Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč nebudovat evropské impérium

| 20. 6. 2016

Stále čteme různá vyjádření obav z možných imperiálních ambicí Ruska, Číny a dnes i Turecka. Když však vezmeme do úvahy pouze jeden ze základních imperiálních znaků, a tím je imperiální expanze, zjistíme, že zdaleka nejagresivnějším impériem je v posledních desetiletích Evropská unie.

Proč nebudovat evropské impérium

Zatímco Sovětský svaz, který určitě měl imperiální ambice, se rozpadl, Evropská unie stále expanduje. Zabírá stále nová a nová území a státy. Tyto státy pak významně ovlivňuje ve všech oblastech jejich existence. Tato expanze má i dost příznivců v České republice. Kromě expanze vnější, vedoucí k zabírání dalších okolních států, začíná sílit „expanze dovnitř“, tedy realizuje se projekt federální Evropy. Později možná i unitárního státu. Tento záměr se nenazývá federalizace, nýbrž integrace. Když se ptám svých přátel, příznivců další integrace, proč si myslí, že je dobré žít v takovémto impériu, říkají: velký stát je výhodnější než malý, Evropané musí být jedna velká rodina, evropská jednota pomůže ekonomice i bezpečnosti.

Vlastně neuvádějí moc argumentů, prostě považují projekt evropské integrace za dobrý, protože je dobrý. V pozadí jako by zářil obraz „velké šťastné rodiny“ a pověst „O třech prutech Svatoplukových“ a to je dostačující argument. Analyzovatelných tvrzení nakonec zůstane pouze několik: žít ve větším státě je výhodnější než žít v menším státě. Je výhodné, když všude platí stejná pravidla. Výhodný je společný trh. Výhodná je společná měna. Postupně je všechny prověřím, kromě společné měny. Problematika společné měny byla a je diskutována jinde, vyžaduje rozsáhlejší text a obecně je znám výsledek této diskuse. Někomu společná měna vyhovuje (Německo) a někomu nevyhovuje (jižní státy eurozóny).

První argument: žít ve větším státě je výhodnější, než žít v menším státě

Takový argument nemůže platit obecně. Kdyby platil, pozorovali bychom zánik malých států a přibývání velkých států a soustátí. Vidíme však pravý opak. Rozpadl se Sovětský svaz, Jugoslávie, Československo. Když jdeme dále do minulostí, vidíme rozpad Britského impéria a ještě dále je podobných rozpadů bezpočet, včetně římské říše. Evoluce tedy nepotvrzuje větší životaschopnost velkých organizačních celků. Je život občanů ve velkém státě nějak lepší než ve státě malém? Žebříčku sestaveném podle HDP na hlavu (zdroj: wikipedie) vévodí malé státy, USA jsou desáté, Francie a Velká Británie jsou na 24. a 25. místě, z celosvětového hlediska ale Francie a Velká Británie nejsou tak moc velké státy.

Podobná situace je i v oblasti žebříčků konkurenceschopnosti. Lepší výsledek malých států v ekonomické oblasti by neměl být tak překvapivý, malá uskupení lze totiž lépe organizovat. Jako vhodný argument vypadá lepší obranyschopnost velkého státu, než v případě malého státu. V případě Evropy toto řeší existence NATO. Otázka zní, byla by obranyschopnost států EU vyšší, kdyby byla organizována na bázi evropské federace? Domnívám se, že nikoliv. Především základem vysoké vojenské síly NATO je armáda Spojených států, včetně souvisejícího jaderného arzenálu. Evropa by se bez USA musela masivněji jaderně vyzbrojit a i tak by absence armády Spojených států znamenala oslabení. Kromě toho, představte si centrální vojenský štáb, který sídlí v Bruselu a drží prst na spoušti umožňující vypálení mezikontinentálních jaderných raket. Rozhoduje Jean-Claude Junker. Je realistické, že by se Francie a Velká Británie zřekla rozhodování o svých jaderných zbraních?

Evropská armáda by zkrátka byla pouze malé NATO, což je v rozporu tvrzením, že větší uskupení je lepší z hlediska obranyschopnosti. Neměli bychom také zapomínat, že imperiální armáda se často používá k řešení problémů vnitřní politiky, tedy proti vlastnímu obyvatelstvu.

Další výhodou většího státu může být obrana proti ekonomickému nátlaku. Například Čína uvalí ekonomické sankce na Českou republiku a Evropská unie sankce Číně oplatí. Nebudu zde rozebírat možnost, že rázná odpověď ze strany EU nemusí být v zájmu dalších členů unie, a proto se neuskuteční. Spíš je třeba říci, že na obranu před ekonomickým nátlakem stačí prostě organizace typu obchodní společenství. Dále je třeba dodat, že se naopak zřetelně stupňuje možnost ekonomického nátlaku uvnitř federálního uspořádání. Silnější státy jako Německo či Francie stupňují tlak na slabší členy pomocí pro ně výhodných zákonů nebo dotační politiky. Je tedy výhodnější žít ve větším státě, než žít v menším státě? Osobně pro toto tvrzení nenacházím nějaké silné zdůvodnění. Zastávám názor, že postačuje existence NATO pro společnou obranu a nějaká forma obchodního svazku spíše podobného něčemu, co byly středověké gildy. Netvrdím, že žít v menším státě je lepší než ve velkém, spíše na velikosti nezáleží.

Druhý argument: je výhodné, když všude platí stejná pravidla

Když platí pravidla na větším území, respektive pro větší počet lidí, je to výhodné. Stejná pravidla usnadňují orientaci v daném prostředí, snižují náklady podnikání. Lze ale postavit protiargument, že země s různými sadami pravidel (v širším vymezení sem můžeme dosadit i kulturní zvyklosti) si navzájem konkurují a tak evolučně své sady pravidel vylepšují. Vlastně na tomto principu vyrostla evropská kultura. Když se před zhruba pěti až šesti sty lety rozhodovalo, kdo bude úspěšnější, jestli sjednocené čínské císařství či soupeřící evropské státy, byli to právě nesjednocení Evropané, jimž vzájemná konkurence nedovolila zaostat. Číňané v té době například přišli o do té doby mohutné loďstvo, neboť centrální vláda zámořské cesty považovala za neekonomické. Voláním pro větší unifikaci pravidel však tradici vzájemné konkurence opouštíme.

Mezi pravidla, která by byla jistě unifikována, patří daně. Celkem je jasné, co by se dělo, více vybraných daní do bruselské centrály a více přerozdělování z této centrály. Bylo by to i logické, federální stát potřebuje federální moc, což jsou zejména peníze. Nikdo nevěří představě, že by došlo ke snížení daní. Daňová struktura a výše daní by se v prvé fázi přizpůsobily nejsilnějším členům unie, kteří mají daňovou strukturu jinou a daně vyšší než Česká republika. V důsledku slabší vazby volič – EU, než je současná vazba volič – národní stát by daně v následujícím období rostly. Dá se i předpokládat, že by narůstal i počet vládou vymáhaných pravidel (zákonů, regulací, pokynů, vyhlášek apod.). Exploze administrativou EU vynucovaných pravidel zažíváme již nyní, v případě další integrace se dá předpokládat další eskalace. Důvodem je kulturní (včetně jazyka) roztříštěnost, tam, kde chybí opora o jednotnou kulturu, tam je nutné vnutit pravidla zvenčí. Je to paradox multikulturalismu, protože nemůže pro fungování společnosti použít nepsaná pravidla jedné kultury, musí zavádět externí psaná pravidla a ta tvrdě vyžadovat. Místo slibu nejsvobodnější společnosti tak reálně vzniká diktatura.

Shrnuji. Teze o konkurenci různých pravidel stojí proti tezi o výhodnosti stejných pravidel. Dosáhnout unifikace pravidel v evropském prostoru znamená nárůst regulace a tím i byrokracie. Toto všechno snižuje i konkurenceschopnost Evropy jako celku.

Třetí argument: výhodný je společný trh

Za nezpochybnitelnou výhodu je považován společný trh. Ten ovšem existoval třeba i před Lisabonskou smlouvou. Pro jeho existenci federalizovanou (či více integrovanou) Evropu nepotřebujete. Zde se sluší dodat, že v Evropě máme sice společný trh, ale svobodný zcela není, např. Francie chrání své zemědělce mohutnými dotacemi. Souhlasím, společný trh je výhodný, ale nepotřebuje více integrovanou Evropu. Taková Evropa by dokonce mohla zvýšit míru regulace společného trhu, a to v neprospěch slabších hráčů, jako je Česká republika. Trh by byl společný, ale ne svobodný.

A pár argumentů proti integrovanější Evropě a její federalizaci

Federalizovaná Evropa bude méně konkurenceschopná, méně demokratická a méně liberální.

Proč, uvádím výše. Pozice České republiky se zhorší. Hlavní důvod zhoršení pozice České republiky vyplývá z toho, že se nachází v odlišném ekonomicko-společenském a hodnotovém módu než silné západní státy. Myslím tím, že zejména v důsledku silného konkurenčního tlaku Asie dochází k úpadku sociálních států ve Francii, Itálii, Španělsku i jinde. V naší oblasti (říkejme třeba V4, skupina Visegrádu) tomu tak není, situace skromnějšího sociálního státu je stabilní. Silné státy EU budou muset na tuto situaci nějak reagovat, což nebude kompatibilní s našimi potřebami. Dále, Česká republika je zemí zaměstnanců, její kapitalisté sedí zejména v Německu, máme tedy rozdílné sociálně ekonomické zájmy. Obdobná situace je v bankovním sektoru. Zcela viditelná je rozdílná situace v oblasti „vliv islámu v Evropě“. Jinak ji musí řešit Francie, Holandsko, Německo, Velká Británie a jinak země V4. Přesto zemím V4 nemá být jejich řešení dovoleno.

Můj hlavní argument proti federalizaci Evropy je ale historická zkušenost. První je Sovětský svaz, v mnoha oblastech podobný současné ideji federalizované EU. Také společná měna, také různé národy a kultury, také masa direktiv, regulací a přerozdělování a také „nejhumánnější“ cíle pro celý svět. Druhá zkušenost je možná ještě silnější. Je to Československo. Stát národů hovořících velmi podobným jazykem a kulturně spřízněných, vzniklý společným úsilím, národů, které si v minulosti nic moc zlého neudělaly. Přesto se Československo rozpadlo. Jak by mohla existovat federativní Evropa?

Co tedy místo federalizované Evropy?

Unie nemůže existovat jako federace a ani jako konfederace. Obranu Evropy bude dále zajišťovat NATO s větším příspěvkem evropských zemí. Unie bude zajišťovat pouze existenci volného trhu, obranu proti vnější ekonomické diskriminaci, bude provádět koordinaci dostupnosti surovinových a energetických zdrojů (v Africe touto cestou jde Čína). Nejvýhodnější by bylo Unii decentralizovat a současně rozšířit o USA a Kanadu s tím, že tento celek by zajišťoval výše uvedené funkce. Funkčním útvarem může být spíše něco jako obchodní gilda než federální stát složený z desítek národů.


Převzato z Neviditelného psa, se souhlasem tamější redakce

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Hemzal | 20. 6. 2016 21:09

Myslím, že se mýlíte se. Byl to právě volný trh, který držel na uzdě válečné choutky evropských zemí po dlouhou dobu 19. století. Vzrůst nevraživosti se přímo pojí se zasahováním politiků do hospodářství. K "dokonalosti" to přivedl korporativistický - fašistický, nacistický, komunistický režim. Prostě, pokud nemůže přes hranice volně proudit zboží, proudí tudy vojska. Stačí se podívat, jak jitří nevraživost mezi národy různá omezení obchodu, dotace, regulace dovozu-vývozu, subvence, státní podpory atd. Naopak svobodná, dobrovolná směna mezi lidmi různých zemí obrušuje hrany. I lidé národů, kteří se moc "nemusí" mohou válkou jen ztratit.. Rovněž je v liberálních zemích státní mašinerie slabá...

+6
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Aleš Müller | 20. 6. 2016 14:32

Ono srovnávat EU s Sovětským svazem, nebo i Římsou říší je místy nevhodné, staré impéria vznnikala dobýván, podmaňováním, EU vzniká jako svobodné rozhodnutí demokratických států a občanů a to je lepší pozice pro korekce, změny, vývoj, o všem lze diskutovat.
Zažil jsem Sovětské impérium, ČSSR a život v něm. EU považuji za mnohem lepší impérium :-)

-9
+
-

Další příspěvky v diskuzi (12 komentářů)

Aleš Müller | 20. 6. 2016 14:32

Ono srovnávat EU s Sovětským svazem, nebo i Římsou říší je místy nevhodné, staré impéria vznnikala dobýván, podmaňováním, EU vzniká jako svobodné rozhodnutí demokratických států a občanů a to je lepší pozice pro korekce, změny, vývoj, o všem lze diskutovat.
Zažil jsem Sovětské impérium, ČSSR a život v něm. EU považuji za mnohem lepší impérium :-)
-9
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Bárta | 20. 6. 2016 19:11
reakce na Aleš Müller | 20. 6. 2016 14:32

ještě tomu chvilku dejte... s dnešním směřováním EU by se zanedlouho mohlo stát že budete vzpomínat na staré dobré SSSR... i když pochybuju, že to zajde tak daleko, tak nakročeno má SESR slušně...
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 20. 6. 2016 09:02

Evropská společenství kdysi vznikla jako pokus odstranit vzájemné rivality a resentimenty, ze kterých povstala řada válek, včetně dvou světových. To se na dlouhá desetiletí povedlo. Samotný volný trh tohle zajistit neumí, vždyť obchodní, ale i kulturní vazby (třeba mezi Německem a Francií) byly velké i před 1. světovou válkou, a přesto to eskalaci nepřátelských vášní nezabránilo. Soužití různých národů může fungovat docela dobře, například Švýcarsko je příkladem.

Čili, ani konkurence mnoha států, ani jedno-národnost státu ještě žádným receptem na úspěch nejsou.

Taky ve velikosti to není. Mohou existovat malé a přitom chudé a špatně organizované státy, a naopak, existují i státy velké a výkonné.

Problémem EU je něco jiného. Není to optimální politicko-správní struktura. Politický život je stále v Evropě založen na národních státech a nenašel se rozumný model, jak vytvořit politické vědomí na evropské úrovni. Výsledkem je dominance silných národních států, hlavně Německa a Francie, a takřka nulový vliv společné evropské reprezentace.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Alexander Novotka | 21. 6. 2016 11:36
reakce na Martin Brezina | 20. 6. 2016 09:02

Doporučuji sehnat a přečíst knihu George Friedmana "Ohrožená Evropa". Poté byste snad mohl naznat, že se mýlíte, i když v rámci Vašeho vidění světa lze i o tom pochybovat.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 21. 6. 2016 06:46
reakce na Martin Brezina | 20. 6. 2016 09:02

Vznik evropských společenství se nedá takto generalizovat. Jim nešlo na prvním místě o mír a svobodu. A pokud by to byla pravda, pak čeho jsme svědky dnes? Užší a těsnější spolupráce pod nátlakem administrativy Bruselu vede akorát k větší a větší rozhádanosti jednotlivých členů vzájemně. Příčiny rozhádanosti se evropským společenstvím nepodařilo eliminovat, což právě naznačuje, že zřejmě mír a pokoj nebyl jejich prvotním záměrem. Ukazuje se především, že dobrovolná spolupráce se nedá nařídit shora, musí pro ni být dobrovolná vůle a chuť. Dobrovolnost regulacemi nelze nahradit a to je dle mého úsudku jedna z hlavních příčin, že tento EU projekt nemůže být úspěšný.

Co se týče volného trhu, tam asi hlavně je třeba se dohodnout na správné definici. Mi osobně "volný trh" naznačuje, že někdo chce s někým obchodovat. Z toho plyne, že někdo s tím druhým nechce válčit, protože válka je likvidace obchodu. No a když se sejdou 2 strany, které spolu obchodovat chtějí a zároveň si mají co nabídnout, tak to je pro mne "volný trh". V takto definovaném volném trhu je zřejmá dobrovolnost, v jasném protikladu proti regulacím EU. Tím, že EU regulacemi volný trh zamezuje, zamezuje dobrovolné spolupráci a tím i v důsledcích svobodě a míru.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Hemzal | 20. 6. 2016 21:09
reakce na Martin Brezina | 20. 6. 2016 09:02

Myslím, že se mýlíte se. Byl to právě volný trh, který držel na uzdě válečné choutky evropských zemí po dlouhou dobu 19. století. Vzrůst nevraživosti se přímo pojí se zasahováním politiků do hospodářství. K "dokonalosti" to přivedl korporativistický - fašistický, nacistický, komunistický režim. Prostě, pokud nemůže přes hranice volně proudit zboží, proudí tudy vojska. Stačí se podívat, jak jitří nevraživost mezi národy různá omezení obchodu, dotace, regulace dovozu-vývozu, subvence, státní podpory atd. Naopak svobodná, dobrovolná směna mezi lidmi různých zemí obrušuje hrany. I lidé národů, kteří se moc "nemusí" mohou válkou jen ztratit.. Rovněž je v liberálních zemích státní mašinerie slabá...
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 20. 6. 2016 22:14
reakce na Jiří Hemzal | 20. 6. 2016 21:09

" Byl to právě volný trh, který držel na uzdě válečné choutky evropských zemí po dlouhou dobu 19. století." - No, nějak blbě:

1801–1805 První berberská válka
1803–1815 Napoleonské války
1805 Válka třetí koalice
1804–1813 Rusko-perská válka
1804–1815 První srbské povstání
1808–1809 Finská válka
1808–1814 Španělská válka za nezávislost
1812–1815 Britsko-americká válka
1815 Neapolská válka
1815–1817 Druhé srbské povstání
1817–1864 Kavkazská válka
1821–1830 Řecká osvobozenecká válka
1839–1842 První anglo-afghánská válka
1839–1842 První opiová válka
1848–1849 Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
1848–1851 Prusko-dánská válka
1853–1856 Krymská válka
1856–1860 Druhá opiová válka
1857–1859 Velké indické povstání
1859–1860 Druhá italská válka za nezávislost
1861–1865 Americká občanská válka
1864 Německo-dánská válka
1864–1866 První tichomořská válka
1866 Prusko-rakouská válka
1867–1871 Francouzská intervence v Mexiku
1868–1869 Válka Bošin
1870–1871 Prusko-francouzská válka
1877–1878 Rusko-turecká válka (1877–1878)
1878–1880 Druhá anglo-afghánská válka
1879 Britsko-zulská válka
1879–1883 Druhá tichomořská válka
1881–1899 Anglicko-súdánská válka
1880–1902 Búrské války
1884–1885 Čínsko-francouzská válka
1885 Afghánská krize
1889–1901 Boxerské povstání
1894–1895 První čínsko-japonská válka
1895–1896 První italsko-etiopská válka
1898 Španělsko-americká válka
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 22. 6. 2016 17:31
reakce na Martin Brezina | 20. 6. 2016 22:14

Období, které popisuje váš výčet bylo jedním z nejmírovějších v historii. Zejména ve srovnání s neliberálním 20.stoletím úplná selanka.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Hemzal | 20. 6. 2016 22:38
reakce na Martin Brezina | 20. 6. 2016 22:14

Hm, nic to nemění na tom, že se evropský kontinent dočkal "pořádné" války až po definitivním opuštění liberálního konceptu...
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 20. 6. 2016 06:53

Mě těžko někdo může podezřívat ze sympatií k EU, ale v rámci objektivity bych dodal, že české referendum o vstupu neorganizovala vojska EU, jako je organizovala ruská armáda na Krymu. EU vlastně ani žádnou armádu nemá, a tu bych považoval za definiční znak imperia.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 22. 6. 2016 17:24
reakce na Josef Fraj | 20. 6. 2016 06:53

Vtip je v tom, že v referendu jsme hlasovali o něčem jiném, než je dnešní EU. Změny EU od té doby jsou tak podstatné, že by bylo slušné zeptat se znovu.
Jen pro zajímavost, jak by podle vašeho názoru dopadlo referendum na Krymu, kdyby splnilo veškerá kritéria?
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 22. 6. 2016 17:33
reakce na Jan Daniel | 22. 6. 2016 17:24

Pozn.: "splněním veškerých kritérií" nemyslím výměnu voličů za jiné.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!