Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šetření na úkor domácností

| 23. 2. 2016

Český státní dluh vzrostl v roce 2015 o 9,3 miliardy korun na 1673 miliard korun. Proč dluh rostl v době hospodářské konjunktury? Jedním z důvodů mohou být záporné úroky. Slovy ministra financí Babiše: „Nevyužít stavu, kdy jsou věřitelé ochotni za to, že státu půjčují, platit, by bylo chybou.“

Šetření na úkor domácností

Finanční trhy jsou v paradoxní situaci: věřitelé platí, aby mohli půjčovat státu. Nejde o českou specialitu, stejné je to ve všech vyspělejších evropských zemích. Všechny české dluhopisy se splatností do pěti let jsou nyní v záporném teritoriu. Na dluhopisu se splatností deset let byste vydělali s bídou půl procenta ročně, dluhopis splatný v roce 2036 by vám nesl necelých 1,3 procenta ročně. Ještě nedávno byly takovéto sazby pokládány za nízké i u krátkodobých investičních nástrojů se splatností do jednoho roku.

Může být samozřejmě i hůř. Majitel desetiletého švýcarského dluhopisu platí 0,25 procenta ročně za privilegium, že smí půjčit švýcarskému státu. Podobně je tomu s německým dluhopisem stejné doby splatnosti. Za desetiletý švédský dluhopis se platí dokonce 0,45 procenta per annum.

Co je příčinou této patologické situace?

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nejčerstvější Kohout nyní i jako audio knížka

Pro naše čtenáře navíc se speciální slevou!

Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.

Povinné nákupy

Pro vysvětlení se vraťme před rok 2008. Než začala finanční krize, eurozóna si užívala radostné období měnové a úvěrové expanze. Když vypukla krize, nastal hromadný úprk do bezpečných přístavů: investoři opouštěli rizikové pozice ve prospěch státních dluhopisů.

Když pak neobratná politika Angely Merkelové evropskou krizi o několik let prodloužila, investoři začali opouštět i dluhopisy některých méně stabilních států. Kromě Řecka šlo o Itálii, Španělsko a Portugalsko. Situace hrozila přerůst ve skutečnou krizi, která by na rozdíl od řecké platební neschopnosti mohla zásadně poškodit celý kontinent.

Za těchto okolností vstoupila do hry Evropská centrální banka, která na rozdíl od Merkelové skutečně situaci zachránila. Nejprve slovní intervencí, později masivními intervencemi na finančních trzích. Během roku 2015 objem likvidních peněz v eurozóně vzrostl o 11,4 procenta. Likvidita se na trh dostává tím způsobem, že ECB nakupuje státní dluhopisy a do oběhu uvolňuje nově vytvořené inflační peníze. A protože ECB nesmí diskriminovat, kromě dluhopisů rizikových států musí kupovat i dluhopisy německé. Ty již dříve měly velmi nízké výnosy a v důsledku intervencí ECB se dostaly do záporných čísel.

A to už se dostáváme k České národní bance, která dělá v zásadě totéž, jen z poněkud odlišného důvodu: kupuje státní dluhopisy denominované v euru, aby „ochránila“ korunu před posilováním. Koruna se vlastně stala měnou navázanou na euro – patrně na dlouhou dobu – což musí mít nutně za následek vyrovnání úrokových sazeb přibližně na úroveň eurozóny.

Vzniká otázka, proč jsou investoři tak hloupí, že dluhopisy se zápornými výnosy vůbec kupují. Copak nemůžou koupit něco ziskového?

Ne, nemůžou. Evropa je kontinent, kde existuje obrovský počet institucionálních investorů: bank, pojišťoven, penzijních fondů atd. V Evropě (na rozdíl od USA) je zvykem, že zákon stanoví minimální podíl rezerv, který tyto organizace musejí investovat do státních dluhopisů. Stát tak má ze zákona zajištěn bezproblémový přísun peněz, který bude trvat do té doby, dokud se finanční systém Evropy nezhroutí. A protože peníze tečou do systému masivním proudem přímo z centrální banky, zhroucení v dohledné době nehrozí.

To ovšem neznamená, že je všechno v pořádku. Na záporné sazby doplácejí klienti bank, pojišťoven a penzijních fondů: domácnosti. Více než 70 procent finančních rezerv evropských domácností je investováno do úročených nástrojů, jen menšina do akcií.

Makroekonomický šok

Evropské střední třídy si tradičně tvořily finanční rezervy, aby na penzi měly větší příjmy než jen ze státních důchodů. Koneckonců každá rozumná domácnost má nějaké rezervy. Co se stane v situaci, kdy tyto finanční rezervy nesou málo nebo jsou dokonce ztrátové?

Evropský důchodce, který již má rezervy a žije z nich, musí omezit své výdaje. To je nemalý makroekonomický šok, jehož důsledkem je pokles soukromé poptávky. Domácnosti, které si rezervy teprve tvoří, zjistí nepříjemnou věc: je třeba víc spořit, aby finanční rezerva dosáhla dostatečné hodnoty. Extrémně nízké úrokové sazby mají za následek, že lidé méně utrácejí ve prospěch tvorby rezerv. Státní pokladny ušetří, ovšem na úkor domácností a soukromé spotřeby.

Centrální banky ale stále pokládají záporné sazby za nástroj měnového uvolňování, které by podle učebnic mělo povzbudit hospodářský růst. Nebylo by vhodné podívat se občas spíš do reálného života než do učebnic? Neblahý osud českých transformovaných penzijních fondů by mohl být vhodnou případovou studií: zhruba 330 miliard korun zaparkovaných v nevydělávajících dluhopisech, které svým klientům nesou ztrátu a svým správcům ostudu.

Ještě jinak řečeno: kdo racionálně přemýšlí o budoucnosti svých úspor, měl by státní dluhopisy vyloučit ze svých úvah.


Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 23. 2. 2016 11:00

"Patologická situace" je poměrně výstižné shrnutí.
Bohužel však toto je neodstranitelná vlastnost systému a tato finanční represe se bude nutně muset dál stupňovat, bez ní se systém položí. Očekávejme tedy stále patologičtější stav a stále kreativnější a zoufalejší opatření na udržení systému.

+23
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:02

Autor tvrdí, že: "Likvidita se na trh dostává tím způsobem, že ECB nakupuje státní dluhopisy a do oběhu uvolňuje nově vytvořené inflační peníze." Pan Kohout by si měl konečně uvědomit, že pokud ECB nakupuje od obchodních bank státní dluhopisy, tak se žádné nové inflační peníze nevytváří. Tato obchodní operace má na objem peněz v oběhu úplně stejný vliv jako když koupí státní dluhopisy jedna obchodní banka od jiné obchodní banky. Nové peníze se do oběhu dostávají téměř výhradně tím, že obchodní banka půjčí peníze nebankovnímu subjektu (včetně státu). Tuto prostou skutečnost by měl pan Kohout dávno znát a také respektovat.

-13
+
-

Další příspěvky v diskuzi (57 komentářů)

Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:06

Podle pana Kohouta nízké úrokové sazby motivují k usilovnějšímu spoření a omezování utrácení a na podporu tohoto tvrzení uvádí argumentaci, jejíž racionální základ jsem ochoten akceptovat. Avšak i pro opačný závěr, tedy, že nízké úrokové sazby motivují k utrácení a odrazují od spoření, existují obdobně racionálními argumenty. Opět se ukazuje jak ošemetná může být snaha zaujímat k určitým otázkám striktní názory. :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 2. 2016 16:38
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:06

Ano, oboji ma asi svou vahu a oba jevy je zrejme mozne pozorovat:

1) Rozumny a zodpovedny jedinec si kvalifikovane odhadne, jak velke uspory bude potrebovat na penzi (k udrzeni sveho zivotniho standardu). A nejakym tempem k nim v nejakem casovem horizontu chce dospet. A pokud je vynos z investic nula ci minus jedna, musi logicky sporit vetsi castky, tedy mene utracet za zbytne veci.

2) Nejaky jiny clovek s kratkym horizontem uvazovani a s filosofii "nejak bylo, nejak bude" ci "stat se preci o me musi postarat", ma nejake uspory na penzi na haku. Radeji si na dluh/splatky koupi korejskou televizi a na leasing korejske auto, aby nemusel tolik svemu pracovitejsimu sousedovi zavidet japonskou televizi a nemecke auto. Na dluh poridi take Vanoce i dovolenou v Bibione.
Nakonec jeho pristup v prostredi demokracie nemusi byt az tak neracionalni, protoze pokud takovi lide budou mit vetsinu (coz asi budou), tak mohou uspory tech prvnich prerozdelit ve svuj prospech - treba tak, ze si zvoli politika prosazujiciho "spravedlive" a "dustojne" penze pro kazdeho, i za cenu vsokeho zdaneni vynosu z penzijnich fondu, akcii a nemovitosti. Zkratka vyuzije toho, ze demokracie a nedotknutelnost vlastnickych prav jsou neslucitelne. A jelikoz zde tu demokracii mame, je zde i velka motivace nebyt tim prvnim, ale tim druhym (uzivat si a pak to nechat zaplatit druhe), coz dale zvysuje riziko (prehlasovani) pro ty prvni, cili to je sebeposilujici pozitivni zpetna vazba.

Tzn. uvazovani toho prvniho muze byt povazovano za racionalni POUZE tehdy, kdyz sve uspory bude schopen pred temi druhymi uhajit, resp. skryt.
+15
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:05
reakce na Jan Altman | 23. 2. 2016 16:38

Tohle jsou jen takové ideologické odsudky osobního přístupu k životu od Vás odlišných lidí.

Mě osobně přijde daleko sympatičtější a hlavně životaschopnější koncept spotřeby a utrácení vydělaných peněz a spoléhání se na průběžný systém, než úporné omezovaní spotřeby a snaha o spoření na důchod. Samozřejmě zase není možné brát uvedené do extrému. S úsporami v rozumné výši, které budou určitým způsobem kompenzovat případný pokles kupní síly způsobený odchodem do důchodu a které nebudou výrazně na úkor aktuální životní úrovně nemám žádný problém. Na druhé straně razantní redukce aktuální životní úrovně v aktivním věku ve prospěch životní úrovně v důchodu, mi přijde zbytečně asketické až hloupé. Život je třeba užívat v mládí a zdraví. Ve stáří a nemoci Vám naspořené peníze moc radosti nepřinesou.

Také ekonomika bude lépe prosperovat, když lidé budou více spotřebovávat, než spořit a ve finále jim průběžný systém v prosperující ekonomice muže přinést vyšší životní úroveň, než naspořené peníze v ekonomice škrcené spořivými spotřebiteli.

Celé je to otázka preference. Vy zjevně preferujete doktrínu nedostatku (vzácnosti) a omezeného množství zdrojů, tedy uplatňujete mentalitu chudoby, resp. strachu z chudoby ve stylu, všeho je málo, lidí je moc, všechno bude špatně, musím se na to připravit. Naproti tomu já zastávám doktrínu dostatku, tedy sebevědomou (neustrašenou) mentalitu bohatství, která není založena na vnímání omezeného množství zdrojů a vzácnosti těchto zdrojů.

Moje vnímání světa je založeno na tom, že peníze musí hlavně ekonomikou proudit (tedy opak toho, že se mají hromadit v úsporách). Energie peněz se totiž projevuje až tehdy, když peníze proudí od jednoho k druhému v rámci nějakých transakcí. Dokud peníze jen leží, jedná se jen o jakýsi v daném čase nevyužitý transakční potenciál, jakési napětí, které by mělo být (ale není) využito k tomu, aby vytvořilo proud, aby rozproudilo produkci a spotřebu. Teprve proud peněz odrážející prodeje vyprodukovaného zboží a služeb má nějakou hmatatelnou hodnotu, stejně jako krev proudící tělem. Samotná zásoba krve (úspory) jsou v podstatě k ničemu, pokud neproudí tělem a neroznáší tak potřebné živiny k orgánům.

Vaše paradigma prospěšnosti spoření, vede ke škrcení krevního oběhu, chudokrevnosti (chudobě) a může vést ke smrti organismu. Moje paradigma co nejméně omezovaného krevního oběhu vede naopak k obecné prosperitě a zdraví.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 26. 2. 2016 06:30
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:05

"Život je třeba užívat v mládí a zdraví."

Vybarvujete se v každém svém příspěvku jako nadřazený člověk oprávněný přikazovat, zakazovat a tak podobně, všem ostatním lidem v této zemi. Na to nemáte právo ani mandát (doufám).

Takže nemocní nemají právo užívat život? Staří také ne? Takhle se krůček po krůčku dostáváme k nacistickému šlechtění rasy. Ó šlechetný člověče, buď rád, žes zdráv a mlád.

Paradigma plýtvání zdroji a žití na dluh, které obhajujete, nevede k prosperitě, nýbrž ke ztučnění, metabolickému předčasnému stárnutí a nemocím. Zkracuje to organismu život.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 26. 2. 2016 17:08
reakce na Michal Mrozek | 26. 2. 2016 06:30

Za prvé. Nikde nepíšu, že je zdravé žít na dluh. Naopak(!) jsem zastáncem ekonomiky přiměřeně zadlužené. A protože něčí dluhy nejsou nic jiného, než peníze někoho jiného, pak samozřejmě automaticky platí, že přiměřeně zadlužená ekonomika bude disponovat i přiměřenými úsporami. Peníze proudící ekonomikou, které nebudou zanášet cévy neproudící nadměrné úspory, zajistí její perfektní zdraví a výkonnost. Opět zdůrazňuji, že nezastáván extrémní názor, že úspory nesmí být v ekonomice vůbec žádné. Tělo zcela zbavené tuků (úspor/dluhů) má problémy s imunitním systémem a není odolné proti nemocem.

A naopak nadměrné úspory povedou zcela automaticky a nevyhnutelně k nadměrným dluhům (ať už soukromým nebo státním), protože něčí peníze jsou zcela automaticky, vždy a nevyhnutelně dluh někoho jiného. Obezita organismu v podobě nadměrných úspor a dluhů pak ekonomiku dostanou svou tíhou do kolen do bezhybného klečení na místě. A tento stav může samozřejmě vést k předčasné smrti ekonomiky a také k onomu ukládání metabolického odpadu v těle (nesplácené úvěry).

No a k těm Vašim hloupostem k mému tvrzení, že "Život je třeba užívat v mládí a zdraví.". Ty Vaše nesmysly nemůžu nazvat ani demagogií, protože bych tím hrubě urazil i tu demagogii. :-)

Když napíšu, že "Život je třeba užívat v mládí a zdraví.", tak tím samozřejmě nikomu nic nepřikazuji ani nezakazuji. Interpretovat uvedenou větu stylem, že nemocným a starým upírám právo užívat život a dostat se až k nacistickému šlechtění rasy, zcela jasně ilustruje totální ztrátu jakékoliv Vaší soudnosti (a to se držím hodně zpátky). V klidu si to po sobě přečtěte a zjistíte, že svým stylem uvažování jste to právě Vy, kdo je velmi blízko absurdnímu hysterickému fanatismu, kterým se vyznačovali právě ti nejdivočejší nacisté. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 26. 2. 2016 20:50
reakce na Richard Fuld | 26. 2. 2016 17:08

Ano. Takže například Švýcarsko bez dluhů je na kolenou a chytá ho předsmrtná křeč. Hezky jste to popsal. :) Zato takové Řecko nebo Španělsko, či Itálie - to jsou výkonní sportovci.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 27. 2. 2016 10:37
reakce na Michal Mrozek | 26. 2. 2016 20:50

Ne. Moje teze vedou k přesně opačnému názoru. Švýcarsko s přiměřenými dluhy je zdravé. Řecko s nadměrnými dluhy je churavé.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 24. 2. 2016 17:02
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:05

"Mě osobně přijde daleko sympatičtější a hlavně životaschopnější koncept spotřeby a utrácení vydělaných peněz a spoléhání se na průběžný systém"

Pokud byste si tuto cestu volil jen vy osobne a ostatnim ji nevnucoval, bylo by to naprosto v poradku
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 19:35
reakce na Jan Altman | 24. 2. 2016 17:02

Nikomu nic nevnucuji. Jen diskutuji o tom, co je lepší a proč.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 25. 2. 2016 14:18
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 19:35

Ale to není pravda, vnucujete monetární monopol, atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 25. 2. 2016 18:51
reakce na Jan Altman | 25. 2. 2016 14:18

Nevnucuji nikomu žádný monopol. Jen obhajuji nesmyslnost uvažovat o peněžním systému jako o monopolu a obhajuji jeho funkčnost.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 28. 2. 2016 08:27
reakce na Richard Fuld | 25. 2. 2016 18:51

Měnový monopol už tu obhajujete od dubna 2015, kdy jsem vás tu poprvé zaregistroval. Buď opět, jak je u vás už běžné, popíráte teď sám sebe, nebo se celou tu dobu vyjadřujete tak, že vám zbytek světa nerozumí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 28. 2. 2016 09:55
reakce na Josef Fraj | 28. 2. 2016 08:27

O.K. Obhajuji měnový monopol v tom smyslu, že současné fungování více měnových systémů by přineslo pouze chaos. Neobhajuji přímo výhradně měnový monopol účetních peněz. Obhajuji existenci jediného peněžního systému obecně. Současně ze všech peněžních systémů obhajuji jako nejefektivnější systém právě systém účetních peněz, chcete-li FIAT měnu. Současně doplňuji, že přechod z jednoho peněžního systému do jiného může být velmi nákladný až neproveditelný.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 28. 2. 2016 15:22
reakce na Richard Fuld | 28. 2. 2016 09:55

Myslím, že i v tomto příspevku odporujete sám sobě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 28. 2. 2016 17:48
reakce na Josef Fraj | 28. 2. 2016 15:22

Asi jsem to napsal komplikovaně. Obhajuji názor, že má být jen jeden peněžní systém v jednom čase a prostoru. Vašimi slovy tedy obhajuji monopolnost peněžního systému. Netrvám ale na tom, že to musí být právě systém účetních peněz. Nicméně současně tvrdím, že systém účetních peněz je ze všech známých alternativ nejlepší. Myslím si, že si sám sobě neodporuji. Myslím si jen, že je to asi na Vaše pravoúhlé uvažovaní trochu složitější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 29. 2. 2016 07:44
reakce na Richard Fuld | 28. 2. 2016 17:48

Zeptejte se pár dalších lidí, jestli obhajoba jednoho jediného konkrétního druhu peněz, byť rozdělená do dvou vět, je obhajoba monopolu konkrétního druhu peněz nebo ne. My s "pravoúhlým" uvažováním to tak chápeme.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 2. 2016 12:11
reakce na Josef Fraj | 29. 2. 2016 07:44

Já už jsem zjistil, že s rozlišováním jemnějších detailů máte velké potíže. :-) To se nedá nic dělat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 27. 2. 2016 18:35
reakce na Richard Fuld | 25. 2. 2016 18:51

Ne. Obhajujete monetární monopol, jste proti svobodě a konkurenci v měnové oblasti.
Stejně tak obhajujete monopol průběžného penzijního systému.
A předpokládám, že i další monopoly (na pojištění proti nezaměstnanosti, zdravotní pojištění, atd...).
Obhajujete násilí páchané na těch, kteří by chtěli nabízet či konzumovat alternativní konkurenční služby.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 28. 2. 2016 10:32
reakce na Jan Altman | 27. 2. 2016 18:35

Ano. Obhajuji monetární monopol. Nejsem proti konkurenci v měnové oblasti, která zde panuje v podobě konkurence jednotlivých bank. Stejně tak svoboda zvolit si banku zde existuje. Jsem ale proti konkurenci vícero současně zavedených peněžních systémů. Mít současně více peněžních systémů je jako chtít hrát fotbal najednou na vícero rozdílně velkých hřištích s rozdílně těžkými míči a počty hráčů . Peněžní systém je hřiště ekonomiky a mělo by proto být logicky jen jedno. Jinak nastolíme chaos.

Předpokládáte, že obhajuji další monopoly např. v oblasti důchodového systému. Spíše ne. Podle mne, je třeba jeden základní robustní funkční důchodový systém, třeba právě ten státní průběžný. A protože průběžný systém není vhodný pro bezdětné, existoval by vedle průběžného i kapitálový pilíř pro bezdětné. Mnou obhajovaný systém je tedy hybridní a tím pádem těžko monopolní. Na druhé straně ničeho nenamítám, když si někdo vytvoří (vedle veřejného) svůj soukromý důchodový systém. Bude sice trošku duplicitní, ale o monopolu zde nemůže být řeči. Monopol by nastal, kdybyste musel veškerý majetek po dosažení důchodového věku odevzdat a nadále byste žil ve státním starobinci za stejných podmínek, jako ostatní důchodci. Takto by vypadal čistokrevný a "plnohodnotný" monopol v důchodovém systému a s tímto tedy rozhodně nesouhlasím a ani to neobhajuji.

Ani ve zdravotnictví neobhajuji monopol, sic mám výhrady k tržním principům zde panujícím. Zdraví totiž není obchodní komodita, stejně jako život, proto čistě tržní zdravotnictví považuji za necivilizované barbarství.

Na druhé straně nemám vůbec nic proti tomu, když si někdo založí superluxusní, superdrahou a supervybavenou kliniku ale čistě na soukromém základě, to znamená paralelně vedle veřejného systému zdravotnictví, tedy bez úhrad ze zdravotního pojištění. Takže jakýpak jsem já zastánce monopolu.

Obdobně to vidím v případě sociálního systému. Základem je sociální státní systém. Různé charity bych považoval za dobrovolnou nadstavbu sociálního systému, nikoli jako základ systému.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 24. 2. 2016 13:41
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:05

Fuld: "Celé je to otázka preference. Vy zjevně preferujete doktrínu nedostatku (vzácnosti) a omezeného množství zdrojů, tedy uplatňujete mentalitu chudoby, resp. strachu z chudoby ve stylu, všeho je málo, lidí je moc, všechno bude špatně, musím se na to připravit. Naproti tomu já zastávám doktrínu dostatku, tedy sebevědomou (neustrašenou) mentalitu bohatství, která není založena na vnímání omezeného množství zdrojů a vzácnosti těchto zdrojů. "

Toto je myslím stručné shrnutí vašeho přetrvávajícího omylu. Zdroje jsou totiž vzácné bez ohledu na mentalitu toho, či onoho. Tuto vzácnost nemůžete odstranit výrobou peněz bez jakékoliv vazby na realitu. Sebevětší množství vašich "účetních peněz" nové zdroje nevytvoří. Jediné čeho dosáhnete vaší "sebevědomou mentalitou bohatství" je plýtvání zdroji, protože brutálně deformujete přenos informací mezi zdroji a jejich uživateli, mezi spotřebiteli a výrobci. Zákonitě vytváříte nejrůznější krize a bubliny. To vás potom vede ke zvrhlým úvahám o škodlivosti úspor, nutnosti regulací a různým marxistickým nápadům. To co vy propagujete není žádná doktrína. Je to jenom dogma marxisticko-keynesiánské víry. Něco jako když Pol Pot říkal, že vyvražděním všech uživatelů brýlí vytvoří lepší společnost.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Peter Adamov | 24. 2. 2016 13:07
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:05

Neviem sa celkom stotožniť s názorom, že tvorba úspor jednotlivcom brzdí ekonomiku.
Ak (konzervatívny) sporiteľ vkladá peniaze do banky (na terminovaný vklad), umožňuje, aby tieto prostriedky boli použité bankou a "proudili".
Ak bude trestaný zápornými úrokmi, bude tieto prostriedky držať doma pod vankúšom, v ponožke, prípadne v malom trezore (hovoríme o obyčajnom človeku, nie o zbohatlíkovi, ktorý ukladá a prenáša peniaze v alobale). Potom skutočne tieto jeho rezervy budú iba ležať a ich potenciál ostane nevyužitý.

Chápem, že dnešná doba hrá do karát ľuďom, ktorí uprednostňujú míňanie na pôžičku, ale nemala by diskriminovať tých, ktorí cítia potrebu mať pre seba či pre svoju rodinu finančnú rezervu a akciový trh je pre nich "divokým západom" či eldorádom banditov (s bielymi goliermi a kravatami).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 24. 2. 2016 14:17
reakce na Peter Adamov | 24. 2. 2016 13:07

Úspory jsou přirozený regulátor ekonomiky. Udržují míru investic na optimální výši. Mylná představa ekonomiky "na dluh" a nahrazení přirozených regulátorů "inovacemi" sociálních inženýrů, marxistů, keynesiánců a spol. vede k brutální deformaci přirozených ekonomických vazeb, k malinvesticím a následným bublinám a krizím. Protože sociální inženýři nejsou schopni pochopit nebo přiznat, že jejich nápady nefungují, tak se uchylují k čím dál šílenějším a více od reality odtrženým opatřením, jako jsou umělé záporné úroky, zrušení hotovosti, konfiskace drahých kovů, minimálnímu základnímu příjmu, co je jenom obdoba rozhazování peněz z helikoptéry v éře bez hotovsti nebo k mýtům o škodlivosti deflace a nutosti 2% inflace atd.

Smyslem toho všeho je olupování občanů o jimi vytvořené reálné bohatství vládnoucími elitami a na ně přisátými státními zaměstnanci.

P.S. Ukládání pod vankůš bude znemožněno právě zrušením hotovosti.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 20:06
reakce na Josef Fraj | 24. 2. 2016 14:17

Jak funguje ta přirozená regulace investic prostřednictvím úspor? :-) To by mě skutečně zajímalo.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 28. 2. 2016 08:17
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 20:06

Obávám se, že moje schopnosti vám něco vysvětlit, jsou omezené. S někým, kdo má pocit, že vyvrátil realitu vzácnosti zdrojů vyhlášním cituji: "Naproti tomu já zastávám doktrínu dostatku, tedy sebevědomou (neustrašenou) mentalitu bohatství, která není založena na vnímání omezeného množství zdrojů a vzácnosti těchto zdrojů." konec citátu, neumím vést smysluplnou debatu na ekonomická témata.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 28. 2. 2016 10:45
reakce na Josef Fraj | 28. 2. 2016 08:17

A máme to tu zase. Když už se schyluje k věcní diskuzi, kde se Vám evidentně nedostává znalostí nebo argumentů, tak začnete s argumentací ad personam a řeč převedete na úplně jiné téma (koncept vzácnosti).

Tak ještě jednou: Jak funguje ta přirozená regulace investic prostřednictvím úspor?

A abyste neřekl, že se také vyhýbám diskuzi na Vaše téma. Samotnou existenci vzácnosti různých statků nepopírám. Má ale za to, že položit do základů nějaké teorie koncept založený na vzácnosti, tedy veličině zcela subjektivně vnímané jednotlivými individui a měnící se v čase mi nepřijde úplně šťastné. Co to vůbec je vzácnost? Kde končí vzácnost a začíná hojnost? Proč zde nemáme i teorii založenou na hojnosti? Nebo hojnost neexistuje? Potom by neexistovala ani vzácnost, protože jeden pojem bez druhého v podstatě nedává smysl.

Pokud by měl platit pouze princip vzácnosti, pak by muselo všeho ubývat (spotřebou) a ceny všeho by musely růst. Pokud je ale něčeho nadbytek, nebo ceny klesají jedná se selhání konceptu vzácnosti? Pokud by už měla teorie vycházet z existence vzácnosti, neměla by počítat i existencí hojnosti. Neměla by tedy univerzální teorie přistupovat k hojnosti stejně jako ke vzácnosti s tím, že v jeden okamžik na různých místech ve vztahu k různým osobám a statkům mohou platit oba principy současně?

Není tedy teorie založená pouze na jediném pólu (vzácnosti) zjevně chybná?

Pokud Vám přijde tato debata nesmyslná, pak mi vysvětlete proč.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 28. 2. 2016 15:37
reakce na Richard Fuld | 28. 2. 2016 10:45

Pane Fulde, já o ekonomii velice rád diskutuji, ale baví mně to jenom v případě, že partner v diskusi logicky argumentuje. Toho vy nejste schopen. Nemáte ustálené definice pojmů, často je měníte, často popíráte sám sebe. Když se vám námitky oponenta nelíbí, tak používáte nadávky ve stylu "jenom hlupák si může myslet", " jenom někdo s mentáílním blokem..." atd. Omouvám se, ale ušetřím svůj i váš čas a budu se věnovat něčemu užitečnějsímu.

Vy nechápete, že vzácnost zdrojů je předmětem a smyslem ekonomie, jako takové. Bavit se o úsporách nebo investicích bez vazby na vzácnost zdrojů nedává žádný smysl. Kdybyste snad někdy nahlédl, že zdroje jsou vzácné a že je nelze nahradit vašimi účetními penězi, ani vyhlašováním "doktrín dostatku", tak dejte vědět. Do té doby nemám zájem.

Nijak na vás nechci útočit, jenom vysvětluji svůj postoj. Věřte, že bych uvítal diskusi s někým, kdo má vyargumentovanou pozici odlišnou od té mojí. To vy ale nejste.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 28. 2. 2016 18:07
reakce na Josef Fraj | 28. 2. 2016 15:37

Zase jen prázdné floskule a urputná tvrzení na adresu mé osoby. Vhozenou rukavici k diskuzi o základu Vaší teorie (konceptu vzácnosti) jste nezvedl. O základu Vaší teorie přece nebude s nikým diskutovat. Já jsem samozřejmě dávno nahlédl, že zdroje mohou být vzácné. Jenže i tento aspekt je samozřejmě velmi relativní. Peníze v rozvinuté společnosti jsou vzácné (mají svoji reálnou hodnotu). Tytéž peníze na pustém ostrově jsou zcela bezcenné (snad kromě užitných vlastností materiálu, z nichž jsou zhotoveny). Písku na poušti je hojnost. Pytel písku v kufru auta uvízlého v zamrzlém ďolíku je vzácnost. Kontext a okolnosti jsou důležité a vzácnost není automatický a všeobjímající princip.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 29. 2. 2016 08:16
reakce na Richard Fuld | 28. 2. 2016 18:07

Opět si odporujete. Vaše "doktrína dostatku" říká opak. Stále jste nevysvětlit, jak v tom autě na náledí získáte druhý pytlík písku tím, že si vyrobíte více účetních peněz.

Přirovnání kulhají, tak raději obecně. Tvrdím, že zdroje jsou vzácné. To, že pro každého jinak, na tom nic nemění. A tvrdím, že ekvilibristika s účetními penězi žádé další zdroje nepřinese.

Dále tvrdím, že arbitrární manipulace s účetními penězi a obecně zásahy státu do ekonomiky, z principu deformují ekonomické vztahy a zhoršují tak efektivitu využívání zdrojů.

Vy toto odmítáte vylášením "doktríny dostatku". Jenže deklarace doktríny není argument, ale politické prohlášení. O tom si pokecejte se Sobotkou.

Pořád jsme se nedostali ani na krok od vaší představy, kterou jste popsal před rokem, že Řecký dluh je možné zaplatit nějakým trikem, kterým nějaká banka vyrobí ty chybějící stovky miliard euro. Stále jsme u toho, že Řekové spotřebovali reálné zdroje, ale nevytvořili nic reálného, čím by to mohli zaplatit. Výroba nových peněz není splacení dluhu, ale jeho přenesení na někoho jiného. Nehodlám celu tu výměnu názorů opakovat, to si mohu přečíst tu starou. Za ten rok jste neuvedl nic, co by vyvracelo moje tvrzení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 2. 2016 14:40
reakce na Josef Fraj | 29. 2. 2016 08:16

Tady je poměrně zdařilá úvaha na téma teorie nedostatku a hojnosti.

http://bastiat.cz/nedostatek-a-hojnost/

Docela by mne zajímalo, jestli Vám to alespoň pootevře oči. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 2. 2016 12:33
reakce na Josef Fraj | 29. 2. 2016 08:16

Moje doktrína dostatku nefunguje vždy, stejně jako nefunguje Vaše doktrína nedostatku (vzácnosti). Já to chápu. Jen je otázkou jestli to jste schopen pochopit a vnímat i Vy.

Vytvoření nových peněz ale může přímo způsobit, že se v zamrzlém ďolíku objeví další potřebný pytel písku. Onen pán v nesnázích zavolá servisní službu, která se živí dodáváním věcí, které někdo potřebuje. Služba přiveze pytel písku a pán zaplatí kreditní kartou, což znamená, že servisní služba dostala zaplaceno právě nově vytvořenými penězi. Takže vytvoření nových peněz, které chce získat ta servisní firma způsobilo dopravení pytle písku do zamrzlého ďolíku. Je na tom příběhu něco špatně? Tady máte ukázku, jak ekvilibristika s účetními penězi přinesla nový zdroj (pytel písku).

Ano, správně píšete, že doktrína obecně není argument. Přesto mi na otázku, jak probíhá přirozená regulace investic úsporami, "argumentujete" doktrínou "vzácnosti zdrojů". A pak, že já si tady protiřečím a posíláte mě za Sobotkou. :-)

V principu může být pravdivým tvrzením, že Řekové (nebo kdokoliv jiný) spotřebovali reálné zdroje a sami nic reálného zatím nevytvořili. A je to takto zcela přirozené. To je podstata peněžního dluhu samotného. Půjčíte si, spotřebováváte, a následně (současně) produkujete (zpravidla něco jiného, než jste spotřeboval), abyste získal peníze na splacení Vašeho dluhu. Nejzajímavějším pro Vás asi bude zjištění, že tento "nešvar", kdy dlužníci nejprve spotřebují zdroje, které si pořídili za půjčené peníze, bude přítomen vždy, bez ohledu na to, zda zde máme účetní peníze, nebo zlatý standard. Vámi uvedené totiž není aspektem systému účetních peněz. Je to základní princip doprovázející institut půjčky peněz jako takové.

A ten účetní trik, jak Vy píšete, se týkal výhradně státního dluhu. To má své další specifické aspekty.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 14:10
reakce na Peter Adamov | 24. 2. 2016 13:07

Klasická teorie, že peníze ležící v úsporách nespí, nýbrž jsou bankou půjčeny těm aktivním, kteří je použijí k investici nebo spotřebě je chybná. Peníze, které držíte na účtu leží na tom účtu, dokud je nepřevede na účet někoho jiného. Tyto peníze neproudí. Aby peníze opět proudili, musí si je v bance někdo půjčit a tyto peníze utratit. Takto vzniknou nové peníze, které existují vedle těch peněz, které leží na účtu v úsporách. Z uvedeného je zřejmé, že nové peníze na investice, či spotřebu vznikají v podstatě bez ohledu na to, jestli někdo nějaké peníze uspořil nebo ne. Svět úspor a svět investic a spotřeby na dluh jsou do značné míry oddělené světy. Dokonce si troufám tvrdit, že pokud by lidé méně spořili, pak by byla vyšší poptávka v reálné ekonomice, producenti by měli vyšší tržby a zisky a pokud by se toto promítlo i do platů zaměstnanců, pak tito mohli svou spotřebu financovat z platů a nikoliv z půjček, stejně tak firmy by mohli více investovat své vlastní peníze a nemuseli by si tolik půjčovat. Jinými slovy méně spoření by doprovázelo pravděpodobně i méně investičních i spotřebních dluhů.

Pokud budou zavedeny záporné úrokové sazby, pak bude zrušena i hotovost a lidé si žádné peníze pod polštáře neschovají.

Současná doba (ani žádná jiná doba) nehraje nikdy do karet těm, kteří musí financovat svoji spotřebu úvěrem. Tito lidé se pohybují na pokraji osobního bankrotu a opravdu jim není co závidět. A pokud by lidé okolo nich méně spořili a více utráceli, možná by si více vydělali a nemuseli by si půjčovat peníze. Tí, co mají příjmy, které jim umožňuje spořit, by se neměli dívat na ty, co si musí půjčovat, příliš z vrchu, protože mezi oběma skupinami nejsou příliš velké vzdálenosti. Často stačí k přechodu z jedné skupiny do druhé např. jen půlroční nemoc nebo nezaměstnanost.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 24. 2. 2016 14:28
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 14:10

Fuld: "nové peníze na investice, či spotřebu vznikají v podstatě bez ohledu na to, jestli někdo nějaké peníze uspořil nebo ne. Svět úspor a svět investic a spotřeby na dluh jsou do značné míry oddělené světy."

Ano. Jinými slovy peníze na investice jsou k dispozici bez ohledu na reálné zdroje a potřeby. Proto dochází k malinvesticím a krizím.

------

A až ty úspory utratí, tak co? Stanou na pokraji osobního bankrotu, což v dalším odstavci kritizujete. Už si zase odporujete.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 19:57
reakce na Josef Fraj | 24. 2. 2016 14:28

Když to zjednosuším tak úspory způsobí, že z 10- rohlíků se 2 neproadají a prodejna je může vyhodit nebo namlít na strouhanku. V této situaci nic nebrání tomu, aby si prodejce půjčil nově vytvořené peníze na pořízení mlýnku na výrobu strouhanky. Peníze uspořené konzumenty rohlíků nejsou potřeba pro investici prodejce. Ani ty dva uspořené rohlíky se nepřetransformují na mlýnek na strouhanku. Uspořené rohlíky, uspořené peníze a ani předem vyrobené mlýnky nejsou potřeba k tomu, aby prodejce mohl investovat do zefektivnění svého podnikání a zřejmě ani nepujde o investici odsouzenou ke krachu. O tom jestli je investice dobrá nebo ne, rozhoduje její podstata, nikoliv skutečnost, že je investována z nově vytvořených peněz ani jestli někde na účtech bank leží nějaké uspořené peníze.

Co se týče úspor. Když je někdo utratí nebude je mít. Co je na tom divného? Proti uměřenýn úsporám nic nemám. Výhrady mám ale např. ke spoření na dűchod v situaci, kdy člověk platí odvody do průběžného systému.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:02

Autor tvrdí, že: "Likvidita se na trh dostává tím způsobem, že ECB nakupuje státní dluhopisy a do oběhu uvolňuje nově vytvořené inflační peníze." Pan Kohout by si měl konečně uvědomit, že pokud ECB nakupuje od obchodních bank státní dluhopisy, tak se žádné nové inflační peníze nevytváří. Tato obchodní operace má na objem peněz v oběhu úplně stejný vliv jako když koupí státní dluhopisy jedna obchodní banka od jiné obchodní banky. Nové peníze se do oběhu dostávají téměř výhradně tím, že obchodní banka půjčí peníze nebankovnímu subjektu (včetně státu). Tuto prostou skutečnost by měl pan Kohout dávno znát a také respektovat.
-13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 25. 2. 2016 11:51
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:02

Co když komerční banka prodá ECB dluhopisový šrot, který nemá prakticky žádnou hodnotu a je jinak neprodejný a za získanou likviditu nakoupí nové dluhopisy od nebankovní jednotky? Potom se do oběhu nové peníze nedostávají?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 25. 2. 2016 19:04
reakce na Jiří Suchý | 25. 2. 2016 11:51

Za likviditu nic samozřejmě žádná banka od nebankovní jednotky nic nekoupí. :-) K tomu se používají peníze. A co brání bance koupit takový dluhopis od nebankovní jednotky v případě, že šrot centrální bance vůbec neprodá? Vůbec nic. V takovém případě jednoduše vytvoří nové peníze a ty připíše na účet nebankovní jednotky, aniž by banka potřebovala nějakou "tržbu" z prodeje šrotu. :-)

Jinými slovy do oběhu může být uvedeno více peněz jen v případě úvěrové (či obdobné) transakce s nebankovní jednotkou.

Meritem věci je ale otázka, zda dojde k uvedení peněz do oběhu, tehdy když centrální banka nakoupí dluhopis od banky obchodní. O nákupu dluhopisu od nebankovní jednotky zde nebyla žádná řeč.

Jinými slovy centrální i komerční banky se mohou přetrhnout při jejich vzájemném obchodování. Pokud nenajdou někoho, kdo by si od nich půjčil, nebo jim něco prodal, tak do oběhu nevpustí ani floka a mohou se koupat v moři likvidity. :-)

Otázka, zda bance pomůže prodej šrotu s její solventností a potažmo i likviditou je samozřejmě něco úplně jiného, než otázka, zda taková transakce sama o sobě způsobí nárůst peněžní zásoby.


Myslel jsem, že v tomto už máte po té rozsáhlé debatě jasno. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 2. 2016 13:23
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:02

Takže když někdo má nelikvidní aktivum (neprodejný dluhopis předlužené země, zaknihovaný stále v nominální ceně a ne přeceněný v tržní hodnotě, protože pak by se bilance banky zhroutila) a státní banka to od něj koupí za peníze, které si vycucala z prstu (nebo kde bere FED a ECB na QE, kde bere ČNB na intervence? Choděj členové rady snad o víkendech skládat uhlí, aby si na to vydělali?), tak to nezvyšuje měnovou zásobu a likviditu? Ten někdo, kdo před tím měl neprodejný nelikvidní dluhopis přeci nyní má to nejlikvidnější, co může být: hotovost. Z ničeho nic, za žádné náklady, zázrak! Vykoupeni za inflační nové peníze, typicky za naprosto netržní nominální cenu. Autor vůbec nepřehání, když tento stav nazývá patologickým.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 23. 2. 2016 14:28
reakce na Jan Altman | 23. 2. 2016 13:23

Představme si, že banka drží aktivum, jehož nominální hodnota je dejme tomu 100 USD a tržní hodnota je např. 20 USD. Pokud banka prodá toto aktivum centrální bance za 100 USD, jak se tím zvedne objem peněz v oběhu? Odpovím si sám, nijak. V daném případě se stanou dvě věci. Za prvé banka je zachráněna před bankrotem penězi daňových poplatníků. Za druhé, NEDOJDE K ÚBYTKU likvidity dané banky o 80 USD, k němuž by ovšem došlo v případě, že by banka prodal aktivum za 20 USD. Takže nedojde k nárůstu peněz v oběhu. Dojde pouze k tomu, že nedojde k poklesu likvidity v bankovním systému.

Pokud tedy mají nákupy finančního harampádí centrální bankou od obchodních bank nějaký vliv, pak je to pouhé zabránění krachu bank, resp. zabránění významnému poklesu likvidity v bankovním systému. Rozhodně to ale neznamená, že by se v oběhu objevily nějaké nové inflační peníze. To určitě ne.

Aby bylo jasno, jsem odpůrce záchrany bank penězi daňových poplatníků a jsem příznivcem toho, že každá (nejen velká) banka, která se ocitne v potížích má být státem zachráněna tak, že je státem převzata (zestátněna) a posléze opět privatizovaná. Jedině tento postup dopadne na ty, na něž má v těchto případech dopadnout, na akcionáře a management bank.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 23. 2. 2016 15:11
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 14:28

Stále jste nevysvětlil, kde centrální banka vezme těch 100.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:29
reakce na Josef Fraj | 23. 2. 2016 15:11

Centrální banka jednoduše oněch 100 USD připíše na rezervní účet obchodní banky, od které onen dluhopis koupí. Obchodní banka tak bude mít místo dluhopisu v aktivech likviditu a centrální banka místo likvidity (nově vytvořené, nebo již existující) bude mít dluhopis. Úplně stejná situace nastane, když na místě centrální banky bude jiná obchodní banka. Peněz na vkladových účtech nebankovních klientů v důsledku uvedené transakce jednoduše nepřibude, a to bez ohledu na to, že likviditu, za kterou banka dluhopis kupuje, ve své bilanci nově vytvoří. Celkový objem peněžní zásoby (o níž je zde řeč) se v důsledku dané transakce nezmění.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 2. 2016 16:13
reakce na Josef Fraj | 23. 2. 2016 15:11

No na té brigádě na nákladovém nádraží samozřejmě. Co děláte vy, když potřebujete 100 peněz, abyste od někoho mohl koupit nějaký papír? :-)

O tom, v jaký okamžik k nárůstu měnové zásoby dojde, lze samozřejmě diskutovat. Záleží na tom, čemu všemu říkáme peníze. Ono k němu zřejmě došlo již tehdy, kdy si pomocí prodeje dluhopisu stát půjčil od soukromé banky (a ta mu samozřejmě půjčila nově vytvořené peníze). A vykoupení dluhu za nominál ze strany centrální banky jen zabránilo opětovnému poklesu objemu na stav před touto pochybnou transakcí.
Komerční banka půjčí státu neexistujících 100 peněz (tzn. o 100 zvýší množství existujících peněz). Když se ukáže, že hodnota toho dluhu není ani 110, ani 100, ale jen 20, prodá tuto nedobytnou pohledávku centrální bance za 100 a centrální banka si ty peníze samozřejmě také "vytiskne" (opravdu na ty brigády Singer či Jelen nechodí). Dluh komerční bance je tak víceméně splacen, jí vytvořené peníze v podstatě "tak nějak" zaniknou, ale peněz neubude, protože si je natiskla centrální banka. Jí natištěné peníze by zanikly jen tehdy, pokud by jí stát ten dluhopis splatil. Ovšem pokud by toho byl schopen, tak by nemusel ten původní problém vůbec vznikat, že. Takže spíše dojde k (částečnému či úplnému) odpuštění dluhu, případně k jeho splacení dojde pomocí další půjčky (resp. exponenciálně rostoucích a nikdy nesplacených půjček), pomocí triku s převodem dluhu na záchranné a stabilizační fondy, atd...
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 11:33
reakce na Jan Altman | 23. 2. 2016 16:13

Pane Altmane, musím uznat velmi velký posun ve Vašich vědomostech o fungování bankovního/peněžního systému, a to správným směrem. Nicméně v některých svých závěrech činíte zásadní chyby. Často vaše závěry také potvrzují moji základní tezi, tedy že když centrální banka kupuje od obchodní banky státní dluhopisy, tak neroste množství peněz v oběhu.

"O tom, v jaký okamžik k nárůstu měnové zásoby dojde, lze samozřejmě diskutovat. Záleží na tom, čemu všemu říkáme peníze." Souhlasím. Já tvrdím, že k nárůstu peněžní zásoby dojde až v okamžiku, kdy se dostane do oběhu více peněz, přičemž za peníze považuji zůstatky na vkladových účtech bank, které drží nebankovní subjekty. Pokud je držitelem "peněz" (např. získaných z prodeje cenného papíru) banka, pak nelze mluvit o penězích. V takovém případě se mluví o likviditě.

"Ono k němu zřejmě došlo již tehdy, kdy si pomocí prodeje dluhopisu stát půjčil od soukromé banky (a ta mu samozřejmě půjčila nově vytvořené peníze)." S tímto Vaším tvrzením souhlasím beze zbytku. Všimněte si ale, že tento případ je právě ten o kterém píšu výše, tedy že se nové peníze objevily na vkladovém účtu nebankovního klienta (zde státu). V daném případě ale nejde o situaci, o níž jde v této diskuzi, tedy o situaci, kdy od banky kupuje již existující dluhopis centrální banka.

"A vykoupení dluhu za nominál ze strany centrální banky jen zabránilo opětovnému poklesu objemu na stav před touto pochybnou transakcí." Zde se mýlíte. Nakoupením dluhopisu centrální bankou nedojde k zamezení poklesu objemu peněz, který by nastal v případě splacení onoho dluhopisu. Tato operace je z hlediska množství peněz v oběhu zcela neutrální. Dojde totiž pouze ke změně osoby držitele dluhopisu, která nemá na objem peněz v oběhu žádný vliv.

"Komerční banka půjčí státu neexistujících 100 peněz (tzn. o 100 zvýší množství existujících peněz)." Zde nelze než bezezbytku souhlasit. :-)

"Když se ukáže, že hodnota toho dluhu není ani 110, ani 100, ale jen 20, prodá tuto nedobytnou pohledávku centrální bance za 100 a centrální banka si ty peníze samozřejmě také "vytiskne" (opravdu na ty brigády Singer či Jelen nechodí)." Centrální banka si "nevytiskne" žádné peníze. Vytvoří likviditu, kterou připíše na bance, která ji prodává onen dluhopis na její rezervní účet. Tato operace nezvýší objem peněz v oběhu. Dojde pouze k tomu, že banka bude mít v aktivech namísto dluhopisu likviditu uloženou centrální banky. Na účtech jejích klientů nepřibude jediná koruna (dolar).

"Dluh komerční bance je tak víceméně splacen, jí vytvořené peníze v podstatě "tak nějak" zaniknou, ale peněz neubude, protože si je natiskla centrální banka." Tady se mýlíte. Dluh komerční bance není splacen. Dluh existuje stále, jen věřitelem je někdo jiný (centrální banka). Když nezanikl dluh, nezanikly ani žádné peníze. Tzn. objem peněžní zásoby se ani nezmenši ani nezvětšil.

"Jí natištěné peníze by zanikly jen tehdy, pokud by jí stát ten dluhopis splatil." Přesně tak.

"Ovšem pokud by toho byl schopen, tak by nemusel ten původní problém vůbec vznikat, že." Pokud ten dluh stát nesplatí objem peněžní zásoby se opět nezmění. Jen dojde k tomu, že objem peněžní zásoby neklesne. A žádný problém tady nevidím. Jaký problém zde vznikl?

"Takže spíše dojde k (částečnému či úplnému) odpuštění dluhu, případně k jeho splacení dojde pomocí další půjčky (resp. exponenciálně rostoucích a nikdy nesplacených půjček), pomocí triku s převodem dluhu na záchranné a stabilizační fondy, atd..." Pokud dojde k odpuštění dluhu, pak centrální banka vytvoří opravnou položku na nesplacený státní dluhopis. Jediné co se stane je, že poklesne vlastní kapitál centrální banky. Peněžní zásoba se v takovém případě nezmění, resp. nepoklesne tak, jak by poklesla pokud by stát dluh splatil. K odpouštění dluhů ale není žádný důvod. Pokud dojde k refinancování dluhu, tedy jeho splacení penězi získanými emisí nových dluhopisů, pak sice vzniknou nové peníze v důsledku emise dluhopisů, současně však i zaniknou splacením splatných dluhopisů. Objem peněžní zásoby se pět nezmění, resp. se změní o rozdíl mezi objem nové emise a objemem splacených dluhopisů (tedy o schodek, nebo přebytek státního rozpočtu za dané období).
Zcela zásadně se mýlíte v tom, že tímto roste exponenciálně objem dluhů. V případě refinancování jeden dluh zanikne a na jeho místě se objeví dluh nový. Žádné dluhy se zde v důsledku refinancování státního dluhu nehromadí. Případný růst objemu stáního dluhu plyne pouze a jen ze schodkového hospodaření státu.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 24. 2. 2016 13:59
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 11:33

Pokud by centrální banka kupovala dluhopis od státu, tak si na to vytvoří nové peníze. Stát ty peníze utratí. Možství peněz se zvýší. Co z toho podle vás neplatí?

Pokud centrální banka nakoupí dluhopis pasírovaný přes komerční banku, tak se nic nezmění.

Jediný způsob, jak množství peněz vrátit na původní stav, je splacení dluhopisu státem. Stát ovšem splácí staré dluhopisy novými dluhopisy a to často ve větším objemu. Dlouhodobě tedy centrální banka vyrábí stále více peněz na nákup stále více dluhopisů. Stát ty peníze pouští do oběhu a vytváří tak inflaci.

Jenom formálně se to liší od návrhu švýcarského referenda, aby banky přímo dotovala státní rozpočet novými penězi. Dluhopisy jsou dnes jenom formální mlha.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 14:36
reakce na Josef Fraj | 24. 2. 2016 13:59

"Pokud by centrální banka kupovala dluhopis od státu, tak si na to vytvoří nové peníze. Stát ty peníze utratí. Množství peněz se zvýší. Co z toho podle vás neplatí?" Ano v tomto případě se zvedne peněžní zásoba. Úplně stejně, jako když si od státu koupí dluhopis obchodní banka. Taky za nově vytvořené peníze. V tomto není žádného sporu. Pan Kohout ale tvrdí, že se zvyšuje objem peněz v oběhu tehdy, když státní dluhopis koupí centrální banka od obchodní banky. V tomto případě peněžní zásoba nevzroste a v tom to je jádro sporu. Váš příklad se zjevně míjí s meritem diskuze.

"Pokud centrální banka nakoupí dluhopis pasírovaný přes komerční banku, tak se nic nezmění." Pokud pasírovaným dluhopisem myslíte dluhopis, který předtím banka koupila od státu, pak ano. Peněžní zásoba se nezmění a tento příklad se týká merita diskuze.

"Jediný způsob, jak množství peněz vrátit na původní stav, je splacení dluhopisu státem. Stát ovšem splácí staré dluhopisy novými dluhopisy a to často ve větším objemu." Tady jsme ale zase poněkud mimo meritum. Pan Kohout NESPRÁVNĚ tvrdí, že když centrální banka nakoupí dluhopisy od jiné banky, tak VZROSTE objem peněz v oběhu. Netvrdí, že NEKLESNE objem peněz v oběhu, což by bylo tvrzení, proti němuž bych ničeho nenamítal, neb by bylo SPRÁVNÉ.

"Dlouhodobě tedy centrální banka vyrábí stále více peněz na nákup stále více dluhopisů. Stát ty peníze pouští do oběhu a vytváří tak inflaci." V zásadě ano, ALE dluhopisy od státu kupují zásadně obchodní banky, ne centrální banka. Takže ty peníze "vyrábí" vždy obchodní banky. A ano, každý rok vzroste objem peněžní zásoby o schodek státního rozpočtu financovaný prodejem státních dluhopisů obchodním bankám (odhlédneme-li od změn objemu peněžní zásoby i z jiných důvodů). O této triviálnosti ale pan Kohout nepíše. On píše, že objem peněz v oběhu vzroste v důsledku, toho, že centrální banka koupí státní dluhopis od obchodní banky, nikoliv v důsledku toho, že stát financuje schodek prodejem dluhopisů obchodním bankám.

"Jenom formálně se to liší od návrhu švýcarského referenda, aby banky přímo dotovala státní rozpočet novými penězi. Dluhopisy jsou dnes jenom formální mlha." Státní dluhopisy nejsou jen formální mlha. Pouze kreditní riziko spojené se státními dluhopisy by mělo být vnímáno jako formální mlha. Švýcarské referendum ve věci VollGeld je pomýlené, protože chce převést veškeré peníze do stádia v němž se nachází peníz, které vznikly tím, že stát prodal obchodním bankám státní dluhopisy, což je dne jen okrajový původ peněz, navíc systémově limitovaný pravidly pro kapitálovou přiměřenost. Majoritní podíl existujících peněz má původ v úvěrech poskytnutých bankami soukromoprávním subjektům.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 23. 2. 2016 12:31

Varování: tento článek v kombinaci s anketou typu "ptáme se establishmentu, jak na tom budou důchodci za 30 let" (http://finmag.penize.cz/anket a/308909-ocima-expertu-konec-d uchodoveho-veku-do-penze-kdy-s e-vam-zachce)může způsobit ztrátu důvěry ve světlé EUzítřky.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Toman | 23. 2. 2016 11:35

"Vzniká otázka, proč jsou investoři tak hloupí, že dluhopisy se zápornými výnosy vůbec kupují. Copak nemůžou koupit něco ziskového? Ne, nemůžou. Evropa je kontinent, kde existuje obrovský počet institucionálních investorů: bank, pojišťoven, penzijních fondů atd. V Evropě (na rozdíl od USA) je zvykem, že zákon stanoví minimální podíl rezerv, který tyto organizace musejí investovat do státních dluhopisů."

"Já nevím, školy nemám, jsem jen prostý člověk, ale..." (Hospoda na mýtince) ... nešlo by držet státní dluhopisy, které mají výnosy kladné? Viz http://www.finez.cz/odborne-clanky/dluhopisy/dluhopisy-bilancovani-roku-2015-a-vyhled-na-rok-2016/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:09
reakce na Petr Toman | 23. 2. 2016 11:35

Máte na mysli ty brazilské státní dluhopisy? :-)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 2. 2016 13:17
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 13:09

No podle vas jsou vsechny statni dluhopisy absolutne bezpecne. Brazilske, Recke, Italske, Zimbabwske, Argentinske, Ceske, Ukrajinske, Japonske.... Doufam, ze ve shode s tim i investujete a nezvedate nam tak nakupni ceny jinych (skutecnych) investic :-)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 23. 2. 2016 14:11
reakce na Jan Altman | 23. 2. 2016 13:17

Říkáte to nepřesně. Tvrdím "jen", že státní dluhopisy nejsou spojeny s kreditním rizikem. Jsou však spojeny s country riskem, které se projeví v okamžiku, kdy začnete nakupovat dluhopisy cizích zemí.

Absence kreditního rizika u státních dluhopisů je základním kamenem současného peněžního systému (většina ekonomických učebnic hovoří o bezrizikovém výnosu v souvislosti s výnosy ze státních dluhopisů). Skutečnost, že toto základní pravidlo není v praxi respektováno (především státními institucemi a centrálními bankami), pak vede jen k vážným problémům, často zcela neřešitelným (viz. např. Řecko). Z tohoto plyne moje odpověď na Vaši otázku, zda investuji do státních dluhopisů. Právě vzhledem ke kauzám, jako je "dluhová krize eurozóny" a "řecká dluhová krize", jsem u investic do státních dluhopisů krajně obezřetný.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 23. 2. 2016 14:33
reakce na Richard Fuld | 23. 2. 2016 14:11

No řekl bych, že riziko nesplacení není tím jediným rizikem.

Lehce představitelná je situace, kdy výnos dluhopisu bude -1%, centrální banka bude financovat schodek státního rozpočtu (stále rostoucí) a k tomu ještě posílat každému voliči všimné 10 tisíc měsíčně. Reálná inflace (po odfiltrování propagandistických tvrzení) bude třeba 4, 12, nebo třeba i 32% (napřed méně, později více).

Riziko nesplacení nominálu nulové, ale jistota prodělku stoprocentní.
Dluhopisy logicky bude kupovat jen ten, kdo chce (centrální banka), nebo ten, kdo víceméně musí (penzijní fond, komerční banka). Běžný člověk/investor samozřejmě nechce, ale pak by měl pochopit, že by neměl chtít mít cokoli společného ani s tou bankou a penzijním fondem.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:55
reakce na Jan Altman | 23. 2. 2016 14:33

Výnos státního dluhopisu - 1% p.a. není riziko. Je to okolnost, při níž si dluhopis buď pořídíte nebo ne. Pokud ale klesnou dluhopisové výnosy, pak tržní cena Vámi v tu dobu držených dluhopisů pravděpodobně vzroste. V tomto případě tak jde spíše o příležitost, než o riziko.

Co se týče Vašeho doporučení držet se dál od bank, tak tímto jste právě barvitě nastínil bezvýchodnost Vaší situace (spíše Vašeho postoje). Pokud se chcete odtrhnout od základní infrastruktury ekonomiky (bankovního systému), pak toto je samozřejmě nemožné. I když si vytvoříte rezervy ve zlatě, či čemkoliv jiném, pokud klekne bankovní systém a s ním i celá ekonomika, pak bude sdílet "návrat do středověku" se všemi ostatními a rozdíl v životní úrovni Vaší a ostatních nebude ani zdaleka tak vysoký, jako je hodnota Vaší dříve odložené spotřeby, tedy investice do Vašeho "zabezpečení". Vy totiž nemáte na výběr. Vy musíte ve vlastním zájmu podporovat současný systém. Jinak to semele i Vás se všemi ostatními. Smete to ty "připravené" i ty totálně nahé. Budete se maximálně moci utěšovat mumláním si pro sebe, že jste nám to přece říkal. :-) To bude ale chabá náplast.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 24. 2. 2016 17:22
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 12:55

Doporučuji se držet dále od současných bank založených na od základu podvodném principu částečných rezerv.
Doporučuji se držet dál od bank či penzijních fondů, kde váš majetek závisí od libovůle politika.
Ale neříkám, že doporučuji se držet dál od bitcoinu, případných nástupců e-goldu (jen co na ně přestanete posílat Urnu či oni vynaleznou způsob, jak se před vámi chránit) a dalších opravdu tržních institucí.
Stejně tak neříkám, že doporučuji držet se dál od akcií. Jen silně preferuji neřešit vše přes jednoho českého brokera (protože pak na vás domácí politik opět může, kdykoli mu začnou docházet peníze). Pokud budete mít akcie přes zahraniční brokery, domácí postupný 1948 vás opět ohrožuje jen málo.
A pokud to VY (keynesiánci a socialisti) dovedete až do toho totálního krachu, tak podle mne vlastnit zlato, BTC, atd výhodou jistě bude. Placení bitcoinem bude fungovat i bez frakčních bank - a doufejme, že do okamžiku toho krachu se jeho používání ještě významně rozšíří, aby přechod byl co nejméně bolestivý. Navíc ten krach zřejmě neproběhne všude a se stejnou intenzitou. Kdežto zlato či bitcoin pravděpodobně fungovat všude budou. Pokud některá země bude totálně ztracená a rozvrácená (protože tam lidi masově volili politiky uplatňující keynesiánské metody - politiky na způsob ČSSD, ANO, KSČM a dalších), tak zde stále bude šance zvolit si život někde jinde a řekl bych, že vlastnictví "nepapírových" aktiv to značně ulehčí.
Ale i život zde dost možná vlastnictví "tvrdé měny" ulehčí - i za komunistů bylo výhodou mít zděděnou rentu 1000USD/měs po prastrýci z Ameriky - i když ji člověk mohl utrácet jen v Tuzexu, stále na tom byl lépe než ten, jehož prastrýček byl pasák ovcí od Humenného.
Ale jak stále opakuji - je to věc názoru a osobních preferencí a volby osobní strategie. Na rozdíl od vás nikomu nic nevnucuji.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 26. 2. 2016 09:44
reakce na Jan Altman | 24. 2. 2016 17:22

Zajímalo by mě, co řeknete k tomu, že pan profesor na měnovou teorii tvrdí, že reálná cena zlata oslabila od 80-tých let 19. století o cca 30%.

Zde podrobnosti:

www.novinky.cz/ekonomika/395936-ceska-koruna-kryta-zlatem-dolar-by-stal-8000-kc.html
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 24. 2. 2016 20:12
reakce na Jan Altman | 24. 2. 2016 17:22

Princip podvodných částečných rezerv fungoval v době plnohodnotného zlatého standardu, kdy tento nebyl dodržován tím, kdo ho "garantoval". Dnešní banky garantují krytí peně jimi drženými aktivy. O žádném podvodu nemůže být řeč.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 2. 2016 14:42
reakce na Richard Fuld | 24. 2. 2016 20:12

Když v době zlatého standardu někdo podváděl a nedoržel závazky, tak zkrachoval. Dnešní stát ovšem z toho podvodu udělal státní měnovou politiku a zajistil si na ní monopol. Jediné co stát garantuje, je trvalé znehodnocování peněz, úspor, důchodů atd. Je to pořád ten stejný podvod, jako když ho dělal soukromý bankéř. S tím rozdílem, že bankéře jsem si mohl vybrat nebo vyměnit, když jsem měl pocit, že by mě mohl podvést. Stát mně prostě oloupí za radostného hýkání takových, jako jste vy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 25. 2. 2016 19:12
reakce na Josef Fraj | 25. 2. 2016 14:42

Dnešní stát neudělal z podvodu základ peněžního systému. Naopak dnešní peněžní systém je natolik odlišný od zlatého standardu, že o podvodu, který byl běžný ve zlatém standardu, nemůže být zde v principu žádná řeč. Banky a stát říkají pravdu, že peníze jsou kryty aktivy bank. A když ta aktiva budou špatná, tak mohou banky zkrachovat stejně, jako ty banky, co nedržely dostatečné krytí jimi emitovaných peněz v podobě zlata. Skutečnost, že dnešní velké banky nekrachují, resp. v případě bankrotu nejsou zestátněny a následně znovu privatizovány, považuji za velkou chybu. Není to ale chyba peněžního systému. Je to chyba politiků, kteří zachraňují akcionáře bank z peněz daňových poplatníků, což považuji za zločin.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 23. 2. 2016 11:00

"Patologická situace" je poměrně výstižné shrnutí.
Bohužel však toto je neodstranitelná vlastnost systému a tato finanční represe se bude nutně muset dál stupňovat, bez ní se systém položí. Očekávejme tedy stále patologičtější stav a stále kreativnější a zoufalejší opatření na udržení systému.
+23
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!