Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jsme stát a víme, co je pro vaši firmu nejlepší

| 25. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Že by majitelé firmy a jimi vybraní manažeři uměli efektivně spravovat soukromé podniky? Ale panečku, co vás to napadá!

Jsme stát a víme, co je pro vaši firmu nejlepší

Argument pro státní intervenci do soukromého vlastnictví se v průběhu času mění se stejnou flexibilitou jako názory vrcholných evropských politiků. Před rokem 1917 tak byl kapitalismus kritizovaný zejména pro svou nedostatečnou produkci, po katastrofě socialistického modelu naopak pro produkci nadbytečnou. Kapitalismu se často dává za vinu jak cenová inflace, tak i hrozící deflace.

V poslední době se lze setkat s novým argumentem pro další omezení vlastnických práv a smluvní svobody: totiž finanční výhodnost regulace pro samotné podnikatele a jejich zaměstnance. Jen ať poslechnou, uvidí, že se jim to vyplatí.

Když to postavíš, tak přijdou

Ve filmu Hřiště snů (1989) trpí Kevin Costner v roli farmáře sluchovými halucinacemi, které mu neustále tvrdí: „If you build it, they will come.“ Farmář tudíž hodí rozum do žita – tedy vlastně do kukuřice – poseká kukuřičné pole a na jeho místě postaví baseballové hřiště. Jelikož se jedná o dojemný film, „oni“ – tedy duchové velkých baseballových hvězd – skutečně přijdou. Problém je, když se takovým filmem rozhodnou inspirovat lidé v reálném světě. Bojovníci proti kouření tvrdí majitelům restaurací v podstatě to samé, co tajemné hlasy Costnerovi: Ignorujte své dosavadní zkušenosti a znalosti a nechejte si od nás nařídit, jak vést vlastní podnik.

Podle proponentů zákazu kouření v restauracích totiž po jeho prosazení vzrostou restauratérům tržby, jelikož do restaurací přijdou dříve odrazení nekuřáci. Tento argument často provází odkaz na statistiky ze zemí, kde už k zákazu (a údajnému růstu tržeb) došlo. Patrně se tedy nejedná o žádné tajemství, a v souvislosti s tržbami by tím pádem mělo platit, že nekuřácké restaurace vynášejí víc než kuřácké restaurace.

Ano, v posledních letech vskutku roste počet nekuřáckých restaurací. Některé ale zůstávají kuřácké. Je možné, že se majitelé zbývajících kuřáckých restaurací mýlí a zbytečně se připravují o peníze. Stále to jsou ale oni, kdo nese náklad spojený se špatným rozhodnutím. Jsou to právě majitelé restaurací – nikoli protikuřáčtí aktivisté a politici – kdo mají největší motivaci nastavit úroveň služeb podle poptávky na trhu a maximalizovat tak své příjmy.

Nezapomínejme rovněž, že statistika je pouze ekonomickou historií – může být platná pro daný čas a okolnosti, nicméně vyvozovat z ní obecně platné vztahy bez další analýzy nelze, jelikož historie se nikdy neopakuje.

Kvóty úspěchu

nedávné anketě na Finmagu jsme se mohli dočíst o benefitech povinných kvót v souvislosti s pohlavím uchazeče o pozici ve firmě. Podle evropské komisařky Jourové tak „nevyužíváme potenciál žen naplno“. Nechejme protentokrát stranou manipulativní užití množného čísla, kterým se naznačuje, že starostí každého z nás má být využívání nějakých potenciálů a že každý z nás nese svůj díl viny na tom, že je nevyužíváme stoprocentně. Přistupme na hru a předpokládejme, že majitelé firem opravdu do určité míry přehlížejí polovinu všech potenciálních uchazečů. Vezmeme-li v úvahu také často slýchanou stížnost nad nerovnými příjmy mužů a žen na stejných pozicích, docházíme k úžasnému závěru: existuje zde ohromná zisková příležitost v podobě levné, leč plně kvalifikované pracovní síly, kterou většina firem z nějakého důvodu ignoruje.

To je ale přece skvělé! Obdobně jako v případě kuřáckých restaurací a hordy hladových nekuřáků, i v případě šovinistických firem a zástupu podceněných žen dostávají podnikatelé ze strany aktivistů a politiků radu nad zlato: chopte se příležitosti a zbohatnete. Další regulace tím pádem není třeba, protože údajné opomíjení žen na pracovním trhu plní zprávy po celém západním světě už dlouhá léta.

Jenže příležitosti se pořád nikdo nechápe a problém trvá. Jak to vysvětlit?

Tak, že ve skutečnosti žádný problém neexistuje. Jediným problémem je vyvozování závěrů z agregátní statistiky. Bereme-li v úvahu pouze agregátní pohled, pak je záhodno uvědomit si jeden agregátní fakt: muži nejsou obdařeni schopností stvořit nový život, zatímco ženy ano. Z tohoto důvodu (a opět je třeba klást důraz na to, že se jedná o agregátní pohled) tráví ženy v zaměstnání méně času než muži. To má pochopitelně za následek nižší příležitost k zisku pracovních zkušeností. Zaměstnavatelé navíc při nabírání hodnotí kromě kvalifikace a zkušeností kandidáta i riziko spojené s nenadálým odchodem daného zaměstnance; a u mladých žen před prvním či druhým dítětem je toto riziko vyšší než u muže. Váhu toho rizika pak pro zaměstnavatele zvyšují důsledky státní sociální politiky, jako je nemožnost propuštění těhotné zaměstnankyně nebo nutnost podržet nové mamince pracovní místo po dobu tří let. Potenciální dopad takové politiky je dvojí: zaměstnavatel uchazeče spadající do této skupiny buďto nepřijme, nebo promítne riziko do mzdy (stejný dopad mají i antidiskriminační zákony).

Základní argument proti povinným kvótám ovšem je, že ve společnosti s volným pracovním trhem nenechají zaměstnavatelé ležet pomyslné peníze na ulici. Zatímco v agregátním pohledu se tak mohou zdát ženy podhodnocené (zejména při ignoraci okolností), v případě konkrétních zaměstnanců i zaměstnankyň je skutečnost taková, že každý je hodnocen podle produktu, který svému zaměstnavateli vytváří (po diskontu předpokládaných rizik). Kdyby mezi produktem a mzdou byla konzistentní, všemi opomíjená mezera, pak by první firma s vyšší nabídkou slušně vydělala na nižších nákladech. A po ní další a další, až by tato mezera zmizela.  

Stát není Ježíšek

Je zvláštní, s jakou samozřejmostí je dnes stát považován za univerzálního opraváře společenských problémů (a to i domnělých). A netýká se to jen laiků: behaviorální ekonomové, kteří ve svých studiích často poukazují na lidské chyby, na tato svá upozornění v drtivé většině „zapomínají“, když volají po státní intervenci. Jinými slovy, behaviorální ekonomové vědí, že lidé podléhají svodům, dělají chyby a hledí především na vlastní prospěch. Ale v souvislosti se státními zaměstnanci tyto vlastnosti ignorují (ačkoli je zde mnohodůvodů domnívat se, že právě u této skupiny jsou dané vlastnosti akcentovány). 

Stát není žádná nadpřirozená bytost, která by ve své vševědoucnosti konala samé dobro. Stát je řízený lidmi, kteří na rozdíl od těch v soukromém sektoru nemají přímý kontakt se svými zákazníky a pro ospravedlnění svého platu tak musí často vymýšlet zbytečné i škodlivé aktivity. Neulehčujme jim to tím, že uvěříme jejich pohádkám o podnikatelské slepotě a byrokratické prozíravosti. 

Josef Tětek

Josef Tětek

Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Miroslav Mucha | 25. 4. 2016 07:31

Nemohu se zbavit dojmu, že soukromé firmy jsou pomalu, ale jistě zestátňovány prostřednictvím zákonů, směrnic, vyhlášek a dalších byrokratických nástrojů. Jde o to, jak dlouho to majitelé budou ochotni snášet. Poznámka v článku o tom, že lidé podléhají svodům a hledí na vlastní prospěch, mě docela rozesmála. To je přece důvod lidského snažení a pokud jsou tyto snahy naplňovány užitečnou a žádanou činností pro druhé, pak je vše v pořádku v duchu slov: chci-li být prospěšný sobě, musím být prospěšný druhým. Přitom paradoxně o prospěšnosti možná 50% státních úředníků, můžeme s úspěchem pochybovat.

+37
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Kovář | 25. 4. 2016 08:42

Co se týče kouření v restauracích - byl bych pro, aby se reaturace rozdělily na dvě skupiny.
V první skupině by se nesmělo kouřit, ale mohla by se vydávat jídla.
Ve druhé skupně (pracovně si dosaďte pajzl/pivní bar/4-tá cenová/....) by se kouřit mohlo, ale na druhou strany by se nemohla vydávat jídla, max prodávat tyčinky a brambůrky.
A ať se pak každý majitel svobodně rozhodne, co chce.

-41
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK