Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Vyšší daně pro bohaté?

Většina zemí Evropské unie je ke svým bohatým tvrdší než Česko. Na lidi s výrazně vyššími příjmy se v Evropě uvalují výrazně vyšší daně než u nás. Máme na to být hrdí? Nebo bychom naopak měli s Evropou srovnat krok?

Některé státy se snaží vysokou příjmovou nerovnost kompenzovat progresivním zdaněním. Extrémním příkladem byla třeba 75procentní milionářská „superdaň“ ve Francii, kterou na krátkou dobu prosadil socialistický prezident François Hollande. I dnes patří francouzské zdanění vysokých příjmů k nejvyšším v celé Evropě. Česká republika je v tomto ohledu pravý opak. Podle studie ekonomického institutu CERGE u nás na horní procento nejlépe placených osob připadá 6,5 procenta všech zaplacených daní (do kterých se počítají i zdravotní a sociální pojištění). Je to prý méně, než by proporcionálně odpovídalo jejich příjmům. Zdanění nejvyšších příjmů je tak v Česku v mezinárodním srovnání jedno z nejnižších jak v absolutním měřítku, tak i relativně vůči zdanění průměrných příjmů.

Jaký názor mají ekonomové, podnikatelé, politici, zástupci odborů a lidé z neziskovek? Jsou pro progresivnější zdanění, měli by tedy lidé s vysokými příjmy platit vyšší daně, než platí? Co by to znamenalo pro ekonomiku, stát a také pro podnikatelské prostředí? Jde vůbec výběr vyšších daní zajistit, nebo by peníze jen změnily směr do daňových rájů? A neztratili by podnikatelé chuť podnikat?

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
+68
+
-

Česká republika má sice pro osoby s vysokými příjmy relativně nízké daně, ale na druhé straně máme velmi málo takovýchto osob. Nenechme se mýlit existencí několika jedinců, jako jsou Petr Kellner, Andrej Babiš a pár dalších: česká ekonomika je příjmově rovnostářská na úrovni Švédska nebo Dánska. Máme slabý domácí kapitál, což je také hlavní důvod, proč jsou běžné české mzdy stále zlomkem mezd obvyklých v západní Evropě. Potřebovali bychom pěstovat bohatší třídu, aby z ní měli užitek i ti ostatní.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Vít Samek
-58
+
-

Vyšší zdanění osob s vyššími příjmy je výrazem společenské solidarity a sounáležitosti. Proto má své místo ve společnosti, která sdílí tradiční evropské demokratické principy. Proto se uplatňuje ve většině vyspělých evropských zemí, a proto jsem i pro jeho uplatnění v České republice. Vyhýbání se placení daní, například i odchodem do daňového ráje je osobním postojem založeným na opačném přístupu, kterému nejvyspělejší země ze shora uvedených důvodů brání.

Petr Mach

europoslanec a ekonom

Petr Mach
+72
+
-

Vyšší zdanění vyšších příjmů má dva hlavní negativní efekty pro ekonomiku: Jednak vyhání lidi s vysokými příjmy do daňových rájů typu Monako nebo Švýcarsko a za druhé snižuje výnos z investic do „lidského kapitálu“ – vyšší zdanění vyšších příjmů snižuje výnos každé koruny investované do vzdělání a odrazuje lidi od investic do vlastní kvalifikace. Zvýšení daní lidem s vysokými příjmy by rozhodně ekonomice nepomohlo. Vyšší zdanění by ani nepřineslo peníze navíc do státního rozpočtu. Lidé by si našli cesty, jak se mu vyhnout, například by rozdělovali vysokou mzdu mezi víc lidí, třeba zaměstnáváním příbuzných.

Už dnes lidé s vysokými mzdami (nad čtyřnásobek průměrné mzdy) podléhají zvýšené sazbě ve výši 22 procent oproti základní patnáctiprocentní sazbě u daně z příjmu. Když připočteme zdravotní pojištěním, tak rozhodně nejsou u nás daně pro bohaté nijak nízké. Jsem rozhodně proti zvyšování daňové progrese, nepomohlo by to nikomu, snad jen závistivým duším.

David Ondráčka

ředitel české pobočky Transparency International

-32
+
-

Považuji progresivní zdanění za správný princip, který udržuje společenskou rovnováhu a elementární spravedlnost. Žijeme ve velmi vyhrocené době plné rizik a bez této společenské smlouvy se křehká rovnováha může snadno rozpadnout. Daně pro bohaté nesmí překročit rozumnou míru, tedy jít k nesmyslně vysokým sazbám smysl nedává (například Francie se 75 procenty), protože to nutně vede k odlivu rezidentů a účelovému obcházení. Ale větší problém je, že opravdoví boháči jsou v daňových rájích už teď a české daně je vlastně nezajímají. Daňové ráje tady vytvářejí naprosto nerovné podmínky pro podnikání, velké korporace a bohatí lidé v zásadě daně neplatí a optimalizují jako o život, malé a střední firmy a občané platí. A třeba hranice legálnosti transfer pricingu uvnitř korporací je velmi tenká. Je to parazitní systém korporátních daňových úniků, který je dlouhodobě neudržitelný a je nutné ho změnit. 

Dalibor Dědek

podnikatel, Jablotron

+2
+
-
Dalibor Děděk

Když zadlužený stát potřebuje peníze, nabízí se jako nejprimitivnější možnost vzít je těm, kteří je mají. Veřejné průzkumy ukazují, že si to myslí přibližně 60 procent Čechů. Podstatné však je, že tento názor mají převážně respondenti s nižším vzděláním a vyšším věkem. Ne vždycky je totiž primitivní řešení správné.

Pokud se na problém dívám jako ředitel firmy, tak vím, že pro úspěšnost podniku potřebuji nadprůměrné, a tedy i nadprůměrně zaplacené lidi. A tady je problém. Pokud by ti schopnější a ti, kteří pracují více než ostatní, měli do společné pokladničky platit mnohem víc než ostatní, je to špatně. A to už vůbec nemluvím o poctivých podnikatelích, kteří dávají lidem zaměstnání a platí řádně daně. Má-li náš stát prosperovat, potřebuje úspěšné firmy platící daně v naší zemi. Jestli se stát rozhodne tuto skupinu znevýhodnit, docílí pouze toho, že lidé s vysokým příjmem budou vydělané peníze danit jinde. V konečném důsledku pak stát vybere méně. Myslím, že pro zlepšení příjmu státu by se mělo zejména důkladně dohlédnout na to, aby daně a odvody platili všichni. Mám na mysli nejen velké zloděje z mediálních kauz, ale každého, kdo obchází daňový systém a bez účtenky vám prodá levněji. Proto jsem příznivcem elektronické evidence tržeb, protože vím, že zde má státní rozpočet díru. Další kapitolou je mlčky tolerovaný švarcsystém. Jestliže i veřejné instituce mění zaměstnance na „ičaře“, je to velmi špatný signál těm, kteří poctivě platí dávky za své zaměstnance, i těm, kteří státu platí daň ze mzdy.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Ilona Švihlíková
-47
+
-

Nejde „jen“ o zdanění vysokopříjmových osob, ale celkově o velký vliv degresivních daní a sociálního pojištění v příjmech státního rozpočtu. Tedy zatížení spíše chudších skupin a zaměstnanců. Zavedení, respektive obnovení daňové progrese je důležitý krok jak daňový mix trošku narovnat. A je potřeba víc využívat i majetkové daně, jejichž inkaso je rovněž v evropském srovnání doslova směšné. Majetkové daně mohou navíc sloužit jako protikorupční nástroj.

Jiří Cihlář

finanční analytik Next Finance

Jiří Cihlář
+47
+
-

Proč se objevují návrhy více zdanit bohaté? Protože je to chytlavé volební heslo, nebo protože chceme více vybrat na daních? Já se bojím, že převažuje první motiv. Ano, možná se po zvýšení daní pro bohaté vybere o nějakou tu miliardu víc, ale terno to nebude. Úspěšní navíc zareagují na to, že se je stát vyšším zdaněním snaží sekat přes prsty. Čím je člověk bohatší, tím je pro něho jednodušší daňově optimalizovat třeba přesunem do daňových rájů. Já jsem pro sledování dlouhodobých cílů. Pokud nebudeme zvyšovat zdanění pro bohaté a vláda nebude strašit vyšším zdaněním příjmů firem, může to vést k tomu, že ti úspěšní od nás nebudou odcházet, ale naopak k nám přijdou. Vyšší zdanění bohatých přinese přinejlepším pár miliard korun teď, nižší daň může přinést za několik let desítky miliard.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Lukáš Kovanda
+57
+
-

Anketa

Která odpověď vám je nejvíc sympatická?

Evropu už teď dusí příliš vysoké daně, jsou jedním z klíčových důvodů její ekonomické bezkrevnosti. Zdanění kapitálu už se pohybuje v klesající části Lafferovy křivky. To znamená, že zvýšení daňové sazby snižuje daňový výběr. Zdanění práce je v podstatě na vrcholu Lafferovy křivky, jeho další zvýšení je nesmysl (oba závěry předkládá tato studie). Evropa narazila na strop a už zdaňuje v maximální možné míře. Spíš by měla hledat cesty, jak daňové zatížení snížit.

Nesmyslné je také zvýšení daní jen nejbohatším. Jeho podporou levice tradičně vychází vstříc závistivcům, kterých nikdy není málo. Tato studie pro změnu argumentuje, že vysoké zdanění bohatých, „superhvězd“ nelze obhájit ani v kontextu zkoumání problematiky nerovnosti. Thomas Piketty se ve své knize Kapitál v 21. století dopouští fatálního omylu, když předpokládá, že kapitál vytěsňuje práci. Ve skutečnosti – jak ukazuje většina empirických dat (viz tato studie) – se kapitál s prací spíše doplňují. Zdanění lidí s nejvyššími příjmy až „na dřeň“ je sice vlhkým snem socialistů, ale poškodilo by – a už vlastně poškozuje – hlavně pracující. Právě proto, že kapitál se s prací doplňuje. To znamená, že akumulace kapitálu zlepšuje postavení pracujících v ekonomice (viz tato studie). Je třeba tedy vytvářet podmínky pro akumulaci kapitálu, což mimo jiné znamená snižovat zdanění vysokopříjmových osob. 

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 73 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Tomáš Macháček | 22. 1. 2016 12:41

Na toto téma lze reagovat opravdu mnoha různými způsoby. Dokonce bych našel nějaké ty mínusy i z hlediska státního rozpočtu :-)

Zaměřím se ale na jeden aspekt - spousta lidí to vnímá jako "bohatí vs chudí", jakože bohatí obecně by tak sponzorovali chudé obecně. Tak ale náš stát (a ani žádný jiný stát v historii) nefunguje. Představy, že se každoročně (!) sejdou Babiš, Kellner a pár dalších a vypláznou cca 1 200 miliard na financování vdoveckých a sirotčích důchodů proletářů je chybná.
Dejme tomu, že nějak nearbitrárně dokážu rozhodnou, kdo je bohatý, kdo střední třída, kdo chudý. Mám spíš za to, že stát funguje následovně:

- bohatí, kteří dokáží nabídnout svým zákazníkům produkt, či službu, o které stojí jsou odíráni. Bohatí, jejichž příjmy pochází ze státních výdajů a privilegií (notoricky známý Babiš) rozhodně ze státu profitují

- střední třída, která vykonává své profese a nabízí na trhu své služby a produkty, jsou státem vykořisťováni. Střední třída, jejíž příjmy pochází v podstatě výhradně ze státního rozpočtu (typicky úředníci) na existenci státu vydělává

- chudí, kteří se věnují svým neodborným profesím a poskytují své služby a produkty trhu jsou (narozdíl od obecného přesvědčení) státem vykořisťování (často po delší dobu, protože začínají pracovat třeba již v 18 letech). Chudí, jejichž v podstatě veškerý příjem pochází ze státního rozpočtu (typicky celoživotní dávkaři) na existenci státu profitují.

Takže bych to formuloval takto: "Vládnoucí třída a její podporovatelé, pocházející ze všech možných příjmových a sociálních vrstev, vyvlastňuje a vykořisťuje produktivní, tržně si vydělávající jedince, kteří opět pocházejí ze všech možných příjmových a sociálních vrstev."
"Vyšší daně pro bohaté" tedy jednoduše znamenají vyšší míru vykořisťování vůči tržně si vydělávajícím bohatým lidem. Jestli z toho budou profitovat Babišové, nebo někdo jiný se teprve uvidí.

+23
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 22. 1. 2016 13:21

Velmi trefné. :-) Nicméně neúplné a jednosměrně zaměřené. Ono to odírání státem není jediným odíráním. Kromě státního přerozdělování v kapitalistickém systému funguje ještě tržní přerozdělování. A většina systémových krizí a problémů kapitalistické ekonomiky pocházejí právě z nedostatečného státního přerozdělování, jež by efektivně eliminovalo ono přerozdělování tržní.

Tržní přerozdělování oslabuje kupní sílu poptávky, která je ale potřebná k tomu, aby byla prodána produkce, kterou zaměstnanci vyprodukují. Státní přerozdělování tento pokles kupní síly poptávky částečně eliminuje.

Současně je ale třeba doplnit, že pokud by státní přerozdělování efektivně eliminovalo veškeré účinky přerozdělování tržního, pak by daný systém nebylo již možné považovat za kapitalistický, resp. formálně by kapitalistickým byl, věcně by se ale jako kapitalistický nechoval, neboť by zde absentovaly účinky tržního přerozdělování (eliminované přerozdělováním státním).

Proto řešením je doplnění částečného státního přerozdělování v míře, která zachová významnou část účinků tržního přerozdělování přerozdělováním peněz společných, které peněz, které v okamžiku jejich vzniku nepatří nikomu, resp. všem občanům daného státu.

Uvedu schématický příklad:

V důsledku tržního přerozdělení dojde k oslabení kupní síly poptávky o 20 jednotek. Těchto 20 jednotek chybí v kupní síle poptávky (převážně zaměstnanců produkčních firem), neboť v důsledku tržního přerozdělení bylo těchto 20 jednotek převedeno majitelům produkčních firem (ve formě zisku).

Následně státní přerozdělení zajistí zdaněním majitelů produkčních firem ve výši 10 jednotek padesátiprocentní eliminaci onoho tržního přerozdělení. Současně stát (nebo např. centrální banka) vytvoří 10 nových jednotek a tyto rozdistribuuje zaměstnancům, čímž "eliminuje" zbývající vliv tržního přerozdělení a dorovná onu oslabenou kupní sílu poptávky.

Výsledkem je zachování poloviny vlivu tržního přerozdělení a eliminace negativního vlivu druhé poloviny tržního přerozdělení, která však již nejde na úkor majitelů produkčních kapacit (zdrojem zde není zdanění majitelů firem, nýbrž nové peníze).

-21
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK