Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Brexit a hra o impérium

| 4. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

23. června bude Velká Británie v referendu rozhodovat o svém setrvání v Evropské unii. Ta udělá všechno pro to, aby se Británii případný odchod rozhodně nevyplatil.

Brexit a hra o impérium

Většina politiků kontinentální Evropy má ve věci jasno. Moderní a pokrokoví Evropané jsou pro integraci a pro „více Evropy“. Platí to zejména pro levici, která sama sebe pokládá za progresivní takřka z definice. Naproti tomu z termínu „národní stát“ se stala bezmála nadávka. Jeho příznivci jsou pokládáni v lepším případě za staromódní konzervativce, v horším za nacionalisty, nebo dokonce ultrapravičáky.

Kontinentální Evropané mají k evropské integraci jiný postoj než Britové. Typický západoevropský postoj vznikl v Německu a je založený na tomto příběhu: kdysi dávno existovaly v Evropě národní státy, které mezi sebou neustále válčily. Války byly stále brutálnější. Ta poslední zahrnovala vražedné bombardování civilního obyvatelstva a holokaust. Jaké je jediné správné řešení, které odstraní války jednou provždy? Založit jeden velký evropský stát, který odstraní nacionalismus, fašismus, nacismus a všechny podobné ismy. Politická integrace nemá rozumnou alternativu. Kdo je proti, nutně musí být nacionalista nebo ještě něco horšího. V každém případě jde proti proudu dějin, a proto je buď fanatik, nebo hlupák.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nejčerstvější Kohout nyní i jako audioknížka

Pro naše čtenáře navíc se speciální slevou!

Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.

Tradiční britský postoj je definován přesně opačně: kontinentální Evropa neustále propadá utopickým představám o vytvoření evropského impéria. Počínaje starým Římem až po Napoleona, císaře Viléma, Hitlera a Stalina v novodobé historii, Evropa vždy usilovala o nemožné. Evropská unie je jen dalším z řady těchto pokusů. Inovací je jen změna prostředků: byrokracie namísto zbraní. Dřív se snažili zbavit nás svobody a demokracie vojensky, nyní oklikou přes bruselské direktivy. Ve světových válkách jsme zvítězili díky svému vlastenectví a národnímu státu. Nyní nám říkají, abychom se toho všeho vzdali ve prospěch evropského projektu. Stále se ještě nepoučili z dějin. Musejí to být buď fanatici, nebo hlupáci.

„Buďme jako Norové“

V Británii neplatí schéma „pravice = euroskepticismus, levice = eurooptimismus“. Konzervativní strana má silné křídlo v čele s premiérem Cameronem, které je pro setrvání v Unii. Bez evropanského nadšení, z čistě pragmatických důvodů, ale přece. Naproti tomu Labour Party je oficiálně pro setrvání v Unii, ale její vůdce Jeremy Corbyn je známý jako tradiční euroskeptik, který mimo jiné hlasoval proti Lisabonské smlouvě v roce 2008. Pak existují i ultralevicoví euroskeptici, například George Galloway, bývalý labouristický poslanec a podporovatel teroristického hnutí Hamás.

Levicoví euroskeptici tvrdí slovy Jeremyho Corbyna, že „projekt měl vždy za cíl vytvořit obrovskou Evropu volného trhu se stále omezenějšími pravomocemi národních parlamentů a stále silnější společnou zahraniční a bezpečnostní politikou“. Evropská unie připadá Corbynovi příliš pravicová a liberální, ale v nechuti ke společné zahraniční a bezpečnostní politice se shodne s pravým křídlem konzervativců.

Naprostá většina Britů, včetně těch, kteří budou hlasovat za opuštění EU, však společný trh podporuje. Nejčastějším euroskeptickým názorem je „buďme jako Norové, zachovejme si členství v Evropském hospodářském prostoru, ale pryč od Bruselu a všeho, co znamená“.

Anketa

Jak se podle vás Britové rozhodnou?

Hrozba dominového efektu

Evropský hospodářský prostor (European Economic Area, EEA) vznikl v roce 1992, původně jako předstupeň členství v Evropské unii pro státy, které nebyly členy původního Evropského hospodářského společenství. Dnes do Evropského hospodářského prostoru patří kromě všech členů Unie také Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Jde tedy o větší organizaci, než je Evropská unie, a s výjimkou Švýcarska je všeobecně a bezkonfliktně uznávána. V čem je tedy problém? Proč by Británie nemohla vystoupit z Unie a zůstat v Evropském hospodářském prostoru?

Problém je, že o členství v Evropském hospodářském prostoru rozhoduje Evropská unie. Bude čistě jen na vůli Bruselu, jestli v případě odchodu z Unie bude Británie připuštěna do EEA. Brusel nepochybně bude dělat drahoty. Zájmem úředníků a politiků Evropské unie není, aby Velká Británie po odchodu zdárně prosperovala a představovala tak nežádoucí příklad pro ostatní. Co když referendum o odchodu uspořádají třeba i Švédové, Finové, Dánové, Češi, Maďaři, anebo dokonce Němci?

Britský příklad může zahájit dominový efekt, na jehož konci by mohl být konec bruselských imperiálních snů. V zájmu činovníků Evropské unie i politiků v Berlíně nebo Paříži tedy bude Británii ztrestat za neposlušnost. To by mohlo v krajním případě znamenat dokonce i sankce.

Lord O’Donnell, bývalý sekretář čtyř britských premiérů, v deníku The Telegraph podotkl, že odchod z Evropské unie by mohl zahrnovat jednání trvající třeba deset let. Lord O’Donnell připomíná, že odchod Grónska z Unie trval tři roky. „Přitom zde byla jen jedna problémová oblast: rybolov.“ „Země jako Francie nebo Německo nedovolí Británii odejít s výhodnou smlouvou, protože by to hrálo do rukou euroskeptických stran ve volbách příští rok,“ dodává O’Donnell. Vypadá to, že z Evropské unie se stala další evropská válka vedená tentokrát jinými prostředky. Naštěstí se obejde bez mrtvých. Až na vznešené ideály.


Psáno pro Lidové noviny
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem...

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 4. 4. 2016 09:02

Brusel je věrná obdoba sovětského Kremlu. Cíle jsou shodné, Vytvořit a ubránit imperium. Metody Bruselu se stále více blíží metodám sovětů. Pokud se splní vlhké sny eurokratů, tak vznikne totalitní imperium s centrálně plánovanou ekonomikou. Cenou za to bude naprostá ztráta osobních svobod, tak jako tomu bylo v sovětském bloku a ekonomický, materiální a kulturní úpadek.

Je třeba si uvědomit, že historický úspěch Západu byl založen právě na individualismu a relativně velkých individuálních právech a svobodách. Pokud se Západ vzá této své komparativní výhody, stane se z něj typická orientální despocie se všemi nevýhodami, které z toho plynou. Centrálně plánovaná ekonomika je zaručenou cestou k úpadku všech oblastí existence společnosti. Reptání občanů bude eliminováno vytvořením vnějšího nepřítele. Potom bude jenom otázka času, kdy dojde k válce s jinou despocií, takže bude vyvrácen další z argumentů pro existenci eurostátu.

Nevím nakolik si toto uvědomují všichni ti Britové, kteří jsou pro brexit, ale předpokládám, že díky své historické paměti zcela intuitivně cítí, že EU v současné podobě je cesta do pekel. Problém není touha Britů odejít. Problém je německo-francouzská touha ovládnout politicky i ekonomicky celou Evropu, které se každý člověk, vážící si svobody, musí bytostně bránit.

EU měla velkou šanci vytvořit ekonomicky nejúspěšnější region na světě. Stačilo zrušit bariéry a nechat lidi tvořit. Pokud by sami lidé cítili, že další integrace bude výhodnější, tak by k ní došlo na popud z dola a byla by mnohem méně konfliktní, než je dnes. Bohužel tato možnost byla rychle udušena megalomanskými plány sociálních euroinženýrů.

+52
+
-

Nepřehlédněte

Bojkotovat Ameriku?

Bojkotovat Ameriku?

Teď už je jasné, že výsledek prezidentských voleb v USA je katastrofa. Lhostejnost prezidenta Trumpa vůči riziku klimatických...

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK