Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konec hotovosti aneb Jak svět přichází o Boženky I

| 26. 1. 2016

Představte si, že vám jednoho rána zmizí z účtu čtyři procenta vašich peněz. A nejde o žádný bankovní poplatek nebo hackerský útok, ale o výkon měnové politiky. Zatím mu brání existence hotových peněz, jenže ty brzo můžou být minulostí. Jaké jsou příčiny, okolnosti a důsledky vzniku případné bezhotovostní ekonomiky?

Konec hotovosti aneb Jak svět přichází o Boženky I

Bezhotovostní svět může vypadat jako přirozené pokračování dosavadního trendu. Typický obyvatel většího evropského města dnes přijímá mzdu na bankovní účet, účty platí převodem a nakupuje pomocí debetní či kreditní karty. Bankovní účet se stává běžnou součástí života čím dál větší části světové populace – podle zprávy Světové banky jen mezi lety 2011 a 2014 získalo účet dalších 700 milionů lidí; během tří let tak celosvětový počet lidí bez účtu klesl o dvacet procent. Nedávno přijaté „právo na běžný účet“ trend zřejmě pouze potvrdilo (což ovšem nijak nebrání tomu, aby si Evropská komise do budoucna připisovala zásluhu za jeho pokračování).

Mocichtivým ovšem málokdy stačí přirozený vývoj společenských institucí – a u peněz to platí dvojnásob. Jeden z největších teoretiků moci – Lenin – údajně prohlásil, že nejlepší způsob, jak zlikvidovat kapitalistický systém, je zkazit měnu. Měnový monopol kromě kažení měny dokáže také masivně navýšit moc státu. Moc diktovat všem členům dané společnosti, jaký můžou užívat prostředek směny, jaká bude převládající úroková míra a že peníze budou vždy inflační povahy – to je moc absolutní, před kterou není pro většinu lidí úniku.

Stimulovat, stimulovat, stimulovat

Touto mocí už státy disponují; dnes ale narážejí na nečekané limity. V první polovině dvacátého století, kdy centrální banky začaly rušit vazby národních měn na zlato a stříbro, patrně nikdo nečekal, že časem nadejde doba, kdy ze stejného důvodu bude nutné zpřetrhat i ty nejslabší zbývající vazby s reálným světem. O jaký důvod se jedná? Přeci o stimul. Ať už centrální banky mají podporu hospodářského růstu ve svých mandátech či nikoli, všechny významné centrální banky postupně uznaly údajnou nutnost stimulovat „své“ ekonomiky a zrušily vazbu na drahé kovy, které představovaly zásadní překážku takové aktivity.

Během dvacátého století se vazby se zlatem a stříbrem nejčastěji přetrhávaly ve světových válkách, kdy odklon od drahého kovu umožňoval vysokou rychlost zbrojení – a to proto, že plíživé přerozdělení bohatství pomocí inflace je politicky schůdnější než nové zdanění či emise dluhopisů ve stejné výši.

Politická schůdnost je ovšem návyková droga a návrat ke zlatému krytí se ani po skončení války nekonal; zlato bylo naopak prohlášeno za „barbarský relikt“ (J. M. Keynes) a pyramida papírových a virtuálních peněz, na jejímž vrcholu trůní výsadní pravomoci centrálních bank, se v učebnicích ekonomie rychle stala opěvovaným vynálezem. Peníze nyní dostaly národohospodářskou funkci: za jejich pomoci může (ba musí!) národní banka regulovat přívod blahodárného tepla do žil ekonomiky; je-li ekonomika „zamrzlá“, vpustí do ní víc peněz pomocí nízkých úrokových sazeb, je-li „přehřátá“, penězovod přiškrtí.

Převládající mezibankovní úroková míra v USA, 1985–2015. Zdroj: research.stlouisfed.org. Zvětšíte klikem

Ačkoli zlé jazyky odjakživa tvrdily, že inflační stimulace hospodářského výkonu není ničím jiným než zesilováním investičních boomů a následných recesí, je třeba uznat, že tento mechanismus několik desetiletí fungoval a ekonomická aktivita vskutku reagovala na pohyby úrokových měr. Celá věc ovšem měla od začátku zabudovaný jeden háček – schválně, jestli ho odhalíte v grafu vpravo.

Jak jste jistě správně poznali, výše úrokové míry, se kterou si mezi sebou americké banky půjčují, je v posledních dekádách doprovázena jistými „záklopkami“. V průběhu recese Federální rezervní systém (Fed) vždycky svými operacemi sníží převládající sazby a po konci recese sazby opět začne zvedat; nikdy se ale nedostanou zpátky na úroveň před recesí. Zatímco v roce 1990 sazby dosahovaly až desíti procent, v roce 2000 to bylo 6,5 procenta a v roce 2008 málo přes pět procent. Stejný trend sledovaly i nejnižší úrokové sazby dosažené v průběhu boje s recesí a v posledních šesti letech se tak držely na bezprecedentní úrovni blízko nuly. Fed úrokovou míru nedávno zvýšil o 0,25 procenta – otázka ovšem je, jak vysoko se míra vyšplhá, než bude „třeba“ znovu je snížit. Za zmínku přitom stojí, že během prvního měsíce od tohoto zvýšení klesl americký index S&P 500 o osm procent.

Standard & Poor’s 500: Vývoj posledního čtvrt roku

Úrokové sazby zvedal Fed v polovině prosince 2015

Zdroj: Peníze.cz

Úrokové míry se tak pravděpodobně nevyšplhají výš než na dvě až tři procenta. To znamená, že v další recesi už nebude možné snižovat míry o pět a víc procent jako dřív, ale pouze o ta dvě až tři procenta.

Grafy pro úrokové míry v České republice či eurozóně (nemluvě o Japonsku) jsou obdobné; ten s americkými úrokovými měrami je ale zajímavější. Jednak ukazuje delší historii (koruna česká ani euro v osmdesátých letech neexistovaly), jednak jde prostě o „měnu planetárního významu“ – byl to právě americký dolar, který vystřídal drahé kovy v roli světového rezervního aktiva.

Peníze bez peněz

Izrael, Norsko, Švédsko… Stále častěji se objevují zprávy, že ta či ona země uvažuje o zrušení bankovek a mincí nebo aspoň zkoumá možnosti, jak se hotovosti zbavit. Komu a k čemu by to bylo?

Anketa: Konec bankovek a mincí. Blízká budoucnost, nebo sci-fi?

Dosavadní měnová politika tedy naráží na problém spodní hranice úrokové míry (či obvyklejší zero lower bound). Teoreticky je sice možné jít i pod nulu (Evropská centrální banka například v prosinci snížila úrokovou míru na -0,3 %), v praxi má ovšem takové snižování sazeb mizivý dopad. Zatímco při zvyšování úrokových sazeb může komerční banka jejich výši promítat do nabízených služeb, u záporných úrokových sazeb naráží na problém: začne-li pravidelně strhávat procentuální část uložených prostředků, klienti si své peníze prostě vyberou – v hotovosti. Existují sice nemnohé případy bank, které negativní úrokové míry svým klientům nabízejí, jedná se ale o naprosté výjimky, které se týkají velkých vkladů institucionálních klientů. U těch riziko výběru při mírně záporné sazbě příliš nehrozí, pokud by ale minus začalo být větší než malé, může se to jistě rychle změnit.

Dosavadní finanční systém tak stojí na rozcestí: jeho hlavní hráči (centrální a komerční bankéři, keynesiánští ekonomové) můžou hodit ručník do ringu a uznat prohru ve hře, při které se sami vyšachovali, anebo můžou vytáhnout z rukávu ještě jeden fígl a rozjet poslední velkou párty levných peněz.

Pokračování

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 26. 1. 2016 14:45

No až k tomu dojde, nikdo nebude moci říct, že nebyl varován.

Že si nemohl udělat rezervu v měně, které se dané opatření netýká (např CHF?), v bitcoinech, investičních Au/Ag mincích, atd...

Pevně doufám, že místní neomarxističtí diskutéři a hluboce věřící etatisté a neokeynesiánci, z principu a zásadovosti nic takového neudělají.

+14
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 26. 1. 2016 13:48

A protože samotná regulace výše úrokových sazeb k vybřednutí ze současné situace nestačí, je třeba využít úvěrové expanze. Soukromá poptávka je v důsledku tržního přerozdělování slabá a zadlužená, takže jediná nabízející se alternativa je fiskální expanze. Až si mocní tohoto světa uvědomí, jak nesmyslné je lpění na jakési pofidérní rozpočtové odpovědnosti, pak se možná konečně vydáme touto cestou, aniž bychom se museli vydat na území, kde jsou lvi (záporné úrokové sazby).

-20
+
-

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Jan Altman | 26. 1. 2016 14:45

No až k tomu dojde, nikdo nebude moci říct, že nebyl varován.

Že si nemohl udělat rezervu v měně, které se dané opatření netýká (např CHF?), v bitcoinech, investičních Au/Ag mincích, atd...

Pevně doufám, že místní neomarxističtí diskutéři a hluboce věřící etatisté a neokeynesiánci, z principu a zásadovosti nic takového neudělají.
+14
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 26. 1. 2016 13:48

A protože samotná regulace výše úrokových sazeb k vybřednutí ze současné situace nestačí, je třeba využít úvěrové expanze. Soukromá poptávka je v důsledku tržního přerozdělování slabá a zadlužená, takže jediná nabízející se alternativa je fiskální expanze. Až si mocní tohoto světa uvědomí, jak nesmyslné je lpění na jakési pofidérní rozpočtové odpovědnosti, pak se možná konečně vydáme touto cestou, aniž bychom se museli vydat na území, kde jsou lvi (záporné úrokové sazby).
-20
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Miroslav Mucha | 27. 1. 2016 08:01
reakce na Richard Fuld | 26. 1. 2016 13:48

Pane Fulde, já jsem chtěl pomoci ekonomice podle Vašeho návodu a chtěl jsem od banky půjčit větší obnos. Tam mi, ale sdělili, že budou chtít půjčené peníze každopádně vrátit i s úroky. Proč nemohu být fiskálně nezodpovědný a proč mi jednoduše ten dluh nechtějí odpustit, když by si mohli říci o nové peníze ČNB a odůvodnit to stimulací ekonomiky? Já být šéfem ČNB, tiskl bych s podporou vlády peníze na plné pecky, rozhazoval je z letadla a všichni by nakupovali jako šílení a byli šťastní. To by přeci ekonomice pomohlo, nebo ne?
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 27. 1. 2016 18:34
reakce na Miroslav Mucha | 27. 1. 2016 08:01

Ale no ták. Když si půjčíte peníze, musíte je vrátit. Kdyby je nikdo nechtěl vracet, jako Vy, banky by zkrachovaly. V případě státu to je ale úplně jiná situace. Tam si půjčuje nově vzniklé peníze stát, který vlastní centrální banku. Pokud stát stále refinancuje svůj dluh do nekonečna, žádný konkrétní jednotlivec není zvýhodněn na úkor jiného a nedochází ani k ohrožení bank, protože ty podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost se státními dluhopisy nakládají jako s bezrizikovými aktivy.

Právě ta skutečnost, že dlužník musí půjčené peníze vrátit, zakládá jejich kupní sílu. Každou korunu, kterou někdo má, někdo jiný dluží a je tedy zajištěno, že ti co dluží se budou chtít sví dluhy splatit a že se tedy budou aktivně snažit peníze na splacení svého dluhu získat (prací podnikáním ...). Stejně tak i lidé, kteří nejsou zadlužení se budou snažit peníze získávat, aby do dluhů nespadli. Tuhle motivační roli FIAT měny si málokdo uvědomuje. Namísto toho se vedou řeči o tom, jak je údajně kupní síla FIAT měny závislá pouze na důvěře. Není.
-5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 26. 1. 2016 14:39
reakce na Richard Fuld | 26. 1. 2016 13:48

Výborný nápad! Pro větší proniknutí bitcoinu do businessu nemůžete udělat nic lepšího nežli záporné úrokové sazby ve fiat měnách.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Fillner | 1. 2. 2016 17:40
reakce na Robert Antonio | 26. 1. 2016 14:39

To ani nebude třeba, bitcoin má dalších xy výhod a využití, díky kterým se prosadí i bez zrušení hotovost a záporných úroků :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 26. 1. 2016 14:47
reakce na Robert Antonio | 26. 1. 2016 14:39

Nenapovídejte mu! :-)
Jen ať má korunové a eurové vklady a španělské státní dluhopisy. Ještě aby nám svou poptávkou prodražoval nákup BTC a Au!
+9
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 26. 1. 2016 19:12
reakce na Jan Altman | 26. 1. 2016 14:47

:-) :-) :-)
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Josef TětekJosef Tětek
Zakladatel a místopředseda občanského sdružení Ludwig von Mises Institut.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!