Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Člověk, který chce po práci vypnout telefon, není flákač

Pracovní komunikace si hledá nenápadné cesty, jak prosáknout lidem do soukromí. Národní konkurenceschopnost nesnižují ti, kteří se tomu brání, ale naopak manažeři, kteří se bez večerních telefonátů a víkendových mailů neobejdou.

Česká ekonomika sice patří ke třem nejrychleji rostoucím v Unii, Vladimíru Dlouhému to je ale málo a v rozhovoru pro MF DNES odhaluje brzdy, které ji zpomalují. Vedle smysluplné, i když neoriginální kritiky byrokracie vyjádřil prezident hospodářské komory i dva názory, které sice můžou pošimrat na bříšku úderníky uctívající kulty dřiny, jenomže stojí na vodě.

Dlouhý se – stejně jako Lenka Zlámalová a další konzervativní komentátoři – v rozhovoru chytá oblíbené figury když nevíš, sveď to na generaci Y: „Část mladé generace začíná myslet, že už není třeba tvrdě pracovat, že už není třeba ráno vstát a jít do práce,“ žaluje.

Kdykoliv se kriticky myslící člověk setká s takovým tvrzením, měl by zvednout transparent ZDROJ? Odkud víme, že ve srovnání s minulými generacemi opravdu přibylo mladých, kterým se nechce pracovat? Reagovali lidé v devadesátých letech, bájných časech českého kapitalismu, na zvonění pondělního budíku radostněji? Tvrdá data nám samozřejmě chybí. A vzpomínky na někdejší popularitu receptů na pohodlné zbohatnutí, ať už to bylo investování do Harvardských fondů nebo do kalifornských žížal, napovídají, že odpor k práci není generační záležitostí.

Hejtři z řad šedesátníků by si mimochodem občas měli připomenout, že lidé z takzvané generace Y jsou po několika pokoleních prvním, jehož příslušníci zatím nezažili zkracování pracovní doby nebo prodlužování zákonné dovolené.

Anketa

Jak moc pracujete po práci?

Komárek byl na Dlouhého krátký

Méně klišovitý, a o to záludnější je tenhle Dlouhého komentář:

V posledních týdnech – a to platí pro celou Evropu – mám pocit, že jsme se úplně zbláznili. Diskutuje se o tom, jestli nám šéf může volat v osm večer. Když jsem po škole nastoupil do práce, byl jsem poctěn, když mi šéf zavolal v osm večer. A že můj tehdejší šéf Valtr Komárek toho byl schopen. Zdá se, že vláda a odbory se takových věcí teď chopily. Možná to souvisí i s volbami v příštím roce, ale je to nebezpečné, takové věci podkopají naši konkurenceschopnost a výchovu k práci u mladé generace.

Pasáž si zaslouží hned několik poznámek. První je technologická. Když Dlouhý v osmdesátých letech pracoval pod Komárkem, dvě třetiny domácností v Československu neměly zavedenou telefonní linku. Těm s telefonem stačilo odejít do vinárny nebo na procházku a pro šéfa neexistovali. Na mobilu jste naproti tomu k zastižení kdykoliv a kdekoliv, nelze se zapřít a nestačí říct, že jste neslyšeli zvonění, protože po zmeškaných hovorech zůstává záznam.

Druhá poznámka je technologicky-kulturní. Večerní telefonát na pevnou byl a snad pořád je těžký kalibr, který by k řešení banalit zneužíval jen psychopat. Mobil není tak formální: volající si vždycky může volání omluvit tím, že kdyby volaný mluvit nechtěl, telefon si vypne. Ještě nevinnější škvíry, kterými práce prosakuje do soukromého života, vytvořil internet. Žoviální, ale přesto citelně naléhavou prosbu „tohle je docela zajímavý, mrknul bys na to?“ byste nejspíš neprojevili po telefonu, jenže na facebookovém chatu už to takové tabu není. Tabu se naproti tomu stává z odpovědi: „Rád, ale až v pondělí ráno.“

Třetí a nejdůležitější poznámka jde za argumentem konkurenceschopností. Tu totiž neohrožují lidé, kteří by odmítali po čtyřicetihodinovém pracovním týdnu řešit práci ještě v sobotu po telefonu. Ohrožují ji manažeři, kteří nejsou schopní všechno, co musí jejich tým vyřešit, vměstnat do těch čtyřiceti hodin, a ve zbytku nechat lidi obnovovat duševní a tělesné síly. Dokonce i z americké startupové scény znějí hlasy, že přepracování není hrdinství, ale průvodní jev neschopnosti, který navíc dál zhoršuje pracovní výkony.

Samozřejmě vždycky budou existovat obory, ve kterých nelze předpovědět všechny mimořádky. Rozplizlost hranice mezi pracovním a soukromým životem se ale netýká už jen špičkových chirurgů a kriminalistů, kteří se těší adekvátnímu ohodnocení a společenské prestiži. Ve stále větší míře se s ní potýkají podprůměrně placení lidé v profesích, kde nejde o život, třeba junioři v reklamkách nebo zaměstnanci městských příspěvkovek.

Hledej práci!

Nečekejte , že práce přijde za vámi!

Už vás to v práci zlobí a díváte se po jiné? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!

Nabídky práce na Peníze.cz

Oč těžší regulace, o to důležitější kulturní změna

Nejsem si jistý tím, na kolik tenhle problém může řešit zákoník práce. Jednak nemyslím, že by jím šla efektivně regulovat soukromá komunikace dvou lidí, jako je neformální chat šéfa a podřízeného na Facebooku. Jednak se bojím, že kdyby efektivní byl, znamenalo by to další odliv pracujících z klasických zaměstnaneckých smluv se sociálními benefity na volnou nohu.

Změna, kterou potřebujeme, je kulturní. Musíme se postavit nebezpečnému předsudku, že je člověk, který chce mít po osmi hodinách práce klid od telefonátů, flákač. Není. Jen se odmítá vzdát namáhavě vybojovaného práva na oddělení soukromí a práce. Většina lidí bez něj nejen že nedovede spokojeně žít, ale – ačkoliv to může být pro zjevného workoholika Dlouhého překvapivé – ani dobře pracovat.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 27. 5. 2016 10:22

Předně nechápu, proč to nastolovat jako společenské, či dokonce politické téma.

Je věcí každého, jak si to zařídí, co si nechá líbit, zda si za zvýšenou dostupnost i po pracovní době nechá zaplatit či to jinak kompenzovat, atd...
Jsou zkrátka lidé, kteří na trhu práce nemají jinou konkurenční výhodu než tu, že když je potřeba něco vyřešit v 10 večer či v neděli dopoledne, jsou k dispozici. Když jim jí sebereme, žádnou mít nebudou. Pokud jim toto postavení tak vadí, nechť si zvýší kvalifikaci tak, aby měli i jinou konkurenční výhodu a následně byli pevní v kramflecích tak, že šéfa mohou odkázat do patřičných mezí, resp. si po práci dát na telefonu pracovní kontakty na blacklist (či vypnout tu druhou pracovní SIMku).

Vždyť to přeci mnozí známe: jsou ve firmě machři, které si nadřízení předcházejí a kteří mají vysokou míru sebejistoty. A pak jsou ti ostatní (začátečníci, ne tak dobří odborníci, atd...), kteří zkrátka svou hodnotu pro firmu musejí "dohnat" jinak - např. právě ochotou řešit problémy v momentě, kdy se vyskytnou.

Symptomatická je autorova levičácká starost o to, aby se zaměstnanci nestávali OSVČ bez "sociálních benefitů". Při tom být OSVČ má (kromě svobody, atd...) i tu výhodu, že vztah se "zaměstnavatelem" lze daleko precizněji smluvně ošetřit. Pro příklad zacituji jednu reálnou smlouvu:
- Naléhavost úrovně 2: (po 18té hodině) - hodinová sazba +20%
- Naléhavost úrovně 1: (víkendy a státní svátky) - hodinová sazba +50%
- Účtují se každé započaté 2 hodiny (čili i jednoduchá rada po telefonu = 2hod)

Výsledkem je, že odběratel má jistotu dostupnosti dodavatele, když je to potřeba. Dodavatel naopak má solidní finanční kompenzaci a je zajištěno, že nebude kontaktován zbytečně často. Na telefonát se vlastně může i docela těšit.

Pokud někteří manageři mají ve zvyku zbytečně obtěžovat podřízené o víkendech a pokud to následně snižuje jejich pracovní výkon, případně je to motivuje k odchodu z firmy, je na nadřízeném daného managera, aby to vyřešil (ve vlastním zájmu) - a na odvaze zaměstnanců jej informovat (ale stejně tak by museli někoho informovat, kdyby to bylo v zákoníku práce, jinak by se také nic nezměnilo).

+27
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK