Slovensku se daří, Fico přesto může skončit

Občanská platforma nedávné polské parlamentní volby prostě nemohla prohrát… Země ekonomicky šlapala a stranou za poslední roky dokonce neotřásl ani žádný korupční skandál. Tedy pokud nepočítáme sice nechutné, ale nikoli korupční řeči vládních politiků v restauraci Sowa, které se dostaly na veřejnost díky bizarní „čísnické mafii“. Přesto se voliči rozhodli pro změnu. Navzdory prosperitě a civilizačnímu skoku, který Polsko udělalo za posledních osm let, Občanská platforma drtivě prohrála. Nahradilo ji Právo a spravedlnost. Poprvé od roku 1989 zemi vládne jedna strana – šovinistická a populistická. Tolik k Polsku.

Miliardy na rozdávání

Slovenský premiér Robert Fico je nyní na Slovensku v podobné pozici, v níž byla Občanská platforma před volbami. Země má za sebou čtyři bohaté roky, během kterých se nám Slováci zase o notný kus přiblížili, vláda prokazatelně zvýšila výběr daní, ubylo daňových úniků. Zdá se, že Ficova vláda nejen splnila, ale v řadě případů i překročila plány, které si vytyčila.

Pravděpodobně ani sám premiér nečekal, že se mu podaří zvýšit příjmy do státní kasy o 1,5 miliardy eur (asi čtyřicet miliard korun). Na pětimilionové Slovensko víc než slušná částka. Nečekané peníze Fico doslova rozdal Slovákům v podobě „vlaků zadarmo“, dotovaných lyžařských zájezdů pro školáky, třináctých důchodů, nižších cen plynu nebo nižší daně na základní potraviny.

Nezaměstnanost se sice i po poklesu blíží deseti procentům, což sice vypadá jako vysoké číslo, ale protože většinu lidí bez práce tvoří půlmilionová romská menšina, která k volbám téměř nechodí a nemá žádnou relevantní stranu, jež by její zájmy zastupovala, nejde o zásadní problém. I tady si Fico může mnout ruce.

Slovensku se navíc, i díky tomu, že má euro, což jakoby českým politikům stále nedocházelo, nebo dojít nechtělo, dařilo úspěšně lákat zahraniční investory: Příchod další velké automobilky, britského Land Roveru, který na Slovensku investuje před miliardu liber (asi 41 miliard českých korun) a zaměstná tři tisíce lidí, je nepochybně obrovským úspěchem. A nejde zdaleka o investici jedinou… Ne nadarmo dnes Slovensko nese hrdý titul „nejprůmyslovější země Evropy“.

Všichni proti Ficovi

Otázkou je, zda z prosperity těží dostatečně velká část Slováků. Alespoň taková, aby Robert Fico neskončil 5. března v opozici, jako podobně silná Občanská platforma v Polsku. „Klidně se to může stát,“ připouští sám Fico, který má po dvou čtyřletých obdobích u moci přerušených jen dvouletým intermezzem Ivety Radičové, velmi nízký koaliční potenciál. Vláda Směru s jakoukoli jinou koaliční stranou, s výjimkou stále extrémistické Slovenské národní strany, je představitelná jen stěží. Nejen pro liberálně-pravicové strany, které by přicházely v úvahu, ale i pro Fica samotného.

Proto může po volbách snadno nastat situace „všichni proti Smeru“. Čtyři nebo pět opozičních stran, v čele s liberální Sítí, dá hlavy dohromady a utvoří smysluplnou vládu, jejímž tmelícím motivem bude dostat Smer od válu. Stalo se to v roce 2010, proč ne letos…

Pouze lepší, nikoli dobrý stav Slovenska

Těch pár procent, které mohou Směru chybět, může straně sebrat několik dílčích neúspěchů, které za sebou po čtyřech letech zanechává: nezlepšila se situace ve školství a zdravotnictví, které přes jinak velký pokrok země stále výrazně zaostávají za Českem. Jak slovenští zdravotníci, tak slovenští studenti proto hlasují nohama. České nemocnice jsou plné slovenských doktorů a zdravotních sester a tisíce slovenských studentů raději dojíždí do Prahy, Brna či Olomouce, než by studovali na velice slabých vysokých školách, kterých je přitom až plevelně mnoho.

Palčivost problémů Slovákům připomněla nedávná stávka části učitelů a ještě aktuálnější hromadná výpověď více než šesti stovek zdravotních sester. Ani jedna z akcí nemá sice větší šanci na zásadní zlepšení podmínek, každopádně však voličům připomněly, že ke změně k lepšímu v obou bolavých patách Slovenska prostě nedošlo.

Podobně se nezměnilo ani ekonomické zaostávání východního a jižního Slovenska a jejich obrovský odstup za Bratislavou, jednom z nejbohatších měst v Evropské unii, ale v rámci Visegrádu také městem na život nejdražším.

Zatímco Polsko civilizační skok skutečně udělalo, alespoň co do počtu nových nebo opravených dálnic a železnic a klíčovou reformou zemědělství, na Slovensku k takové zásadní změně nedošlo. Země je sice bohatší, ale staré bolesti zůstaly. Do Košic se stále po dálnici dojet nedá, v Prešově nebo Rimavské Sobotě o práci nezavadíte a katastrofální situace Romů, tvořících desetinu obyvatelstva Slovenska, nemá ani plán řešení. A tak Robertu Ficovi, který sice opravdu předává Slovensko v lepším stavu než před čtyřmi roky, ale nikoli ve stavu dobrém, nezbývá, než zkusit nahnat procenta bojem proti islámským migrantům.

Na člověka, na kterého by mohlo být pohlíženo jako na nejúspěšnějšího politika střední Evropy, trochu smutný konec.

Autor je redaktorem MF DNES