Iniciativa Vollgeld: Dobré téma, nulové pochopení

| 9. 2. 2016

Tento rok proběhne ve Švýcarsku lidové referendum na téma tvorby nových peněz. Jedná se o velký úspěch kampaně Vollgeld Initiative; o čem konkrétně se bude hlasovat a na základě jakých argumentů?

Iniciativa Vollgeld: Dobré téma, nulové pochopení

Že moderní finanční systém není úplně nejzdravější, je minimálně od roku 2008 obecně známá věc. Daný rok byl zlomový nejen na burzách a v bankovních rozvahách, ale i v ekonomickém myšlení. Do té doby se o podstatu peněz a jejich ekosystému nezajímal prakticky nikdo mimo sféru akademiků a lidí typu Peter Schiff. Po roce 2008 přichází změna: v Americe se do žebříčku bestsellerů dostává End the Fed Rona Paula – kdo by na přelomu století bral vážně knížku volající po zrušení nejmocnější centrální banky světa? Vzniká a po celém světě se rozšiřuje elektronická měna bitcoin (jenž měl své předchůdce v podobě „ecash“ a „e-gold“, kterým ovšem nehrál do karet strach z následků největší finanční krize od světové hospodářské krize). A v neposlední řadě se objevují i hnutí požadující zásadní přeměnu peněz a finančního systému.

Ve Švýcarsku se v posledních letech objevila taková hnutí hned dvě. První, které se jmenovalo Zachraňte naše švýcarské zlato uspořádalo v roce 2014 neúspěšné referendum, které mělo zavázat švýcarskou centrální banku k nákupům zlata, aby drahý kov tvořil alespoň pětinu její rozvahy.

Druhým hnutím s cílem proměnit švýcarský peněžní systém je iniciativa Vollgeld, které se během necelých dvou let podařilo nasbírat přes sto tisíc podpisů, opravňujících vyhlášení celonárodního referenda, které se bude konat letos (termín zatím vyhlášen nebyl). Pojďme se s ním tedy blíže seznámit.

Moc občanům! (Těm v centrální bance)

Vollgeld lze přeložit jako „plnohodnotné peníze“. Jedná se tedy snad o druhý pokus provázat měnu s drahým kovem? Ve Švýcarsku by se koneckonců nejednalo o žádné velké překvapení – švýcarský frank byl kryt ze čtyřiceti procent zlatem až do roku 2000, kdy byla tato vazba v referendu zrušena. Švýcarský frank byl tudíž kryt zlatem o téměř třicet let déle než americký dolar, což ve spojitosti se striktním bankovním tajemstvím učinilo ze Švýcarska finanční velmoc a zemi s jedním z nejvyšších životních standardů na světě.

Iniciativa Vollgeld ale po návratu zlatých časů nevolá; problematiku krytí v podstatě neřeší vůbec. Recept iniciativy lze stručně shrnout takto: vezměme komerčním bankám moc tvořit nové peníze prostřednictvím úvěrů a dejme ji centrální bance. Ačkoli Vollgeld budí dojem lidového požadavku ve stylu „vraťte nám kvalitní peníze“, ve skutečnosti je požadavkem na silnější regulaci a centralizaci, která se pomalu vyrovná zmíněnému odklonu od zlata z přelomu století.

Frank suverén

Jedním z hesel užívaných v rámci iniciativy je Ano pravému franku. Pravým frankem je přitom myšlen takový, který je plně krytý oběživem – bankovkami nebo mincemi. Podle autorů iniciativy je totiž jedním z největších problémů dneška skutečnost, že na účtech v komerčních bankách jsou peníze pouze ve virtuální podobě, zatímco míra krytí oběživem dosahuje pouhých pár procent. Autoři iniciativy toto chtějí změnit následovně – komerční banky budou moci poskytovat úvěry pouze stoprocentně kryté oběživem. A oběživo smí tvořit pouze centrální banka. Švýcarský frank tak bude suverénní měnou – termín užívaný autory iniciativy a jejich britskými kolegy, kteří na ostrovech usilují o to samé.

U Britů se na chvilku pozastavme. Tamní organizace Positive money, která je předlohou švýcarské organizace Monetäre Modernisierung (ta stojí za iniciativou Vollgeld), má na svých stránkách hromadu informačních materiálů popisujících, čeho chtějí ve Velké Británii, Švýcarsku a případně i dalších zemích dosáhnout. V dokumentu nazvaném Creating a sovereign monetary system například uvádějí (str. 13):

V systému suverénních peněz je centrální banka schopna vytvářet peníze, které zasílá vládě, aby je utratila v reálné ekonomice. Žádná domácnost nebo firma se tak kvůli tomuto procesu nemusí zadlužit. […] Je tudíž možné mít ekonomický růst bez současného navyšování úrovně soukromého zadlužení a rizika finanční krize.

Ano, čtete správně – „výhodou“ tohoto systému je přímé financování vládních výdajů penězi vytvořenými z ničeho. Jedná se o měnovou politiku Zimbabwe. Komické pak je, že o stránku dále je uvedeno:

Přímá tvorba peněz, které budou utraceny v reálné ekonomice, má přímý benefit pro ty, kdo obdrží nové peníze, avšak žádné negativní náklady u zbytku společnosti (pokud není peněz vytvořeno příliš s důsledkem inflace).

Autoři tohoto výroku zjevně žijí v pohádkovém světě. Každá nově vytvořená libra, ať je utracena kým chce, vždy proporcionálně snižuje kupní sílu všech ostatních držitelů peněz v dané ekonomice. Nově vytvořené peníze totiž nezvyšují množství dostupných statků a ten, kdo se k penězům dostane jako první (jedno jestli půjčkou od centrální banky nebo vládní dotací), získává část omezených statků na úkor ostatních (kteří tento efekt pocítí na zvýšených cenách a nižší kupní síle). Množství nově vytvořených peněz ovlivňuje pouze míru tohoto efektu; efekt samotný je ale v chodu od první vytvořené libry. Nemluvě o tom, že přímé financování fiskálních výdajů centrální bankou snad nikdy v historii nebylo doprovázeno umírněností (srovnejte Maďarsko 1946, Jugoslávie 1992–1993, Zimbabwe 2004–2009).

Pro pořádek pouze uveďme, že jedna z představitelek švýcarské iniciativy Vollgeld v nedávném rozhovoru myšlenku financování fiskálních výdajů centrální bankou také podpořila, když uvedla, že

[p]olitici rozhodnou, jak budou nové peníze využity, nebudou ale moct ovlivnit, kolik peněz bude do ekonomiky utraceno či půjčeno.

Stoprocentní rezervy… ale čeho?

Za hlavní problém je autory iniciativy označován systém částečných rezerv, kdy komerční banka v současnosti není povinna držet víc než pár procent z hodnoty vkladů v oběživu. Toto by vskutku hlavní problém byl, kdyby oběživo samotné bylo kryto vzácnými aktivy, jako jsou drahé kovy. V případě krytí peněz státními dluhopisy (a dolary, které jsou ovšem také kryté státními dluhopisy) je však nutno pohlédnout o stupínek výš: problém není krytí vkladů, ale krytí peněz samotných! Státní dluhopisy lze totiž množit mnohem jednodušeji než dolovat drahý kov ze země – obzvláště pak, má-li stát zajištěný jejich odkup ze strany centrální banky (jak jinak než za nově vytvořené peníze).

Iniciativa Vollgeld vzdaluje debatu o finančním systému od problémů skutečných k problémům domnělým. Nadcházející švýcarské referendum je tudíž promrhaným potenciálem, kdy stejně jako v nedávném referendu o zlatě mohly zaznít myšlenky hodné šíření, místo nich ale zazní ekonomické pohádky o podlém soukromém sektoru a všemocné a všedobré centrální bance. Že ta samá centrální banka stojí na vrcholu pyramidy současného finančního systému a potíže posledních let se nedějí bez jejího vědomí a přičinění, zůstane nevyřčeno. 


Úvodní obrázek z archivu Vollgeld Initiative

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:00

Já bych zkusil takovou malou anketu :-)
Kdo souhlasí, že pan Fuld je popleta s absencí logického myšlení, ať klikne na plus.

+51
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:42

Z článku je patrné, že koncept suverénní měny v daném švýcarském pojetí není nic, co by zasloužilo nějakou podporu. Na druhé straně z článku plyne jakási nostalgie penězi krytými zlatem. Třetí závěr je, že současná FIAT měna není také to pravé ořechové. Údajně proto, že není vůbec ničím kryta. A to je omyl, na který je třeba poukázat.

Současné peníze jsou kryty velmi dobře. Dokonce bych řekl, že lépe než peníze kryté zlatem. Každá současná existující koruna je někým držena a současně někým jiným dlužena. Prostředníkem, resp. evidenčním místem o těchto skutečnostech je banka. Takže někdo má peníze v bance a někdo jiný tytéž peníze bance dluží (to plyne z principu, jakým současné peníze vznikají). Současné peníze lze z hlediska jejich krytí rozdělit na dvě skupiny, podle toho, kdo je dluží. Pokud peníze bance dluží soukromý subjekt, pak jsou tyto peníze spojeny s nutností dlužné peníze v budoucnosti splatit. To má za následek, že dlužník bude aktivně (sám od sebe) dělat něco, čím získá peníze na splacení dluhu, protože pokud dluh nesplatí, vyloučí se ze společnosti jako bankrotář. Toto je hlavní princip krytí současné měny, existence dlužníků, kteří peníze, které vy máte, oni dluží a aby dlužníci mohli získat peníze na splacení svých dluhů, musí podnikat, pracovat, něco produkovat a nabízet to na trhu k prodeji. Tím je de facto v čase zajištěna nabídka statků a služeb pro ty, kteří peníze drží. Je tak systematicky zajištěna kupní síla peněz. Tento princip spočívající v existenci nutnosti sehnat peníze na splacení dluhů samozřejmě obdobně funguje i pro ty, kteří peníze mají a žádné nedluží, protože se logicky nechtějí dostat mezi ty, kteří by peníze pouze dlužili.

Kromě uvedeného principu jsou současné peníze, kryty i majetkem, který dlužníci ve prospěch bank při sjednání půjčky zastavili. Současné peníze jsou tak kryty nikoli jedinou komoditou, nýbrž zastaveným majetkem obecně, který ostatně může být v některých případech i to zlato. K přechodu na krytí měny zlatem by tak v podstatě postačovalo, pokud by banky ke krytí úvěrů požadovali po dlužnících jako zástavu pouze zlato. Jak by takový přechod na „zlatý standard“ dopadl, kdyby ho banky skutečně uplatnili, je otázkou. Osobně si myslím, že ne dobře.

A pak je tu druhý případ, kdy dlužníkem banky je emitent státních dluhopisů, tedy stát. Ten neposkytuje bance žádnou zástavu a jeho snaha o získání peněz na splacení státního dluhu by vedla pouze k zvýšení výběru daní. Splácení státního dluhu by tak zjevně negativně dopadalo právě na držitele, popř. příjemce peněz, případně držitele jiných aktiv, jako jsou např. nemovitosti. I toto ukazuje, že lepší je netrvat na tom, aby stát své dluhy platil, protože na to mohou občané nebo firmy sídlící v daném státu jen doplatit. A jsme opět u nutnosti respektování základního kamene peněžního systému, tedy bezrizikovosti státních dluhopisů (v rovině kreditního rizika).

No a švýcarské referendum spočívá (zjednodušeně řečeno) ve snaze zavést jako jedině existující peníze ty „státní“, tedy ty pocházející z prodeje státních dluhopisů, tedy peníze, které nejsou kryty žádnou zástavou a peníze, jež jsou spojeny se státním dluhem, jehož splácení přináší převážně jen problémy.
Samozřejmě lze namítnout, že státní dluh je kryt státním majetkem. To je sice pravda, ale v ČR bych byl s tímto tvrzením opatrný.

-13
+
-

Další příspěvky v diskuzi (96 komentářů)

Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:00

Já bych zkusil takovou malou anketu :-)
Kdo souhlasí, že pan Fuld je popleta s absencí logického myšlení, ať klikne na plus.
+51
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 12:02
reakce na Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:00

Obávám se, že pořádání anket je v kompetenci toliko redakce. :-)
Tento prostor je určen k diskuzi.
-5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:42

Z článku je patrné, že koncept suverénní měny v daném švýcarském pojetí není nic, co by zasloužilo nějakou podporu. Na druhé straně z článku plyne jakási nostalgie penězi krytými zlatem. Třetí závěr je, že současná FIAT měna není také to pravé ořechové. Údajně proto, že není vůbec ničím kryta. A to je omyl, na který je třeba poukázat.

Současné peníze jsou kryty velmi dobře. Dokonce bych řekl, že lépe než peníze kryté zlatem. Každá současná existující koruna je někým držena a současně někým jiným dlužena. Prostředníkem, resp. evidenčním místem o těchto skutečnostech je banka. Takže někdo má peníze v bance a někdo jiný tytéž peníze bance dluží (to plyne z principu, jakým současné peníze vznikají). Současné peníze lze z hlediska jejich krytí rozdělit na dvě skupiny, podle toho, kdo je dluží. Pokud peníze bance dluží soukromý subjekt, pak jsou tyto peníze spojeny s nutností dlužné peníze v budoucnosti splatit. To má za následek, že dlužník bude aktivně (sám od sebe) dělat něco, čím získá peníze na splacení dluhu, protože pokud dluh nesplatí, vyloučí se ze společnosti jako bankrotář. Toto je hlavní princip krytí současné měny, existence dlužníků, kteří peníze, které vy máte, oni dluží a aby dlužníci mohli získat peníze na splacení svých dluhů, musí podnikat, pracovat, něco produkovat a nabízet to na trhu k prodeji. Tím je de facto v čase zajištěna nabídka statků a služeb pro ty, kteří peníze drží. Je tak systematicky zajištěna kupní síla peněz. Tento princip spočívající v existenci nutnosti sehnat peníze na splacení dluhů samozřejmě obdobně funguje i pro ty, kteří peníze mají a žádné nedluží, protože se logicky nechtějí dostat mezi ty, kteří by peníze pouze dlužili.

Kromě uvedeného principu jsou současné peníze, kryty i majetkem, který dlužníci ve prospěch bank při sjednání půjčky zastavili. Současné peníze jsou tak kryty nikoli jedinou komoditou, nýbrž zastaveným majetkem obecně, který ostatně může být v některých případech i to zlato. K přechodu na krytí měny zlatem by tak v podstatě postačovalo, pokud by banky ke krytí úvěrů požadovali po dlužnících jako zástavu pouze zlato. Jak by takový přechod na „zlatý standard“ dopadl, kdyby ho banky skutečně uplatnili, je otázkou. Osobně si myslím, že ne dobře.

A pak je tu druhý případ, kdy dlužníkem banky je emitent státních dluhopisů, tedy stát. Ten neposkytuje bance žádnou zástavu a jeho snaha o získání peněz na splacení státního dluhu by vedla pouze k zvýšení výběru daní. Splácení státního dluhu by tak zjevně negativně dopadalo právě na držitele, popř. příjemce peněz, případně držitele jiných aktiv, jako jsou např. nemovitosti. I toto ukazuje, že lepší je netrvat na tom, aby stát své dluhy platil, protože na to mohou občané nebo firmy sídlící v daném státu jen doplatit. A jsme opět u nutnosti respektování základního kamene peněžního systému, tedy bezrizikovosti státních dluhopisů (v rovině kreditního rizika).

No a švýcarské referendum spočívá (zjednodušeně řečeno) ve snaze zavést jako jedině existující peníze ty „státní“, tedy ty pocházející z prodeje státních dluhopisů, tedy peníze, které nejsou kryty žádnou zástavou a peníze, jež jsou spojeny se státním dluhem, jehož splácení přináší převážně jen problémy.
Samozřejmě lze namítnout, že státní dluh je kryt státním majetkem. To je sice pravda, ale v ČR bych byl s tímto tvrzením opatrný.
-13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:05
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:42

Americké hypotéky byly také kryté dluhem a zástavou nemovitostí. Jak je potom možné, že došlo k hypoteční krizi, že které se svět dosud nevzpamatoval?
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:45
reakce na Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:05

Hypotéční bublina byla projevem politického diletantství a totální nezodpovědnosti bank, které využili situaci, kdy věděli, že činí něco, co je může rychle zničit ale současně minimálně tušili, že je z toho vláda dostane a že je nenechá padnout. Takže by se to dalo nazvat Velkou bankovní loupeží za asistence státu.

Na druhé straně nebýt nesmyslného a úmyslného položení Lehman Brothers tak by žádný člověk nepřišel k úhoně (nezaviněně).

Navzdory rozsahu onoho hypotéčního šílenství to finanční systém ustál skvěle. Dokonce se píše, že vláda na podpoře bankovního systému a udělených pokutách nakonec vydělala. Přesto se mi americké řešení vůbec nelíbilo. Do onoho "zisku" vlády zřejmě nezapočítali finanční harampádí, jež se v rámci "záchrany bankovního systému" přesunulo do aktiv FEDu. Poločas rozpadu těchto "aktiv" ale zřejmě nebude zas tak dlouhý. Podobně u nás zafungovala konsolidační agentura. :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 11. 2. 2016 14:30
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:45

Hypoteční bublina je stále se opakujícím jevem současného systému, tedy státem nařízené měny a její tvorba soukromými bankami. To prakticky bez kontroly. Banka, jako instituce, je jen skořápka, za kterou se schovají všichni lidé, kteří si díky tomu systému přijdou na pěkné mění. To, že ke krizi došlo, není exces, ale nutný, opakující se charakter systému.

Finanční systém to ustál skvěle? V roce 2006 stála unce zlata 400 USD, po krizi, kterou jsme tak skvěle ustáli, to bylo cca 1800 USD a nyní USD slavně posílil na 1200. Za pouhých 10 let, klesla hodnota USD na 1/3. Vyskočily snad mzdy na trojnásobek?
Jak se pak může někdo divit, že máme slabou poptávku?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 11. 2. 2016 19:07
reakce na Jiří Suchý | 11. 2. 2016 14:30

Nejen hypotéční bubliny se nám tu vyskytují. Kdysi byla i tulipánová. :-) Měli jsme internetovou a budeme mít i další. Bubliny vytváří vždy lidé, ne peněžní systém. Puškou lze lovit zvěř, ale i zabíjet lidi. Je puška špatná zbraň?

Nezlobte se ale hodnotit něco, podle toho jak se vyvíjí cena zlata je hodně drsná alchymie. Pan Fraj by Vás měl náležitě poučit o kauzalitě. :-)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 10. 2. 2016 15:09
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:45

Hypotéční bublina je popřením toho, co tu pořád dokola omíláte. Říkáte, že dluhy nutí dlužníky pracovat a vytvářet tak statky, kterými jsou podloženy peníze. Američané zjevně pracovat odmítli. Banky zabavily jejich nemovitosti, což je podle vás další "podložení" peněz. Ceny nemovitostí tím dramaticky klesly. Výsledkem byla dlouhodobá krize. Na konkrétním příkladu velkého rozsahu vidíte sám, že vaše myšlenkové konstrukce v realitě nefungují. Empirický důkaz, že účetní peníze nejsou podložené ničím a fungují pouze proto, že jsou násilím vnuceny občanům.

To, že máte nějaký model, který snad funguje v laboratorních podmínkách zcela odtržených od reality, je možné, ale s ekonomikou to nemá nic společného. Problém totiž není v chování politiků, ale v tom, že vámi obhajovaný systém, takové chování politiků umožňuje a zároveň z neznámého důvodu předpokládá, že politici se tak chovat nebudou.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:27
reakce na Josef Fraj | 10. 2. 2016 15:09

Jako příklad nefunkčnosti finančního systému, který ale zjevně dál funguje, uvádíte exces, kdy banka půjčila peníze na pořízení nemovitosti nezaměstnanému černochovi z Alabamy, který dávno překročil důchodový věk, a u něhož se už v okamžiku uzavření hypoteční smlouvy předem vědělo, že dlužník hypotéku nesplatí, neb tato smlouva byla uzavřena výhradně proto, aby dealer získal provizi z takto uzavřené smlouvy.

Aby Váš závěr stran špatného krytí současných peněz byl platný, musel by se opírat o reprezentativnější vzorek dlužníků, než ten který uvádíte. No nic. Demagogie je zřejmě Vaše nejvyšší kompetence. A to tady blábolíte o empirických důkazech. :-)

Skutečností je, že dlouhodobý podíl nesplácených bankovních úvěrů se pohybuje stabilně v jednotkách procent, stejně jako úrokové marže, kterými jsou ztráty z nesplacených úvěrů hrazeny. Tohle jsou empirická data.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 11. 2. 2016 07:31
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:27

Pořád děláte to samé. Když se vám empirická data hodí, tak jsou důkazem a když se nehodí, tak je s nějakou nadávkou odmítnete. Já vím, vy popíráte kauzalitu v ekonomice, takže pro vás je to normální. Máte pravdu v jednom. S partnerem, který má takový přístup, diskutovat neumím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 11. 2. 2016 10:57
reakce na Josef Fraj | 11. 2. 2016 07:31

Nic nenamítám proti empirickým datům, jako je existence americké hypotéční krize. Jen tvrdím, že takovéto z celého kontextu vytržené jednotlivosti nejsou dostatečně relevantní pro posouzení robustnosti systému účetních peněz, když za relevantní považuji empirická data, která dávají obrázek ucelenější a dlouhodobější, tedy například právě ono procento nesplácených úvěrů. Tento souhrnný a objektivní parametr umožňuje určitě lépe hodnotit robustnost daného systému, než-li jednotlivost typu dílčího selhání dealerů bank, jež vyvrcholilo hypotéční krizí.

Nejde zde o selektivní a účelové vybírání si hodících se faktů. Tady jde o objektivní hodnocení relevantnosti předložených faktů.

Kauzalitu v ekonomice nepopírám. Tedy alespoň ne absolutně. U některých ekonomický jevů kauzalita bezpochyby existuje, u jiných komplexních jevů je otázkou složitého prokazování, zda tvrzená kauzalita existuje. Často je daný jev natolik komplexní, že existenci některých jednoduchých kauzalit nelze jednoznačně prokázat. To je vše.

Opět se mýlíte. Prakticky ve všem, co píšete.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 09:34
reakce na Josef Fraj | 10. 2. 2016 09:05

A) Nedošlo, to je pověra
B) Můžou za to zlí imperialisti, kulaci, keťasové, rejtingovky, panikáři, židozednáři, spekulanti a nepřítelé socialismu

Váš,
R.F.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:56
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 09:34

Na sarkasmus jste větší odborník než na ekonomiku, koukám. :-)
Stejně tak Fraj je spíš expert na pořádání anket, než na cokoliv jiného. :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 10. 2. 2016 15:11
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:56

Na věcnou argumentaci dlouhodobě nereagujete věcnou argumentaci, tak co s vámi už?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:30
reakce na Josef Fraj | 10. 2. 2016 15:11

Děláte si legraci? Ta Vaše anketka, tomu říkáte věcná diskuze? Vy jste ztratil poslední zbytky soudnosti, pokud jste kdy vůbec nějakou disponoval.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 9. 2. 2016 22:14
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:42

"Takže někdo má peníze v bance a někdo jiný tytéž peníze bance dluží"

Cokoli v bance, když pominu obsah bezpečnostních schránek, patří bance, nikomu jinému. To, co vidíte na výpisu, není to co máte v bance, ale to, co Vám banka dluží. Pokud tedy někdo dluh bance nesplatí, najednou banka dluží víc "těm, co něco mají v bance" než kolik potenciálně "má". Osobní bankroty se kupí. Tak asi tak k tomu krytí. USA by mohly povídat, jak byly úvěry kryty :)

Myšlenka sahá mnohem dál, než si dokážete představit, jde o vytváření státních peněz bez prodeje státních dluhopisů, takový finanční Matrix pro většinu ekonomické obce :)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:25
reakce na Jiří Suchý | 9. 2. 2016 22:14

"Cokoli v bance, když pominu obsah bezpečnostních schránek, patří bance, nikomu jinému."

Když se bavíme o vlastnictví peněz, je třeba si uvědomit, co to peníze jsou. Bezhotovostní peníze nejsou nic jiného než závazek banky ve výši vkladu na účtu klienta. Pro klienta jsou tytéž peníze pohledávkou za bankou v téže výši. Ve vztahu upraveném smlouvou o vedení vkladového účtu jsou účastníkem držitel vkladového účtu a banka. Peníze na vkladovém účtu jsou pro banku závazkem (pasivem) a pro držitele vkladového účtu jsou pohledávkou (aktivem). Disponovat s penězi vloženými na vkladový účet (tedy s pohledávkou za bankou) ale může pouze klient. Také o majiteli vkladového účtu lze prohlásit, že je majitelem pohledávky za bankou. Hlavním majetkovým právem je právo disponovat s předmětem vlastnictví (vkladovým účtem). Takže majitelem peněz vložených na účet bude přece jen klient banky, který s penězi na účtu může disponovat. Majitelem peněz na vkladovém účtu klienta ale nebude banka, která existenci oněch peněz a majetkové právo k těmto penězům pouze eviduje, stejně jako např. katastr nemovitostí eviduje vlastnictví nemovitosti.

Peníze jsou současně závazkem i pohledávkou (podle toho z které strany se díváte) a za majitele těchto peněz je vždy třeba považovat právě majitele pohledávky a nikdy ne subjekt zatížený oním závazkem.

Častý a svým význame zásadní omyl je, že banka disponuje penězi klienta, typicky tak, že je někomu jinému půjčí, vedl k zcela nesprávnému závěru, že peníze vkladatelů patří bance a nikoli klientovi a že klient bance své peníze toliko půjčil, namísto toho, že by peníze vložil na svůj vkladový účet, toliko bankou vedený. Jak už je notoricky známo, banky při půjčování peněz vytváří nové peníze a nepůjčují tedy peníze svých klientů a ani jinak s nimi nedisponují bez příkazu klienta.

Peníze uložené klientem na vkladový účet představují v bilanci banky pasíva (závazky banky). Bez svolení klienta banka nemůže jakkoli peníze klienta použít. Peníze klienta jednoduše leží v bezhotovostní podobě na účtu klienta a nehnou se odtud, dokud klient (v horším případě nucený správce) nerozhodně jinak.

Pokud chceme mluvit o tom co banky vlastní, pak tuto debatu je třeba vést pouze ve vztahu k aktivům banky. Mluvit o vlastnictví pasiv banky (tedy vkladových účtů klientů banky) bankou je nesmysl. Peníze na vkladovém účtu vlastní klient, který je má zaúčtovány v aktivech a tedy je možno hovořit o vlastnictví klienta. Těžko také obhájíte myšlenku, že jedny a tytéž peníze (pro jednoho pasiva pro druhého aktiva) vlastní dva vlastníci (banka i klient). Jednoduše řečeno vlastnit lze jen aktiva, nikoliv pasiva. Pasiva nevlastníte, ty dlužíte.

Pokud dlužník bance nesplatí dluh, nedluží banka najednou více, než má (vlastní). Ztráta způsobená selháním dlužníka je zjednodušeně řečeno uhrazena z úrokové marže (popř. vlastního kapitálu banky) a banka dál dluží tolik, kolik "má". Teprve pokud vlastní kapitál nestačí na úhradu vzniklých ztrát, banka se stává insolventní a vládu nad bankou přebírá nucený správce.

Pokud jde o robustnost krytí peněz dluhy dlužníků, pak podíl nesplácených úvěrů v bankovním systému se pohybuje v jednotkách procent, stejně jako úrokové marže bank, z nichž jsou ztráty ze selhání dlužníků hrazeny. A to nemluvím o penězích z prodeje zastaveného majetku.

Samozřejmě, že bez odpovědného přístupu bank to nejde a jediný funkční systém nastolení účinné odpovědnosti bank je finanční zainteresovanost akcionářů bank na výsledku hospodaření bank. Krytí peněz tak nejvíce ohrožuje stát, který banky v problémech zachraňuje poskytováním státní podpory, namísto aby je zestátnil a tím připravil akcionáře o vlastnictví (v dané době bezcenné) banky. Stejně tak nebezpečným je nedostatečný dohled nad hospodařením bank.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 11. 2. 2016 15:14
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 13:25

Podle Wiki jsou současnými penězi bankovky a mince, vklady v bankách jsou pak peněžními substituty. Pokud je tu tedy řeč o penězích, tak je myšlena ta jejich fyzická podoba.
Co se týče vlastnictví peněžních substitutů, které jsou jen účetním zápisem, nikdo nepopírá, že pohledávka je Vaše.

Jak sám přiznáváte, pokud se chceme bavit o vlastnicví, pak musíme do aktiv, ty patří výhradně bance a prostřednictvím nich banka vyrovnává svoje závazky, Vaše pohledávky. Pořád je ale třeba si uvědomit, že ona pohledávka není nic fyzického, je to jen příslib, že když budu chtít, tak mi banka prý kdykoli přemění mou nehmotnou pohledávku, substitut, za fyzické peníze.
Nijak také nepopírám, že banka může sama o sobě mou pohledávku měnit. Pochopitelně také nemůže mou pohledávku, nehmotnou, někomu půjčit. Pokud tedy operujete s výrazem peníze, který evokuje nějakou hmotnou formu, formulujete tak nesmyslné teorie.

Banka tvrdí, že vám vyplatí všechny vklady kdykoli, to není pravda. Když tedy více lidi v krátkém čase požaduje svoje peníze, ne substituty, najednou banka dluží víc než má. Celé to stojí na lži.

Přestaňme prosím mluvit o kratí peněz. Peníze jsou nařízené státem, to jim dává hodnotu, ne něčí dluhy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 11. 2. 2016 19:01
reakce na Jiří Suchý | 11. 2. 2016 15:14

Tak zde máme opět terminologické nesrovnalosti, z nichž pak plynou možná zbytečné názorové spory. :-)

Vy používáte zcela odlišnou definici peněz, než používám já. Vy za peníze považujete pouze fyzické oběživo (bankovky a mince) a vklady na účtech bank nepovažujete za peníze, nýbrž za pohledávky, jejichž předmětem je vyplacení oněch fyzických peněz bankou a to na požádání (v případě běžného účtu).

Já ovšem považuji (a to z velmi dobrých důvodů) za peníze i samotné účetní zápisy v účetních knihách bank (tedy bezhotovostní peníze uložené na vkladovém účtu banky), nejen hotovost. Pokud tedy tvrdím, že vložením hotovosti do banky jsem stále vlastníkem dané sumy peněz, mám samozřejmě pravdu. Současně když Vy nepovažujete bezhotovostní peníze na vkladovém účtu za peníze, tak máte samozřejmě také pravdu. To v čem se tedy lišíme je pouze otázka, zda jsou i bezhotovostní peníze připsané na vkladovém účtu penězi.

V daném ohledu půjdu tak daleko, že budu tvrdit, že by naopak bylo přiléhavější označit za peněžní substitut právě hotovost (bankovky a mince), a to z dále uvedených důvodů.

Snad se shodneme na tom, že aby si někdo mohl vyzvednout peníze ze svého vkladového účtu ve formě bankovek, musí se nejprve nějak peníze na jeho vkladový účet dostat. Základním způsobem, jak se peníze dostanou na vkladový účet, resp. způsobem, jak tyto peníze vůbec vzniknou, je to, že banka tyto peníze klientovi banky půjčí. V tom okamžiku jsou na dosud prázdný vkladový účet klienta připsány půjčené peníze a nové bezhotovostní peníze jsou na světě.

Důležité je povšimnout si, že v daném okamžiku nemusí být na světě ještě ani jedna bankovka ani mince, kterou by centrální banka emitovala, takže mluvit o bezhotovostních penězích, jako o pouhém substitutu něčeho, co ani v daném okamžiku nemusí existovat, je dostatečný důvod, proč odmítnout tezi o tom, že hotovost jsou peníze a bezhotovostní peníze jsou jen jakýmsi substitutem. Stejně tak je minimálně zvláštní mluvit o bezhotovostních penězích jako o pohledávce na dodávku něčeho, co ani nemusí v dané chvíli existovat.

Primární forma všech existujících peněz je tedy bezhotovostní (jako bezhotovostní totiž peníze v bilancích bank vznikají). A z nějakého důvodu existuje možnost, že centrální banka může emitovat i oběživo, které může (proti centrální bankou akceptovatelným aktivům) poskytovat obchodním bankám za účelem umožnění výběru vkladů v hotovosti. Forma hotovosti je tak zjevně sekundární formou peněz a nemůže se vyskytovat bez předchozího zrodu peněz ve formě bezhotovostní (nebylo by co z vkladů vybrat). V podstatě tak bankovky a mince představují jakousi další zjevně sekundární formu peněz, která má své výhody i nevýhody. Výhodou hotovosti je, že se jí netýká, jak hospodaří obchodní banky, na rozdíl od peněz na vkladových účtech konkrétní obchodní banky. Nevýhodou hotovosti pak je, že s jejím držením není spojen nárok na výplatu úroku, a tento systematický nedostatek je důvodem, proč nepovažuji hotovost za plnohodnotné peníze, protože se skutečnými penězi je spojeno právo na úrok, když jsem jejich držitelem a povinnost platit úrok, pokud jsem jejich dlužníkem.

Považovat za peníze pouze hotovost je v podstatě nesmyslné, když uvážíte, že je vyloučeno, aby veškeré bezhotovostní peníze byly převedeny na hotovost, a to bez ohledu na to zda má být tato hotovost z banky vybrána jejími klienty, či nikoliv. Považovat za peníze pouze hotovost je podle mne chybnou úvahou (definicí). Jiní zase skutečnost, že nelze převést všechny vklady na hotovost považují za chybu v konstrukci současného bankovního systému. Pravdou ale je, že nemožnost vyplacení většího podílu vkladů v hotovosti je zcela přirozenou vlastností současného bankovního systému a má to své zcela racionální důvody. Navíc uvedený princip nemožnosti vybírání vkladů z bank není přítomen pouze v systému účetních peněz. Tento "nedostatek" je na typu peněžního systému nezávislý a onen problém by nastal i v případě, že penězi by bylo např. zlato. Onen nedostatek je totiž imanentní samotnému půjčování peněz bankou, bez ohledu na to, jak peníze definujeme.

Vzhledem k výše uvedenému je tedy třeba doplnit, že banka, která není v insolvenci nikdy nedluží více než má. To, že banka není schopna vyplatit veškeré vklady v hotovosti je přirozeným důsledkem její úvěrové činnosti a podmínek centrální banky pro poskytování hotovosti obchodním bankám. Když banka vytvoří peníze tím, že je půjčí klientovi peníze na 10 let, tak se jí v aktivech objeví dluh klienta splatný za 10 let a v pasivech závazek ve formě připsání půjčené částky na vkladový účet, který je "splatný" okamžitě. Tento nesoulad mezi splatností aktiv a pasiv je zcela přirozený a universálně platný důsledek úvěrové činnosti banky. Není to žádný podvod. Na tomto příkladu je vlastně krásně vidět, jak existence hotovosti může přivést do problémů i zcela zdravou solventní banku. Stačí, když klient požádá o vyplacení vkladu v hotovosti a když banka nemá kromě předmětného úvěru i další aktiva akceptovatelná centrální bankou (např. státní dluhopisy), tak se dostane do problémů s likviditou (schopností vyplácet nebo převádět peníze z vkladových účtů), bez ohledu na to, že poskytnutý úvěr v jejich aktivech představuje řádně zajištěnou pohledávku za plně bonitním klientem.

Když si na začátku špatně definujete pojmy, pak dojdete k závěru, že všechno je lež a podvod. Když si nadefinujete pojmy správně a uvědomíte si pravé příčiny "nedokonalosti" bankovního systému zjistíte, že o lžích a podvodech nemůže být žádná řeč.

Co se týče krytí peněz. Současné účetní bezhotovostní peníze evidované na vkladových účtech obchodních bank jsou samozřejmě kryty aktivy těchto bank, které tvoří převážně dluhy jejich klientů. Není žádný důvod tuto skutečnost zamlčovat. A hotovost je kryta aktivy centrální banky, nejčastěji státními dluhopisy. Pokud bychom tedy rozlišovali, krytí hotovosti a bezhotovostních peněz, pak právě u bezhotovostních peněz platí, že jsou kryty snahou dlužníků obchodních bank splatit své dluhy řádně a včas. Zatímco připustíme-li, že státní dluhy jsou dnes často nesplatitelné, tak princip krytí spočívají ve snaze dlužníků splatit jejich dluhy nemůže v podstatě dovozovat u hotovosti, která je kryta převážně státními dluhopisy. A je to tak dobře, poněvadž pokud bychom trvali na důsledném krytí hotovosti snahou dlužníka (státu) splatit státní dluh dočkali bychom se pouze navyšování daní a zhoršení platební morálky soukromých dlužníků, což by mohlo nakonec narušit i spolehlivost krytí bezhotovostních peněz. Také v tomto ohledu je třeba na bezhotovostní peníze pohlížet jako na principiálně lépe kryté peníze, než jsou bankovky, které jsou skutečně jen jakýmsi "cenným papírem", jehož emitentem je státní instituce (centrální banka) a jež jsou kryty převážně zase jen cennými papíry, jejichž emitentem je stát. Takže iniciativa VollGeld vlastně směřuje k tomu, že všechny peníze budou kryty jako hotovost, tedy pouze státem garantovanými aktivy, aniž by zde převládaly peníze kryté i velmi silnou motivací dlužníků splácet své dluhy. Domnívám se, že tak že krytí peněz může být smysluplné jen pokud peněz, krytých státními dluhopisy bude pouze minoritní část a většina peněz bude kryta soukromými dluhy. Takže i z tohoto důvodu určitě VollGeld nebrat.

Skutečnost, že stát zakazuje všem odmítnutí platby zákonným platidlem, kterým je právě a jen hotovost, žádnou zvláštní hodnotu tomuto platidlu samozřejmě nedává. Když se rozhodnu, že nebudu používat hotovost a že budu používat pouze bezhotovostní peníze, nic se pro mě nezmění, žádná zvláštní hodnota daná oním státním zákazem odmítat hotovost se v mé majetkové sféře nijak neprojeví.

Ještě k tomu pojmu peněžní substitut. Pokud si dobře vzpomínám, tak v knize Peníze, banky a hospodářské krize považoval Jesús Huerta de Soto za peněžní substituty právě bankovky, které byly jakýmisi "bankovními poukázkami" na v trezoru banky uložené zlato. Pokud byste setrval u označení bankovky, jako peněžního substitutu, byla by zde zachována určitá návaznost na předchozí chápání uvedeného pojmu. Současně je třeba doplnit, že v případě vztahu mezi bankovkami a zlatem, dává pojem peněžní substitut jasný smysl. U vztahu bezhotovostních peněz a hotovosti mi to ale přijde úplně nesmyslné a bezúčelné. Proč vlastně nepoužíváte zažitou terminologii (bezhotovostní peníze a hotovost)?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Němec | 29. 3. 2016 17:41
reakce na Richard Fuld | 11. 2. 2016 19:01

Máte trochu zkreslené představy o primárni emisi měny centrální bankou.
Tato nová emise vzniká utrácením (= zadlužováním se ČNB) za hodnotná, či méně hodnotná aktiva, nebo jejím utrácením za zboží a služby, případně výplatou mezd. Hotovostí se stává až v okamžiku, kdy někdo žádá o její výplatu ze své pohledávky u ČNB v českých korunách. Státní dluhopisy mohou být pouze částí takto nakoupených aktiv ČNB. V lepších dobách bylo centrálním bankám striktně zakázáno nakupovat státní dluhy.

Doporučoval bych, abyste pokud možno ve své argumentaci vyhradil termín peníze pouze pro mince z drahých kovů. Jejich atributem je možnost dlouhodobé tezaurace bez ztráty hodnoty. Např. i možnost spoření na důchod.

Peněžní substitut pouze pro poukázky na peníze, nebo pohledávky plně kryté penězi.

Platidlo, nebo měna (=hotovost) pak pro prostředky směny bez vlastní hodnoty, zavedené zákonem na určitém území bankovky a mince. Nemají pevný vztah k žádné komoditě. Jejich zítřejší hodnota je odvozena od hodnoty včerejší tím, že jsou v nich stanovený miliony smluvních a cenových ujednání. Jejich hodnotu lze snadno zničit nelimitovanou emisí. Dosud každá nekrytá měna v historii skončila debaklem.

Bankovní vklad u komerčních bank, měnový substitut který je částečně krytý přijatými vklady a pohledávkami za centrální bankou. Zbytek vkladů je krytý úvěrovým portfoliem banky a ostatním majetkem. Bankovní vklad je tedy investiční produkt. Výše povinného krytí stanovená zákonem ustanovuje základní riziko, ale i výnosovost investic do akcií bank.
Bankovní vklady kromě vkladů hotovosti vznikají i úvěrem připsáním stejné částky na účet závazku banky splatnému ihned a pohledávky z úvěru splatnou za určitou dobu.

Obávám se, že používáním stejného termínu peníze ve všech možných významech a jejich ztotožňováním, znemožňujete jakoukoliv účelnou diskusi.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 22:58
reakce na Jiří Suchý | 9. 2. 2016 22:14

Představte si, jaký ráj na zemi by nastal, kdybych si pořídil supervýkonnou tiskárnu, denně vytiskl kvadrilion korun a ten rozpůjčoval lidem a firmám.

A abych měl docela solidní šanci, že mi ty peníze splatí, snižoval bych úroky (včetně těch při refinancování starých dluhů) průměrným tempem 2 procentní body ročně.
A vůbec bych se s nimi nebál jít do záporu. Neomezeně.
A kdyby to jakkoli drhlo, začal bych ty dluhy vykupovat jako sekuritizované cenné papíry - samozřejmě také za nově natištěné peníze.
A kdyby se stále ukazovalo, že někteří lidé nejsou schopni splácet, tak bych přišel třeba se "zaručeným příjmem". Tedy každému člověku bych poslal třeba 10tis měsíčně čerstvě natištěných peněz. A každý rok bych tu částku zvedal dejme tomu o 5%. A samozřejmě zároveň s tím bych dále půjčoval neomezená kvanta peněz za zcela symbolický úrok (nebo možná i za nulový či dokonce záporný).
Produkci peněz bych zvyšoval exponenciálním tempem.
Ale pan Fuld by byl úplně v klidu, protože přeci ty peníze by byly kryté tím dluhem. Jednou by mi je lidi splatili (jednoduše proto, že v momentě splátky by již měly zlomek své původní hodnoty a tou dobou by si lidé mohli půjčit daleko více peněz za daleko nižší úrok).
Dokonalé perpetum mobile, svět nekonečného blahobytu a dokonalého štěstí.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:03
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 22:58

Pletete si peklo s rájem. :-)
Tyhle demagogické a zjevně absurdní nápady nic nemění na skutečnosti, že současný peněžní systém je funkční a nejlepší z těch, co tu dosud byly. Jediné, co by to mohlo změnit, jsou ty Vaše absurdní nápady na zavedení svobody v oblasti peněžního systému, které by se projevovaly právě Vámi popsaným způsobem. A hlavně. Peněžní systém tu není od toho, aby nastolil nekonečný blahobyt. Je to jen důležitá infrastruktura, stejně jako účetní systém. Stejně jako dálnice není od toho, aby zamezila dopravním nehodám na dálnici.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 14:32
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:03

Proboha, jen ne svobodu!

Socialismus také byl "vrcholem evoluce" a "nejlepší systém, co tu dosud byly" a samozřejmě nějaké drobné omezení svobody a sem tam ostnatý drát byly malou cenou za udržení toho skvělého systému.

To vše až do dne, kdy to najednou zcela "nepochopitelně" skončilo.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:35
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 14:32

Jak by vypadala ta Vaše "svoboda" jste celkem trefně popsal ve Vašem předchozím příspěvku (9. 2. 2016 22:58) :-)

Ano. Proboha, jen ne takovou "svobodu", jakou nám ve svém příspěvku tak barvitě líčíte ! :-)

Peněžní systém nemá se socialismem nic společného. To máte hodně pomotané. :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 2. 2016 16:25
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:35

Ale má.

Vynucený státní monopol = socialismus a nesvoboda
Volná soutěž soukromých poskytovatelů = kapitalismus a svoboda
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 2. 2016 13:47
reakce na Jan Altman | 14. 2. 2016 16:25

Vynucený státní monopol je i uzurpování si monopolního práva v tom, kdo bude rozhodovat o soudních sporech. Existuje také monopol na stanovení i jiných pravidel, než je stanovení zákonného platidla. Např zákonů, kterými jsou zapovězeny trestné činy, jako např. vražda, krádež, loupež.

Mám tomu rozumět tak, že existence soudů, zákonodárného sboru a jiné obdobné "monopoly" způsobují, že vlastně všechny státy na světě jsou zjevně socialistické? Jestliže ano, měl byste se zamyslet na svou definicí socialismu. :-)

Podle mě hlavní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem v ekonomické rovině spočívá ve vlastnictví produkčních kapacit. V kapitalismu neexistuje omezení v tom, kdo může být vlastníkem produkčních kapacit. V socialismu je pak vyloučeno soukromé vlastnictví produkčních kapacit. Druhým zásadním rozdílem, který navazuje na ten první, je existence tržního prostředí. V kapitalismu existuje tržní prostředí, v socialismu neexistuje trží prostředí (je zde centrální plánování).

A co je důležité, kapitalismus i socialismus může existovat v prostředí účetních peněz, stejně jako v prostředí zlatého standardu. Jinými slovy peněžní systém nedeterminuje to, zda jsme se ocitli v kapitalismu nebo v socialismu.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 15. 2. 2016 16:33
reakce na Richard Fuld | 15. 2. 2016 13:47

Ocitli jsme se někde mezi. A to proto, že demokracie nutně a neodvratně k socialismu vede. Postupně, evolučně. Ne revolučně jako v 1948. Takže v 1989 jsme vyskočili z vlaku, který dojel na konečnou a naskočili do vlaku, který je na cestě tamtéž.

Máme-li státní dráhy, školy, poštu, nemocnice, (a ano i soudy), státní monopolní měnu, tak to jsou znaky socialismu. Přerozdělování poloviny HDP je znakem socialismu - tedy numericky máme poloviční kapitalismus a poloviční socialismus. Bohužel tak ideální to není, protože zde jsou ještě nepeněžní zátěže - ani ta kapitalistická polovina není svobodná, ale je silně regulovaná.
V čistém stoprocentním kapitalismu by samozřejmě soukromé byly i soudy, hasiči, školy, atd... Vlastností kapitalismu je smluvní svoboda - tedy to, že je věcí dvou stran, na čem se dohodnou a nikdo třetí je k tomu nemůže nutit. Tedy pokud by se někdo pojistil proti požáru, pojišťovna by jeho majetek pravděpodobně chránila soukromou hasičskou službou, protože by to bylo levnější, než proplácet škody + zabránění požáru je i lepší pro image pojišťovny (klient preferuje neshořet před shořením s náhradou škody). Kdo by nebyl pojištěn, buď by si zaplatil hasiče přímo (podpis smlouvy zavoláním o pomoc), nebo by třeba shořel. Pokud by od něj mohl chytit pojištěný majetek, pojišťovna by zasáhla a škodu vymáhala.
Předmětem tohoto příspěvku není diskuse nad tím, zda a jak přesně by to fungovalo.
Ale rozlišení socialismu a kapitalismu.
Stoprocentní kapitalismus zde tedy zcela evidentně nemáme - od oborů, kde si ho mnoho lidí technicky moc dobře představit nemůže (právo, obrana, hašení požárů, stavba silnic) až po obory, kde si to myslím představit lze (autobusy, vlaky, tramvaje, Čepro, Budvar, Pošta, Lesy, ...).

Ale pokud si nadefinujeme socialismus jako 100% provozování ekonomiky státem a kapitalismus jako sto procent volného trhu, smluvní svobody a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, tak jsme PŘI NEJLEPŠÍM někde uprostřed, ale já bych tedy řekl, že už jsme dávno za polovinou cesty k socialismu + podstatný je trend a ten je také zřejmý - nevšiml jsem se, že by se na západě nějak privatizovalo, že by se rušily regulace. Naopak - vznikají stále nové úřady a agendy, daně (např. z fin transakcí a další), stále nová omezení svobod a stále nové posilování moci a dohledu státu (EET, registr účtů, kontrolní hlášení, ...).

A ano, máme zde ji jistá rezidua znaků kapitalismu. Soukromé vlastnictví některých výrobních prostředků - ovšem je otázka, z jaké částí jde o skutečné (výhradní a svrchované vlastnictví) a z jaké části o vlastnictví formální, kde tím konečným suverénem (a tedy skutečným vlastníkem) je stát. Mluvím o rozdílu, zda si se svým majetkem můžete dělat co chcete, s výjimkou toho, kdy nepřípustně zasahujete do majetku někoho jiného (to by byl kapitalismus), nebo s výjimkou toho, kdy vám to stát (vrchnost, vláda, vůdce, parlament) zakáže.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 2. 2016 20:04
reakce na Jan Altman | 15. 2. 2016 16:33

Ano. V tomto se zřejmě shodneme téměř na 100%. Máme zde hybridní systém, který je v základu kapitalistický a z velmi významné části (obrana, justice, policie, školství, zdravotnictví, sociální systém, důchodový systém...) je ovládán socialistickými principy. Jestli je to 40, 50, nebo 60% neumím spolehlivě určit. Nesouhlasím ale, že trend směřuje ke 100% socialismu. Naopak jsou zde silné tlaky na privatizaci sociálního, zdravotního i důchodového systému, resp. tlaky na omezení principů sociálního státu obecně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 18. 2. 2016 23:04
reakce na Richard Fuld | 15. 2. 2016 20:04

Ty tlaky jsou tak leda verbální. Podívejte se na vývoj míry socialismu (míra přerozdělování, počty státních zaměstnanců - i nepřímých typu státem placené "nestátní" neziskovky, míra byrokracie a regulace - stačí třeba do kolika kamionů naložíte všechny platné zákony, vyhlášky, regulace) v zemích, kde lze sledovat nějaké dlouhodobé statistiky - ideální jsou USA, protože začínaly s extrémně malou měrou socialismu (a dokonce se zuřivě leč marně snažili do Ústavy zabudovat pojistky proti růstu státu), nikdy u nich neproběhl nějaký zásadní zvrat (v porovnání s turbulentní Evropou) - žádné změny režimu, znárodnění, jen občanská válka, ale nikdy na jejich území nepřišla velká válka zvenku (což všechno jsou akcelerátory růstu státní moci).
A přesto došli až do obludného rudohnědého stavu, policejně fízlovacího státu, brutálních korporátních daní (přičemž federální daň z příjmu byla ještě před 100 a něco lety prohlášena za protiústavní). A to vše díky lido(lůzo)vládě.


A ano - souhlasím, že do 100% socialismu to nedojde, protože pro totální ekonomický rozvrat a bankrot stačí daleko méně. Jediná šance, jak zavést socialismus, je ta revoluční ala 1948 - ukrást fabriky, ukrást soukromé penzijní fondy, ukrást úspory a pak socialisticky pár dekád žít (či spíš přežívat) z podstaty, na strukturální dluh.
To jde.
Dojít tam evolučně nejde, protože doba bankrotu je funkcí míry socialismu, času a výšky, ze které padáte (rezerv kapitálu). Při 30% socialismu a kapitálově vybavené ekonomice to může trvat třeba 200 let. Při 70% socialismu a nic moc kapitálově vybavené ekonomice třeba jen 10.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 19. 2. 2016 14:56
reakce na Jan Altman | 18. 2. 2016 23:04

"Ty tlaky jsou tak leda verbální." Tak to se třeba podívejte na zavedení 2. důchodového pilíře. Ten byl spuštěn, né že né. Na to nebylo nic pouze verbálního. A snahy o privatizaci zdravotního systému se taky neodehrávají pouze v rovině akademických debat. Takže tady se neshodneme. Co se týče kritiky množství legislativy (často zbytečné až absurdní) v tom Vám dávám za pravdu, a to přesto, že jsem zastáncem "socialismu" v odvětvích jako je důchodový, sociální a zdravotní systém.

Ano souhlasím. Totéž ale platí i v opačném gardu. Tedy, že pokud se přechod ke 100 kapitalismu nezpomalí, pak namísto postupného a kontinuálního a udržitelného státního přerozdělování přijde po rychlém a brutálním tržním přerozdělování zase nějaká ta socialistická revoluce, která bude sloužit k tomu, aby lidí dalších několik desetiletí žili z toho, co kapitalisté za předchozí desetiletí naakumulovali. Až se to spotřebuje, přejde se zpět ke kapitalismu, aby se začalo opět generovat a akumulovat bohatství. Je to takový "životní cyklus". :-) A právě proto, abychom tento cyklus zastavili, je dobré nastavit systém tak, aby se nepohyboval ani směrem ke 100% kapitalismu, ani směrem ke 100% socialismu. Udržovat systém ve stabilním stavu někde okolo 50 na 50. :-) Vše ostatní vede k jednorázovým revolučním "řešením".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 10. 2. 2016 12:05
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 22:58

Opatrně s tím, nevíte, kdo to čte. Zítra to může někdo opravdu zrealizovat :)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 12:37
reakce na Jiří Suchý | 10. 2. 2016 12:05

S tím počítám :-)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ján Zavacký | 9. 2. 2016 16:29

Je osviežením prečítať si na tomto webe článok aj diskusiu bez neomarxistických nezmyslov. Dúfam, že to nepokazí známa "hviezda" diskusií.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:43
reakce na Ján Zavacký | 9. 2. 2016 16:29

Dejte pozor na to, co si přejete :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ján Zavacký | 9. 2. 2016 20:16
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 18:43

Som smoliar. (°_°)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 20:39
reakce na Ján Zavacký | 9. 2. 2016 20:16

:-), neberte si to tak. Představte si tu hrůzu, kdyby všichni měli stejné názory.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 23:00
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 20:39

Jo, to by bylo hrozné, kdyby si všichni mysleli, že se nemá krást, znásilňovat malé holčičky, unášet od rodin chlapečky, padělat peníze, vynucovat si násilím monopolistické výhody, hrozbou násilí si vynucovat platby za nevyžádané služby, ... Brr, hrozný svět.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:07
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 23:00

Zase extrém. Ode zdi ke zdi, je asi Vaše životní krédo. :-) Samozřejmě, že nic neplatí absolutně. To už Vám píši asi posté. Když napíšu, že by bylo hrozné, když by měli lidé stejné názory, pak to neznamená, že to platí absolutně pro všechny názory. U některých názorů je samozřejmě dobře, když se na nich lidé shodují. Třeba zrovna u těch, co o nich píšete. :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 14:39
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:07

No vy se na nich zrovna neshodujete.

Ale vlastně ano, jen s takovými výjimkami a s pomocí drobných eufemismů, že.

Krást se nemá, ale když majetek proti vůli vlastníka sebere fýrer, cisař, generální tajemník či prezident, už je to OK. Stačí to nazvat desátkem, arizací židovského majetku, daní/berní či znárodněním a je to vlastně v pořádku.
Omezování osobní svobody či otroctví je špatné, ale když to stát nazve třeba povinnou vojenskou službou či čestnou vlasteneckou povinností, je to OK.
Vraždit se nemá, ale když to stát nazve konečným řešením či válkou, je to najednou v pořádku.
Vytvářet si jen tak peníze z ničeho je špatné, pokud tuto činnost ovšem někdo nemá propachtovanou od státu.
Unášet děti je špatné, pokud to ovšem (třeba v Norsku) neschválí nějaký byrokrat.

Taková velmi selektivní a flexibilní "morálka".
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:55
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 14:39

Tak jsem se dopustil zjevné nepřesnosti. Níže uvedené výtky k panu Tětkovi stran oné selektivnosti beru zpět a přesměrovávám je samozřejmě k Vám. Chybička se občas vloudí. :-)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 17:51
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 14:39

Tak samozřejmě, že se můžeme lehce shodnout na obecném tvrzení, že krást se nemá. Na čem se asi rozejdeme v tom, zda v nějakých případech jde, či nejde o krádež.

Stejně tak se můžeme rozcházet v definici únosu. Někomu přijde odebrání dětí z "péče" sadistického psychopatického alkoholika jako únos, někomu jinému jako záchrana života dítěte.

Ano, to bychom museli diskutovat o konkrétních případech zcela SELEKTIVNĚ, jak zmiňuje pan Tětek. To ale neznamená, že zastávám morální pravidla nějakým opovrženíhodným účelovým způsobem selektivně, jak se mi pan Tětek zcela neseriózně snaží podsunout. Ona ta selektivnost je často nutná nebo je alespoň na místě a vždy má své racionální důvody.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 10. 2. 2016 15:30
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 14:39

Přesně tak, u věcí týkajících se života a majetku je uplatňování "zlaté střední cesty" velký klam.
http://www.mises.cz/clanky/mytus-zlate-stredni-cesty-970.aspx
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jiří Suchý | 9. 2. 2016 14:56

Myšlenka je v základu správná, jenom opět špatně podaná a to zřejmě již samotným hnutím.

Krytí komoditou je nesmysl. Krytí znamená, že Vám měnu vymění za dané množství komodity. Tzn. že krytí buď je 100% nebo není. Neexistuje nic jako částečné krytí, to znamená že krytí není a nikdo Vám nic za měnu nevymění, viz dolar. 100% krytí zlatem je utopie. Nicméně si umím představit ústavní závazek, že hodnota měny se může lišit o pár procent od třeba 5let průměru ceny unce zlata. Svážu hodnotu měny, kterou ovlivňuji množstvím v oběhu, nezavádím nereálnou vyměnitelnost.

Nicméně k věci. Tisknout peníze jen tak samozřejmě přinese iflaci. Kritizujeme systém, kdy vláda tiskne sama peníze.

Náš systém toto neumožňuje, údajně. My vydáváme dluhopisy, ty nakoupí banka za v tu chvíli z ničeho vytvořené peníze a tváříme se, že to je něco úplně jiného než první případ. Rozdíl tu opravdu je, tiknutí vlastních peněz je bez úroku. Prodej dluhopisu bance je s úrokem. Inflačně je to stejné, jen dražší.
Proč dáváme komerční bance možnost tvořit peníze z ničeho? Proč by nemohla mít tu výsadu jen centrální banka? Komerční banky by měli 100% krytí vkladů likviditou a půjčovaly by jen peníze, které by jim k tomu účelu poskyli jejich majitelé. Množství peněz v ekonomice by řídila CB poskytováním úvěru nových peněz a stahováním dluhopisy.
Může platit, že např. hypoteční úvěry můžou být bezúročné, nebo zatížené jen nějakým správním poplatkem - bezúročně ne nenávratné, což je rozdíl a nepochopení celou myšlenku diskredituje. Pokud žadatel projde scoringem, může mu CB poskytnout ůvěr z nových peněz a není třeba vybírat úrok. Proč má tuto možnost soukromá banka a ještě inkasuje úrok?

Je možné splatit většinu vládních dluhů vládou vytištěnými penězi a bez inflace? Jistě.
V podstatě jde o to, nahradit dluhopisy v rozvahách bank za nové peníze. Současně s tím, by se musela zvednout povinná sazba minimálních rezerv bank. Vláda za svoje vytištěné peníze vykoupí dluhopisy od bank a zvýšením min. rezerv donutí banky držet tuto likviditu v rozvaze, postupně je možné dosáhnout 100% krytí vkladů v komerčních bankách. Když se to udělá správně, není důvod k inflaci, do oběhu se žádné nové peníze nedostanou. Pochopitelně banky by měly se svými zisky utrum, proto se to nemůže stát.

Nezávislost CB je mýtus. Správa všech věcí veřejných je svěřena voleným zástupcům. Měna ne. Tu manipuluje pák kravaťáku vskutku nezávisle na vůli a potřebách většiny, tím nezávislost končí. Ti lidé v CB jsou ovlivňováni vzděláním, prostředím, osobním prospěchem atd. NEJSOU nezávislí. Proč by měli být lepší než třeba, parlamentní komise?

Současný systém přinesl jen dluh , inflaci a nárůst moci bonkovního sektoru. Mají božskou moc, tvořit něco z ničeho. A bohužel, všechny alternativní myšlenky jsou zničeny už v zárodcích nevzdělanými hlupáky, kteří by rádi bez práce pečené holuby v ústech, viz hnutí.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 20:09
reakce na Jiří Suchý | 9. 2. 2016 14:56

"V podstatě jde o to, nahradit dluhopisy v rozvahách bank za nové peníze. Současně s tím, by se musela zvednout povinná sazba minimálních rezerv bank. Vláda za svoje vytištěné peníze vykoupí dluhopisy od bank a zvýšením min. rezerv donutí banky držet tuto likviditu v rozvaze, postupně je možné dosáhnout 100% krytí vkladů v komerčních bankách. Když se to udělá správně, není důvod k inflaci, do oběhu se žádné nové peníze nedostanou. Pochopitelně banky by měly se svými zisky utrum, proto se to nemůže stát."

Toto naznačuje způsob, jak splatit státní dluh nově centrální bankou emitovanými "penězi" (přesněji likviditou), bez toho, že bychom tu měli nějaké výrazné inflační tlaky. Vykoupit od bank veškeré státní dluhopisy a zvednout PMR tak, že likviditu, kterou za ty dluhopisy banky utrží budou muset banky uložit a držet na rezervních účtech centrální banky. Splacení státního dluhu je přete tak snadné. Nechápu proč se z toho dělá takový problém. Mezi světem bez státního dluhu a mezi světem s nesplatitelným státním dluhem přece leží jen pár zcela neškodných účetních operací. Něco podobného zřejmě sleduje i onen návrh na zavedení suverénní měny a v tomto směru by se mohlo jednat o dobrý prostředek k tomu, aby lidé konečně prozřeli a přestali blbnout s rozpočtovou zodpovědností. Jediné vůči čemu je třeba se chovat zodpovědně je ekonomická, potažmo cenová stabilita (kupní síla měny).

Na 100% krytí vkladů ale radši zapomeňte. :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 10. 2. 2016 06:14
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 20:09

Vklady jsou kryty 100%. Jsou kryty prací obyčejných lidí, a to skutečně 100%. Takže až o své vklady lidi přijdou, budou si muset pěkně máknout. Současná politika centrálních bank napříč světem je ostudná záležitost, tištění nových a nových peněz způsobuje znehodnocování těch, které již jsou v oběhu, tudíž jde o běžnou prachobyčejnou krádež.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 10. 2. 2016 12:11
reakce na Michal Mrozek | 10. 2. 2016 06:14

Předně většinu nových peněz dnes vyprodukují soukromé banky, ne ty centrální. Což je právě to, na co sdružení poukazuje.

Pokud chcete udržovat konstatntní cenovou hladinu, musíte množství peněz v oběhu přizpůsobovat poptávce. Takže tvorba nových peněz nutně neznamená nic špatného. Pokud se ale jen tiskne a to ještě v době krize, tak je inflace nevyhnutelná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:16
reakce na Jiří Suchý | 10. 2. 2016 12:11

Inflace je nevyhnutelná teprve v okamžiku, kdy kupní síla poptávky překoná nabídku produkční kapacity, nebo kdy produkční kapacity klesnou pod kupní sílu poptávky. A ani to nestačí. Poptávka pak musí být ještě dostatečně cenově neelastická. Když se tisknou peníze (třeba i v krizi) tak to automaticky neznamená, že se tím zvýší kupní síla poptávky, která by se uplatnila na trhu a tím zvedal ceny. Záleží na tom, kam ty nové peníze protečou. Když se nové peníze utratí např. na vybudování nových produkčních kapacit dovezených z ciziny, pak se zvýší pouze nabídka a kupní síla poptávky zůstane stejná a ceny neporostou. Stejně tak, když protečou jen do úspor nebo na kapitálový trh, tak se ceny v reálné ekonomice nahoru nepohnou.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 10:09
reakce na Michal Mrozek | 10. 2. 2016 06:14

Proč by lidé měli přijít o své vklady?
Tištění nových peněz nezpůsobuje automaticky znehodnocení těch dříve natištěných. To co dává hodnotu penězům je jejich kupní síla, která plyne z cenové hladiny statků a služeb, jež je možné za peníze pořídit. Pokud roste množství peněz a současně se zpomaluje jejich oběh v ekonomice, pak mohou ceny dokonce klesat a kupní síla peněz může růst. Tedy i při růstu peněžní zásoby se mohou peníze naopak zhodnocovat.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 10. 2. 2016 11:00
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 10:09

Tištění nových peněz způsobuje inflaci (inflate=nafukovat) a to zdražuje zboží. Obyčejní lidé jsou postaveni před neměnný fakt, že inflace bude pořád a nevyhnou se jí - jde jen o to, jaká bude její úroveň. Pokud se nepostarám o to, aby můj příjem byl vyšší než je inflace, pak to pro mě znamená, že si budu moci dovolit méně za stejnou výplatu. To je znehodnocování, můžete si to pojmenovat třeba "dobrovolný příspěvek na státní přerozdělování" či jakkoliv jinak, podstata ovšem zůstává pořád stejná. Pokud se kupní síla snižuje, pak jde jistě o znehodnocování. Socialisté ale neumí počítat, což řekla už Thatcherová, a vy to potvrzujete každým coulem.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:25
reakce na Michal Mrozek | 10. 2. 2016 11:00

Pokud by nebyla úvěrová expanze a z ní v některých případech plynoucí inflace, ekonomika by stagnovala nebo klesala, což by na obyčejné lidi dopadlo daleko citelněji, než růst cen, který bývá kompenzován zvyšováním platů, důchodů a ve vztahů k úsporám přijatými úroky. Aby nedošlo k mýlce. Netvrdím, že inflace je dobro, které vyvolá prosperitu ekonomiky, jako někteří "odborníci" z ČNB. Tvrdím, že na inflaci netřeba nadávat, neb je průvodním jevem (následkem) růstu ekonomiky a je většinou obyčejným i ostatním lidem kompenzována.

Počítat neumíte Vy, protože vidíte jen jednu stranu mince a na tu druhou už se nedíváte. Typicky je při diskuzi o inflaci ignorován fakt růstu reálných mezd a důchodů a příjem z úroků. Vidíte jen znehodnocování peněz. Vidíte jen polovinu reality.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 10. 2. 2016 20:00
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:25

Růst reálných mezd a důchodů není zaručen tím, že je nějaká úroveň inflace. Není zaručeno, že vám bude zvednuta mzda přesně o inflaci. Je to jen vaše zbožné přání, aby tomu tak bylo. Zvedání mezd není na inflaci závislé, je výsledkem jiných faktorů. Stačí se podívat na důchody našich důchodců. Povězte mi, o kolik se meziročně průměrně zvedly? Bylo to o inflaci?
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 11. 2. 2016 11:06
reakce na Michal Mrozek | 10. 2. 2016 20:00

Mzdy jsou také ceny (práce) a obvykle dochází k tomu, že růst mez je vyšší, než růst cen, což znamená, že mzdy reálně rostou. Pokud vím, tak automatické navyšování důchodů se odvíjí od inflace a navíc se přidává ještě část reálného růstu mezd. Ano maté pravdu, že tento automatismus byl na určitou dobu přerušen asociálem Drábkem. Hold když se k moci dostane asociál, je třeba počítat s tím, že věci nepůjdou tak jak by měly. Od toho máme volební právo, abychom poučeni minulostí neopakovali stejné chyby.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Suchý | 9. 2. 2016 22:29
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 20:09

"Mezi světem bez státního dluhu a mezi světem s nesplatitelným státním dluhem přece leží jen pár zcela neškodných účetních operací."

Není to tak jednoduché, ne všechen státní dluh drží banky.
Ale především, stát si půjčuje od bank něco, co ony sami nemají, protože jim dal tu pravomoc a pak jim za to platí úrok. Aby mohl platit úrok, musí lidem zvýšit daně atd. Proč, když může banky vynechat a peníze z ničeho si bez úroku vytvořit sám? A to je ten rozdíl mezi těmi dvěma světy.

Pokud tedy stát chrlí další dluhopisy, které prodává bankám, máme v oběhu stále víc peněz, ale protože spolu s tím, rostou také úroky, které se musí platit, musí také růst daně a tudíž klesat kupní síla. A kombinace klesající kupní síly a navýšení množství peněz má jen jeden důsledek. Tak proto jsou ty státní dluhy takový problém.
Na stabilitu kupní síly měny potom zapomeňte.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 10:43
reakce na Jiří Suchý | 9. 2. 2016 22:29

Ano, část dluhu drží nebankovní subjekty. Toto nevidím jako vážný problém.

Aby stát mohl platit úrok ze státního dluhu nemusí zvyšovat daně. Může si na ty úroky opět půjčit. Ostatně takto to dělají téměř všechny státy (principiálně všechny státy jejichž roční rozpočtový přebytek je nižší než úroky ze státního dluhu).

Pokud banka inkasuje úrok ze státního dluhopisu, existuje někde držitel peněz v nominální výši toho dluhopisu, kterému tatáž banka platí úrok. Banka získá z každé vytvořené a půjčené koruny vždy pouze úrokovou marži, nikoli celý úrok, a to bez ohledu na to, kdo je dlužník i bez ohledu na formu dluhu, tedy zda jde o úvěr nebo dluhopis.

Když stát vynechá banky a vytvoří si peníze sám, nebudou to z principu tytéž peníze, jaké tvoří banky. Nicméně v této otázce zatím nezaujímám zcela ostré stanovisko. Ve skutečnosti totiž nebude praktického rozdílu mezi penězi vytvořenými státem a peněz, které si stát půjčí. Rozdíl bude pouze v tom, že nebude hrazen úrok. Vzhledem k tomu, že při vzniku takovýchto peněz vznikne pouze jejich držitel a nevznikne současně dlužník, který by tyto peníze dlužil, není ani nikdo, kdo by daný úrok platil, takže je logické, že tyto peníze nebudou spojeny s žádným úrokem. Nicméně v tomto okamžiku můžeme mluvit opravdu o tom, že někdo vytváří peníze skutečně z ničeho. Když si ale uvědomíme, že tím, kdo tyto peníze vytváří je stát (tedy všichni občané státu), pak vidím jediný problém, a to mechanismus regulace této emisní činnosti státu. Objem emise státních peněz by mohla regulovat centrální banka s cílem zajištění cenové stability. Tím by se odstranila její bezradnost v případě deflačních tlaků.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Igor Nemec | 9. 2. 2016 10:39

Je zajímavé, kolik lidí propadá iluzi, že pokud si vytisknu peníze, tak nikoho neokrádám :-(
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:00
reakce na Igor Nemec | 9. 2. 2016 10:39

Pokud si vytisknete peníze Vy, dopustíte se trestného činu padělání bankovek nebo mincí, ale tímto bezprostředně nikoho neokradete. Maximálně podvedete někoho, kdo od Vás padělky přijme jako pravé a následně jsou mu tyto padělky zabaveny (ano takový člověk se může cítit být okradený).

Pokud ale vzniknou peníze v bance současně s tím, že jsou tyto peníze někomu půjčeny, tak nejde o padělání ani žádnou jinou nekalou činnost. Rozdíl je v rozvahách banky a v majetkové sféře padělatele. V rozvaze banky přibude v aktivech úvěr a v pasivech běžný účet klienta, na němž jsou půjčené peníze. Banka tím nijak nezbohatne. Padělateli ale přibude v "rozvaze" (pokladně) hotovost (byť padělaná) a pokud se mu ji podaří uplatnit výměnou za pravé aktivum, třeba rozměnit za pravé peníze, tak zbohatne právě o částku takto podvodně získanou.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 23:02
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:00

Takže znovu.
Pokud si peníze vytisknu a někomu je půjčím na úrok a při splátce jistinu spálím a úrok si nechám.
Je to OK, nebo ne?
A pokud ano, proč je to tedy trestné?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 09:48
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 23:02

Neni to ok. Pokud banka vytvoří peníze a někomu je pujčí, pak sice od dlužníka inkasuje úrok z těchto peněz ale současně z těch samých peněz platí úrok tomu, kdo ty peníze drží na svém vkladovém účtu.

Ve Vašem případě by padělatel nikomu úrok neplatil. Jen by inkasoval.

Další rozdíl je v tom, že když dlužník nevrátí bance v den splatnosti svúj dluh, banka vznikneí ztráta, kterou budou muset uhradit akcionáři banky.

Ve Vašem příkladě se ale nic zvláštního nestane, pokud dlužník peníze nevrátí. Padělatel přijde pouze o naklady na výrobu padělků.

A taky mi vysvětlete, proč by si někdo padělky od někoho jiného pujčoval, když si je může nariskonoit sám. Tady vydíte, jak absurdní je to Vaše srovnání.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 09:51
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 09:48

"natisknout sám.Tady vidíte..." Psal jsem z mobilu a to mi zrovna moc dobře nejde. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 9. 2. 2016 12:36
reakce na Igor Nemec | 9. 2. 2016 10:39

Pokud si vytisknete peníze vy sám, tak se ostatní jistě shodnou, že je okrádáte. Holt jste se doposud nenaučil, že zločinnost jednání se diametrálně liší, pokud čin páchá pán či poddaný. Týká se to nejen tištění peněz, ale i krádeží, vyhrožování, únosů dětí, nošení zbraní, šmírování soukromí, narušování domovní svobody...
Až se naučíte tomuto doublethinku, bude z vás konečně vážený a politicky uvědomělý demokrat :-)
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:02
reakce na Robert Antonio | 9. 2. 2016 12:36

Srovnávat bankovní úvěrovou emisi peněz s paděláním peněz je ale projevem čirého ignorantství. :-)
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 23:06
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:02

Jak se táži výše: pokud si vytisknu, vytištěné půjčím na úrok a po splacení jistinu spálím a úrok si nechám, tak je to v pořádku? Takže můžeme všem lichvářům povolit si peníze tisknout, ne? Proč je nutit, aby půjčovali jen své existující peníze, když půjčování nově vytvořených ničemu nevadí? Jen tím zbytečně omezujeme a prodražujeme úvěry pro ty sociálně nejslabší! Jak asociální!
Navíc u lichváře je dost pravděpodobně splacení dluhu jistější, než u banky! Takže o důvod víc jim to povolit, ne?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 10:05
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 23:06

Lichváři dbají přísně na splácení dlihů právě z toho duvodu, že pujčují své pravé peníze. Pokud by pujčovali natištěné peníze, jejich motivace dbát na platební morálku svých dlužníků by klesla k nule.

A komu by lichváři půjčovali jimi natištěné peníze, když by si je mohl každý natisknout? Vaše názory poněkud často ústí v absurdní situace. :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 12:41
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 10:05

Ano, pokud bychom všem povolili chovat se kriminálně (krást, vraždit), nastal by chaos.
Ovšem jen vy z toho vyvodíte, že řešením je to povolit jednomu ze sta.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 14:38
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 12:41

Banky, které tvoří peníze tím, že je půjčí klientům a dodržují při tom zákony, se nechovají kriminálně.

Povolit tisk peněz všem = totální nesmysl.
Povolit podnikat jako banka těm, kteří splní zákonné podmínky = běžný standard.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

No a v Česku máme to štěstí, že máme obojí zároveň:

- komerční banky vytvářejí peníze z ničeho tím, že je vykouzlí ze vzduchu a půjčí na úrok (my ostatní bohužel takové privilegium nemáme - přestože všude v okolí je dost domácností i podnikatelů, kteří by si rádi půjčili, jsme v půjčování jim nepochopitelně limitováni tím, kolik peněz jsem vydělali a uspořili - hrozné)

- ČNB jen za jediný rok (loni) "natiskla" 244 miliard v rámci intervencí za účelem znehodnocení koruny (Rašínův hrob se otřásá). Tedy na každého člověka včetně kojenců vytiskla 24 tisíc korun - kolik že to procentuálně je, vztaženo k průměrné výši úspor (opět včetně kojenců)? Protože v té míře to ty úspory znehodnotilo! (mimochodem: co byste udělali člověku, který by se k vám v noci vplížil domů a o obdobnou částku by vás chtěl připravit?)


Jinak co se týče návrhů na přímé financování státního deficitu tiskem peněz centrální bankou: podle mne k tomu vlády dříve či později tak jako tak přistoupí (stejně jako k omezení/zakázání hotovosti).
A možná ne v tak daleké budoucnosti - úrokové sazby se totiž udržují na nule (a někde i pod ní) v době, kdy údajně zažíváme ekonomický boom.
Pokud za měsíc, rok či dva přijde další krize, budou hluboce věřící keynesiánci chtít zavést intenzivní stimulace. Jejich první volbou bude snížení úrokových sazeb někam na minus 5%. Jenže výrazně záporné sazby jsou technicky problematické, vzrůstá motivace vybrat a skladovat hotovost, atd... A hotovost přeci jen nezrušíte ze dne na den.
Daleko snáze proveditelným a k tomu velmi populárním/populistickým (na rozdíl od nepopulárních záporných sazeb a rušení hotovosti) by bylo "rozhazování peněz z vrtulníků".
Tedy státní infrastrukturní prorůstové investice (osmiproudá dálnice z Horní Dolní do Zelené Lhoty - kilometr za 3 miliardy, kanál Labe-Odra, hustá síť cyklostezek s mimoúrovňovým křížením, atd...) a nebo: Zaručený příjem. Toto téma je mezi ortodoxními etatisty stále oblíbenější a dá se vhodně kombinovat s vládním tiskem peněz. Představte si to nadšení lidu, kdyby třeba každý člověk bez ohledu na cokoli dostával od státu "Zaručený příjem" např. 16tis korun měsíčně (dejme tomu z třetiny hrazeno z daní, z dvou třetin pokrýváno tiskařským lisem).

Jak již mnozí pochopili, já se na to těším. Co může být větším stimulem pro rozvoj alternativních nestátních svobodných peněz, než samy státní regulace a intervence?
Nebýt státu, po bitcoinu neštěkne ani pes. Jen stát má tu sílu uvést bitcoin do mainstreamu. Bez státních zásahů bude BTC stále jen hračkou úzké skupiny geeků a anarchistů, případně okrajovou rizikovou investicí/spekulací. To jen opatření jako záporné úroky, zrušení hotovosti, registr bankovních účtů, EET, všudypřítomné špiclování a ztráta soukromí, atd... mají tu moc ukázat i běžnému člověku jasné a hmatatelné výhody přechodu na BTC. A jen tyto hmatatelné výhody lidi přimějí BTC používat (například rozdělení se s poskytovatelem služeb o daňovou úsporu až 40% půl na půl - dnes je to možné při platbě v hotovosti, po jejím zrušením tento bonus umožní jen použití BTC). Pouze opatření typu zrušení hotovosti mají šanci přebít účinek Greshamova zákona, který dnes používání BTC jako prostředku směny prakticky blokuje (protože každý přednostně utrácí inflační koruny).

Lidé by si ale měli uvědomit, že času nemají neomezené množství.
http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/studie-bankovky-s-vysokou-hodnotou-postradaji-smysl-mely-by-se-zrusit-1269390
Jakmile stát zruší či silně omezí hotovost, bude na úprk již pozdě, resp. bude čím dál dražší a komplikovanější. Například kupovat drahé kovy či BTC má smysl jen tehdy, když o tom nezůstane informační stopa. Vybrat z bankomatu až na dno limitu karty, pomocí LocalBitcoins.com si sjednat nákupní schůzku, nebo zajít do arabské směnárny pro eura a následně zajet do Německa pro mince. Nic z toho již pak nebude možné.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Müller | 9. 2. 2016 23:08
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

Dovoluji si upozornit, že komerční banky "nevytváření peníze z ničeho". Komerční banky mají dva hlavní zdroje - vklady lidi a firmy anebo si půjčí od centrální banky. Nikdy nevytváří peníze z ničeho, to může v moderním bankovnictví dělat jen centrální banka. Jediná komerční banka o které vím, že si může vytisknout peníze je HSBC, ale moc často to nedělá.
Také je divná úvaha "ČNB vytiskla peníze, takže je vám sebrala, znehodnotila úspory". Zaprvé pokud ČNB tiskne, tak peníze do oběhu posílá, nikoliv stahuje,. Za druhé inflace v r. 2015 byla 0,3% (byť můžeme úspěšně diskutovat nad spotřebním košem kterým se inflace měří), takže těžko mohla znehodnotit úspory o 24 tisíc. Za třetí - co když produkt vytvořený v loňském roce podstatě stoupnul nebo lehce poklesla rychlost obratu peněz?
Argumentace diskuze mi nesedí. Laskavě si prostudujte monetární teorii peněz a empirické výsledky vlivu inflace na hospodářský růst.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 13:00
reakce na Aleš Müller | 9. 2. 2016 23:08

Spíše vy byste měl dostudovat pravidla fungování dnešního (frakčního) monetárního systému.
Jediné, co komerční banky nesmí dělat, je tisknout fyzické oběživo.
Elektronické peníze samozřejmě vytvářejí - tím že někomu půjčí. Naopak centrální banka je vytváří zcela výjimečně (QE, dnešní intervence na oslabení koruny) a růst měnové zásoby je za obvyklých podmínek prakticky výhradně v rukou komerčních bank (což jste v učebnici nějak přehlédl).

Dále - 0.3% inflace je asi tak věrohodný údaj, jako skoro nulová inflace v USA:
http://www.shadowstats.com/alternate_data/inflation-charts
A to nemluvím o tom, kolik držitel dolaru od roku 1933 či 1971 prodělal vůči benchmarku - zlatu. Nebo vůči čemukoli jinému (galonu benzínu, akru pozemku ve Fort Lauderdale, ...). Za sto let dolar ztratil 98% kupní síly. A vy přesto máte dojem, že nafukování (=inflace od slovesa TO INFLATE) měnové zásoby měnu neznehodnocuje. Asi máte krátkou paměť, když si nepamatujete, jak relativně nedávno byla nejvyšším platidlem u nás pětistovka a co se za ni dalo koupit.

Pokud produkt v loňském roce stoupl (což je podle mne diskutabilní, protože za většinu "růstu" mohou dotace a nesmyslné státní výdaje), tak to rozhodně není zásluhou státu a centrální banky. Takže nechápu, jak z toho plyne morální právo státu si vytisknout peníze.

To bych mohl já říct také: protože VY jste více a efektivněji pracoval, tak JÁ mám právo si teď vytisknout nějaké peníze. A odůvodňovat to tím, že jelikož jste pracoval (a i ostatní lidé) o 4% efektivněji a intenzivněji, tak by sice ceny měly o ta 4% klesnout, ale jelikož jsem členem keynesiánské církve, která hlásá, že ceny mají naopak o 2% stoupat, tak mám právo o 6% zvýšit objem peněz v ekonomice (zjednodušuji, pomíjím rychlost oběhu, atd...).

A to, že když ČNB vytiskne 460mld (což loni udělala), že to sníží hodnotu existujících korun, to chápe i malé dítě. Ostatně ČNB se tím netají a znehodnocování koruny otevřeně hlásá. A je to snad i jasně vidět - mít euro za 27Kč, nebo za 23Kč, je rozdíl v kupní síle zcela evidentní (navíc ECB dělá to samé, takže CZK ztrácí hodnotu dvojmo). A každý, kdo má nějaké úspory v CZK, byl tímto krokem zcela zjevně okraden - koupí si méně zboží, než kdyby k intervencím nedošlo.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 15:10
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 13:00

"Pokud produkt v loňském roce stoupl (což je podle mne diskutabilní, protože za většinu "růstu" mohou dotace a nesmyslné státní výdaje), tak to rozhodně není zásluhou státu a centrální banky. Takže nechápu, jak z toho plyne morální právo státu si vytisknout peníze."

Zaměňujete příčinu za následek. Nejprve je úvěrová expanze ("tisk peněz") a teprve pak nastane růst ekonomiky, někdy provázený i růstem cen. Nikoli naopak. Není to tak, že by úvěrová expanze "dobíhala" za růstem ekonomiky.

"To bych mohl já říct také: protože VY jste více a efektivněji pracoval, tak JÁ mám právo si teď vytisknout nějaké peníze. A odůvodňovat to tím, že jelikož jste pracoval (a i ostatní lidé) o 4% efektivněji a intenzivněji, tak by sice ceny měly o ta 4% klesnout, ale jelikož jsem členem keynesiánské církve, která hlásá, že ceny mají naopak o 2% stoupat, tak mám právo o 6% zvýšit objem peněz v ekonomice (zjednodušuji, pomíjím rychlost oběhu, atd...). "

Keynesiánská víra je ale přesně opačná. Když ekonomika roste není třeba fiskální expanze (která je často spojena s "tiskem" peněz) a naopak. Takže pravý keynesián začne s "tiskem peněz" na státní výdaje tehdy, když začne ekonomika stagnovat nebo klesat, nikoli tehdy, když ekonomika rostle.

"A to, že když ČNB vytiskne 460mld (což loni udělala), že to sníží hodnotu existujících korun, to chápe i malé dítě. Ostatně ČNB se tím netají a znehodnocování koruny otevřeně hlásá."

Těch 460 miliard je co? Bankovky uvedené nově do oběhu? Nebo likvidita, použitá k devizovým intervencím? Nebo obojí? Ani jedno z toho ale nenavýšilo peněžní zásobu. Proto je také cenová inflace (míra skutečného znehodnocení peněz) tak nízká. Přepočtením nárůstu objemu likvidity v bankovním systému na obyvatele státu získáte nic nevypovídající hausnumero.

Stejně tak skutečnost, že ČNB natiskla nové miliardy bankovek a nechala vyrobit miliardy nových mincí nemá žádný potenciál zvednout peněžní zásobu a tím nastolit situaci, kdy by mohly začít růst ceny v reálné ekonomice a tím znehodnocovat měnu. Platí vždy, že každá koruna ve formě bankovek, kterou poskytne ČNB komerčním bankám je vyměněna za bezhotovostní korunu na vkladovém účtu klienta banky, který si ji vybral z banky v hotovosti. Celkový objem peněžní zásoby se tak nezmění. Jen se změní složení peněžní zásoby. Ubude bezhotovostních peněz a přibude hotovost. Jinými slovy. O kolik peněz přibude ve formě hotovosti, tolik peněz ubude v bezhotovostní formě.

Čili když rozpočítáváte na hlavu nějaké miliardy, jež vytvořila ČNB, tak vypočítáte úplný nesmysl. Jediný smysluplný údaj je nárůst peněžní zásoby, který ale mohou způsobit především komerční banky a především úvěrovou expanzí. Tedy tím, že objem nově poskytnutých úvěrů převýší objem ve stejném období splacených úvěrů. Toto je hlavní cesta, jak mohou banky zvýšit objem peněžní zásoby. Dalším způsobem je když banky nakupují cokoliv (aktiva, spotřební materiál, práci) od nebankovních subjektů. Tento způsob navyšování peněžní zásoby je ale spíše marginální.

Samozřejmě, že lze měnu znehodnotit i jejím oslabováním na devizovém trhu. Mechanismus jejího znehodnocení se ale neodvíjí přes objem peněžní zásoby. Odvíjí se přes zdražení dováženého zboží, služeb, energie a surovin. Rozhodující tak není, kolik likvidity musela ČNB použít na oslabení koruny, nýbrž k jak velkému oslabení koruny došlo.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 18:12
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 15:10

Jako že v dobách, kdy neexistovala měnová expanze nekryté měny, tak nebyl žádný pokrok a růst?

Ukažte mi REÁLNÝ příklad, kdy je tato keynesiánská teorie uplatňována, tedy že v době růstu se např. snižují státní výdaje a dluh. Keynes to možná na papíře napsal, ale to Lenin či Marx také ledacos napsali, ale praxe se NUTNĚ vyvinula jinak.

Co se týče toho vašeho popírání expanze a inflace a vztahu mezi nimi:
- co jste si koupil za dolar před 100, 50ti lety a dnes?
- jak je to dlouho, co 500Kč byla nejvyšší a dost vzácná bankovka?

Jasně, že se některá opatření centrální banky neprojeví HNED a v přímé úměře. Ale zkuste si udělat stoletou vyhlazenou křivku.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:56
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 18:12

Nepíšu, že jediným motorem růstu ekonomiky je úvěrová expanze, nýbrž jedním mnoha. Samozřejmě, že to může být i naopak, že nastane růst (např. vlivem oživení zahraniční poptávky) a to vede následně i k rozšiřování výrobních kapacit exportérů a pokud tuto financují z úvěrů, tak může dojít i k úvěrové expanzi. Nic není černobílé. Nicméně tvrdit, že růst předchází úvěrové expanzi a neplatí, že úvěrová expanze nemůže vyvolat růst, je jednoduše zjevně nesprávné tvrzení.

To, že v praxi se keynesiánského principu nikdo nedrží, samozřejmě samo o sobě neznamená, že tento princip je špatný.

Váš příklad s dlouhodobým poklesem kupní síly dolaru nikterak nevyvrací mnou popsané. Pouze tvrdím, že za znehodnocování měny nemůže centrální banka, ale obecně úvěrová expanze, do níž spadá jak růst soukromého tak veřejného zadlužení. Devizové intervence, emise oběživa ani QE nemají přímý vliv na na ono znehodnocování a vliv těchto akcí je v porovnání s úvěrovou expanzí minimální. Současně tvrdím, že znehodnocování měny provázené kompenzací v podobě úrokových příjmů, růstů platů a důchodů není žádné ďábelské zlo. Spíše jde jen o přirozený průvodní jev růstu ekonomiky.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 11:05
reakce na Aleš Müller | 9. 2. 2016 23:08

Máte samozřejmě pravdu, pokud se jedná o upozornění, že při 0,3% roční inflaci nedochází k znehodnocení úspor v rozsahu 24 tis. Kč na každého občana ČR. Na aspekt v podobě rychlosti oběhu peněz se na tomto webu velmi často zapomíná.

Nicméně se velmi významně mýlíte v otázce vytváření peněz. Peníze mohou vytvářet všechny banky. Komerční i centrální. Jediné v čem máte pravdu je, že je nevytváří z ničeho. Vytváří je společně s dluhem a dluh samozřejmě není nic. Dluh je druhá strana téže mince, tedy peněz. Než začnete ostatní poučovat, měl byste se v dané věci dovzdělat. Výbornou literaturou na toto téma je kniha od profesora Josefa Jílka Finance v globální ekonomice I. Stačí nastudovat volně přístupnou ukázku knihy na stránkách prodejců knihy, kde je volně dostupná i kapitola Tvorba a zánik peněz (od str. 50).
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:31
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

"- komerční banky vytvářejí peníze z ničeho tím, že je vykouzlí ze vzduchu a půjčí na úrok (my ostatní bohužel takové privilegium nemáme - přestože všude v okolí je dost domácností i podnikatelů, kteří by si rádi půjčili, jsme v půjčování jim nepochopitelně limitováni tím, kolik peněz jsem vydělali a uspořili - hrozné)"

Jó, bankování není hold pro každého :-) Je třeba sehnat základní kapitál, licenci ČNB a můžete se do toho pustit. :-) Jadernou elektrárnu taky nemůže provozovat každý, kdo by jen chtěl :-) Chápu ale, že pro Vás je to nepochopitelné. :-)
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 23:14
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:31

Jestli ono to spíše není tak, že vrchnost tak nějak tuší, že vytvářet peníze má své konsekvence. A zároveň že to je super byznys. Ale jen za předpokladu, že ho může vykonávat jen omezená skupina lidí.
Kdyby to mohl dělat každý, lukrativnost se rozplyne. Proto si každý panovník, diktátor i populistický (demokratický) vůdce ten monopol střeží, jako oko v hlavě a k lizu připouští jen omezenou skupinu vyvolených (a ti se mu odvděčují podporou jeho a režimu). Situace se v tomto od praktik římských císařů ředících mince (a násilím nutících lidi je přijímat dle nominálu) nijak zvlášť nezměnila. A i tehdy se našli lidé jako Richardus Fuldus, kteří tehdejší praxi ospravedlňovali a prohlašovali za jedinou možnou a správnou. Víte, jak takovým lidem říkal soudruh Lenin?
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 11:56
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 23:14

"Kdyby to mohl dělat každý, lukrativnost se rozplyne. Proto si každý panovník, diktátor i populistický (demokratický) vůdce ten monopol střeží, jako oko v hlavě a k lizu připouští jen omezenou skupinu vyvolených (a ti se mu odvděčují podporou jeho a režimu)"

Demokratická vláda ale žádný monopol na tvorbu peněz nemá. Ukázkovým příkladem byla (je) řecká kauza, kde vláda dostává od bankovního sektoru zabrat natolik, že Řecko bylo málem zničeno (včetně oněch bank, které to celé spustily). Banky také nemají žádný monopol. Čelí čilé konkurenci. O jakém monopolu to tady mluvíte? Když právníci musí mít vzdělání a advokátní licenci, tak jde taky o monopol, protože advokáta nemůže dělat každý, kdo by chtěl? Advokátní praxe je přece taky lukrativní, takže je třeba lukrativnost advokátní praxe zlikvidovat, tím, že advokáta bude moci dělat každý? A stejně bych mohl argumentovat provozováním lékařské praxe a mnoha dalšími praxemi. Teprve až nebude bankovnictví a advokátní činnost lukrativním oborem, docílíme spravedlnosti a svobody a odstranění oněch škodlivých monopolů?
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 13:06
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 11:56

V USA si za advokáta můžete vybrat i laika. A přijde mi to logické - je to přeci vaše věc, komu věříte.

Řecko si nemuže tiskout eura, stejně jako si Karlovarský kraj nemůže tisknout koruny. Monopol leží někde výše. Ale bezpochyby tam je.

A ten monopol je dvojí. Resp. monopol + kartel:
- monopol jediné legální měny, tedy násilné potlačení konkurence v poskytování peněz
- kartel centrální banky a bank komerčních v oblasti vytvářené této monopolní měny (kartel proto, že vstup do odvětví je extrémně a uměle zesložitěný a podléhá schválení hlavy toho kartelu - centrální banky)

Tedy stát a centrální banka vynucují monopol na jedinou měnu a zároveň pečlivě vybírají, koho vpustí do kartelové dohody týkající se emise této monopolní měny.

Tedy je to asi tak, jako by ministerstvo zemědělství řeklo, že Češi smí jíst jen rohlíky (žádné maso, brambory, ...) a že privilegium péct rohlíky dostane jen Penam a 3 další pekaři.
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:20
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 13:06

"V USA si za advokáta můžete vybrat i laika. A přijde mi to logické - je to přeci vaše věc, komu věříte." To ano. Ale nechcete mi tvrdit, že kdyby si mohl vybrat jen licencovaného advokáta, tak by šlo o monopol, že ne?

Řecko si nemuže tiskout eura, takže neplatí, že stát má v tomto ohledu monopol a může si zavázat banky, aby mu zobaly z ruky, jak z Vámi prezentovaného plyne.

Co je to poskytování peněz? Jak si představujete konkurenci v poskytování peněz? Tak, jak jste to popsal ve svém příspěvku (viz příspěvek z 9. 2. 2016 22:58). :-) No děkuji pěkně.

Extrémně složitý vstup máte do mnoha vyspělých odvětví. Když budete chtít vyrábět automobily nebo léky, budete se potýkat s obdobnými vstupními bariérami. Tak to jednoduše je a je mnoho racionálních důvodů k tomu, aby to tak bylo i v budoucnu.

To, že centrální banka pečlivě váží komu udělit licenci na provozování bankovní činnosti má své dobré důvody, protože jde o provázaný systém, který je třeba chránit před nezodpovědnými dobrodruhy. I přesto se to ne vždy povede, a to z důvodu, že některé banky spoléhají na to, že stát je vždy radši zahrání, než aby nechal padnout celý bankovní systém.

Vaše přirovnání produkce rohlíků s bankovní činností je opět jen zjevnou a absurdní demagogii.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 2. 2016 16:41
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:20

Každopádně by šlo o porušení mých přirozených práv - protože jednoduše nikomu třetímu není nic do toho, koho si zvolím za obhájce.

Já trvám na tom, že dvě strany mají právo si dohodnout, v jaké měně uzavřou smluvní podmínky (ať se jedná o úvěr, pracovní smlouvu, cokoli). Z toho také plyne, že se ty dvě strany mají právo dohodnout jak na jakékoli existující fiat měně, tak na čemkoli jiném (zlato, bitcoin, ...).
Stejně tak majitel obchodu má právo své zboží prodávat za měnu dle svého výběru a zákazník má právo svůj nesouhlas projevit (pouze) tím, že u něj nenakoupí.
Práva nikoho třetího tím tito lidé neporušují a proto do toho nikdo třetí nemá právo mluvit. Pokud se rozhodnu založit si firmu na tom, že si u mne lidé budou ukládat zlato a já jim povedu účty a budu realizovat bezhotovostní převody v miligramech Au, tak jediným, kdo má právo toto mé podnikání posvětit, nebo naopak shodit do propasti, jsou zákazníci, lidé dobrovolně (ne)využívající mých služeb. Pokud ale nějaká třetí organizace na mne pošle po zuby ozbrojené zakuklence a proti vůli mé i mých klientů ten byznys zruší a zlato zabaví, tak je to organizace zcela objektivně zločinecká. Jedná se pak o typický projev organizovaného zločinu, mafiánství. Samozřejmě není se co divit, i ten váš Lenin uznával, že stát je organizované násilí. Jediný problém je, že neslušný člověk (on a další násilníci) si v tom libuje, kdežto slušný člověk cítí potřebu to zásadně odsoudit.
Současná (a vámi obhajovaná) násilná snaha o konzervaci monetárního monopolu státu se principiálně nijak neliší od komunistické "ochrany devizového hospodářství" (tedy např. vynucené konverze zahraničního dědictví do tuzexových poukázek) či od snah různých císařů, vůdců a generálů vnutit lidem zásadně jen mince s jejich podobiznou (a ředěným obsahem drahého kovu).
Všechno toto jednání vládnoucích potentátů je principiálně stejné a zasluhující pouze opovržení a odpor.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 2. 2016 14:38
reakce na Jan Altman | 14. 2. 2016 16:41

"Každopádně by šlo o porušení mých přirozených práv - protože jednoduše nikomu třetímu není nic do toho, koho si zvolím za obhájce. " Na tomto se asi shodneme, že byste měl mít možnost nechat zastupovat třeba i opicí, když si to přejete a nebránil bych se tomu, kdyby využití advokáta bylo pouze fakultativní možností.

Správně trváte na tom, že by si měly strany samy určit v jaké měně bude denominována jejich obchodní transakce. A tato svoboda zde existuje, bez ohledu na ustanovení týkající se zákonného platidla. A tuto svobodu považuji za naprosto dostačující. Jakoukoliv odchylku od uvedené smluvní svobody OBOU stran považuji za zbytečnou.

Nesprávně ale tvrdíte, že na prodávající má právo diktovat kupujícímu, čím má zaplatit. Proč by se mělo zavádět jednostranné právo prodávajícího požadovat po kupujícím úhradu jiným způsobem, než prostřednictvím zákonného platidla, když má prodávající možnost realizovat takový svůj požadavek na základě dobrovolné smluvní dohody obou stran?

Stejně tak nesouhlasím s Vaší představou, že by stát neměl bránit snahám o zavádění alternativních paralelních peněžních systémů, pokud nejsou v souladu s existencí stávajícího zákonného platidla. Peněžní systém je natolik důležitou ekonomickou infrastrukturou, že není možné dovolit žádné experimenty, které by tuto infrastrukturu narušovaly, a to i v případě, že by se onen alternativní finanční systém jevil teoreticky lepším, než ten současný. Tím se ale nebráním organizovanému a promyšlenému přechodu na jiný lepší peněžní systém, který si lidé odsouhlasí po objektivní a hluboké debatě např. v referendu. Myšlenka, že můžeme nechat za chodu ekonomiky soutěžit více peněžních systémů mi ale přijde příliš riskantní a velmi nebezpečná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 23:08
reakce na Richard Fuld | 9. 2. 2016 19:31

Je zde spousta firem, které peníze legálně půjčují a peníze prostřednictvím úvěru vytvářet nesmějí.
Pochybuji, že půjčování peněz je sofistikované, jako provoz Temelína. Zcela úspěšně to zvládá kdekdo (dokonce úspěšněji, než mnohé banky!) - od mojí tety, přes Homecredit až po lichváře.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 11:45
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 23:08

Ale teta, Homecredit i lichváři si přece taky mohou tvořit peníze z ničeho. Stačí když si zajdou do banky a půjčí si od banky nově vytvořené peníze a tyto peníze půjčí svým klientům. Simsalabim a peníze mají na účtu (současně však i dluh v pasivech, stejně jako u banky). Jejich rozvaha se změní úplně stejně, jako ta bankovní. Narostou jim pasiva (dluh bance) i aktiva (půjčené peníze). Pak tyto nové peníze půjčí někomu za vyšší úrok a pokud je dlužník vrátí, zisk je na světě. Oni přece nemusí půjčovat své vlastní předem vydělané peníze (mohou, nemusí). Rozdíl je jen ten, že nebudou vytvářet peníze tak levně jako banky. Pokud ale vyrostou a našetří si na založení banky (stejně jako jiní akcionáři bank), pak budou moci tvořit peníze přímo a nikoliv zprostředkovaně a tedy (zpravidla) levněji.

Půjčování peněz možná není stejně sofistikované jako provoz jaderné elektrárny. Následky krachu velké banky jsou ale srovnatelné s havárií jaderné elektrárny. V obou případech se jedná o zcela zásadní infrastrukturní systémy.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 13:10
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 11:45

Akorát že to pak není tak lukrativní, když si napřed sám musíte ty peníze půjčit od banky a té bance platit úrok.
Zkrátka Homecredit sám žádné peníze nevytvoří, musí si je docela draze půjčit od banky. A jeho klienti tak vlastně platí úrok dvojmo.

Je to jako říkat, že nevadí, že na pečení rohlíků dostane monopol Penam, protože přeci Albert pak ty rohlíky v Penamu může nakoupit a dál se ziskem prodávat koncákům.
Ano, to jistě může.
Ale chudák koncák.
Plus je zde stále to svinstvo, že někdo může (vyrobit peníze z ničeho, péct rohlíky) a někdo ze zákona a pod hrozbou trestu nemůže.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 15:41
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 13:10

Homecreditu ale zřejmě vyhovuje nebýt bankou, protože se tak dostane do méně striktně regulovaného a dozorovaného prostředí a stojí mu to za to, že si připlatí x setin procenta p.a. na nákladech na půjčené peníze, které ale zase ušetří na nákladech spojených s fungováním banky. Je to jeho svobodná a racionální volba. Nikdo mu nezakazuje, aby se stal bankou. Jen nechce, protože takto mu to vyhovuje a vyplatí se mu to.

Co se týče Penamu, nikdo nenutí koncáka, aby kupoval pečivo vyrobené Penamem. Je to jeho svobodná volba, která se mu asi zdá být tou nejlepší, jinak by kupoval jiné pečivo. To právě koncák má tržní volební lístky v peněžence. Co si zvolí, to má.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 9. 2. 2016 13:20
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

Děkuji za doplňující článek :-).
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 14:54
reakce na Josef Tětek | 9. 2. 2016 13:20

Já vím, moc dlouhé :)
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 9. 2. 2016 12:43
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

Kupovat BTC má smysl i když se po tom šmíráci dozví. Stačí koupené peníze následně prohnat přes Dash nebo Zcash a šmírák utře hubu. To by musela vrchnost zakázat kryptoměny obecně, tj. kriminalizovat směnu kryptoměn za fiat (to je jediné, co je schopna reálně vymáhat). Což je čím dál tím těžší prosadit, protože bitcoin proniká stále více do reálné ekonomiky a jeho zákaz by naštval více voličů.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 15:10
reakce na Robert Antonio | 9. 2. 2016 12:43

No tak jasně.

Ale stejně tak by tedy člověk mohl objednávat zlaté mince z Německa poštou (tzn. v podstatě zveřejnit svou identitu i adresu) a platit převodem z účtu na účet. A doufat, že až k němu domů jednou vtrhne nějaký rudý komisař, že ho přesvědčí, že zlato již dávno prodal.

Podle mne to zkrátka má svá rizika:

1) Nikdy nevíte, jak šílený režim za nějakou dobu bude a zda si bude lámat hlavu s presumpcí neviny a důkazním břemenem

2) Ta data se mohou dostat do rukou komukoli. Pokud Au či BTC opravdu vejde do mainstreamu a jejich kupní síla řádově vzroste, bude pro lupiče a vyděrače takováto databáze zlatým dolem

3) Poměry mohou být takové, že ten komisař bude zároveň případ 1 i 2 (státní moc i soukromý zločinec, rudá garda).

4) Pokud něco koupím oficiálně, tak při prodeji musím danit NOMINÁLNÍ zisk. Tedy pokud například ČNB intervencemi kupní sílu koruny srazí na desetinu (tak jako v 90.letech), tak i kdyby Au/Ag/BTC nevešly do mainstreamu a raketově nevzrostly, stále jejich držením dosáhnete sice ne reálného, ale nominálního zisku - v lepším případě vám ho stát bude chtít zdanit, v horším vás označí za keťase, šmelináře, kulaka, sabotéra ekonomiky, měnového systému a světlých zítřků, majetek vám zabaví a vás pošlou do převýchovného tábora. Možná se zdá, že přeháním, ale kdo ví, co bude za 10 či 20 let (ovšem digitální stopa nákupu BTC či Au zde bude stále) - když již dnes vidíme, jak opatření establishmentu na prodloužení životnosti jejich pochybného systému jsou čím dál kreativnější, nestandardnější, zoufalejší a křečovitější.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 2. 2016 12:24
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 10:33

A mainstreamoví ekonomové již zahájili dělostřeleckou přípravu:
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/3122936/pokud-nyni-prijde-recese-penize-z-vrtulniku-nas-asi-neminou.html

Možná i nedávno schválený "registr bankovních účtů" je takovou přípravou na "peníze z vrtulníku" či "natištěný zaručený příjem" - pak už jen stačí, aby ČNB každému unikátnímu vlastníkovi bankovního účtu (tedy s vyloučením duplicit lidí majících více účtů) poslala každý měsíc pevně stanovenou, čerstvě ze vzduchu vykouzlenou, kulatou sumičku.

Oproti záporným úrokům + nutnému zrušení hotovosti podstatně jednodušší a pro lid přijatelnější řešení. Kdo ovšem v takové měně bude držet úspory, to opravdu netuším. Velká část lidí se inflaci bude snažit uniknout tím, že ten zaručený příjem obratem pošle na hypoteční splátku čerstvě zakoupené investiční nemovitosti. Nemovitostní bublina zaručena. Nemožnost s takovým majetkem utéct ovšem také.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 16:22
reakce na Jan Altman | 9. 2. 2016 12:24

Já to říkám pořád. Dlouhodobé kontinuální tržní přerozdělování bude muset být do budoucna kontinuálně a dlouhodobě kompenzováno nějakým vrtůlníkovým tvrdě regulovaným způsobem, abychom se udrželi nad hladinou a nepotopili se. Jedině takto je možné udržet produkční kapacity a spotřebu v rovnováze.

Řešením není pád do propasti.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 2. 2016 18:19
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 16:22

Prostě zlodějina, restrikce, regulace, ostnaté dráty, hlavně když to o něco protáhne život tomu vašemu státnímu socialismu. Až nebudou (za pár let) stačit už ani tato opatření, tak přijdete s čím?

Až bude volná konkurence měn, tak si tu svou tiskněte a rozhazujte z vrtulníku dle libosti.
Dokud na jedné straně lidem tuto měnu násilním vnucujete (omezujete konkurenci) a na druhé straně s tou měnou chcete provádět různé výmarské, zimbabwské a bolševické experimenty, tak se zkrátka dopouštíte zločinu minimálně na části populace. A těžko se můžete divit, že se na vás někteří lidé pak i takto dívají.

Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci si cestu z toho vašeho monetárního koncentráku najdou (tím rychleji, čím šílenější opatření budete zavádět) - a zůstanou vám v něm jen konzumenti dávek a dotací. O to rychleji se vám to sesype.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:37
reakce na Jan Altman | 10. 2. 2016 18:19

"Až nebudou (za pár let) stačit už ani tato opatření, tak přijdete s čím? "

Proč by neměla ta opatření stačit? Účetních peněz je nekonečné množství. :-) Jde jen o udržování systému v rovnováze. Nic víc. Důležitý je stabilní tok peněz v reálné ekonomice, peníze, které se budou hromadit v úsporách, nebo budou proudit na kapitálových trzích to nemají, jak pokazit. Tedy mělo by se zakázat bankám obchodování na kapitálových trzích (vyjma státních dluhopisů pochopitelně). Na kapitálových trzích ať se točí peníze gamblerů, kteří si je nejprve vydělali. V aktivech bank by se ale neměla vyskytovat riziková aktiva jako akcie a deriváty (s výjimkou derivátů sloužících k zajišťování přirozeně se vyskytujících rizik bank), protože i těmito aktivy jsou kryty peníze ležící na vkladových účtech a není dobré pokud vkladatel přijde o své peníze jenom proto, že jeho banka bez jeho vědomí držela hromadu akcií právě v okamžiku, kdy se zhroutil akciový trh.

Nevidím žádné výmarské, nebo zimbabwské problémy. Leda, že by miliardáři nevěděli co roupama a začali si za své úspory nechávat vozit každé ráno na snídani vagon rohliků, namísto dvou, tří. A do aut by tankovali desetinásobek objemu nádrže apod. :-)

Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci vůbec neřeší jaký je na světě zaveden peněžní systém. :-)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Němec | 29. 3. 2016 15:38
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:37

Pane Fulde asi vám na jednu stranu závidím, váš jednoduchý fanatický přístup k měně - čím více tím lépe. Ale vaše logika opravdu ustrnula na úrovni trojčlenky dle tohoto příkladu:
Když deset kopáčů vykope padesát metrů příkopu za pět hodin , za jak dlouho vykope deset tisíc kopáčů deset metrů příkopu? Jsem si jist že mi z hlavy vypočtete přesné číslo i na desetinu vteřiny.

Účetní peníze skutečně mohou růst do nekonečna, vždyť monetární expanze je oblíbenou zábavou centrálních bank.
Problém je na opačné straně, začíná se nedostávat dlužníků. A není se co divit, těžko přemluvíte člověka zadluženého na půlku života, aby se zadlužil na život celý. Nedej bože, aby zadlužil i svoje děti.
Naštěstí pro současný systém, jsou tu ještě vlády, které své občany ochotně zadlužují bez jejich souhlasu. Za prvé jim to dělá dobře a pak si přitom jako osoby určitě přijdou na své.
A u Vollgeld nebo 100% krytí u komerčních, jde jen a pouze o velikost emise nového oběživa a kdo je vlastní.
Taháte sem Zimbabwe. Pokud by jeho vláda neemitovala nové oběživo nejdříve v desítkách procent týdně, ale pouze 2-3% ročně, měla by v současnosti jednu z nejpevnějších měn na světě.
A pokud za současného stavu "fiat money" by si mohli občané vybrat vést běžný účet pro potřebu platebního styku u centrální banky, která už z definice nemůže zkrachovat, nebo u komerční banky, která už na něm stejně žádný úrok nevyplácí, můžete hádat, co by si dobrovolně vybrali.

Co je ovšem mnohem podstatnější, je otázka vlastnictví nové emise

- v současnosti je většinou vlastnictvím centrální banky, která emituje oběživo tím , že nakupuje hodnotná a nehodnotná aktiva, platí mzdy a služby
- mohla by být příjmem státního rozpočtu, ale zde hrozí nebezpečí vládních piklů, jak je navýšit co nejvíce bez ohledů na důsledky. Příkladů je bezpočet
- nebo by mohla být vyplácena po odečtů nezbytných nákladů centrální banky jako úrok na zůstatky účtů bankovních rezerv, nebo běžných účtů ostatních subjektů. Koneckonců se novou emisí naředí kupní síla starých vkladů. A i stát by si zobnul svých 15% na daních

Opět kontrolní otázka, co myslíte že by si běžný občan vybral?

A ano, vedlo by to nevyhnutelně k oddělení platebního styku a investičního bankovnictví.
Ano vedlo by to pravděpodobně k ustanovení tržní úrokové míry a to by pravděpodobně vedlo k pádu virtuálních kasin, kde se jedno aktivum prodává několikráte.
Takže jednoduše potřeby trhu a platebního styku na jedné straně a na druhé finanční elity a jejich nablýskaný svět virtuálního bohatství, spojený s masivním přerozdělováním od investičních joudů, k majitelům a velkým hráčům.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 11. 2. 2016 10:32
reakce na Richard Fuld | 10. 2. 2016 18:37

"Naštěstí inteligentní, kreativní a schopní jedinci vůbec neřeší jaký je na světe zaveden peněžní systém. :-)"

V případě imigrantů na západ v době komunismu tedy nešlo o inteligentní, kreativní a schopné jedince? Mnoho z těchto lidí, statisticky vzato anebo i po osobách, bylo mnohem úspěšnějších za hranicemi než v socialismu. Čímpak to bylo? Co je vedlo k tomu, že prchali? Neříkám, že pouze peněžní systém je k tomu přiměl, ale prostředí celkově. Pokud je peněžní systém nastaven tak, že kreativitu omezuje, pak přirozeně kreativní člověk se odstěhuje. Dnešní doba to potvrzuje: Lidé se nenechají omezovat. Pokud vyhodnotí, že je třeba se odstěhovat, udělají to. Peníze mají svou váhu, někdo dokonce říká, že peníze hýbou světem. Hýbou i kreativními lidmi. Znám příklad z praxe, kdy schopný a úspěšný vysokoškolský pedagog se odstěhoval za prací na západ. Dobře si spočítal, jaké bude mít příjmy v důchodu a srovnal si to. Bylo prostě mnohem výhodnější jít pracovat tam než zůstat tady. Pro mne je to důkaz, že peněžní systém právě ti kreativní řeší. A tady právě vyvstává otázka: "Čo si predstavujete pod takým pojmom inteligentný a kreativný?"
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 11. 2. 2016 11:17
reakce na Michal Mrozek | 11. 2. 2016 10:32

Každý mluvíme o něčem jiném. :-) Když se někdo stěhuje za lepším životem, nedělá to proto, že se mu nelíbí finanční systém. Ten je totiž v civilizovaném světě všude stejný. Peněžní systém není nastaven tak, že omezuje kreativitu. Naopak. Účetní peníze (na rozdíl od zlata) není omezen ničím. Když bude penězi zlato, může se Vám stát, že přijdete do banky a budete si chtít půjčit na Váš kreativní projekt, ale od bankéře uslyšíte, půjčil bych Vám ale nemám co, zlato nám došlo, už si ho půjčili jiní. Tohle se Vám ve světě účetních peněz nemůže stát.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 14. 2. 2016 16:43
reakce na Richard Fuld | 11. 2. 2016 11:17

Ale on tady zlato nikdo nikomu přeci nevnucuje! To jen vy násilím vnucujete.
Ten, kdo chápe pojem svobody, musí také chápat, že lidé mají právo si vybrat a podnikatelé mají právo jim nabízet alternativy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 15. 2. 2016 14:53
reakce na Jan Altman | 14. 2. 2016 16:43

"Pokud je peněžní systém nastaven tak, že kreativitu omezuje, pak přirozeně kreativní člověk se odstěhuje. " Tohle je věta, na kterou jsem reagoval mým srovnáním účetních peněz se zlatem. Jen jsem panu Morozkovi ilustroval, že není pravdou, že účetní peníze omezují kreativitu a že ve srovnání se zlatem je tomu dokonce naopak. Vzhledem k uvedenému považuji Vaši reakci za zcela mimoběžnou.

Nicméně bych si rád od Vás přečetl, jak vlastně vypadá peněžní systém, který by měl na světě (v našem státě, v našem městě, ve Vaší ulici) "panovat"? Účetní peníze odsuzujete, zlato nikomu nevnucujete. Tak co byste si vlastně přál? A hlavně proč by to mělo být lepší, než současný systém účetních peněz? Pokud je Vaší odpovědí, že vlastně nevíte, jak by měl ten systém vypadat, že jediným kritériem, je jeho spontánní vznik, pak budu nucen konstatovat, že jste jen nezodpovědným hazardérem, který má jediný cíl: zničit stávající peněžní systém, aniž by věděl, jak má vypadat ten nově příchozí. Tuto Vaši inklinaci k radostnému očekávaní nějakého brzkého kolapsu ekonomiky už zde nějakou dobu pozoruji. :-) Hlavní problém tohoto postoje je, že to předpokládané obrazné vstávání z popela může Fénixovi trvat hodně dlouho, pokud vůbec nastane.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Josef TětekJosef Tětek
Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!