat zemřít a neměli bychom plýtvat zdroji na udržování jejich života. Jeho závěr o efektivitě by tak byl dost odlišný.)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 10:49
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 10:28

Sorry ale i vaše definice efektivity, tedy "schopnost dosáhnout požadovaného výsledku", je perfektně použitelná pro jednotlivce. A není mně vůbec jasné, proč by kvůli tomu musel někdo nutně zjišťovat cíle každého člověka, natož pak kojenců. (To sice může být pro někoho v konkrétním případě užitečná informace pro jeho rozhodování /i tak jenom vzorku populace/, ale v ostatních případech bude irelevantní).
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:14
reakce na Josef Fraj | 21. 9. 2016 10:49

Přiznám se, že teď už vůbec nerozumím, co chcete sdělit.

Chcete říci, že když chcete hodnotit efektivitu nějakého systému, tak vám stačí se zeptat nějakého libovolného jednotlivce, zda výsledky toho systému odpovídají jeho preferencím? A s tím byste jako vyšel někam a sdělil vítězoslavně, že systém je/není efektivní?
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 12:57
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:14

Vy pořád uvažujete jako centrální plánovač plánující "dobro" pro všechny. Nic takového neexistuje, stejně jako neexistuje "zdraví národa". A ano hodnocení systému je vždy jen individuální subjektivní hodnocení závislé na preferencích (kriteriích) konkrétní osoby. Zatímco například Obama hodnotí svůj zdravotní systém jako úspěšný tedy efektivní :-), protože pomohl uskutečnit jeho cíl být zvolen v dalším období, tak člověk, který na něj doplácí svými daněmi ho hodnotí úplně jinak, člověk, který získal práci v byrokratickém aparátu obamacare zase jinak, člověk který díky tomu o práci přišel také jinak atd. Neexistuje objektivní kriterium dobra stejné pro všechny prostě proto, že dobro je subjektivní ze své podstaty.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:14
reakce na Josef Fraj | 21. 9. 2016 12:57

Nejde o dobro pro všechny, jde o kritérium hodnocení efektivity. Pořád čekám, s čím přijdete. Zatím jste navrhl zeptat se jednoho člověka na ulici. To je dost málo.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 14:12
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 13:14

Nevím jak už bych vám to napsal. Kriteriem je míra uspokojení konkrétního člověka. Nic jiného neexistuje.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:31
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 12:14

Efektivní je spíše jakýsi "nesystém", kde každý může jít za svým subjektivním cílem, používat k jeho dosažení svoje vlastní prostředky za podmínky, že neomezí práva druhých.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 21. 9. 2016 12:40
reakce na Jan Altman | 21. 9. 2016 12:31

No a je otázkou jestli je lepší nějaký systém, nebo nesystém. Jak to objektivně zjistíte?
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 21. 9. 2016 12:57
reakce na Richard Fuld | 21. 9. 2016 12:40

Rozhodně ne tak, že zřídím policii, armádu, Kobru, celníky, ... a začnu klackem mlátit všechny, kteří mají ten opačný názor :-)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 22. 9. 2016 12:37
reakce na Jan Altman | 21. 9. 2016 12:57

A tím, že zrušíte policii, soudy, celníky, armádu, peněžní systém a necháte lidi ať se mlátí klacky po hlavách sami, zjistíte co? :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ivo Schlägel | 21. 9. 2016 08:43

Ano, svrhnout atomovou bombu bylo neskonale efektivnější než těch sto tisíc civilistů zabíjet v boji muže proti muži. Pokud by nebyla k dispozici A-bomba, zvolila by se pravděpodobně jiná metoda (třeba Drážďany?). Jinak s článkem souhlas.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 21. 9. 2016 10:13
reakce na Ivo Schlägel | 21. 9. 2016 08:43

Ještě efektivnější by asi bylo nepožadovat bezpodmínečnou kapitulaci a přijmout nabídky na mír, které Japonsko nabízelo (pět nabídek jen přes Vatikán a Sovětský svaz před shozením atomových bomb). Roosevelt ale řekl "bezpodmínečně", jakože si to Japonci musí vyžrat (a američtí vojáci zřejmě také). Koncem ledna 1945 poslal generál MacArthur Rooseveltovi zprávu o tom, za jakých podmínek byli Japonci ochotní se vzdát. Tyto se shodovaly s podmínkami kapitulace, které Japonsko nakonec přijalo o více než půl roku později. 23. března 1945 přišla další nabídka míru přes japonské vyslance ve Švýcarsku a Švédsku. Absolutně žádná reakce. V posledních měsících války se nabídky na kapitulaci stupňovaly. Ještě několikrát byly pro nabídky využity Švédsko, Portugalsko či Sovětský svaz. Japonci byli ochotní přijmout jakékoliv podmínky snad jen s tím, že jejich císař nebude sesazen, či dokonce uvězněn, souzen a popraven. To jen proto, že v Bílém domě vystřídalo jedno hovado druhé, došlo k použití atomových bomb a prodloužení války. Pro nás to mělo ještě ten důsledek, že díky dřívějšímu konci bojů v Pacifiku mohli Spojenci postoupit dále v Evropě a poválečné uspořádání mohlo vypadat jinak.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 21. 9. 2016 06:49

"Co je to vlastně efektivita? Zajisté je to schopnost zpracovat vstupní faktory a přetvořit je ve statky, které následně poslouží k uspokojení preferencí zákazníků."

Autor si vycucal z palce jakousi imaginární definici efektivity a pak z toho prapodivného pomyslu dál vycucává svůj článek.

Effectiveness is the capability of producing a desired result. Efektivita je schopnost vytvořit požadovaný výsledek. V češtině se také používá slovo úspěšnost nebo účelnost.

Efektivita (effectiveness) se v odborném kontextu důsledně odlišuje od účinnosti (efficiency), což je schopnost optimalizovat využití zdrojů pro tvorbu výstupu. Neboli, autor v prvním případě (tzv. "ekonomické efektivity", což je pojmový nesmysl, jedná se o ekonomickou efektivnost) píše o účinnosti, a srovnává to s údajnou "mocenskou efektivitou", kterou definuje jako cosi, co vzdáleně připomíná vymezení efektivity (úspěšnosti, účelnosti).
-7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 21. 9. 2016 09:16
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 06:49

Pane Brezino, třeba Nový akademický slovník cizích slov zná jen slovo efektivita. Netvrdím, že slovo efektivnost neexistuje, ale jsem přesvědčený, že slovo efektivita se používá v tom významu, v jakém ho použil pan Tětek zcela běžně, v takovém rozsahu, že lze bez pochyby říct, že ten význam má. To, že angličtina má efectiveness a efficiency znamená pro českou efektivitu pramálo.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 09:24
reakce na Gabriel Pleska | 21. 9. 2016 09:16

To, že tento nesmysl rozšiřuje i akademický slovník, je sice ostuda, ale nic to na chybě nemění. Je snad naším cílem pokračovat v používání nesprávných pojmů tím, že budeme chyby omlouvat tím, že je dělají mnozí?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 21. 9. 2016 09:35
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 09:24

Já vám rozumím. Ale máte to jako se sekundou a vteřinou, kolokviálněse používá obou slov a není v tom žádný problém. Fyzici a další akademici se durdí, pro ně v tom rozdíl je. Kdo má pravdu? Všichni. My, co to v běžné mluvě volně zaměňujeme, protože nám to stačí k bezvadnému dorozumění. Fyzikové taky, protože pro své účely musí rozlišovat, aby se mezisebou bezvadně dorozuměli. Text, pod kterým debatujeme, není akademický a reflektuje právě to, jak se určitá slova běžně používají.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 09:57
reakce na Gabriel Pleska | 21. 9. 2016 09:35

Ano, asi taky dělám chybu, pokud používám sekundu i vteřinu.

Ale nesouhlasím s tím, co píšete dál:
"My, co to v běžné mluvě volně zaměňujeme, protože nám to stačí k bezvadnému dorozumění."

Jenže případě tohoto článku právě ona chyba nestačí k bezvadnému dorozumění, protože efektivitu a efektivnost zaplétá, a to tak, že je to dost obtížné rozmotat Jednou píše o efektivitě (a nazývá je ekonomickou efektivitou, což je pro mne neznámé slovní spojení), v další větě o co nejnižších ztrátách a co nejvyšších výkonech, což je hledisko efektivnosti. Pak vymezuje nějakou mocenskou efektivitu, která je nějakou svéráznou autorskou intepretací efektivity ve smyslu effectiveness. Právě ten problém je v tom, že pokud to budeme zaplétat, tak se dorozumět nemůžeme, protože myslíme různé věci.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 08:01
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 06:49

Vy vidíte nějaký rozdíl mezi " statky, které následně poslouží k uspokojení preferencí zákazníků" a "požadovaný výsledek"? V čem ten rozdíl spočívá?
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:45
reakce na Josef Fraj | 21. 9. 2016 08:01

Ale jistě, že ty statky mohou být oním požadovaným výsledkem. Můj komentář se týkal celé definice, resp. celého výkladu domnělé "ekonomické efektivity". Je buď efektivita nebo ekonomická efektivnost. Autorův výklad se týká ekonomické efektivnosti, takže je chaotické spojovat to s efektivitou.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Mucha | 21. 9. 2016 09:48
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:45

Za našeho mládí se lidem jako Vy říkalo hnidopich. Definice hnidopicha zní: nic zásadního nepřinese, ale vrtá do všeho.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 09:20
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 08:45

Ne pane Březino. Vy jste definici: "Efektivita je schopnost zpracovat vstupní faktory a přetvořit je ve statky, které následně poslouží k uspokojení preferencí zákazníků." označil za "vycucanou z prstu a imaginárí" a nahradil jste ji, podle vás správnou definicí: "Efektivita je schopnost vytvořit požadovaný výsledek."

A teď najednou říkáte, že mezi nimi není rozdíl? Je tedy definice pana Tětka také správně nebo je ta vaše také vycucaná z prstu a imaginární?

A neříkejte mně, že nechápu smysl vašeho příspěvku. Jenom jsem použil váš způsob "diskuse" na váš vlastní příspěvek.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Mucha | 21. 9. 2016 08:00
reakce na Martin Brezina | 21. 9. 2016 06:49

Pane Březino, Vaše akademické definice jsou nudné, nic neříkající, a těžko někoho zaujmou. Ti, co umí číst mezi řádky (i když článek je velmi srozumitelný), ví, co chtěl pan Tětek sdělit.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 21. 9. 2016 08:06
reakce na Miroslav Mucha | 21. 9. 2016 08:00

Na to si zvyknete :-( Pan Březina má dost často problém s pochopením podstaty článků, tak se vyžívá ve slovíčkaření.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Josef TětekJosef Tětek
Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!