Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Když úředníci diktují mzdy

| 27. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Letošní navýšení minimální mzdy kritizovali – už klasicky – čeští liberální ekonomové. Někteří i její samotnou existenci. Zapomněli ale, že v souvislosti s trhem práce máme mnohem „antiliberálnější“ institut – zaručenou mzdu.

Když úředníci diktují mzdy

Zaručenou mzdu, zavedenou mimochodem v roce2007 vládou Mirka Topolánka, Ministerstvo práce a sociálních věci popisuje jako „nejnižší cenu práce s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce“.

Zaručená mzda tedy není jednotná pro všechna povolání. Ta jsou podle náročnosti rozdělena do osmi skupin. Pro zaměstnance spadající do první skupiny, kde by se měla nacházet povolání nejméně náročná, je zaručená mzda shodná s minimální (od ledna 9900 Kč). Pro osmou skupinu – nejnáročnější práce – je ale o deset tisíc korun vyšší. Lidem, kteří například stanovují podnikatelské strategie, nebude moci jejich zaměstnavatel vyplatit od ledna mzdu nižší než 19 800 Kč. A tady přicházejí potíže.

Ekonomická abeceda

Zaručená mzda vytváří dva negativní jevy: vyšší nezaměstnanost a/nebo překvalifikované pracovníky.

Neumožňuje totiž firmě, která by potřebovala vlastního podnikatelského stratéga, otevřít nové pracovní místo (nebo udržet to staré) při platu menším než požadovaných 19 800 Kč, přestože by s nižší částkou souhlasila jak firma, tak potenciální zaměstnanec. Pracovní pozice tak nevznikne – firmě se nevyplatí ji otevřít.

Náš podnikatelský stratég může na vzniklou situaci reagovat dvěma způsoby. Buď zůstane doma (nechce dělat nic jiného) a zvýší tím nezaměstnanost – zaručená mzda má v tomto případě podobný efekt jako minimální mzda –, nebo půjde shánět jiné místo.

Pravděpodobně na něj ale bude mít příliš vysokou kvalifikaci (v tomto ohledu drží Česko mezi vybranými zeměmi OECD prvenství). Překvalifikovaný pracovník, jak píše ve svém textu Lukáš Kovanda, nebývá se svým pracovním zařazením úplně spokojený. To snižuje jeho motivaci pracovat efektivně. Zaměstnavatel do něj navíc odmítá investovat. Nevěří, že by si ho dokázal udržet, pokud by dostal nabídku vysněného místa u jiné společnosti. Oprávněně. Překvalifikování pracovníci jsou totiž na pracovním trhu aktivnější než ti, kteří mají odpovídající kvalifikaci.

Práce, kam patříš?

Největší potíž se zaručenou mzdou ale nastává při samotném určování skupiny, do které dané pracovní místo patří. Na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí například zjistíme, že některé prodavačky lze zařadit do první skupiny (9900 Kč), další ale do druhé (10 900 Kč), třetí (12 100 Kč) či dokonce čtvrté (13 300 Kč)! Ten, kdo doplňuje zboží má prý méně náročnou práci než třeba obsluha na benzince nebo člověk, který se stará o příjem zboží. V každé firmě a po celé České republice.

I kdyby to tak bylo, rozhodně by o takových věcech neměli rozhodovat úředníci na ministerstvu. Mohou tak totiž způsobit značné problémy celé ekonomice, pokud některou pracovní pozici nadhodnotí a zařadí ji do vyšší skupiny. Co je firmám a potenciálním zaměstnancům platné, že by se dohodli na mzdě okolo 16 000 Kč, když úředníci určili, že se za danou práci nesmí vyplácet méně než 19 800 Kč. Důsledkem onoho nadhodnocení bude opět vyšší nezaměstnanost, respektive méně lidí spokojených se svým místem.

Tento problém bude ještě viditelnější než při „správně“ určené minimální mzdě. Ta sice zamezí vzniku několika set či tisíců pracovních pozic, ale alespoň nevyloučí průměrně schopné jedince z oboru. „Špatně“ – tedy příliš vysoko – nastavená zaručená mzda by mohla.

Zaručená vs. minimální

Existence minimální mzdy se dá ospravedlnit: nikdo by neměl dostávat za jakoukoliv práci menší částku než X, která sotva stačí na pokrytí základních nákladů. V případě zaručené mzdy je podobná obhajoba složitější. Zaměstnanec stanovující podnikatelské strategie by se ani vzdáleně nepřiblížil k existenčním problémům – které hrozí u lidí s minimální mzdou –, kdyby pobíral 18 000 Kč namísto ministerstvem nařízeného platu. Sociální rozměr, který se pojí s minimální mzdou (liberálové prominou), zaručená mzda postrádá.

Podobné opatření se může líbit lidem, kteří už zaměstnání mají. Nehrozí totiž, že by jejich mzda klesla pod státem stanovenou hranici (Na druhou stranu, pokud by jejich výkonnost pod onu hranici klesla, vystavila by je zaručená mzda riziku ztráty pracovního místa. Bez ní by jim zaměstnavatel pouze mohl snížit plat). Ti ostatní – zaměstnavatelé, zákazníci a lidé, kterým příliš vysoká zaručená mzda zabránila najít jejich vysněnou práci – z ní tak šťastni nejsou.

Liberální ekonomové a komentátoři by se tak mohli odhodlat ke změně své klasické kořisti, nechat minimální mzdu chvíli na pokoji a začít kritizovat tu zaručenou. Představuje totiž větší problém než její známější sestra. Nedává smysl, přináší zbytečné administrativní náklady a má negativní dopad na zaměstnanost a kvalifikační strukturu obyvatelstva.

Příklady zaručených mezd (zdravotnictví a zemědělství)

Skupina

Pracovní náplň (zdravotnictví)

Pracovní náplň (zemědělská výroba)

Nejnižší zaručená mzda Kč/měsíc

1.

 

ošetřování veřejné zeleně

9 900

2.

sanitář

obsluha secích strojů při setí kukuřice a obilí

10 900

3.

dezinfektor, ošetřovatel, zubní instrumentářka

pěstování okrasných druhů rostlin, řízení výlovu rybníků

12 100

4.

nutriční asistent, zubní technik

komplexní ošetřování vzácných a ohrožených druhů zvířat

13 300

5.

zdravotní sestra, nutriční terapeut

 

14 700

6.

biomedicínský inženýr, radiologický fyzik

 

16 200

7.

lékař, zubní lékař, klinický psycholog

 

17 900

8.

 

 

19 800

Zdroj: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3276/NV_567_2006.pdf, http://www.mpsv.cz/files/clanky/21791/NV_233_2015.pdf

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

dračí panenka | 28. 4. 2016 06:35

Stejně pracují vládní sociální inženýři. "Přijde jim", že ta či ona ekonomická veličina by měla být tak a tak vysoká a stanoví to jako normu. Výsledkem jsou krize, nezaměstnanost, znehodnocování peněz a obecné zhoršování ekonomických podmínek. Jednotlivá "sociální" opatření jdou často (nebo spíš pravidelně) proti sobě.

Sociálním inženýrům přijde, že minimální mzda by měla být tolik a tolik, protože "sociální rozměr". Na druhé straně jim přijde, že by měli mzdy každoročně znehodnotit o 2% prostřednictvím inflace (při započtení benefitů technického rozvoje jde spíš o 6%).

Nebo jim přijde, že práce by měla být zdražena vysokými daněmi a odvody a zároveň investice zlevněny nulovými nebo dokonce zápornými úrokovými sazbami, což nevyhnutelně zvyšuje nezaměstnanost (za jinak stejných podmínek).

Atd. Sociální inženýři nemají žádná objektivní kritéria, pro určování nejrůznějších pravidel. Jejich základní metodou práce je práve metoda "Přijde mi".

+14
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK