Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nevinná byrokracie

| 16. 2. 2016

Byrokraté mají ještě horší pověst než parlamentní poslanci – za nimi jsou v žebříčku už jenom tchyně. Nikdy nikdo se nepostavil na jejich obranu. Až teď.

Nevinná byrokracie

Byrokracie – neboli vládnutí prostřednictvím úředníků – není ve státních institucích závislá na vyprodukovaných příjmech a zisku. Žádné neprodukuje a produkovat nemůže, existuje na základě přiděleného rozpočtu. Jejím prvním přirozeným cílem je tedy získání maximálního rozpočtu. Výkony státní instituce nejsou ovšem měřitelné, protože neprocházejí trhem, nikdo je totiž dobrovolně nekupuje. Občan se nemůže rozhodnout, kolik výstupů si koupí z činnosti Ministerstva lesů, vod a strání nebo Ministerstva pro rozvoj všeho možného ani kolik jim ze svých daní poskytne. Hodnocení výkonnosti takových ministerstev a jimi řízených ústavů, podniků a organizací musí být tedy čistě formální, a proto se každoročně znovu a znovu odehrává boj rozpočet, který bude tomu a tamtěm přidělen. Když se usadí prach, zpravidla se zjistí, že všichni dostanou totéž co v loňském roce a nějaké procento navíc. To je celá filozofie sestavování státního rozpočtu.

Svět mimo trh

Ministerstvo financí jako formální tvůrce státního rozpočtu ve skutečnosti neví, kolik státních služeb by se v té či jiné oblasti se mělo vyprodukovat. Kolik má mít zaměstnanců Ministerstvo dopravy, úřad ombudsmana nebo jak hodnotit produkci Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, placeného z rozpočtu Ministerstva zemědělství, a tedy zase ze státního rozpočtu.

Naopak ti, kteří veřejné peníze na hrazení svého provozu požadují, nestojí před žádným ekonomickým omezením, protože rozpočtové zdroje neprodukují. Svět veřejných peněz je tak světem mimo ekonomii, zdroje tu nezískává – jako v tržním prostředí – ten, kdo za ně zaplatí nejvyšší cenu. Platí to i pro mezinárodní organizace, jako je třeba OSN, která vykazuje všechny jevy typické pro byrokratické instituce, jako je stálý nárůst počtu jejích úřadů, snaha každého z nich maximalizovat svůj rozpočet a neviditelnost výsledků jejich činnosti: jaká je mimochodem užitečnost Centra OSN pro lidská obydlí nebo Mezinárodního výzkumného a vzdělávacího ústavu OSN pro podporu žen, je a zůstane záhadou do konce našich životů.

Dělba odpovědnosti

Stejně jako se úřad snaží s co největším rozpočtem získat zároveň i svou moc – čím větší rozpočet, tím častěji zvoní šéfovi mobil – i jednotliví úředníci usilují o rozšíření své moci. Usilují o vyšší post a o vyšší počet podřízených. Nejsnáz toho dosáhnou v rámci neformální skupiny spojené svými zájmy neboli členstvím v nějakém, nejčastěji politicky organizovaném klanu. Každé ministerstvo se pak ve svých vyšších patrech skládá víceméně z klanů. Na obranu proti tomu se přijímají psaná pravidla, kariérní řády a služební zákony. Ty ovšem úředníka oceňují ne podle výkonu – na to žádná měřítka nejsou, ale podle kvalifikace a dodržování pravidel. Jinak to ani dělat nemůžou.

Zájmem všech přitom je, aby třeba služební zákon zajišťoval rovné podmínky. Na druhé straně je ale zájmem jednotlivce dosáhnout jeho porušení tehdy, kdykoliv on sám z toho bude mít větší prospěch, než kdyby řád dodržovali všichni včetně něho. Pokud ale při porušení získá jednotlivec významnou výhodu, skončí celá hra v bodě, že zákon při výhodné příležitosti poruší každý. Všichni se tedy budou snažit, aby pravidla platila jen pro některé. Je pravděpodobné, že tak bude fungovat i nový služební zákon (třináct let trvalo, než nabyl účinnosti).

Nemožnosti měřit kvalitu a rozsah práce úředníka má další důsledky. Dobrý výsledek se sice ocenit nedá, ale výsledek špatný, způsobený chybným postupem jednotlivce, zjistit lze. Průšvihy a jejich viníci jsou viditelní. Byrokrat – jehož úkolem nakonec není nic jiného, než rozhodovat podle úředně stanovených pravidel – nemá motivaci rozhodovat, je motivovaný nerozhodovat. Má důvody zbavovat se osobní odpovědnosti a rozdělit ji mezi více osob. Kromě toho náklady plynoucí z oddalování rozhodnutí nenese byrokrat ani úřad sám, protože všechno je mu z rozpočtu hrazeno předem. Základní vlastností byrokrata je proto averze vůči riziku. Takový postoje je v jejich případě naprosto racionální, vyplývá ze samotné povahy fungování úřadů. Slavný zákon profesora Parkinsona, konstatující, že úředníci přidělávají práci jeden druhému, jde poopravit v tom smyslu, že ve skutečnosti nejde o vzájemné přidělávání práce, ale o dělbu rizik. Toto dělení se o odpovědnost je příčinou byrokratické těžkopádnosti a pomalosti.

V roli byrokrata

Výsledek je v celém světě stejný – je prokázaná nižší efektivnost veřejného sektoru ve srovnání se soukromým. Příčiny jsou zřejmé. Státními nebo regionálními a městskými institucemi zřízené veřejné podniky nejsou pod hrozbou bankrotu. Obdobně to platí i pro samotné státní instituce, které nebývají rušeny, spíš jen reorganizovány – a po reorganizaci dál fungují mimo trh. Zatímco firma je nucena hlídat své náklady, instituce pro veřejnou službu je omezena pouze a jedině vybojovaným rozpočtem. Proto fungují i ty státní i mezinárodní instituce, které dnes postrádají smysl, případně ho postrádaly vždycky. Jestliže úřad jednou vznikne, čeká ho zpravidla život zpravidla věčný.

Kritici byrokracie a byrokratů by se ovšem na jejich místech chovali stejně jako byrokraté. Problém není v lidských vlastnostech byrokratů, ale v systému samotném. Když je někdo obsazen do role byrokrata, hraje roli byrokrata. Stejně jako kdyby měl hrát Hamleta, hrál by Hamleta. Možná – to si je zas nemalujme – ne zrovna bůhvíjak, ale odříkali by svůj text. Neboli byrokrat a byrokraté se chovají racionálně v prostředí, v kterém je jim dáno existovat. Budou-li lesníky, strážci majáků nebo realitními makléři, jejich chování se okamžitě změní.

Byrokracii tedy plodí stát a jen pokud se omezí jeho možnosti vybírat daně a rozdělovat a přerozdělovat veřejné peníze, dá se omezit byrokracie. Sami byrokraté jsou nevinní.

Což mělo být dokázáno. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Moc pěkný článek.
Nevina byrokratů ovšem dokázána nebyla. Respektive možná byla dokázána nevina byrokrata jakožto nějaké abstraktní role, v níž jedinec pouze následuje předem daný scénář (jako zmíněný herec v divadle). Stejně nevinní jsou poté ovšem i vrazi - u nich také můžeme prohlásit: "kdybyste byl v kůži vraha, také vraždíte."

Lidé však nehrají žádné dopředu napsané role, nýbrž žijí své nedeterminované životy obdařeni vůlí. Každý byrokrat se do své funkce dostal následováním určitých rozhodnutí. Každý byrokrat ve své funkci setrvává o své vůli.

A proto je-li z něčeho vinné určité povolání (jako je vrah vinen zmařeným životem a byrokrat přivlastněním uloupených prostředků), je tím samým vinen i jedinec, který tuto funkci dobrovolně zastává.

+25
+
-

Další příspěvky v diskuzi (16 komentářů)

Josef Fraj | 16. 2. 2016 09:45

Článek bere úředníka jako neutrální kolečko ve stroji. To ovšem úředník není. Úředník může být milý nebo protivný, dobrý nebo zlý, pomáhat nebo šikanovat občany. Úředník o něčem rozhoduje a často si stanovuje svoje vlastní kriteria proto rozhodování,jako je například výše úplatku. Byrokratický stroj tak ožívá vlastním životem a dokáže tak vysát z občanů ještě spoustu peněz mimo oficiální rozpočty a pěkně jim znepříjemnit život. Moc a korupční příležitost potom do značné míry určuje, kdo se stává úředníkem. Takže s tou nevinou to nebude tak horké.
+9
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 17. 2. 2016 11:04
reakce na Josef Fraj | 16. 2. 2016 09:45

Přesně tak, byrokrat je osinou v pr.. zadku jednak svými pravomocemi a povinnostmi v rámci zákona, a současně také svojí "soukromou iniciativiou" - lenost, neochota, neschopnost, zákeřnost, zkorumpovanost atp.
Je jasné, že tyto vlastnosti jsou vidět i u jiných lidí, ale tam nám nevadí zdaleka tolik, protože nejsme nuceni životní prostor sdílet, to u úřeníků neplatí, ježto mají kulaté razítko, které my k životu holt občas potřebujeme...
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 16. 2. 2016 13:22
reakce na Josef Fraj | 16. 2. 2016 09:45

Senatus bestia, senatores boni viri.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Moc pěkný článek.
Nevina byrokratů ovšem dokázána nebyla. Respektive možná byla dokázána nevina byrokrata jakožto nějaké abstraktní role, v níž jedinec pouze následuje předem daný scénář (jako zmíněný herec v divadle). Stejně nevinní jsou poté ovšem i vrazi - u nich také můžeme prohlásit: "kdybyste byl v kůži vraha, také vraždíte."

Lidé však nehrají žádné dopředu napsané role, nýbrž žijí své nedeterminované životy obdařeni vůlí. Každý byrokrat se do své funkce dostal následováním určitých rozhodnutí. Každý byrokrat ve své funkci setrvává o své vůli.

A proto je-li z něčeho vinné určité povolání (jako je vrah vinen zmařeným životem a byrokrat přivlastněním uloupených prostředků), je tím samým vinen i jedinec, který tuto funkci dobrovolně zastává.
+25
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 16. 2. 2016 10:59
reakce na Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Je to stejné, jako tvrzení, že existuje nevinný člověk. "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem." Tehdy nehodil nikdo, všichni svěsili hlavy a postupně odcházeli, protože věděli o své vině. Ani Ježíšova matka, ani Ježíš ten kámen nezvedl.

Pokud se člověk chce stát byrokratem, musí alespoň na elementární bázi souhlasit s byrokracií, musí vidět a schvalovat její přínos společnosti. Přece nepůjde dělat něco, čeho se od začátku štítí. Něco, co nedává smysl. Negativa byrokracie musí potlačit, jinak se bude užírat. Stane-li se už jednou byrokratem, má možnost v rámci systému působit. Pokud bude působit tak, že bude tu negativní byrokracii omezovat a prosazovat "rozumná" a hospodárná opatření, ostatní jej ze systému vyloučí velmi záhy. Ne nadarmo je byrokracie přirovnávána k legendární hydře, které usekneš-li jednu hlavu, narostou dvě další.

Vina úředníků, byrokratů a politiků spočívá zejména v pyšném bohorovném přesvědčení, že prostřednictvím zákonů, nařízení a vyhlášek jsou schopni vytvořit ráj.
+9
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 10:23
reakce na Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Myslím, že smyslem článku bylo poukázat na systém jako na zdroj příčiny/vinny nikoli na "byrokrata" jako člověka vinného. Zatímco s lidskou povahou nejsme schopni udělat nic, tak se systémem můžeme a měli bychom ho modifikovat k obrazu svému. Systém (společenský, politický) svými vlastnostmi a pravidly samozřejmě láká určité typy lidských povah. Pranýřovat proto chování byrokrata nedává příliš smyslu.

Co ovšem problémem je - to je ten fakt, že systém a jeho obsah se ve své přirozenosti neustále roste na úkor producentů zdrojů systému.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 16. 2. 2016 13:05
reakce na Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 10:23

Já si myslím, že naopak vinu musíme hledat u konkrétních lidí. Systém není nic, je to abstraktní entita. Soustrojí tvořené lidmi, kteří jen "dělají svou práci".

Bez lidí ochotných nahlásit místo pobytu žida, bez nádražáků ochotných pracovat i když věděli, co ty vlaky převážejí, bez nich by nacismus nemohl fungovat.

Stejně tak komunismus by nemohl fungovat bez udavačů, bez lidí ochotných kvůli kariéře vlézt do SSM, KSČ, SČSP a podobně.

Podle mne je potřeba byrokratům dávat při každé příležitost najevo, že jsou příživníky (= žijí z cizích prostředků bez souhlasu hostitele) a škůdci, že porušují naše přirozená práva. To samé v případě policie (ve většině případů). Když jim to bude říkat nezanedbatelná čist lidí, třeba jim to dojde.
Když se od nich odvrátí část okolí, možná jim to sepne.
A i kdyby své chování nezměnili - alespoň vnitřně se v nich snad změní pocit uspokojení z konání dobra, na pocit vyžírky. Každopádně již nebudou moci tvrdit, že "si jen plnili své povinnosti", že nevěděli co činí - třeba až nějaké budoucí Havránkové rupnou nervy a bude bránit svůj pozemek s vidlemi v ruce.

Byrokraté a politici zaslouží pouze opovržení. Tak jim ho dávejme najevo.
+10
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 15:27
reakce na Jan Altman | 16. 2. 2016 13:05

No, fandím Vašemu pohledu na věc, ale ponechám si názor, že lidi např. budou krást dál i když jim budu říkat, že krást se nemá a budu jimi opovrhovat. Alespoň tak mne naučil život.

Komunizmus padl jako systém nikoli jako prozření individualit, řekl bych. Bohužel udavače, zloděje a vyžírky tady budeme mít stále i když jim budeme nadávat. A nechci Vám brát iluze, ale jim to nedojde a nesepne. Nevěřím na spontánní a celospolečenské uvědomění si "Neokradeš bližního svého".
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 17. 2. 2016 11:20
reakce na Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 15:27

Jasně že zloději budou krást, i když všichni vědí, že krást se nemá. Ale pokud je krádež brána za něco normálního či dokonce chvályhodného, bude zlodějů výrazně více.
Stejně je to s úředníky. Pár zavilých jedinců bude škodit na úřadě bez ohledu na to, co si o nich slušní lidé myslí. Ale hádám, že tu je široká šedá zóna, která může jít jinam, pokud bude ze svého okolí cítit opovržení a posměch za svoji práci úředníka.
Před 20 lety byli sadomasochisté bráni jako úchylové. Bylo jich pár a tajili to. A kolik jich je teď, když BDSM se stává skoro módním trendem?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 18:45
reakce na Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 15:27

Dodávám: abych byl konstruktivní a konkrétní. Byrokracii je třeba dostat systémově pod tlak. Ten tlak bych doporučil, spíše než přesvědčováním byrokratů o jejich vině, řešit finanční ústavou se stanovením nějakých základních ekonomických parametrů (např. nepřekročitelný podíl rozpočtu na HDP, roční pokles tohoto podílu až na určenou mez, snad také nějakou závaznou strukturou rozpočtu apod.). A ať se byrokraté v tomto režimu pohybují.

Je mi jasné, že i toto je problém, ale zdá se mi to neskonale dosažitelnější a efektivnější než se snažit vymýtit z lidstva některé nepěkné povahové rysy.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 17. 2. 2016 11:22
reakce na Luděk Zdražil | 16. 2. 2016 18:45

Byrokracii ještě nikdy nikdo nezničil v rámci systému. I komunismus padl díky tomu, že počet lidí ojebávajících systém překročil kritickou hranici, za níž už systém nebyl udržitelný.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 2. 2016 09:34
reakce na Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Souhlas, stejné námitky napadaly i mě při čtení článku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:23
reakce na Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:14

Ještě jedna poznámka: to, že jedinec jedná legálně a v rámci popisu práce, v žádném případě neznamená, že je automaticky nevinný, máme-li jej posuzovat z etického hlediska. Typický příklad jsou členové ostrahy sovětských či německých lágrů. Jednali legálně a pouze odváděli dobrou práci pro svého zaměstnavatele. Za nevinné by je však označil málokdo.
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 17. 2. 2016 11:09
reakce na Josef Tětek | 16. 2. 2016 09:23

Tak tady bych s Vámi si dovolil nesouhlasit, ten příměr tak zcela nesedí z jednoduchého důvodu. Většinou to byli odvedenci, kteří měli na výběr zůstat (teplé místečko se špatným morálním klimatem), odmítnout (zběhnutí a kulka) a zlobit (východní fronta - pravděpodobnost návratu v jednom kuse malá...). Ostraha Gulagů byli více profíci, ale i tam mezi nimi byli rozumní lidé - doporučuji přečíst si Solženicina - je to síla!
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 17. 2. 2016 11:53
reakce na Pat Bateman | 17. 2. 2016 11:09

Solženicina právě čtu a souhlasím, že je to výborná kniha. Pár rozumných tam zmiňuje, to ano. Zároveň ale píše, že takoví moc dlouho nevydrželi, systém Gulagu dozorce se svědomím cíleně odrazoval a kdo zůstal delší dobu, ten byl téměř jistě bestie.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 17. 2. 2016 12:40
reakce na Josef Tětek | 17. 2. 2016 11:53

Solženicin psal, že ti staří pánové, co sloužili ještě za cara byli rozumní lidé, dokázali přežít i všechny ty čistky a zůstali lidmi. Občas se našli ..
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Václav RambousekVáclav  Rambousek
Po absolvování Vysoké školy ekonomické a několika zaměstnáních pracoval od roku 1993 jako ekonomický analytik v Kanceláři prezidenta republiky. Nechuť...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!