Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak jsme zakroutili TTIP krkem a zastavili agenty Vólstrýtu

| 12. 9. 2016 | Vstoupit do diskuze

Evropa odvrací hrozbu celosvětové vlády chamtivých korporací řízených z Wall Streetu. Jenže není dobojováno, proto – antiglobalisté, bděte!

Jak jsme zakroutili TTIP krkem a zastavili agenty Vólstrýtu

Rozhovory o věčném bratrství v byznysu mezi Evropskou unií a Spojenými státy váznou. Vyhlídky na to, že Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) bude v dohledné době dotaženo do konce, jsou mizivé.

Nic naplat, volný obchod a globalizace nejsou trendy. Důkazem jsou vítězství Donalda Trumpa v primárkách amerických republikánů a postoje evropských státníků, kteří nad dohodou o volném obchodu lámou hůl.

Volný obchod = chutný chléb

Volný obchod nebyl v módě ani v roce 1817, kdy jeho výhody popsal bankéř David Ricardo v teorii o komparativní výhodě (Principy politické ekonomie a zdanění, 1817, č. 1934)). Komparativní výhoda spočívá v tom, že firma (země) se zaměří na výrobu a vývoz těch statků, které dokáže vyrábět s nižšími náklady (proti ostatním). Statky, které vyrábí s vyššími náklady, zase dováží.

Ricardo prosazoval volný trh s obilím, který byl za jeho života v Anglii regulován, aby chránil zisky feudálních statkářů. Ochranářský obilný zákon byl zrušen až v roce 1846, třiadvacet let po jeho smrti. Pšenice se začala dovážet z kontinentu, zlevnila a Britové si za stejné peníze jako dřív dopřávali namísto nechutných (zato zdravých) tmavých bochníků z mizerného obilí lahodný (ale střeva ucpávající) bílý chléb (Wasson Ellis: Dějiny moderní Británie).

Ricardovou teorií komparativních výhod argumentovali zastánci liberalizace byznysu, hlásali, že volný obchod v globálním měřítku je vždycky win-win, že v něm není poražených. Případně je jich tak málo, že to nestojí za řeč.

Jenže jejich idylickému výkladu dnes věří málokdo. Ukázalo se, že globalizace za sebou kromě vítězů může zanechat také víc než zanedbatelné množství lúzrů.

Přicházejí funebráci

V Americe i Evropě se blíží klíčové volby, a tak politici víc než jindy nadbíhají voličům. Mezi nimi jsou přitom víc slyšet odpůrci projektu, který má vytvořit největší zónu volného obchodu na světě.

Nic není dojednáno. Ale s TTIP se to má jako s yettim. Nikdo ho neviděl, zato o něm všichni mluví – a (skoro) všichni se ho bojí.

Evropou se šíří hrozivé zvěsti. Odbory varují před přesunem výrobních kapacit a pracovních míst do Ameriky, kde platí měkčí zákony na ochranu zaměstnanců. Odpůrci globalizace tvrdí, že pravidla hry budou na starém kontinentu určovat americké korporace, kterým dá dohoda moc nad národními vládami. Ochráncům spotřebitelů zase už teď leží v žaludku chlorovaná americká kuřata a evropští farmáři upozorňují na agroprůmysl z amerického Středozápadu, který zlikviduje evropskou kvalitu.

TTIP se pod jejich tlakem hroutí, je s ním zle. Není mrtvé, leží ale v kómatu a není jisté, jestli se z něj probere.

Funebráci – francouzský prezident François Hollande a německý vicekancléř Sigmar Gabriel – už volnému obchodu přes severní Atlantik chystají pohřeb. Šéf německých sociálních demokratů Gabriel zvěstoval, že „rozhovory s Američany ztroskotaly, jen to nikdo nechce přiznat“. Politik, který napřesrok povede stranu do parlamentních voleb, v rozhovoru pro agenturu AP vyložil proč: „Jako Evropané se přirozeně nemůžeme podrobit americkým požadavkům.“

Nato se ozval další představitel evropské levice – Hollande. Francouzský prezident pravil, že dohoda TTIP je „v této fázi pro Francii nepřijatelná“. „Francie říká ne,“ citovala agentura AFP šamponového socialistu, který se chce v příštím roce na jaře ucházet o druhou pětiletku v Elysejském paláci.

Bořek stavitel to zazdí

Také v Americe TTIP okopávají kotníky.

Do střídání v Bílém domě (6. ledna 2017) dohoda podle všeho hotova nebude. Barack Obama označil za prioritu obdobnou Transpacifickou obchodní dohodu (TPP), která, na rozdíl od TTIP, je připravena k ratifikaci. „Některé oblasti nechtěli Američané v TTIP otevřít, dokud nebudou uzavřeny v pacifické dohodě,“ postěžoval si listu The Telegraph jeden z vyjednavačů Evropské komise.

A co bude po Obamovi? Donald Trump prezident – to by byl hotový Bořek stavitel. Chystá se stavět nejen ropovod (mezi Kanadou a USA), zeď (proti Mexičanům), ale i bariéry (proti obchodu). Chce zablokovat obchodní dohody a požaduje, aby se všechno americké – iPhony, auta i ocel – vyrábělo v Americe.

Hillary Clintonová je zase nevyzpytatelná. Těžko předvídat rozkazy vrchní velitelky. Ještě jako šéfka americké diplomacie prosazovala TTIP, stejně jako TPP. V kampani ale prohlásila, že pacifickou dohodu nepodpoří, protože „nesplňuje její očekávání – nechrání pracovní místa Američanů“. Neotočí se na obrtlíku také s atlantickou dohodou?

No pasarán

Letos TTIP vládám předloženo nebude. K tomu, aby mělo šanci v příštích letech, musí být splněny tři základní podmínky:

  • Souboj o Bílý dům vyhraje Hillary Clintonová. Hillary o TTIP nijak nestojí, zároveň ho však nezavrhuje.
  • Prezidentské volby ve Francii skončí vítězstvím konzervativců – Nicolase Sarkozyho nebo Alaina Juppého. Žádný z nich kampaň za TTIP nevede, oba ho kritizují, označují se však za zastánce volného obchodu. To se o Hollandovi nebo Marine Le Penové říct nedá.
  • Parlamentní volby v Německu vyhraje konzervativní blok CDU/CSU – ať už s Angelou Merkelovou, nebo bez ní. Sociální demokraté jdou na ruku odborovým centrálám, pro které je TTIP  totéž jako červený hadr pro býka.

Otazníky pochopitelně visí nad ratifikací dohody. V Americe s ní musí souhlasit senát. Teď v něm mají převahu republikáni, kteří bývali liberalizaci obchodu nakloněni víc než demokraté. Po volbách však většinu mít nemusí. A kdyby ji nakrásně uhájili, není jisté, zda dohodu podpoří, protože v posledních letech mezi nimi přibývá protekcionistů.

A co teprve Evropa? Tady to bude hotová jízda minovým polem. Dohodu musí schválit nejen Evropský parlament, ale také vlády a národní parlamenty. Největší nejistoty by patrně byly spojeny s hlasováním poslanců ve Francii, Řecku a Nizozemsku.

Takže – zkusíte odhadnout, jakou má šanci americko-evropské bratrství v byznysu?

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval...

Komentáře

Celkem 9 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 12. 9. 2016 09:36

Jestli globalizace za sebou nechává zástupy lůzrů, nebo ne, je zcela podružná otázka.

Zásadní je toto: Jakým právem někdo brání Američanovi si za své poctivě vydělané peníze koupit francouzské víno? Jakým právem někdo chce po Belgičanovi výpalné za to, že má tu "drzost" koupit si Japonské auto? Jakým právem někdo brání Čechovi koupit si čínský počítač? Atd...

Ty řeči o globalizaci, lůzrech, obchodních dohodách, atd... jsou zcela umělé. Franta má právo koupit si za své peníze od Tenga, co chce. Francois má právo koupit si co chce od Johna. A nikdo třetí nemá právo jim to zakazovat, nebo od nich za to chtít nějaké výpalné.

Navíc ty lůzry neprodukuje globalizace, ale zimpotentnění národní ekonomiky domácími socialistickými regulacemi. Ze země jako je Francie bych být fabrikantem prchal, až by se za mnou prášilo - globalizace neglobalizace.

+25
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK