Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ropa: Sebevražední atentátníci se selským rozumem

| 4. 8. 2016

Stále ještě žijeme v éře uhlíku. Všechno začíná u ropy, plynu a dalších fosilních paliv. Západ sice investuje hodně peněz i úsilí do změny, ve skutečnosti ale skutečná a komplexní transformace nemůže proběhnout. Dokud budou producenti držet cenu ropy v rozumných mezích.

Ropa: Sebevražední atentátníci se selským rozumem

Jedna z brzd přerodu uhlíkové ekonomiky na nějaký jiný model je cena ropy. Je to v podstatě velmi jednoduché: Uvažovat o zásadních změnách systému při ceně 120 nebo 150 dolarů za barel ropy je něco jiného, než o tom samém uvažovat při ceně 30 nebo 40 dolarů. Další z mnoha krachů jednání hlavních producentů ropy o omezení těžby s cílem poslat ceny suroviny alespoň nějak výše ukazuje, že při tomto stavu světa to budou mít nepřátelé uhlíku o něco těžší.

Vynechejme otázku klimatických změn a víru v to, že skleníkové plyny nás dovedly ke globálnímu oteplování. Hospodářsky vzato by se podíl fosilních zdrojů na ekonomice světa daleko jednodušeji snižoval při „extrémní drahotě“ ropy. Při cenách někde na úrovni 30 nebo teď nejaktuálněji 45 dolarů to bude daleko složitější. Navíc několikanásobný krach jednání v Dauhá a na jiných místech naznačil, že významný převis nabídky fosilních paliv nad poptávkou bude trvat nejen letos, ale zřejmě i příští rok. A vzhledem k moderním technologiím a k tomu, že během posledních let se do odvětví průzkumu a těžby investovaly rekordní peníze, není důvod předpokládat, že by světu hrozil nedostatek ropy. Určitě to neplatí o několika následujících desetiletích.

Kolik bychom platili, kdyby ropa byla superlevná? Bohužel nikoli supermálo:

Za kolik koupíme benzin a naftu, když bude ropa za dvacku?

Sebevražední těžaři

Boj hlavních producentů ropy o místo na slunci je fascinující představení, do kterého pronikají mocenské ambice Saúdské Arábie, Íránu či Ruska, které se vzájemně snaží vytlačit alespoň z části trhu. I díky tomu jsou reálné ceny tak nízko, že to v podstatě odpovídá situaci někdy před ropnými šoky (nenechme se mýlit nominální výší, dolar začátku sedmdesátých let byl opravdu jiný dolar, než ten nynější). To má samozřejmě dobře známé dopady na ekonomickou stabilitu těchto zemí.

Státy OPEC proto působí jako sebevražední atentátníci a neochota snížit těžbu je pro okolí těžko pochopitelná. Úporná snaha Saúdské Arábie o to, aby byl v dohodě o regulaci těžby zahrnut i Írán, souvisí s mocenským a náboženským sporem, který je našemu chápání již poměrně dost cizí (i když jeho důsledky pociťují obyvatelé některých zemí, jako Spojených států, Německa nebo Francie v podobě teroristických útoků). Pouze na okraj: Zahraniční politika USA v posledních letech nepodala přesvědčivé důkazy o své efektivitě, ale minimálně jeden krok se ukazuje jako neuvěřitelně úspěšný. Rozhodnutí otevřít náruč a začít rušit embargo vůči Íránu vrátilo tuto zemi do řad ropných velmocí. A Írán se odvděčil měrou vpravdě vrchovatou. Jeho těžba zlikvidovala zatím všechny náznaky kompromisu a společného postupu uvnitř OPEC.

Kde jsme teď: Ceny ropy (WTI) v posledních třech letech

Zdroj: Peníze.cz

Nepřestřelit!

Ale možná je v tom ještě jeden moment, který je velmi zajímavý. Z řady prohlášení právě Saúdské Arábie, ale i jiných zemí se silnou těžařskou pozicí, můžeme číst velmi silný náznak toho, že drahá ropa je pro producenty v podstatě velmi nebezpečná. Stále častěji zní z OPEC, že cílem je dostat barel na úroveň kolem šedesáti nebo sedmdesáti dolarů a nikoliv výše. Důvodem je právě fakt, že dražší ropa (a následně plyn a uhlí a ostatní klasické zdroje) podpoří snahu Západu (bohatých spotřebitelských zemí) odejít od uhlíku k jiným postupům získávání energie. Alternativy jsou dražší než fosilní paliva, ale hodně jde o to, o kolik a jak moc dražší.

I když nedohoda OPEC o kvótách těžby má primárně základ v souboji lokálních mocností o sféry vlivu a také je odrazem rozdělení muslimského světa na sunnity a šíity, určitě v ní hraje značnou roli úplně normální snaha „vyhladovět“ konkurenci a vytlačit ji z části trhu, stejně se zdá, že do snahy Západu odejít od uhlíku začíná promlouvat nový prvek.

Tím je selský rozum „sebevražedných atentátníků“. Příliš drahá ropa urychlí příchod dne, kdy ropa nebude potřeba. Alespoň kdy nebude potřeba ropa na pálení kvůli energii. Nechci tvrdit, že tento aspekt hraje klíčovou roli a je rozhodující pro to, že se posledních dvanáct měsíců barel ropy (Brent) pohybuje od 54 do 27 dolarů (s průměrem někde kolem oněch 45 dolarů). Na to má hlavní vliv především míra předchozích investic do těžby a „zásobovací“ politika významných spotřebitelů. Ale fakt, že Západ vložil v posledních letech obrovské prostředky do obnovitelných zdrojů a do zajištění své energetické bezpečnosti, je svou roli nepochybně sehrává.


Převzato z Neviditelného psa se souhlasem tamější redakce. Autorův blog

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!